Ejektor (kanón)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ejektor 120 mm kanónu tanku Leopard 2A4 německého Bundeswehru.
Animovaný náhled fungování ejektoru (rozšíření uprostřed) tankového kanónu

Ejektor (nebo také ejektor plynů) je pasivní zařízení pro odtah spalin a kouře z hlavní moderních tankových kanónů pracující na principu proudového čerpadla.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vývoj tankových kanónů v první polovině 20. století a postupné zvyšování jejich ráží, hmotností prachových náplní a délky hlavní si vyžádal nutnost řešení problému zvýšeného pronikání spalin a kouře po výstřelu do prostoru osádky tanku. Řešením tohoto problému se stalo pasivní mechanické zařízení pro odtah spalin pracující na principu proudového čerpadla montované nejprve na přední část a později na střední část tankových kanónů. Poprvé byl ejektor instalován v roce 1948 na 90 mm kanón amerického tanku M26 Pershing (M26A1). V Sovětském svazu byl poprvé namontován na 100 mm kanón tanku T-54A v roce 1955.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Ejektor je tvořen dutým pouzdrem z oceli o délce 50 až 70 cm, které je obvykle montováno na střední část tankového kanónu. Spojení s kanónem je plynotěsné a mezi vnitřním prostorem pouzdra ejektoru a vnitřní částí kanónu je ve stěně hlavně vyvrtáno několik otvorů – obvykle vedených šikmo ve směru výstřelu. Při výstřelu se v hlavni i v pouzdře ejektoru vytváři přetlak. Poté, co projektil opustí hlaveň klesá tento tlak rychleji v hlavni, pokles tlaku v ejektoru je pomalejší. Následné otevření uzávěru kanónu společně s uvolňováním plynu z ejektoru směrem k ústí hlavně kanónu prodlužuje dobu odtahu spalin a zvyšuje tak účinnost tohoto procesu.