Eduard VI.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Eduard VI)
Skočit na: Navigace, Hledání
Eduard VI.
král Anglie a Irska
Eduard VI.
Eduard na obraze Viléma Scrotse, cca 1550
Doba vlády 28. leden 15476. červenec 1553
Regenti:
Eduard Seymour (1547-1549)
John Dudley (1550-1553)
Korunovace 20. února 1547
Narození 12. října 1537
Hampton Court Palace, poblíž Londýna
Úmrtí 6. července 1553
Greenwich
Pochován Westminsterské opatství
Předchůdce Jindřich VIII.
Nástupce Jana Greyová - de facto
Marie I. - de jure
Rod Tudorovci
Otec Jindřich VIII.
Matka Jana Seymourová
Podpis EdwardVI Signature.svg

Eduard VI. (12. října 15376. července 1553) byl třetí anglický král z rodu Tudorovců, který se jím stal 28. ledna v době, kdy mu bylo devět let. Šlo o syna Jindřicha VIII. a Jany Seymourové, třetího krále z rodu Tudorovců a prvního protestantského anglického panovníka. V době své vlády byl zastupován regentskou radou. V jejím čele stál v letech 15471549 jeho strýc Eduard Seymour, vévoda ze Somersetu a v letech 15501553 John Dudley, vévoda z Northumberlandu.

Jeho vláda byla poznamenána ekonomickými problémy, vojenskými útoky ze strany Skotska a sociálním neklidem, které roku 1549 vyústily v nepokoje a vzpouru. Byla provedena přeměna Anglikánské církve na protestantskou organizaci. Poté co jeho otec Jindřich VIII. provedl odluku církve v Anglii od Říma, byl v zemi poprvé zaveden protestantismus, včetně reforem, které zahrnovaly zákaz celibátu a mší a zavedení daně za církevní obřady. Architektem těchto reforem byl Thomas Cranmer arcibiskup canterburský.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 12. října 1537. Byl synem Jindřicha VIII. a jeho třetí manželky Jany Seymourové, která krátce po jeho narození 23. října zemřela. Jeho výchova byla ovlivněna protestantskými názory, i když stále ještě navštěvoval mše.

Na počátku července 1543 podepsal Jindřich VIII. mírovou dohodu se Skotskem a na posílení této dohody zasnoubil svého syna Eduarda se sedmiměsíční dcerou skotského krále Marií. Jindřich chtěl využít nevýhodného postavení Skotů a postupně sjednotit obě království. Když Skotové v dubnu 1544 tuto mírovou smlouvu vypověděli, nechal Jindřich vyplenit Edinburgh.

Jindřich VIII. zemřel 28. ledna 1547. V té době měl Eduard teprve devět let. Vlivní členové dvora souhlasili s oddálením oznámení této informace do doby, než bude dojednáno nástupnictví, nechali poslat pro Eduarda a odvezli ho do Toweru. Eduard byl korunován 20. února ve Westminsterském opatství a jeho protektorem byl jmenován Eduard Seymour, vévoda ze Somersetu, bratr jeho matky.

Somerset[editovat | editovat zdroj]

Eduardův strýc Eduard Seymour, vévoda ze Somersetu

Somerset byl schopným válečníkem a jeho hlavním zájmem byla válka se Skotskem. Po vítězství v bitvě u Pinkie Cleugh v září 1547 vybudoval ve Skotsku síť opevnění zasahující až k Dundee. Jeho prvotní úspěchy neměly dlouhého trvání, protože jeho záměr sjednotit obě království byl nerealistický. Skotové si vyžádali podporu od svého spojence Francie na obranu Edinburghu a skotská královna Marie odjela do Francie, kde byla zasnoubena s francouzským princem. Náklady na udržování rozsáhlé armády a údržbu rozsáhlé sítě opevnění ruinovaly královskou pokladnu. Francouzský útok na Buloň v srpnu 1549 přinutil Somerseta stáhnout se ze Skotska.

Roku 1548 vznikaly v Anglii velké sociální nepokoje. Po dubnu 1549 vypukla série ozbrojených vzpour, které si vyžádaly vojenský zásah. Somerset vyslal ke zjištění příčin nepokojů komise. Jejich členové se ale vyjadřovali takovým způsobem, že to ve vzbouřencích vyvolávalo dojem, že jejich výtky proti majitelům dříve veřejně přístupných pozemků, které si jejich majitelé začali ohrazovat, jsou oprávněné. Vzpoury byly považovány za neúspěch vlády a členové regentské rady z tohoto nezdaru obviňovali Somerseta.

1. října se Somerset dověděl, že jeho pozice je ohrožena. Zajal krále a spolu s ním odjel na opevněný hrad Windsor. Mezitím ostatní členové regentské rady zveřejnili detaily neúspěšné Somersetovy vlády. Zveřejnili i to, že jeho funkce jako protektora byla dána rozhodnutím rady a ne závětí Jindřicha VIII. 11. října nechala rada Somerseta uvěznit a Eduard byl převezen do Richmondu. V únoru 1550 se stal vůdčí osobou regentské rady John Dudley, hrabě z Warwicku. I když byl Somerset z vězení propuštěn a stal se znovu členem rady, byl v lednu 1552 popraven na základě obvinění z úmyslu svrhnout Dudleyovu radu.

Northumberland[editovat | editovat zdroj]

John Dudley, vévoda z Northumberlandu

Roku 1550 byl John Dudley jmenován vévodou z Northumberlandu. Jeho hlavním soupeřem byl konzervativní Thomas Wriothesley, hrabě ze Southamptonu, který se snažil zrušit Somersetovy protestantské reformy a chtěl, aby Eduardovým regentem byla jmenována katolická princezna Marie, nejstarší sestra králova. Dudley se spoléhal na princův protestantismus a tvrdil, že je dostatečně starý, aby vládl sám. Southampton se snažil zosnovat spiknutí s cílem popravit Somerseta a diskreditovat Dudleyho jeho prohlášením, že s Dudleym spolupracoval. Dudley jako protiakci přesvědčil parlament, aby Somerseta propustil. Poté vypudil Southamptona a jeho spojence z regentské rady a nechal se jmenovat lordem prezidentem rady a správcem královského dvora. I když nebyl jmenován protektorem, byl hlavní postavou a nejvlivnějším členem vlády.

Na rozdíl od Somerseta Northumberland se vždy snažil dosáhnout schválení svých záměrů většinovým rozhodnutím rady. Protože nebyl s králem v příbuzenském poměru, doplnil radu o své spojence, aby ji mohl lépe ovládat. Postupně se mu podařilo prosadit, aby rada nekontrolovala dokumenty podepsané králem, jeho moc se tak dostala na úroveň jeho předchůdce Somerseta. Jeho politika byla pragmatičtější než politika jeho předchůdce. Roku 1550 podepsal mírovou dohodu s Francií, odvolal všechny vojáky ze skotských pevností a zrušil Eduardovo zasnoubení se skotskou královnou Marií. Tato aktivita vycházela z toho, že válečné náklady byly příliš velké. Aby zmenšil pravděpodobnost vzpour, ustavil v jednotlivých regionech trvalé vojenské posádky, jejichž velitelé se zodpovídali přímo vládě.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

V zimě roku 1552 Eduard onemocněl a v květnu následujícího roku se jeho zdravotní stav velmi zhoršil. Možnost královy smrti a toho, že by po něm nastoupila jeho katolická sestra Marie, vyděsila šlechtice, kteří obklopovali krále. To by znamenalo zastavení reformace a také (či především) ztrátu lukrativních úřadů, které zastávali. Eduard napsal několik verzí své závěti, která poté byla z iniciativy Dudleyho právníky přepsána do oficiálního dokumentu. Ten určoval Eduardovým následníkem jeho sedmnáctiletou sestřenici Janu Greyovou, které dal přednost před Marií i Alžbětou.

Eduardův stav se od ledna zhoršoval a 6. července 1553 král zemřel. 8. srpna byl pohřben ve Westminsterském opatství. Po jeho smrti se Dudley snažil prosadit Janu Greyovou na trůn. Marie ale získala velkou podporu veřejnosti i šlechty a 19. července, devět dní poté, co Dudley prohlásil královnou Janu, nastoupila na anglický trůn Marie.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Edward VI of England na anglické Wikipedii.

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu