Eleonora Portugalská (1467)

Příbuzenstvo
otec	Eduard I. Portugalský
matka	Eleonora Aragonská
manžel	Fridrich III. Habsburský
bratr	Alfons V. Portugalský
bratr	Manuel I. Portugalský
syn	Kryštof (1455–1456)
dcera	Helena (1460–1461)
syn	Maxmilián I. (1459–1519)
dcera	Kunhuta (1465–1520)
syn	Jan (1466–1467)
děd	Jan I. Portugalský
děd	Ferdinand I. Aragonský

Eleonora Helena Portugalská (18. září 1434/36, Torres Vedras – 3. září 1467, Vídeňské Nové Město) byla portugalskou infantkou (princeznou). V roce 1452 se stala manželkou císaře Fridricha III. a zároveň císařovnou Svaté říše římské, dcera portugalského krále Eduarda I. a Eleonory Aragonské.

Dětství

Eleonora byla čtvrtým dítětem portugalského krále Eduarda (Duarte) I. Literární zdroje se liší v roce jejího narození – uvádějí rok 1434 nebo 1436. Pravděpodobnější však je rok 1436. Obvykle se uvádí, že v roce 1452, kdy se provdala a stala císařovnou, jí bylo 16 let. Vyrůstala v bohaté zemi, která v té době zažívala rozmach jako koloniální a obchodní mocnost. V roce 1438 král Eduard předčasně zemřel. Regentem a poručníkem nezletilých potomků se stal králův bratr Petr (Pedro). Když dosáhl Eleonořin bratr Alfons plnoletosti (1448), odmítl mu strýc předat vládu v zemi, a tak si ji Alfons vynutil násilím. Eleonora již tedy jako dítě poznala krvavé rodinné spory.

Sňatek s Fridrichem III. a císařská korunovace

Římský král Fridrich III. (IV.) byl na portugalskou princeznu Eleonoru upozorněn burgundským vévodou Filipem, který měl za manželku její tetu Isabelu. Když Eleonora v roce 1451 dostala nabídku provdat se za římského krále, a zaujmout tak nejvyšší postavení mezi ženami v Evropě, údajně prohlásila, že chce jen Fridricha a nikoho jiného. Odmítla francouzského následníka trůnu, který jí mohl přinést „pouze“ královský titul. Do Lisabonu se totiž donesl papežův výrok, že hodlá krále Fridricha v Římě korunovat na císaře a jeho ženu na císařovnu.

Když Fridrich poslal do Lisabonu své vyslance, vydala se na plavbu do Itálie. O 21 let starší a stále svobodný král Fridrich tou dobou podnikal svoji římskou jízdu za císařskou korunovací. Se svojí patnáctiletou (?) nastávající se setkal v Sieně. Pár byl oddán v Římě 16. března 1452 papežem Mikulášem V. a o tři dny později, 19. března, korunován římským císařem (jako Fridrich III.) a císařovnou. Zatímco Fridricha korunoval sám papež, korunu Eleonoře na hlavu vsadila Barbora Cellská, vdova po císaři Zikmundovi. Byla to poslední císařská korunovace uskutečněná v Římě.

Manželství

Manželství mezi Fridrichem a Eleonorou nebylo příliš šťastné. Bohatá princezna si vzala chudého císaře, který by mohl být jejím otcem. Fridrich se uzavíral do sebe a bádal v „tajemstvích života“, zatímco Eleonora měla pocit, že císař by měl reprezentovat a vládnout. Také prostředí v Lisabonu a na německých hradech byla značně rozdílná.

Po manželově boku dokonce zažila několik zajetí. Poprvé byl císařský pár hned po návratu z Říma v rezidenci ve Vídeňském Novém Městě obležen vojsky stavovské opozice, která vyžadovala vydání nezletilého krále Ladislava Pohrobka, jemuž byl Fridrich poručníkem. Další přepadení Vídeňského Nového Města se konalo v roce 1455, ještě před narozením prvního dítěte.

Potřetí byla s manželem zajata na vídeňském hradě (mocenské spory Fridricha a jeho bratra Albrechta VI.) v roce 1462, kdy povzbuzovala svého manžela a vyjednávala se vzbouřenci. Zajetí tehdy ovlivnilo i malého následníka trůnu Maxmiliána.

Císařovna politický vliv neměla. Na veřejnosti se objevovala výjimečně, obvykle při slavnostních příležitostech, kdy si císař přál její přítomnost. Žila většinou v ústraní v prostředí svého skromného dvora a věnovala se výchově dětí.

Děti

Eleonora dala svému manželovi pět dětí, jimž věnovala veškerou svou lásku a péči. Dospělosti se však dožily pouze dvě děti – pozdější císař Maxmilián I. a dcera Kunhuta, která se později provdala za bavorského vévodu Albrechta IV. Předčasnou smrt dalších tří dětí (Kryštofa, Heleny a Jana) dával císař za vinu Eleonoře, protože prý malé děti nerozumně přecpávala portugalskými pamlsky. Po smrti posledního dítěte roku 1467 došlo mezi manžely k vážné roztržce. Císařovna však již byla v té době vážně nemocná a po léčebném pobytu v lázních brzy zemřela ve Vídeňském Novém městě ve věku nedožitých 31 (nebo 33) let. Její manžel se již znovu neoženil.

Literatura

Obrázky, zvuky či videa k tématu Eleonora Portugalská na Wikimedia Commons

GRÖSSING, Sigrid-Maria. Maxmilián I. : zakladatel habsburské světové říše. 1. vyd. Praha: Ikar, 2004. ISBN 80-249-0340-7.
HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie = Die Habsburger. Eine biographisches Lexikon. Překlad Milada a Milan Kouřimských. 3. vyd. Praha: Brána, 2010. 408 s. ISBN 978-80-7243-455-8. S. 82–84. Přeloženo ze čtvrtého, upraveného vydání.
WEISSENSTEINER, Friedrich. Velcí panovníci rodu habsburského. Praha: Ikar, 1996. ISBN 80-7202-050-1.

Císařovna Svaté říše římské
Předchůdce:	1452 – 1467 Eleonora Portugalská (1467)	Nástupce:

Německá královna
Předchůdce:	1452 – 1467 Eleonora Portugalská (1467)	Nástupce: