Efekt černé kapky

Efekt černé kapky (též známý jako Bailyho kapka) je optický jev viditelný během přechodu Venuše, a v menší míře též během přechodu Merkuru, přes sluneční disk. Krátce po druhém kontaktu (kdy se disk přecházející planety odděluje od okraje slunečního kotouče) a těsně před třetím kontaktem (kdy se ho znova začíná dotýkat) se zdá, že disk planety je spojen s okrajem Slunce malou kapkou. Tento jev znemožňuje přesné změření času, kdy došlo ke druhému či třetímu kontaktu, což bylo také důvodem nepřesných pokusů o výpočet sluneční paralaxy a následně hodnoty astronomické jednotky v 18. století.

Efekt černé kapky byl dlouho mylně připisován husté atmosféře Venuše, a dokonce byl i považován za první důkaz její existence. Později astronomové dospěli k názoru, že se jedná jen o optický klam. Efekt černé kapky se objevil i během některých pozorování přechodu Merkuru v letech 1999 a 2003 pomocí přístrojů umístěných mimo zemskou atmosféru, a to přesto, že Merkur sám také prakticky žádnou atmosféru nemá. Autoři studie, američtí astronomové Jay Pasachoff a Glenn Schneider, tento jev přisoudili malým vadám v optice pozorovacích přístrojů s tím, že se projevuje především u malých dalekohledů.

Pozorovatelé přechodu Venuše z 8. června 2004 většinou zaznamenali, že efekt černé kapky byl mnohem méně výrazný, než jak ho popisovaly zprávy z minulých staletí, a někteří z nich ho dokonce nepozorovali vůbec. Tento rozpor je většinou připisován na vrub dnešní dokonalejší pozorovací technice.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

SHIGA, David. Where Was the Black Drop?. Sky and Telescope. 12. červenec 2004. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-02. (anglicky) Archivováno 2. 3. 2009 na Wayback Machine.