Elf Aquitaine

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Elf Aquitaine

Logo
Založeno 1966
Sídlo Courbevoie
Rozsah působení ropný průmysl, čerpací stanice
Majitel Total
Zánik 2000
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Elf Aquitaine je bývalá francouzská ropná společnost existující v letech 19662000. Jejím sloučením se společností TotalFina vznikla nová Totalfinalelf, přejmenovaná v roce 2003 na Total. V rámci nabídky firmy Total zůstává Elf hlavní značkou paliv.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kořeny společnosti Elf Aquitaine jsou ve třech různých francouzských ropných společnostech: Régie Autonome des Pétroles (RAP), Société Nationale des Pétroles d'Aquitaine (SNPA) a Bureau de Recherches de Pétroles (BRP). Ty vznikly, aby těžily v nově objevených ložiscích zemního plynu v Saint-Marcet v regionu Akvitánie v jihozápadní Francii. V prosinci 1965 se RAP a BRP sloučily do společnosti Entreprise de Recherches et d'Activités Pétrolières (ERAP) s dceřinými společnostmi SNPA, UGP a UIP, čímž vznikl koncern fungující ve všech fázích obchodu s ropou a palivy od průzkumu, přes těžbu a dopravu až po síť čerpacích stanic.

Čerpací stanice Elf ve Francii v roce 2008

28. dubna 1967 byly všechny společnosti sjednoceny do firmy pod značkou Elf (podle spojení: Essence et Lubrifiants de France, tj. Francouzská paliva a maziva).

Elf se proslavil jako první společnost vyrábějící zcela syntetický olej pro závodní motory.

V roce 1976 se firma Elf-ERAP spojila se společností Antar Pétroles de l'Atlantique. Tím vznikla Société Nationale Elf Aquitaine, později nazvaná jednoduše Elf Aquitaine.

Elf Aquitaine vstoupila na newyorskou burzu v roce 1991. V roce 1993 získala exkluzivní práva pro těžbu v Iráku od tehdejšího iráckého vůdce Saddáma Husajna.[1] V té době zaměstnávala 94 tisíc zaměstnanců.[2]

V roce 1996 francouzská vláda prodala svůj podíl v Elf, ale podržela si tzv. zlatou akcii.[3]

V roce 2000 Elf Aquitaine zanikla sloučením se společností Total Fina, čímž vznikl čtvrtý největší gigant v oboru na světě.[4] Nová firma nesla název Totalfinalelf,[5] než ho v roce 2003 změnila na Total. Označení Elf nicméně dál udržuje jako značku svých produktů.

Skandál[editovat | editovat zdroj]

V roce 1994 vyšel najevo skandál týkající se managementu firmy Elf. Deník The Guardian události popsal jako „největší vyšetřování podvodu v Evropě od druhé světové války. (…) Elf se stal soukromou bankou pro své manažery, kteří utratili 200 milionů liber na politické laskavosti, milenky, šperky, umělecká díla, vily a byty“.[6] Ve skandálu figurovaly téměř čtyři desítky obviněných. Bývalí ředitelé společnosti Loikem Le Floch-Prigent a Alfred Sirven byli odsouzeni k pětiletým trestům vězení.[7] Majitel Elf Nadhmi Auchi byl odsouzen na 15 měsíců vězení podmíněně a musel zaplatit pokutu 2 miliony euro za účast ve zneužívání nelegálních provizí.[8] Do skandálu byli zapojení i vysoce postavení politici jako bývalý ministr zahraničí a v té době předseda Ústavní rady Roland Dumas.[9] I když se řešil případ z doby, kdy v čele Francie stál prezident François Mitterrand, jehož spojenci z řad socialistů z tajných finančních toků společnosti Elf profitovali, údajně celý systém fungoval již od dob Charlese de Gaulla.[10]

Motoristický sport[editovat | editovat zdroj]

Monopost Renault RS10 pro seriál F1 v roce 1979

Elf od počátku své existence využíval automobilové závody jako nástroj propagace. Čtyři roky spolupracoval s výrobcem sportovních vozů Matra. Během té doby tým získal tituly ve francouzském šampionátu formule 3 (Henri Pescarolo), mistrovství Evropy formule 2 (Jean-Pierre Beltoise) a titulu mistra světa ve formuli 1 v roce 1969 (Jackie Stewart s monopostem Tyrrell týmu Elf Team Tyrrell[11]).

Následně Elf ovlivněný národními zájmy francouzské vlády jako svého vlastníka začal spolupracovat s automobilkou Renault. Závodní vozy Renault od té doby nejen ve formuli 1 nosily logo firmy Elf a používaly její maziva.

Velmi úspěšný byl program hledání talentů Volant Elf založený Françoisem Guiterem na začátku 70. let.[12] Nadaní jezdci se účastnili podzimní závodnické školy, z níž dva vítězové získali pro příští sezonu plný rozpočet na účast ve Formuli Renault. V případě úspěchů pak postupovali do formule 3, formule 2 (později formule 3000) a případně formule 1. Programem úspěšně prošli a tzv. piloty Elf se stali například pozdější jezdci formule 1 Patrick TambayDidier Pironi, Alain Prost, Pascal Fabre, Olivier Grouillard, Paul Belmondo, Éric Bernard, Érik Comas nebo Olivier Panis.[13]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elf Aquitaine na anglické Wikipedii.

  1. VASSILIOU, M. S.. Historical Dictionary of the Petroleum Industry. [s.l.] : Scarecrow Press, 2009. ISBN 0810862883. S. 180. (anglicky)  
  2. Privatization and Globalization of Energy Markets: Profiles of Petroleum Privatizations in OECD Countries. training.itcilo.it [online].  [cit. 2017-06-30]. Dostupné online.  
  3. OECD Economic Surveys: France 1999. [s.l.] : OECD, 1999. ISBN 9264167250. S. 75.  
  4. Vývoj světových událostí v uplynulém týdnu. Protext [online]. Neris / Česká tisková kancelář, 2000-02-13 [cit. 2017-06-30]. Dostupné online.  
  5. TotalFina-Elf merger completed, firm renamed. Oil & Gas Journal [online]. 2000-03-27 [cit. 2017-06-30]. Dostupné online.  (anglicky) 
  6. COHEN, Nick. The politics of sleaze. The Observer [online]. The Guardian, 2007-11-12 [cit. 2017-06-30]. Dostupné online.  (anglicky) 
  7. Ex-šéfové koncernu Elf dostali pět let. Novinky.cz. 2003-11-12. Dostupné online [cit. 2017-06-30]. (česky) 
  8. Unwelcome publicity for oil giant in legal battle with billionaire. The Independent. 2008-05-04. Dostupné online [cit. 2017-06-30]. (anglicky) 
  9. Milenecký finanční skandál. Euro.cz. 2001-08-08. Dostupné online [cit. 2017-06-30]. (česky) 
  10. ASTIER, Henri. Elf was 'secret arm of French policy'. BBC News [online]. 2003-03-19 [cit. 2017-06-30]. Dostupné online.  
  11. Jezdec: Jackie Stewart. SvětFormule.cz. . Dostupné online [cit. 2017-06-30].  
  12. Opus Media. The Official Formula1 Opus eBook: The Whole Story. [s.l.] : BookBaby, 2014. ISBN 1905794940. (anglicky)  
  13. MALINCONI, Renaud. Le circuit Paul Ricard, le volant Elf et Renaud. Renaud Malinconi. 2015-08-25. Dostupné online [cit. 2017-06-30]. (francouzsky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]