Ekonomika Myanmaru

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ekonomika Myanmaru
Sakura Tower v Rangúnu
Sakura Tower v Rangúnu
Měnakyat (MMK)
Fiskální období1. říjen – 30. září
Obchodní organizaceWTO, ASEAN, BIMSTEC
Statistické údaje
Populace 56 590 071 (2020 odhad)[1]
HDP $65,994 mld. (nominalní, 2019 odhad)[2]
$275,513 mld. (PPP, 2020 odhad)[2]
Změna HDP6,8% (2018)
6,3% (2019e)
1,5% (2020f)
6,0% (2021f)[3]
HDP na obyvatele $1 245 (nominalní, 2019 odhad)[2]
$6 707 (PPP, 2019 odhad)[2]
HDP podle sektorůzemědělství: 24,1%
průmysl: 35,6%
služby: 40,3% (2017 odhad)[1]
Inflace (CPI)6,7% (2020 odhad)[2]
Míra chudoby24,8% (2017)[4]
Pracovní síla 24 744 320 (2019)[5]
Pracovní síla podle sektorůzemědělství: 70%, průmysl: 8%, služby: 22% (2001)
Nezaměstnanost4% (2017)[6]
Zahraničí
Vývoz$14,84 mld. (2018 oficiální údaj)[7]
Dovoz$18.68 billion (2018 oficiální údaj)[8]
Veřejné finance
Veřejný dluh$11 mld. (2012)[9]
Příjmy$2,016 mld.
Výdaje$4,272 mld. (2011 odhad)

Ekonomika Myanmaru (známý také jako Barma) je rozvíjející se ekonomika, která měla v roce 2017 nominální HDP 69,322 miliardy USD a odhadované HDP 327,629 miliardy USD upravené podle kupní síly v roce 2017 podle Světové banky.[10]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Klasická éra[editovat | editovat zdroj]

Od roku 100 před naším letopočtem ležela Barma na hlavní obchodní cestě mezi Indií a Čínou. Monské království nacházející se v dolní Barmě sloužilo jako důležité obchodní centrum v Bengálském zálivu .

Michael Adas, Ian Brown a další ekonomičtí historici Barmy tvrdí, že ekonomika v Barmě byla v podstatě existenční ekonomií s velkou částí obyvatel zapojených do produkce rýže a jiných forem zemědělství.[11] Barma také postrádala formální měnový systém až do vlády krále Mindona Mina v polovině 19. století.[11]

Veškerá půda byla technicky vlastněna panovníkem.[11] Také vývoz společně s ropnými vrty, těžbou drahokamů a produkcí teaku byl řízen panovníkem.[12] Barma byla vysoce důležitá pro obchodu v Indickém oceánu.[11] Již zmiňovaný teak byl velmi ceněný pro export, používal se v evropském stavitelství, díky jeho odolnosti a byl hlavní surovinou barmského vývozu od 17. do 18. století.[11]

Britská Barma (1885–1948)[editovat | editovat zdroj]

Poté, co byla Barma dobyta Brity, stala se po Filipínách druhou nejbohatší zemí v jihovýchodní Asii. Také byla největším světovým vývozcem rýže. Během britské nadvlády dodávala Barma ropu prostřednictvím Burmah Oil Company. Tato společnost utrpěla v období Velké hospodářské krize ve 30. letech. Barma trpěla, stejně jako ostatní země v tomto regionu, poklesem celkové úrovně globálního obchodu.[13] Měla také rozsáhlé bohatství přírodních a pracovních zdrojů. Produkovala až 75 % teaku a měla vysoce gramotnou populaci.[12] Věřilo se, že země je na dobré cestě k rozvoji.

Po roce 1948[editovat | editovat zdroj]

Poté, co byla v roce 1948 vytvořena parlamentní vláda, předseda vlády U Nu zahájil politiku znárodnění. Pokusil se z Barmy učinit sociální stát přijetím centrálního plánovaní. Do padesátých let klesl vývoz rýže o dvě třetiny a vývoz minerálů o více než 96 %. Plány byly realizovány při zakládání lehkého spotřebitelského průmyslu soukromým sektorem.[14] Po barmském puči v roce 1962 následoval ekonomický systém zvaný „Barmská cesta k socialismu“. Šlo o plán znárodnění všech průmyslových odvětví s výjimkou zemědělství. Tento katastrofický program proměnil Barmu v jednu z nejchudších zemí světa.[15] [16] Barma v roce 1987 dostala od Spojených států status nejméně rozvinuté země, což ještě víc zdůraznilo její ekonomický bankrot.[17]

Vojenská vláda (1988–2011)[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1988 režim ustoupil od totalitního socialismu. Umožňoval skromnou expanzi soukromého sektoru, určité zahraniční investice a přijímal tolik potřebné devizy.[18] Tato ekonomika byla v roce 2009 hodnocena společně se Severní Koreou jako nejméně svobodná v Asii.[18] Všechny základní tržní instituce byly potlačeny.[18][19] Soukromé podniky byly často spoluvlastněny nebo nepřímo vlastněny státem. Organizace Transparency International ve svém indexu vnímání korupce z roku 2007 zařadila Barmu mezi nejvíce zkorumpované země na světě.[20]

Národní měnou je kyat. Barma má v současné době duální směnný systém podobný Kubě.[21] Tržní sazba byla zhruba dvěstěkrát nižší než sazba stanovená vládou v roce 2006.[22] V roce 2011 požádala barmská vláda mezinárodní měnový fond o pomoc s vyhodnocením možnosti reformy současného systému směnných kurzů, což by přispělo ke stabilizaci domácího trhu při obchodování s devizami a k vytváření hospodářských narušení.[23] Systém duálního směnného kurzu umožňuje vládě a státním podnikům odklonit prostředky a příjmy, ale také dává vládě větší kontrolu nad místní ekonomikou a dočasně potlačuje inflaci.[24][25]

Průměrná inflace činila mezi lety 2005 a 2007 30,1 %.[26] V dubnu 2007 uspořádala Národní liga pro demokracii dvoudenní seminář o ekonomice. Workshop dospěl k závěru, že raketově stoupající inflace brání ekonomickému růstu. „Ceny základních komodit se zvýšily z 30 % na 60 % od doby, kdy vojenský režim v dubnu 2006 podpořil zvýšení platů státních zaměstnanců,“ uvedla Soe Win, moderátorka semináře. „Inflace také souvisí s korupcí.“ Myint Thein, mluvčí NLD, dodal: „Inflace je kritickým zdrojem současné ekonomické krize.“

V posledních letech se Čína a Indie pokoušely vzájemně posilovat vztahy s Myanmarem. Evropská unie a některé národy včetně Spojených států a Kanady uvalily na Barmu investiční a obchodní sankce. USA zakázaly veškerý dovoz z Barmy, ačkoli toto omezení bylo od té doby zrušeno.[27] Zahraniční investice pocházejí především z Čínské lidové republiky, Singapuru, Jižní Koreje, Indie a Thajska.[28]

Ekonomická liberalizace (2011 – současnost)[editovat | editovat zdroj]

V roce 2011, kdy se k moci dostala vláda nového prezidenta Theina Seina, zahájila Barma hlavní politiku reforem, včetně boje proti korupci, regulace směnných kurzů, zákonů o zahraničních investicích a daní. Zahraniční investice vzrostly z 300 milionů USD v letech 2009–10 na 20 miliard USD v letech 2010–11, tedy přibližně o 6567 %.[29] Velký příliv kapitálu měl za následek silnější barmskou měnu, hodnota kyatu vzrostla asi o 25 %. V reakci na to vláda uvolnila dovozní omezení a zrušila vývozní daně. Navzdory měnovým problémům se očekávalo, že barmská ekonomika v roce 2011 poroste přibližně o 8,8 %.[30] Po dokončení hlubokomořského přístavu Dawei v hodnotě 58 miliard dolarů se očekává, že Barma bude hlavním článkem obchodně spojujícím jihovýchodní Asii a Jihočínské moře přes Andamanské moře s Indickým oceánem a bude přijímat zboží ze zemí na Středním východě, v Evropě a Africe a urychlí se růst v regionu ASEAN.

V roce 2012 začala banka Asian Development Bank (ADB) formálně znovu spolupracovat s touto zemí za účelem financování infrastruktury a rozvojových projektů v zemi.[31] Půjčka ve výši 512 milionů USD byla první, kterou ADB vydala Myanmaru za 30 let a byla zaměřena na bankovní služby, což nakonec vedlo k dalším významným investicím do silničních, energetických, zavlažovacích a vzdělávacích projektů.[32]

V březnu 2012 se objevil návrh zákona o zahraničních investicích, první za více než 2 desetiletí. Tento zákon měl dohlížet na bezprecedentní liberalizaci ekonomiky. Stanovoval například, že cizinci už nepotřebují místního partnera zahájení podnikání v zemi a mohou si legálně pronajímat pozemky.[32] Tento návrh zákona rovněž stanovoval, že barmští občané musí tvořit nejméně 25 % kvalifikované pracovní síly firmy a při následném školení až 50-75 %.[33]

Dne 28. ledna 2013 oznámila vláda Myanmaru dohodu s mezinárodními věřiteli o zrušení nebo refinancování jejího dluhu ve výši téměř 6 miliard USD, což bylo téměř 60 % z toho, co dlužila zahraničním věřitelům. Japonsko odepsalo 3 miliardy USD, státy Pařížského klubu odepsaly 2,2 miliardy USD a Norsko odepsalo 534 milionů USD.[34]

Přímé zahraniční investice Maynmaru se od reformy neustále zvyšovaly. Země schválila investiční projekty v hodnotě 4,4 miliardy USD v období od ledna do listopadu 2014.[33]

Podle zprávy vydané institutem McKinsey Global dne 30. května 2013 vypadala budoucnost Barmy jasně a její ekonomika se měla do roku 2030 zčtyřnásobit, pokud bude investovat do více technologicky vyspělých odvětví.[35] Avšak za předpokladu, že další faktory (například obchod s drogami, pokračující válka vlády s konkrétními etnickými skupinami atd.) nebudou zasahovat.

V říjnu 2017 mělo bankovní účet méně než 10 % lidí z barmské populace.[36] V letech 2016-2017 mělo přibližně 98 % populace chytré telefony a mobilní schémata byla implementována bez použití bank, podobně jako v afrických zemích.

Pro rok 2018 byl odhad HDP v Myanmaru na obyvatele 6509 USD v paritě kupní síly a 1409 USD v nominálním vyjádření.

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Hlavní zemědělskou plodinou je rýže, která pokrývá přibližně 60 % celkové plochy obdělávané půdy. Podle hmotnosti představuje rýže 97 % celkové produkce obilovin v zemi. Díky spolupráci s Mezinárodním institutem pro výzkum rýže (IRRI) bylo v letech 1966 až 1997 v zemi vypěstováno 52 moderních odrůd rýže, což pomohlo zvýšit národní produkci rýže na 14 milionů tun v roce 1987 a na 19 milionů tun v roce 1996. Do roku 1988 byly moderní odrůdy rýže zasety na polovině rýžových polí v zemi, včetně 98 % zavlažovaných oblastí.[37]  V roce 2011 činila celková produkce mleté ​​rýže v Myanmaru 10,6 milionu tun. To představuje nárůst oproti 1,8 % v roce 2010.[38]

Zákaz opia v severní Barmě ukončil stoletou tradici pěstování máku. V důsledku zákazu opustilo v roce 2002 oblast Kokang 20 000 až 30 000 bývalých pěstitelů máku.[39]

Kaučukové plantáže se nachází v oblastech s vysokou nadmořskou výškou jako je Mong Mao. Plantáže, na kterých se pěstuje cukrová třtina, jsou naopak v nížinách - například okres Mong Pawk.[40]

Nedostatek vzdělaných pracovních sil, které jsou kvalifikované v moderních technologiích, přispívá k rostoucím problémům zdejší ekonomiky.[41]

V poslední době[kdy?] chybí zemi odpovídající infrastruktura. Zboží se přepravuje převážně přes thajské a čínské hranice a hlavní přístav v Yankounu.

Železnice jsou zastaralé a pocházejí z konce devatenáctého století.[41] Od té doby došlo jen k několika opravám. V současné době poskytuje Myanmaru pomoc při modernizaci železniční dopravy Čína a Japonsko. Dálnice jsou obvykle zpevněné, výjimku tvoří odlehlé pohraniční regiony.[42] Nedostatek energie je běžný v celé zemi včetně Yankounu. Asi 30 procent obyvatel země je bez elektřiny, přičemž 70 procent lidí žije ve venkovských oblastech. Civilní vláda uvedla, že k uspokojení poptávky po elektřině bude dovážena ze sousedního Laosu.[42]

Mezi další průmyslová odvětví patří zemědělský průmysl, textilní průmysl, dřevozpracující průmysl, těžební průmysl (drahokamy, kovy, ropa a zemní plyn). Vyrábí se zde i stavební materiály.

Soukromý sektor dominuje v zemědělství, lehkém průmyslu a dopravě, zatímco vláda kontroluje energetický, těžký a vojenský průmysl.[43]

Výroba oděvů[editovat | editovat zdroj]

Oděvní průmysl představuje velký počet pracovních pozic v oblasti Yangonu. V polovině roku 2015 v něm bylo zaměstnáno celkem přibližně 200 000 pracovníků.[44] Myanmarská vláda zavedla od března 2018 pro oděvní pracovníky minimální mzdu 4 800 MMK (3,18 USD) denně.[45]

Myanmarský oděvní průmysl zaznamenal významný příliv přímých zahraničních investic z pohledu počtu vstupů než jejich hodnotou. V březnu 2012 oznámilo šest největších thajských výrobců oděvů, že přesunou výrobu do Barmy, hlavně do oblasti Rangúnu kvůli nižším mzdovým nákladům.[46] V polovině roku 2015 bylo známo, že přibližně 55 % oficiálně registrovaných oděvních firem v Myanmaru je plně nebo částečně vlastněno zahraničními podniky, přičemž přibližně 25 % zahraničních firem pochází z Číny a 17 % z Hongkongu.[44] Podniky se zahraniční účastí se podílejí na téměř celém vývozu oděvů a v posledních letech[kdy?] se tento podíl rychle zvýšil, zejména po zrušení sankcí EU v roce 2012. Myanmar v roce 2016 vyvezl oděv a textil v hodnotě 1,6 miliardy dolarů.

Obchod s drogami[editovat | editovat zdroj]

Mapa světa hlavních světových producentů opia nebo heroinu. Na této mapě je přesně vyznačen region Zlatý trojúhelník, jehož je Barma součástí.

Myanmar je největším producentem metamfetaminů na světě, přičemž většina ya ba (= známé také jako yama; tablety obsahující směs metamfetaminu a kofeinu) nalezených v Thajsku se vyrábí v Barmě, zejména ve státě Zlatý trojúhelník a v severovýchodním Šanu, který hraničí s Thajskem, Laosem a Čínou.[47] Barmská Ya ba je obvykle přepravována do Thajska přes Laos, než je přepravena přes severovýchodní thajskou oblast Isán . [48]

V roce 2010 Barma obchodovala s 1 miliardou tablet se sousedním Thajskem.[47] V roce 2009 čínské úřady zabavily více než 40 milionů tablet, nelegálně dovezených z Barmy.[49] Většinu této produkce mají na starosti etnické milice a povstalecké skupiny (zejména politická organizace the United Wa State Party) a předpokládá se, že barmské vojenské jednotky jsou silně zapojeny do obchodování s drogami.

Po Afghánistánu je Barma druhým největším dodavatelem opia na světě. 95 % opia se pěstuje ve státě Šan.[50] [51] Nelegální narkotika každoročně tvoří 1 až 2 miliardy USD v exportu. Odhaduje se, že 40 % deviz v zemi pochází z obchodu s drogami.[47] Úsilí o vymýcení pěstování opia přimělo mnoho etnických povstaleckých skupin, včetně organizace the United Wa State a Kokangu, k diverzifikaci výroby metamfetaminu.

Před rokem 1980 byl heroin obvykle přepravován z Barmy do Thajska, poté se s ním obchodovalo na moři během cesty do Hongkongu, který byl a stále zůstává hlavním tranzitním bodem, kterým heroin vstupuje na mezinárodní trh.

Význam hlavních obchodníků s drogami jim umožnil proniknout do dalších odvětví barmské ekonomiky - například do bankovnictví, leteckých společností, hotelnictví či infrastruktury.[52] Jejich investice do infrastruktury jim umožnila vydělat více, usnadnit obchodování s drogami a praní špinavých peněz.[53] Podíl neformální ekonomiky v Myanmaru je jedním z největších na světě. Silně přispívá k nelegálnímu obchodu s drogami.[53]

Ropa a plyn[editovat | editovat zdroj]

Čerpací stanice v Neipyijto

V Barmě působí národní ropná a plynárenská společnost MOGE (Myanma Oil and Gas Enterprise), která je jediným provozovatelem průzkumu a těžby ropy a zemního plynu.[54] [55] Projekt Yadana je projektem k těžbě plynového pole Yadana v Andamanském moři a k přepravě zemního plynu do Thajska přes Myanmar. Sino-Barma je projekt plánovaných ropovodů a plynovodů spojující myanmarský hlubokomořský přístav Kyaukphyu (Sittwe) v Bengálském zálivu s Kunming v čínské provincii Yunnan. Ve fiskálním roce do března 2012 Myanmar vyvážel plyn v hodnotě 3,5 miliard USD, převážně do Thajska.[56] Dne 18. ledna 2013 bylo vydáno zahájení dražení licencí na průzkum ropy u 18 ropných bloků Myanmaru na pevnině.

Obnovitelná energie[editovat | editovat zdroj]

Myanmar má bohatý solární a vodní potenciál. Technický potenciál solární energie v zemi je nejvyšší mezi okolními národy. Ostatní obnovitelné zdroje - větrná energie, bioplyn a biomasa - mají omezený potenciál a rozvíjejí se pomalu.[57]

Drahokamy[editovat | editovat zdroj]

Značnou část ekonomiky tvoří prodej drahých kamenů. Nalezneme zde safíry, perly, nefrity či rubíny. Právě z rubínů pocházejí největší výdělky. 90 % světových rubínů pochází právě odsud.[58] Thajsko kupuje většinu drahokamů z Maynmaru. Barmské „údolí rubínů“, hornatá oblast Mogoku 200 km severně od Mandalay, je známé svými vzácnými holubími krvavými rubíny a modrými safíry.

Myanmar je známý svou produkcí zlatých jižních mořských perel. V posledních letech[kdy?] země dražila svou produkci na aukci v Hongkongu, kterou společnost Belperl poprvé uspořádala v roce 2013, a to díky ohlasu kritiků a prémiovým cenám kvůli silné čínské poptávce. Pozoruhodné perly zahrnují New Dawn of Myanmar, 19 mm kulatou zlatou perlu, která byla prodána anonymnímu kupci za nezveřejněnou cenu.

Cestovní ruch[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1992 barmská vláda podporuje cestovní ruch. Do roku 2008 zemi ročně navšívilo v průměru kolem 750 000 turistů. [59] V posledních letech došlo k podstatnému růstu. V roce 2012 zemi navštívilo 1,06 milionu turistů [60] a očekává se, že nárůst bude pokračovat.

Cestovní ruch je tedy rostoucím odvětvím ekonomiky Barmy. Barma má rozmanité turistické atrakce a mnoho leteckých společností mají do Barmy přímé lety. V tuzemsku provozují lety také domácí a zahraniční letecké společnosti. V Yangonu také kotví výletní lodě. Pozemní vstup s hraničním průchodem je povolen na několika hraničních přechodech. Vláda vyžaduje platný cestovní pas se vstupním vízem pro všechny turisty a podnikatele. Od května 2010 mohou zahraniční obchodní návštěvníci z jakékoli země požádat o vízum při příjezdu na mezinárodní letiště v Rangúnu a Mandalay, aniž by se museli předem domluvit s cestovními kancelářemi. [61] Turistické i obchodní vízum platí 28 dní, lze je prodloužit o dalších 14 dní pro soukromé účely a tři měsíce pro obchodní účely. Cestování Barmou s osobním průvodcem je velmi populární. Cestující si mohou najmout průvodce prostřednictvím cestovních kanceláří.


Před rokem 2012 byla země pro turisty do značné míry omezena. Probíhaly zde velmi přísné kontroly, aby nedocházelo k přílišné interakci mezi domorodci a cizinci. Místní obyvatelé nesměli pod trestem odnětí svobody diskutovat s cizinci o politice. Od roku 2012 se Barma otevřela turistům i zahraničnímu kapitálu, což je symbolem pro přechod země k demokracii.

Infrastruktura[editovat | editovat zdroj]

Na summitu o Myanmarské infrastruktuře v roce 2018 se konstatovalo, že Myanmar má naléhavou potřebu „překonat své mezery v infrastruktuře“. Předpokládané výdaje činí 120 miliard USD, které by financovali infrastrukturní projekty do roku 2030. Barma by měla řešit konkrétně tři hlavní výzvy pro následující roky: 1) Modernizace silnic a integrace se sousedními silnicemi a dopravními sítěmi; 2) Rozvoj regionálních letišť a rozšíření stávající kapacity letišť; 3) Údržba a konsolidace infrastruktury městské dopravy prostřednictvím splátek inovativních dopravních nástrojů, mimo jiné včetně vodních poplatků a klimatizovaných autobusů. Myanmar musí rozšířit svoji základní infrastrukturu, jako je doprava, napájení a veřejné služby. [62]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Economy of Myanmar na anglické Wikipedii.

  1. a b EAST ASIA/SOUTHEAST ASIA :: BURMA [online]. Central Intelligence Agency [cit. 2020-03-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e World Economic Outlook Database, October 2019 [online]. International Monetary Fund [cit. 2019-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Global Economic Prospects, June 2020 [online]. World Bank [cit. 2020-06-10]. S. 74. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Poverty headcount ratio at national poverty lines (% of population) - Myanmar [online]. World Bank [cit. 2020-03-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Labor force, total - Myanmar [online]. World Bank & ILO [cit. 2020-03-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Burma Unemployment rate [online]. index mundi [cit. 2018-04-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. TRADE SITUATION OF MYANMAR IN 2012–2013 FISCAL YEAR TO 2017–2018 FISCAL YEAR (UP TO MARCH MONTHLY) [online]. Ministry of Commerce [cit. 2018-05-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 May 2018. (anglicky) 
  8. TRADE SITUATION OF MYANMAR IN 2012–2013 FISCAL YEAR TO 2017–2018 FISCAL YEAR (UP TO MARCH MONTHLY) [online]. Ministry of Commerce [cit. 2018-05-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 May 2018. (anglicky) 
  9. Burma reveals international debt. Mizzima News. 3 February 2012. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 February 2012. (anglicky) 
  10. data.worldbank.org. Dostupné online. 
  11. a b c d e STEINBERG, David I. Burma, the state of Myanmar. [s.l.]: Georgetown University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 978-0-87840-893-1. S. 125–127. (anglicky) 
  12. a b [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-0-87840-893-1. 
  13. [s.l.]: [s.n.] ISBN 9781107507180. 
  14. WATKINS, Thayer. Political and Economic History of Myanmar (Burma) Economics [online]. San José State University [cit. 2006-07-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. TALLENTIRE, Mark. The Burma road to ruin. The Guardian. London: 28 September 2007. Dostupné online [cit. 1 May 2010]. (anglicky) 
  16. Kate Woodsome. 'Burmese Way to Socialism' Drives Country into Poverty. www.voanews.com. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-12-08. (anglicky) 
  17. List of Least Developed Countries [online]. UN-OHRLLS, 2005. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 October 2013. (anglicky) 
  18. a b c Stephen Codrington. Planet geography. [s.l.]: Solid Star Press, 2005. ISBN 0-9579819-3-7. S. 559. (anglicky) 
  19. Sean Turnell. Burma's Economic Prospects – Testimony before the Senate Foreign Relations Subcommittee on East Asian and Pacific Affairs [online]. 29 March 2006 [cit. 2010-01-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 January 2010. (anglicky) 
  20. Research – CPI – Overview [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. Sean Turnell. The rape of Burma: where did the wealth go?. The Japan Times. 2 May 2008. Dostupné online. (anglicky) 
  22. Sean Turnell. Burma's Economic Prospects – Testimony before the Senate Foreign Relations Subcommittee on East Asian and Pacific Affairs [online]. 29 March 2006 [cit. 2010-01-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 January 2010. (anglicky) 
  23. FENG YINGQIU. Myanmar starts to deal with official forex rate [online]. 1 August 2011 [cit. 2011-08-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. MCCARTAN, Brian. Myanmar exchange scam fleeces UN. Asia Times. 20 August 2008. Dostupné online [cit. 8 August 2011]. (anglicky) 
  25. Myanmar Considers Foreign-Exchange Overhaul. The Wall Street Journal. 8 August 2011. Dostupné online [cit. 8 August 2011]. (anglicky) 
  26. Burma Economy: Population, GDP, Inflation, Business, Trade, FDI, Corruption [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. Sean Turnell. Burma's Economic Prospects – Testimony before the Senate Foreign Relations Subcommittee on East Asian and Pacific Affairs [online]. 29 March 2006 [cit. 2010-01-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 January 2010. (anglicky) 
  28. www.atimes.com. Dostupné online.  Archivováno 6. 7. 2008 na Wayback Machine
  29. www.independent.co.uk. Dostupné online. 
  30. Dostupné online. 
  31. YAP, Karl Lester M. ADB Preparing First Myanmar Projects in 25 Years as Thein Opens. Bloomberg. 1 March 2012. Dostupné online [cit. 15 March 2012]. (anglicky) 
  32. a b ADB ends 30-year hiatus in Myanmar. investvine.com. Investvine.com, 28 January 2013. Dostupné online [cit. 8 February 2013]. (anglicky) 
  33. a b Myanmar FDI Expected to Jump 70%. www.investasian.com. InvestAsian.com, 7 January 2015. Dostupné online [cit. 7 February 2015]. (anglicky) 
  34. Myanmar clears 60% of foreign debt. investvine.com. Investvine.com, 29 January 2013. Dostupné online [cit. 29 January 2013]. (anglicky) 
  35. CALDERON, Justin. Myanmar's economy to quadruple by 2030 [online]. 30 May 2013 [cit. 2013-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 January 2014. (anglicky) 
  36. In dirt-poor Myanmar, smartphones are transforming finance. The Economist. 12 October 2017. Dostupné online. (anglicky) 
  37. Myanmar and IRRI [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 September 2005. (anglicky)  (21.2 KB), Facts About Cooperation, International Rice Research Institute. Retrieved on 25 September 2007.
  38. CALDERON, Justin. Myanmar rice exports could double by 2020 [online]. 21 June 2013 [cit. 2013-06-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 November 2013. (anglicky) 
  39. Drugs and Democracy – From Golden Triangle to Rubber Belt? [online]. [cit. 2015-03-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. Drugs and Democracy – From Golden Triangle to Rubber Belt? [online]. [cit. 2015-03-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. a b BROWN, Ian. A Colonial Economy in Crisis. [s.l.]: Routledge, 2005. ISBN 0-415-30580-2. (anglicky) 
  42. a b CALDERON, Justin. Energy: Myanmar's greatest challenge [online]. 6 June 2013 [cit. 2013-06-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 February 2014. (anglicky) 
  43. Stokke, Kristian; Vakulchuk, Roman and Indra Overland (2018) Myanmar: A Political Economy Analysis. Norwegian Institute of International Affairs (NUPI). Report commissioned by the Norwegian Ministry of Foreign Affairs.
  44. a b Gelb, S., Calabrese, L. and Tang. X. (2017). Foreign direct investment and economic transformation in Myanmar. London: Supporting Economic Transformation programme
  45. www.mmtimes.com. Dostupné online. 
  46. www.nationmultimedia.com. Dostupné online. 
  47. a b c www.bangkokpost.com. Dostupné online. 
  48. www.atimes.com. Dostupné online.  Archivováno 15. 7. 2010 na Wayback Machine
  49. www.atimes.com. Dostupné online.  Archivováno 6. 1. 2011 na Wayback Machine
  50. www.irinnews.org. Dostupné online. 
  51. blogs.cfr.org. Dostupné online. 
  52. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-0-8014-7521-4. 
  53. a b [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-1-4377-4450-7. 
  54. Archivovaná kopie [online]. [cit. 2020-11-28]. Dostupné v archivu. 
  55. www.mmtimes.com. Dostupné online.  Archivováno 4. 1. 2010 na Wayback Machine
  56. investvine.com. Dostupné online. 
  57. Vakulchuk, Roman; Kyaw Kyaw Hlaing; Edward Ziwa Naing; Indra Overland; Beni Suryadi and Sanjayan Velautham (2017). Myanmar’s Attractiveness for Investment in the Energy Sector. A Comparative International Perspective. Norwegian Institute of International Affairs (NUPI) and Myanmar Institute of Strategic and International Studies (MISIS) Report.
  58. Gems of Burma and their Environmental Impact. www.uvm.edu [online]. [cit. 2020-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  59. Dostupné online. 
  60. Archivovaná kopie [online]. [cit. 2020-11-28]. Dostupné v archivu. 
  61. Archivovaná kopie [online]. [cit. 2020-11-28]. Dostupné v archivu. 
  62. World Bank Group. Myanmar Economic Monitor May 2018

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]