Elementární funkce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Jako elementární funkce je označována funkce, kterou lze získat konečným počtem sečtením, odečtením, vynásobením, podělením a složením z exponenciální, logaritmické, konstantní, mocninné, goniometrické, cyklometrické, hyperbolické a hyperbolometrické funkce. Funkce, které nelze vyjádřit prostřednictvím konečného počtu elementárních funkcí, se označují jako vyšší transcendentní funkce.

Jedná se tedy o algebraické funkce a dále o skupinu transcendentních funkcí, označovaných také jako nižší transcendentní funkce. Elementární jsou tedy ty funkce, se kterými se lidé obvykle seznamují v rámci středoškolské matematiky, a které si proto zvykli vnímat jako "základní".

Neboť goniometrické, cyklometrické, hyperbolické a hyperbolometrická funkce, stejně jako obecnou mocninu, lze v komplexním oboru vyjádřit pomocí exponenciály a logaritmu, tak se někdy v úvodní definici mluví jen o exponenciále, logaritmu a konstantě.

Příklady[editovat | editovat zdroj]

  • Příkladem funkce, která není elementární je chybová funkce.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Z čistě matematického hlediska nemají žádný jednotný charakter. Ale přesto existují určité společné vlastnosti.

  • Všechny elementární jsou diferencovatelné na svém definičním oboru kromě případných izolovaných bodů.
  • Neboť jsou spojité na každém vnitřním intervalu definičního oboru, tak na těchto intervalech existuje i primitivní funkce (jsou integrovatelné).

Příklad: Mějme funkci . Tato funkce je diferencovatelná všude kromě bodů , kde je celé číslo. Primitivní funkce také zjevně existuje.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]