Efrajim Urbach

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Efrajim Elimelech Urbach
Narození 26. května 1912 (10. sivanu 5672)
Włocławek
Úmrtí 3. července 1991 (21. tamuzu 5751) (ve věku 79 let)
Jeruzalém, Izrael
Povolání rabín, pedagog, vysokoškolský učitel a vychovatel
Denominace judaismus
Etnický původ Aškenázové
Hlavní zaměření rabínská literatura
Významná díla Chazal: Pirkej emunot ve-de'ot
Ocenění Izraelská cena (1955)
Bialikova cena (1983)
Pohřben židovský hřbitov na Olivové hoře
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Prof. Efrajim Elimelech Urbach (hebrejsky אפרים אלימלך אורבך‎‎; ‎19123. července 1991) byl izraelský rabín a význačný judaista, odborník na rabínskou literaturu a Talmud. V roce 1973 byl nominován stranami Likud a Národní náboženskou stranu do prezidentských voleb, v nichž se neúspěšně utkal s Efrajimem Kacirem, nominovaným Stranou práce. Volba byla rozhodnuta již v prvním kole, ve kterém Urbach získal 41 hlasů, oproti 64, které obdržel Kacir.[1]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z polského Białystoku, kde se narodil do chasidské rodiny. Studoval na univerzitách v Římě a ve Vratislavi a na rabínském semináři ve Vratislavi, kde získal v roce 1934 rabínskou ordinaci. V letech 1935–1938 na vratislavském rabínském semináři přednášel. Aliju do britské mandátní Palestiny podnikl roku 1938 a během druhé světové války sloužil jako rabín v Britské armádě.[2] Po válce působil v řadě vzdělávacích institucí; nejprve jako středoškolský učitel. V letech 1950–53 byl inspektorem ministerstava školství a kultury. Od roku 1953 jako profesor na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě, kde vyučoval agadu a rabínskou literaturu.[2] V roce 1958 byl jmenován profesorem Talmudu. Během let 1956–1960 byl předsedou Institutu pro židovská studia, v roce 1960/61 byl prorektorem. V letech 1963 až 1969 byl předsedou oddělení klasického vzdělávání Izraelské akademie věd a klasického vzdělávání, v letech 1974 až 1980 působil ve funkci viceprezidenta akademie a nakonec v letech 1980 až 1986 stanul v pozici prezidenta akademie.[3]

Urbachova vědecká činnost pokrývala prakticky celou oblast Talmudu a rabínské literatury. Mezi jeho nejdůležitější práce patří dílo o tosafistech Ba'alej ha-tosafot (první vydání v roce 1956) a především jedno ze stěžejních děl v oblasti výzkumu rabínské literatury Chazal: Pirkej emunot ve-de'ot (anglicky The Sages: Their Concepts and Beliefs; první vydání v roce 1969). Kromě těchto děl uspořádal kritické vydání hebrejského díla Avrahama ben Azri'ela Arugat ha-bosem a byl autorem řady odborných článků a statí věnovaných dějinám halachy, rabínskému judaismu, agadickým midrašům a středověké polemické literatuře. Od roku 1970 byl editorem odborného časopisu Tarbic (Tarbiz).

V roce 1966 založil Hnutí za judaismus Tóry (Tnu'a le-jahadut šel Tora), jehož cílem bylo docílit progresivních změn v politice a hodnotách nábožensky založených židů v Izraeli.[2]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 1955 mu byla udělena Izraelská cena za židovská studia[4] a v roce 1983 společně s Nechamou Leibowitz získal Bialikovu cenu za židovské myšlení.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Previous Presidential Elections [online]. Kneset [cit. 2010-10-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  2. a b c Ephraim E. Urbach; Hebrew Scholar, 79 [online]. The New York Times, 1991-07-03 [cit. 2010-10-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Council [online]. Izraelská akademie věd a klasického vzdělávání [cit. 2011-08-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-29. (anglicky) 
  4. Israel Prize recipients in 1955 [online]. Ministerstvo školství Státu Izrael [cit. 2010-10-05]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  5. List of Bialik Prize recipients 1933-2004 [online]. Město Tel Aviv [cit. 2010-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-17. (hebrejsky)