Přeskočit na obsah

Ekonomika Íránu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ekonomika Íránu
V Teheránu se nachází 45% íránského průmyslu.
V Teheránu se nachází 45% íránského průmyslu.[2]
Měna1 toman = 10 rialů (IRR) ();
pozn.: Írán v červenci 2013 měnu devalvoval
Fiskální období21-20. březen
Obchodní organizaceECO, OPEC, GECF, WTO (pozorovatel)
Statistické údaje
Populace▲ 81 800 269 (2018)[3]
HDPNominal: $416,5 mld.
PPP: $1,357 bil.
(MMF, 2014 odhad)[4]
Změna HDP▲ 4,3% (2014), 1,6% (2015e),
4,4% (2016f), 4,9% (2017f)[5]
HDP podle sektorůzemědělství: 9,2%, průmysl: 38,8%, služby: 51,9% (2015 odhad)
Inflace (CPI)▼ 7,5% (říjen 2016)[6]
Míra chudoby9% žilo za $5,5/den (2013)[7]
3,1% žilo pod $2/den (2006)[8]
Pracovní síla29,07 mil. (2015 odhad)
Nezaměstnanost▲ 12,2% (FY 2016)[9][10]
Zahraničí
Vývoz▼ $78,99 mld. (2015 odhad)
Dovoz▲ $70,63 mld. (2015 odhad)
Hrubý zahraniční dluh▼ $7,995 mld. (31.12. 2017 odhad)[11]
Veřejné finance
Veřejný dluh▲ 13,2% HDP (2015 odhad, zahrnuje veřejně garantovaný dluh)

Íránská ekonomika je smíšená a přechodová s velkým veřejným sektorem. Okolo 60% ekonomiky je centrálně plánováno.[12][13] Ekonomice dominuje produkce ropy a plynu, i když je asi 40 podniků přímo napojeno na teheránskou burzu – jednu z nejvýkonnějších světových burz v posledním desetiletí.[14] S 10% prokázaných světových zásob ropy a 15% plynu je Írán považován za "energetickou velmoc".[15][16][17]

Dle parity kupní síly je íránská ekonomika osmnáctá největší a podle nominálního hrubého domácího produktu devětadvacátá. Z důvodu vysokého potenciálu rozvoje je země členem skupiny Next Eleven.[18][19][20][21]

Regulace cen a dotace, hlavně pokud jde o potraviny a energie,[22][23] hospodářství zatěžují. Pašeráctví, správní kontrola, rozšířená korupce,[24][25] a další faktory podkopávají růst soukromého sektoru.[26]

Většinu vývozu země pokrývá ropa a zemní plyn, což v roce 2010 představovalo většinu vládních příjmů.[27] Příjmy z vývozu ropy Íránu umožnily, aby k roku 2010 nahromadil více než 100 miliard dolarů v devizových rezervách.[28][29] Vzhledem ke své relativní izolaci od světových finančních trhů byl Írán zpočátku schopen vyhnout se recesi v důsledku globální finanční krize v roce 2008.[30] Přesto po stále přísnějších sankcích uvalených ze strany mezinárodního společenství jako důsledek íránského jaderného programu[31][32] klesl vývoz ropy o polovinu a tak byl Írán poprvé od 80. let ve vývozu ropy předstižen Irákem.[33] V září 2012 íránský riál klesl vůči americkému dolaru na rekordní minimum 23 900.[34]

Cestovní ruch

[editovat | editovat zdroj]
Přibližně 12 milionů turistů ročně navštíví ostrov Kiš.[35]

Cestovní ruch v Íránu před pandemií covidu-19 rychle rostl a v roce 2019 dosáhl téměř devíti milionů zahraničních návštěvníků, čímž se země stala třetí nejrychleji rostoucí turistickou destinací na světě.[36][37] V roce 2022 se jeho podíl na ekonomice rozšířil na 5 %.[38] V roce 2023 zaznamenal íránský cestovní ruch růst o 43 % a přilákal šest milionů zahraničních turistů.[39] V roce 2023 vláda zrušila vízovou povinnost pro občany 60 zemí.[40]

98 % návštěv je rekreačních a 2 % služebních, což svědčí o atraktivitě země jako turistické destinace.[41] Vedle hlavního města patří mezi nejoblíbenější turistické destinace Isfahán, Šíráz a Mašhad.[42] Počet cestovatelů z ostatních zemí západní Asie vzrostl v prvních sedmi měsících roku 2023 o 31 %.[43] Domácí cestovní ruch patří k největším na světě; íránští turisté utratili v roce 2021 celkem 33 miliard USD.[44][45][46] Írán plánuje do roku 2026 investice ve výši 32 miliard USD do sektoru cestovního ruchu.[47]

Zemědělství a rybolov

[editovat | editovat zdroj]
Rýžové pole v oblasti Bandpey v severním Íránu

Přibližně třetina rozlohy Íránu je vhodná pro zemědělskou půdu. Pouze 12 % celkové rozlohy území je obděláváno a méně než jedna třetina obdělávané půdy je zavlažována. Zbytek je využíván pro suchozemské zemědělství. Přibližně 92 % zemědělské produkce je závislé na vodě.[48] Nejúrodnější půdy se nacházejí v západních a severozápadních částech země. Index potravinové bezpečnosti Íránu se pohybuje okolo 96 %.[49][50]

Tři procenta území Íránu jsou využívána pro pastvu a produkci krmiv. Většina pastvy probíhá na převážně polosuchých pastvinách v horských oblastech a v okolí velkých pouští středního Íránu. Postupné vládní snahy a pobídky v 90. letech zlepšily zemědělskou produktivitu a pomohly Íránu směřovat k cíli znovuobnovení národní potravinové soběstačnosti. Od revoluce v roce 1979 se na 200 000 hektarech půdy pěstují vzhledem k islámskému zákazu alkoholu především stolní odrůdy vinné révy, nevhodné k výrobě vína; vzrostla rovněž produkce rozinek, kde je Írán po Turecku druhým největším exportérem na světě.

Přístup ke Kaspickému moři, Perskému zálivu, Ománskému zálivu a k mnoha povodím řek poskytuje potenciál pro rozvoj vysoce kvalitního rybolovu. V roce 1952 převzala vláda kontrolu nad komerčním rybolovem. Rozšiřování rybářské infrastruktury umožnilo Íránu každoročně lovit přibližně 700 000 tun ryb v jižních vodách. Od revoluce je zvýšená pozornost věnována produkci ryb ve vnitrozemských vodách. Mezi lety 1976 a 2004 vzrostl kombinovaný úlovek z vnitrozemských vod ve státním i soukromém sektoru z 1 100 tun na 110 175 tun.[51] Írán je největším světovým producentem a vývozcem kaviáru a každoročně vyváží více než 300 tun.[52][53]

Energie

[editovat | editovat zdroj]
Plynové a kondenzátové pole South Pars, největší plynové pole na světě, které obsahuje 8 % světových zásob zemního plynu.[54]

Írán je energetickou velmocí a ropa v něm hraje klíčovou roli.[55][56] V roce 2023 Írán produkoval 4 % světové těžby ropy (3,6 mil. barelů (570 000 m3) denně),[57] což generovalo 36 miliard USD[58] na exportních příjmech a představovalo hlavní zdroj deviz.[59] Zásoby ropy a zemního plynu jsou odhadovány na 1,2 bilionu barelů;[60] Írán disponuje 10 % světových zásob ropy a 15 % zásob zemního plynu. V žebříčku prokázaných zásob ropy se Írán řadí na 3. místo[61] a je druhým největším vývozcem v rámci OPEC. Írán má druhé největší zásoby zemního plynu[62] a je třetím největším producentem zemního plynu podle objemu těžby. V roce 2019 Írán objevil nové jižní ropné pole o velikosti 50 miliard barelů.[63][64][65][66] V dubnu 2024 objevila NIOC 10 rozsáhlých ložisek břidličné ropy o celkovém objemu 2,6 miliardy barelů.[67][68][69] Írán plánuje do roku 2025 investovat do ropného sektoru 500 miliard USD.[70]

Írán vyrábí domácími silami 60–70 % svého průmyslového vybavení, včetně turbín, čerpadel, katalyzátorů, rafinerií, ropných tankerů, vrtných souprav, mořských plošin, věží, potrubí a průzkumných přístrojů.[71] Přidáním nových vodních elektráren a modernizací klasických uhelných a ropných elektráren se instalovaný výkon zvýšil na 33 GW; přibližně 75 % bylo založeno na zemním plynu, 18 % na ropě a 7 % na vodní energii. V roce 2004 Írán otevřel své první větrné a geotermální elektrárny a v roce 2009 byla uvedena do provozu první solární termální elektrárna. Írán je třetí zemí na světě, která vyvinula technologii GTL.[72]

Demografické trendy a zintenzivněná industrializace způsobily, že poptávka po elektrické energii roste tempem 8 % ročně. Vládní cíl dosáhnout do roku 2010 instalovaného výkonu 53 GW měl být naplněn uvedením do provozu nových plynových elektráren a rozšířením vodních a jaderných kapacit. První íránská jaderná elektrárna byla uvedena do provozu v roce 2011.[73][74] Navzdory tomu, že byl Írán v letech 2024–2025 energetickou velmocí, čelí energetické krizi, která se projevuje četnými výpadky elektrické energie.[75][76]

17. února 2008 byla na ostrově Kiš v provincii Hormozgán otevřena Íránská ropná burza (IOB), na níž se místo obvyklých petrodolarů začíná obchodovat v petroeurech – trend, související se stabilním postavením eura jako mezinárodního platidla, ale i s krizí ve vztazích s USA v poslední době.

Rozložení ložisek ropy v Íránu
Nejvýznamnější íránská ropná pole na pevnině
Lokalita bbl/d
Ahváz-Asmarú 700 000
Gačsarán 560 000
Márún 520 000
Bangestán (produkce má vzrůst na více než 550 000) cca 245 000
Ághádžarí 200 000
Karandž-Pársí 200 000
Rag-e Safíd 180 000
Bibi-Hakímé 130 000
Pázanán 70 000

Průmysl a služby

[editovat | editovat zdroj]
Moderní kavárna v Teheránu
Írán je 16. největším výrobcem automobilů na světě; společnost IKCO je největším výrobcem na Blízkém východě, ve Střední Asii a Severní Africe.[77]

V roce 2024 se Írán umístil na 16. místě světového žebříčku výroby automobilů, před Spojeným královstvím, Itálií a Ruskem.[78][79] V roce 2023 bylo vyrobeno 1,188 milionu automobilů, což představuje meziroční růst o 12 %. Írán vyváží automobily do zemí, jako jsou Venezuela, Rusko a Bělorusko. V letech 2008–2009 se Írán posunul z 69. na 28. místo v žebříčku ročního tempa růstu průmyslové produkce.[80] Íránští dodavatelé získali řadu zahraničních zakázek v různých oblastech, včetně výstavby přehrad, mostů a silnic, budov, železnic, výroby elektrické energie a v odvětvích plynu, ropy a petrochemie. V roce 2011 realizovalo přibližně 66 íránských průmyslových společností projekty ve 27 zemích světa.[81] V letech 2001–2011 Írán vyvezl technické a inženýrské služby v hodnotě přes 20 miliard USD. Klíčovou roli při získávání těchto zzakázek sehrála dostupnost místních surovin, bohaté nerostné zdroje a zkušená pracovní síla.[82]

45 % velkých průmyslových podniků se nachází v Teheránu a téměř polovina jejich pracovníků pracuje pro vládu.[83] Íránský maloobchodní sektor je z velké části v rukou družstev, z nichž mnohá jsou podporována vládou, a nezávislých maloobchodníků v bazarech. Převážná část prodeje potravin probíhá na pouličních trzích, kde ceny stanovuje Ústřední statistický úřad.[84]

Automobilový průmysl v Íránu je po ropném a plynárenském průmyslu druhým nejaktivnějším odvětvím íránské ekonomiky. ITMCO je největším výrobcem traktorů na Blízkém východě. Írán je 12. největším výrobcem automobilů na světě. Stavebnictví je jedním z nejdůležitějších odvětví v Íránu. Roční obrat ve stavebnictví dosahuje 38,4 miliardy USD.[85] Íránská centrální banka Íránu uvádí, že 70 procent Íránců vlastní bydlení, přičemž na trh s bydlením vstupují obrovské objemy nevyužitých finančních prostředků.[86][87]

Írán patří mezi 15 hlavních zemí světa bohatých na nerostné suroviny.[88][89] Írán se stal soběstačným v navrhování, výstavbě a provozu přehrad a elektráren. Írán je jednou ze šesti zemí světa, které vyrábějí plynové a parní turbíny.[90]

Export a import

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2005 vyvezl Írán do zahraničí produkty a zboží v hodnotě 55,25 miliard dolarů. Největšími obchodními partnery byly v roce 2004 Japonsko (kam směřovalo 18,4 % exportu), Čína (9,7 %), Itálie (6 %), Jihoafrická republika (5,8 %), Jižní Korea (5,4 %), Tchaj-wan (4,6 %), Turecko (4,4 %) a Nizozemsko (4 %). Mezi exportními artikly převažuje ropa, jejíž vysoké ceny dovolovaly íránské vládě subvencovat průmysl a snižovat schodek státního rozpočtu.

Íránský import dosáhl v roce 2005 částky zhruba 42,5 miliard dolarů. Hlavními dodavateli byly v roce 2004 Německo (12,8 %), Francie (8,3 %), Itálie (7,7 %), Čína (7,2 %), Spojené arabské emiráty (7,2 %), Jižní Korea (6,1 %) a Rusko (5,4 %).

15. ledna 2013 prohlásil íránský ministr ekonomiky Sejed Šamsedí Hosejní, že íránská republika hodlá postupně zcela vyloučit ze zahraničních obchodních transakcí západní měny, zejména euro a americký dolar.[91] Zejména ve zbavování se vlivu dolaru jde o dlouhodobější trend.

Věda a technologie

[editovat | editovat zdroj]
Studenti Amirkabirské University v Teheránu

Írán dosáhl značného pokroku ve vědě a technologiích navzdory mezinárodním sankcím. V biomedicínských vědách má Ústav biochemie a biofyziky katedru UNESCO v oboru biologie.[92] V roce 2006 se íránským vědcům podařilo úspěšně naklonovat ovci ve výzkumném centru Royan v Teheránu.[93] Výzkum kmenových buněk patří mezi deset nejlepších na světě.[94] Írán se umisťuje na 15. místě na světě v oblasti nanotechnologií.[95][96][97] Íránští vědci působící mimo Írán významně přispěli ke světové vědě. V roce 1960 Ali Javan spoluvynalezl první plynový laser a teorii fuzzy množin představil Lotfi Zadeh.[98]

Kardiolog Tofy Mussivand vynalezl a vyvinul první umělou srdeční pumpu, předchůdce umělého srdce. V rámci dalšího výzkumu diabetu byl glykovaný hemoglobin (HbA1c) objeven Samuelem Rahbarem. V Íránu je publikováno mnoho prací v oblasti teorie strun.[99] V roce 2014 se íránská matematička Marjam Mírzácháníová stala první ženou a první Íránkou, která získala Fieldsovu medaili, nejvyšší ocenění v matematice.[100]

Írán zvýšil svůj publikační výstup mezi lety 1996 a 2004 téměř desetinásobně a umístil se na prvním místě v tempu růstu publikační činnosti, následovaný Čínou. Podle studie SCImago z roku 2012 by se Írán v roce 2018 umístil na čtvrtém místě ve výzkumném výstupu, pokud by tento trend pokračoval.[101] Íránský humanoidní robot Sorena 2, navržený inženýry z Teheránské univerzity, byl představen v roce 2010. Institute of Electrical and Electronics Engineers (IEEE) zařadil jméno Surena mezi pět nejvýznamnějších robotů po analýze jeho výkonu.[102]

Podle studie Isabel Campos-Varela a kol. z roku 2019 zaznamenal Írán celosvětově nejvyšší podíl stažených publikací, s hodnotou 15,52 stažení na 10 000 publikací. Mediální zprávy z roku 2023 uvádějí, že Írán nadále patří mezi země s nejvyšší mírou stahování publikací. Mezi běžné typy pochybení patří podvodné procesy recenzního řízení, plagiátorství a falšování dat. Údaje z žebříčku Retraction Watch dále ukazují, že dva z 32 jednotlivců s nejvyšším počtem stažených článků na světě působí v Íránu.[103] V roce 2025 se Írán umístil na 70. místě v Globálním inovačním indexu.[104][105]

Íránská kosmická agentura

[editovat | editovat zdroj]
Historický start rakety Safir

Íránská kosmická agentura byla založena v roce 2004. Írán se v roce 2009 stal státem schopným provádět orbitální starty.[106] a je zakládajícím členem Výboru OSN pro mírové využívání kosmického prostoru. Írán umístil svůj domácí satelit Omid na oběžnou dráhu u příležitosti 30. výročí revoluce v roce 2009,[107] a to prostřednictvím své první jednorázové nosné rakety Safir. Stal se tak devátou zemí, která je schopna jak vyrobit satelit, tak jej vyslat do vesmíru pomocí domácího nosiče.[108] Start rakety Simorgh v roce 2016 je nástupcem systému Safir.[109]

V lednu 2024 Írán vypustil satelit Soraya na dosud nejvyšší oběžnou dráhu (750 km),[110][111] což představovalo významný milník v kosmickém programu země.[112][113] Satelit byl vynesen nosnou raketou Qaem 100.[114][115] Írán rovněž úspěšně vypustil tři domácí satelity Mahda, Kayan a Hatef,[116] na oběžnou dráhu pomocí nosné rakety Simorgh.[117][118] Šlo o první případ v historii země, kdy Írán současně vyslal do vesmíru tři satelity.[119][120] Tyto tři satelity jsou určeny k testování pokročilých satelitních subsystémů, technologií určování polohy z vesmíru a úzkopásmové komunikace.[121]

V únoru 2024 Írán vypustil z Ruska na oběžnou dráhu svůj domácí zobrazovací satelit Pars 1.[122][123] Šlo o druhý případ od srpna 2022, kdy Rusko vyneslo na oběžnou dráhu další íránský družicový systém pro dálkový průzkum Země, satelit Chajjám, z Kazachstánu, což odráží hlubokou vědeckou spolupráci mezi oběma zeměmi.[124][125]

Telekomunikace

[editovat | editovat zdroj]

Telekomunikační průmysl je téměř celý ve státním vlastnictví a je ovládán společností Telecommunication Company of Iran. K roku 2020 využívá vysokorychlostní mobilní internet 70 milionů Íránců. Írán patří mezi prvních pět zemí, které zaznamenaly tempo růstu přesahující 20 procent, a dosáhl nejvyšší úrovně rozvoje v oblasti telekomunikací.[126] Írán obdržel zvláštní certifikát UNESCO za poskytování telekomunikačních služeb ve venkovských oblastech.

V celosvětovém srovnání se Írán umisťuje na 75. místě v rychlosti mobilního internetu a na 153. místě v rychlosti pevného internetového připojení.[127]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. Anthony H. Cordesman. The US, Israel, the Arab States and a Nuclear Iran. Part One: Iranian Nuclear Programs [online]. September 23, 2008 [cit. 2010-09-25]. Dostupné online.
  2. ↑ Anthony H. Cordesman. The US, Israel, the Arab States and a Nuclear Iran. Part One: Iranian Nuclear Programs [online]. September 23, 2008 [cit. 2010-09-25]. Dostupné online.
  3. ↑ Population, total – Iran, Islamic Rep. [online]. World Bank [cit. 2019-09-30]. Dostupné online.
  4. ↑ World Economic Outlook Database, October 2014 [online]. International Monetary Fund [cit. 2014-12-03]. Dostupné online.
  5. ↑ World Bank forecasts for Iran, June 2016 [online]. světová banka [cit. 2016-09-27]. Dostupné online.
  6. ↑ Archivováno 24. 11. 2016 na Wayback Machine.. Payvand News, November 23, 2016. Retrieved November 23 2016.
  7. ↑ World Bank: Iran overview [online]. Dostupné online.
  8. ↑ Iran and the MDGs Archivováno 6. 1. 2011 na Wayback Machine.. United Nations Development Program (2003). Retrieved November 29, 2010.
  9. ↑ Statistical Center of Iran, April 13, 2014 [cit. 2014-12-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne December 3, 2014. (Persian)
  10. ↑ Tayyebnia Overcomes Impeachment Bid [online]. Financial Tribune, December 8, 2016 [cit. 2016-12-08]. Dostupné online.
  11. ↑ MIDDLE EAST :: IRAN [online]. [cit. 2020-01-17]. Dostupné online.
  12. ↑ Iran privatizes $63bn of state assets. PressTV, November 29, 2009. Retrieved January 28, 2010.
  13. ↑ "A survey of Iran: Stunted and distorted". The Economist (2003)
  14. ↑ Iran offers incentives to draw investors [online]. PressTV, April 26, 2010 [cit. 2011-03-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
  15. ↑ Energy and the Iranian economy. [s.l.]: [s.n.], July 25, 2006. Dostupné online. ISBN 9781422320945.
  16. ↑ Roohalahe, Ghabezi. Financial Evaluation of National Iranian Oil Company / Investment in the South Pars. Research Institute of Petroleum Industry, Tehran, Iran. American Journal of Scientific Research, 2012, s. 76–84. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. Archivovaná kopie. www.eurojournals.com [online]. [cit. 2016-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
  17. ↑ Balamir Coşkun, Bezen. Global Energy Geopolitics and Iran. Uluslararası İlişkiler. International Relations Council of Turkey, Winter 2009, s. 179–201. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. Archivovaná kopie. www.uidergisi.com [online]. [cit. 2016-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
  18. ↑ Matthew Lynn: Are you brave enough to invest in Iran?. Wall Street Journal (Market Watch), March 26, 2014. Retrieved March 28, 2014.
  19. ↑ Asa Fitch: Post-Sanctions Iran Could Be A Turkey-Size Win for Investors. Wall Street Journal, March 12, 2014. Retrieved March 13, 2014.
  20. ↑ Ramin Mostaghim, Alexandra Sandels and Patrick J. McDonnell: Iran businesses await a post-sanctions bonanza. Los Angeles Times, March 15, 2014. Retrieved March 28, 2014.
  21. ↑ Robert W. Jordan: Iran Could Become an Economic Superpower Archivováno 13. 7. 2022 na Wayback Machine.. Time Magazine, July 16, 2015. Retrieved July 31, 2015.
  22. ↑ U.S. targets Iran's vulnerable oil [online]. Los Angeles Times, 2007 [cit. 2007-07-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 18-01-2007.
  23. ↑ Energy subsidies reach $84b [online]. Iran Daily, April 27, 2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne June 19, 2009.
  24. ↑ Iran falls to 168 in Corruption Perception Index Archivováno 22. 11. 2009 na Wayback Machine.. Transparency International (2009). Retrieved November 19, 2009.
  25. ↑ Country Report. Freedom House (2007). Retrieved October 29, 2009.
  26. ↑ World Factbook: Iran's entry [online]. Central Intelligence Agency, 2008 [cit. 2009-11-06]. Dostupné online.
  27. ↑ Iran oil exports top 844mn barrels. PressTV, June 16, 2010. Retrieved June 16, 2010.
  28. ↑ Iran Has Foreign Exchange Reserves Topping $100 Billion, Ahmadinejad Says. Bloomberg, October 30, 2010. Retrieved November 28, 2010.
  29. ↑ SOLOMON, Jay; FARNAZ FASSIHI. Iran to Pare Food, Gas Subsidies. Wall Street Journal. October 23, 2010, s. A8.
  30. ↑ Massoud Parsi: (May 22, 2010) The tragicomedy of Iran sanctions. Al-Jazeera, May 22, 2010. Retrieved February 3, 2013.
  31. ↑ Ladane Nasseri and Dana El Baltaji: Iran’s Economy to Shrink on Tighter Sanctions, World Bank Says. Bloomberg Businessweek, June 12, 2012. Retrieved July 24, 2012.
  32. ↑ Farnaz Fassihi: Iran's Economy Feels Sting of Sanctions. Wall Street Journal, October 12, 2010. Retrieved October 13, 2010.
  33. ↑ Javier Blas: Iraqi oil output overtakes Iran’s. Financial Times, August 10, 2012 (subscription required). Retrieved September 17, 2012.
  34. ↑ ASSOCIATED, The. Iran's currency falls to record low against dollar in sign of effect of Western sanctions [online]. Winnipeg Free Press, September 9, 2012 [cit. 2012-11-02]. Dostupné online.
  35. ↑ Kish Island, Hormozgan province – ITTO [online]. [cit. 2024-01-09]. Dostupné online.
  36. ↑ Iran's tourist arrivals grow to over 8 Million: Minister [online]. 18 August 2019 [cit. 2023-12-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 December 2023.
  37. ↑ Iran Third Fastest Growing Tourism Destination In 2019: UNWTO [online]. 7 December 2023 [cit. 2023-12-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 December 2023.
  38. ↑ Iran's tourism industry up by 21% in 2023 [online]. 29 April 2024 [cit. 2024-05-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 April 2024. (anglicky)
  39. ↑ www.irna.ir. 28 May 2024. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 May 2024.
  40. ↑ KRYEZIU, Alza. Half of the World Now Granted Visa-Free Access to Iran [online]. 17 April 2024 [cit. 2024-05-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 April 2024. (anglicky)
  41. ↑ Revival rhythm: Iran's tourism blooms by 21% [online]. 29 April 2024 [cit. 2024-05-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 May 2024. (anglicky)
  42. ↑ Sightseeing and excursions in Iran Archivováno 18. 4. 2015 na Wayback Machine.. Tehran Times, 28 September 2010. Retrieved 22 March 2011.
  43. ↑ Foreign arrivals in Iran reach 4.4 million in 8 months, up by 48.5% y/y [online]. 12 December 2023 [cit. 2024-01-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 December 2023. (anglicky)
  44. ↑ Iran's tourism among the top 20 countries [online]. 15 December 2023 [cit. 2023-12-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 December 2023.
  45. ↑ AYSE, Valentine; NASH, Jason John; LELAND, Rice. The Business Year 2013: Iran. London: The Business Year, 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 December 2016. ISBN 978-1-908180-11-7. S. 166.
  46. ↑ Brian Boniface, MA; CHRIS COOPER; ROBYN COOPER. Worldwide Destinations: The geography of travel and tourism. [s.l.]: Routledge, 2012. Dostupné online. ISBN 978-1-136-00113-0. S. 362.
  47. ↑ Iran sets up funds for tourism development [online]. 10 January 2023 [cit. 2023-12-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 December 2023.
  48. ↑ Agriculture in Iran [online]. [cit. 2016-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 August 2019.
  49. ↑ Iran Food security [online]. 7 August 2014 [cit. 2016-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 May 2016.
  50. ↑ SEYF, Ahmad. Technical Changes in Iranian Agriculture, 1800–1906. Middle Eastern Studies. 1984, s. 142–154. doi:10.1080/00263208408700603. JSTOR 4283034.
  51. ↑ About this Collection [online]. [cit. 2024-06-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 June 2015.
  52. ↑ Crunch time for Caspian caviar. BBC News. 19 June 2001. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 March 2010.
  53. ↑ Iransaga – Iran The Country, The Land [online]. [cit. 2012-01-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 October 2010.
  54. ↑ Gas compression at South Pars [online]. 18 May 2023 [cit. 2024-03-17]. Dostupné online. (anglicky)
  55. ↑ COŞKUN, Bezen Balamir. Global Energy Geopolitics and Iran [online]. 2009. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 April 2014.
  56. ↑ The Rising might of the Middle East super power – Council on Foreign Relations [online]. 3 March 2016 [cit. 2024-05-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 March 2016.
  57. ↑ International - U.S. Energy Information Administration (EIA) [online]. [cit. 2024-06-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 May 2024.
  58. ↑ Iran's oil exports reached $35 billion in last 12 months -ILNA [online]. 2 April 2024. Dostupné online.
  59. ↑ Iran's Foreign Trade Regime Report [online]. [cit. 2010-08-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 March 2013.
  60. ↑ Iran's oil and gas reserves estimated at 1.2 trillion barrels: NIOC chief | Hellenic Shipping News Worldwide [online]. [cit. 2024-05-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 May 2024.
  61. ↑ Iran ranks 2nd, 3rd in gas, oil reserves in world [online]. 2 June 2024 [cit. 2024-05-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 May 2024.
  62. ↑ BP Cuts Russia, Turkmenistan Natural Gas Reserves Estimates. The Wall Street Journal. 12 June 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 June 2013.
  63. ↑ ALTAHER, Nada; ROBINSON, Matthew. Iran has discovered an oil field with an estimated 53 billion barrels of crude, Rouhani says [online]. CNN, 10 November 2019 [cit. 2024-05-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 May 2024. (anglicky)
  64. ↑ Iran discovers new oil field with over 50 billion barrels [online]. 10 November 2019 [cit. 2024-05-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 May 2024. (anglicky)
  65. ↑ Iran says new oilfield found with 53 billion barrels [online]. Al Jazeera [cit. 2024-05-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 May 2024. (anglicky)
  66. ↑ Iran oil: New field with 53bn barrels found — Rouhani. www.bbc.com. 10 November 2019. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 May 2024. (anglicky)
  67. ↑ Iran discovers giant shale oil reserves in several regions [online]. 2 April 2024 [cit. 2024-05-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 April 2024. (anglicky)
  68. ↑ DOOLEY, Kenny. Iran discovers giant shale oil reserves in several regions [online]. 2 April 2024 [cit. 2024-05-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 May 2024. (anglicky)
  69. ↑ UGAL, Nishant. Four new oil and gas discoveries unveiled by Iran with potential 2.6 billion barrels of reserves [online]. 9 October 2023 [cit. 2024-05-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 May 2024. (anglicky)
  70. ↑ Iran Daily – Domestic Economy – 04/24/08[nedostupný zdroj]
  71. ↑ SHANA: Share of domestically made equipments on the rise Archivováno 9. 3. 2012 na Wayback Machine.. Retrieved 26 July 2010.
  72. ↑ Iran, Besieged by Gasoline Sanctions, Develops GTL to Extract Gasoline from Natural Gas [online]. Oilprice.com [cit. 2012-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 February 2012.
  73. ↑ Iran [online]. [cit. 2011-06-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 January 2012.
  74. ↑ Daniel Müller; PROFESSOR HARALD MÜLLER. WMD Arms Control in the Middle East: Prospects, Obstacles and Options. [s.l.]: Ashgate Publishing, Ltd., 2015. Dostupné online. ISBN 978-1-4724-3593-4. S. 140.
  75. ↑ فردا, رادیو. Radio Farda. 12 December 2024. Dostupné online [cit. 10 March 2025]. (persky)
  76. ↑ Energy shortages force Iran to cut workweek to two, three days [online]. 24 February 2025 [cit. 2025-03-10]. Dostupné online. (anglicky)
  77. ↑ Iran Khodro Rail Industries Factory Inaugurated [online]. 13 May 2011 [cit. 2024-05-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 May 2011.
  78. ↑ Iran takes world's 16th place in car manufacturing: OICA [online]. 30 March 2024 [cit. 2024-03-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 31 March 2024. (anglicky)
  79. ↑ Iran takes world's 16th place in car manufacturing: OICA [online]. [cit. 2024-03-31]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
  80. ↑ Iran advances 41 places in industrial production [online]. 27 February 2010 [cit. 2024-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 January 2024. (anglicky)
  81. ↑ Iran doing industrial projects in 27 countries [online]. 1 April 2011 [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. (anglicky)
  82. ↑ 28 January 2011 [cit. 2024-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 January 2011.
  83. ↑ The US, Israel, the Arab States and a Nuclear Iran [online]. [cit. 2024-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 August 2010.
  84. ↑ SCT – Shopping Centers Today Online [online]. 3 April 2012 [cit. 2024-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 April 2012.
  85. ↑ Construction to Iran – for Australian exporters – Austrade [online]. [cit. 2007-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 March 2007.
  86. ↑ Iran Daily – Domestic Economy – 12/23/06 Archivováno 7. 9. 2007 na Wayback Machine.
  87. ↑ Iran Daily – Domestic Economy – 04/09/07 Archivováno 6. 9. 2007 na Wayback Machine.
  88. ↑ MINING.COM [online]. [cit. 2024-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 January 2024. (anglicky)
  89. ↑ Atieh Bahar – Resources – Iran's Automotive Industry Overview [online]. 7 July 2011 [cit. 2024-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 July 2011.
  90. ↑ Official: Iran now among world's 6 turbine manufacturers – Tehran Times [online]. 2012-07-18 [cit. 2024-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-12.
  91. ↑ Iran plans to exclude dollar, euro from foreign transactions: minister. stratrisks.com [online]. [cit. 2013-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-20.
  92. ↑ Institute of Biochemistry and Biophysics [online]. 2 February 2011 [cit. 2011-06-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 October 2006.
  93. ↑ The first successfully cloned animal in Iran [online]. 30 September 2006 [cit. 2013-06-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 October 2011.
  94. ↑ Iranian Studies Group at MIT [online]. [cit. 2010-08-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 October 2008.
  95. ↑ INIC – News – 73% of Tehran's Students Acquainted with Nanotechnology [online]. 18 January 2010 [cit. 2010-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 October 2015.
  96. ↑ Iran Ranks 15th in Nanotech Articles [online]. 9 November 2009 [cit. 2010-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 December 2011.
  97. ↑ Iran daily: Iranian Technology From Foreign Perspective [online]. [cit. 2013-06-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 April 2009.
  98. ↑ Project Retired – EECS at UC Berkeley [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 November 2007.
  99. ↑ Vali Nasr. The Shia Revival: How Conflicts within Islam Will Shape the Future. [s.l.]: W.W. Norton, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-393-06640-1. S. 213.
  100. ↑ Ben Mathis-Lilley. A Woman Has Won the Fields Medal, Math's Highest Prize, for the First Time [online]. Graham Holdings Company, 12 August 2014 [cit. 2014-08-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 August 2014.
  101. ↑ Forecasting Exercise [online]. 2012 [cit. 2017-06-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 October 2017.
  102. ↑ No. 3817 Front page Page 1 [online]. [cit. 2011-10-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 November 2010.
  103. ↑ Academic misconduct: Are we progressing or going backwards? [online]. [cit. 2025-03-10]. Dostupné online. (anglicky)
  104. ↑ GII Innovation Ecosystems & Data Explorer 2025 [online]. [cit. 2025-10-16]. Dostupné online.
  105. ↑ DUTTA, Soumitra; LANVIN, Bruno. Global Innovation Index 2025: Innovation at a Crossroads. [s.l.]: World Intellectual Property Organization, 2025. Dostupné online. ISBN 978-92-805-3797-0. doi:10.34667/tind.58864. S. 19. (anglicky)
  106. ↑ FATHI, Nazila; BROAD, William J. Iran Launches Satellite in a Challenge for Obama. The New York Times. 3 February 2009. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 November 2020. ISSN 0362-4331. (anglicky)
  107. ↑ Brian Harvey; HENK H. F. SMID; THEO PIRARD. Emerging Space Powers: The New Space Programs of Asia, the Middle East and South-America. [s.l.]: Springer Science & Business Media, 2011. Dostupné online. ISBN 978-1-4419-0874-2. S. 293.
  108. ↑ The 6th International Conference on Heating, Ventilating and Air Conditioning [online]. 2015 [cit. 2015-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 December 2015.
  109. ↑ Stephen Clark. Iran Launches Omid Satellite Into Orbit [online]. 2 February 2009 [cit. 2024-01-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 February 2024. (anglicky)
  110. ↑ Iran Launches Soraya Satellite Into Orbit 750 Km Above Earth – Iran Front Page [online]. 20 January 2024 [cit. 2024-01-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 January 2024. (anglicky)
  111. ↑ Iran says it launched a satellite despite Western concerns [online]. Deutsche Welle [cit. 2024-01-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 January 2024. (anglicky)
  112. ↑ Iran says launches satellite in new aerospace milestone [online]. [cit. 2024-01-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 January 2024. (anglicky)
  113. ↑ PRESSE, AFP-Agence France. Iran Says Launches Satellite In New Aerospace Milestone [online]. [cit. 2024-01-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 January 2024. (anglicky)
  114. ↑ Iran's Soraya satellite signals received on earth [online]. 21 January 2024 [cit. 2024-01-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 January 2024. (anglicky)
  115. ↑ Iran successfully launches Soraya satellite using Qa'im 100 carrier [online]. [cit. 2024-01-21]. Dostupné online. (anglicky)
  116. ↑ Iran says it launches 3 satellites into space-Xinhua [online]. [cit. 2024-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 January 2024.
  117. ↑ Iran launches three satellites simultaneously for first time – DW – 01/28/2024 [online]. Deutsche Welle [cit. 2024-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 January 2024. (anglicky)
  118. ↑ Iran launches 3 satellites into space that are part of a Western-criticized program as tensions rise [online]. 28 January 2024 [cit. 2024-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 January 2024. (anglicky)
  119. ↑ Iran simultaneously launches three satellites – state media. The Economic Times. 28 January 2024. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 January 2024. ISSN 0013-0389.
  120. ↑ Iran Conducts Second Controversial Satellite Launch In One Week [online]. 28 January 2024 [cit. 2024-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 January 2024. (anglicky)
  121. ↑ Iran launches three satellites amid rising tensions with Western powers [online]. Al Jazeera [cit. 2024-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 January 2024. (anglicky)
  122. ↑ Iran launches 'domestically developed' imaging satellite from Russia [online]. Al Jazeera [cit. 2024-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 March 2024. (anglicky)
  123. ↑ ONLINE |, E. T. Iran launches Pars 1 satellite from Russia amidst Western concern over Moscow-Tehrain ties [online]. 29 February 2024 [cit. 2024-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 March 2024. (anglicky)
  124. ↑ MOTAMEDI, Maziar. Russia launches Iranian satellite into space from Kazakhstan base [online]. Al Jazeera [cit. 2024-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 October 2022. (anglicky)
  125. ↑ Russia launches Soyuz rocket into space carrying Iranian satellite Pars-I [online]. WION, 29 February 2024 [cit. 2024-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 March 2024. (anglicky)
  126. ↑ National Security and the Internet in the Persian Gulf: Iran [online]. 3 July 2007 [cit. 2024-01-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 July 2007.
  127. ↑ Internet Speed in Iran is at Regional Bottom [online]. 8 March 2024 [cit. 2024-07-05]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ekonomika_Íránu&oldid=26141155“