Edward Cardwell

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Edward Cardwell
Edward Cardwell, Viscount Cardwell by George Richmond.jpg
Narození 24. července 1813
Liverpool
Úmrtí 15. února 1886 (ve věku 72 let)
Torquay
Alma mater Balliol College
Ocenění člen Královské společnosti
Politické strany Toryové
Liberální strana
Příbuzní Jane Fanshawe (sourozenec)
Funkce Člen 14. parlamentu Spojeného království (1842–1847)
Člen 15. parlamentu Spojeného království (1847–1852)
Člen 16. parlamentu Spojeného království (1853–1857)
Člen 17. parlamentu Spojeného království (1857–1859)
Člen 18. parlamentu Spojeného království (1859–1865)
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Edward Cardwell, 1. vikomt Cardwell (Edward Cardwell, 1st Viscount Cardwell) (24. července 1813 Liverpool15. února 1886 Torquay, Anglie) byl britský státník, představitel Liberální strany. Více než třicet let byl poslancem Dolní sněmovny a zastával řadu důležitých funkcí ve vládě. Proslul především svými reformami ve funkci ministra války (1868-1874). V roce 1874 byl povýšen na vikomta a povolán do Sněmovny lordů, byl též členem Královské společnosti.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Liverpoolu jako syn obchodníka Johna Henryho Cardwella. Studoval ve Winchesteru a Oxfordu, původně působil jako právník, 30. letech 19. století pracoval na ministerstvu války a kolonií. V letech 1842-1874 byl poslancem Dolní sněmovny[pozn. 1], původně náležel ke konzervativcům, později přešel k liberálům. V letech 1845-1846 byl tajemníkem na ministerstvu financí, v Aberdeenově vládě zastával post prezidenta obchodního úřadu (1852-1855), od roku 1852 byl též členem Tajné rady. V Palmerstonově kabinetu vystřídal několik pozic, nejprve byl státním sekretářem pro Irsko (1859-1861), poté lordem kancléřem vévodství lancasterského (1861-1864) a nakonec ministrem kolonií (1864-1866)[pozn. 2]. V Gladstonově vládě byl ministrem války (1868-1874) a v této funkci inicioval četné reformy v armádě (jednalo se například o přeřazení milicí a dobrovolnických sborů z kompetencí měst a hrabství pod ministerstvo války). Jeho reformní počiny byly podmíněny jednou zásadní podmínkou v postavení vrchního velitele armády. Vrchní velitel byl do té doby podřízen přímo panovníkovi a v této době zastával tuto hodnost konzervativní příslušník královské rodiny vévoda z Cambridge. Královna Viktorie přistoupila k tomu, že funkci vrchního velitele podřídila ministrovi války, aby Cardwell mohl realizovat své záměry.

V roce 1874 byl povýšen na vikomta a povolán do Sněmovny lordů, byl též členem Královské společnosti a získal čestný doktorát v Oxfordu. Zemřel bez potomstva a jeho titul vikomta zanikl.

Jeho sestra Jane (1816-1900) byla manželkou admirála Sira Edwarda Fanshawe (1814-1906), vrchního velitele v Karibiku a později ředitele námořní školy v Greenwichi.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Poprvé kandidoval do parlamentu za město Clitheroe, které zastupoval v letech 1842-1847, poté přijal kandidaturu v rodném Liverpoolu, kde ve všeobecných volbách v roce 1847 jako stoupenec R. Peela přesvědčivě zvítězil spolu s liberálem T. Birchem nad konzervativními kandidáty Sirem D. Mackworthem a lordem Johnem Mannersem. Naopak volby 1852 přinesly v Liverpoolu změnu, do parlamentu se zde dostali konzervativci Ch. Turner a W. F. Mackenzie, Cardwell byl třetí, takže zůstal bez mandátu. Volby v Liverpoolu však byly vzápětí kvůli korupci prohlášeny za neplatné, nicméně ve vyhlášených doplňovacích volbách již Cardwell nefiguroval, protože mezitím přijal kandidaturu ve volbách za město Oxford. Toto město pak reprezentoval v Dolní sněmovně až do svého odchodu do Sněmovny lordů v roce 1874.
  2. Dva Cardwellovy přesuny v Palmerstonově vládě byly důsledkem předčasných úmrtí dvou ministrů. Poprvé to bylo v roce 1861, kdy zemřel lord Sidney Herbert, v roce 1864 pak Cardwell nahradil na místě ministra kolonií předčasně zemřelého 5. vévodu z Newcastle.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný : illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí.. Praha: Paseka, 1892 (reprint 1997). ISBN 80-7185-102-7. S. 147. 
  • JENKINS, Roy. Gladstone : portrét politika viktoriánské Anglie. Praha: Prostor, 2000. 535 s. ISBN 80-7260-040-0. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]