Eduard Hölzel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Eduard Hölzel
EduardHölzel1883.jpg
Narození 8. října 1817
Praha
Úmrtí 21. prosince 1885 (ve věku 68 let)
Salzburg
Povolání vydavatel a knihkupec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard Hölzel (8. říjen 1817 Praha[1]21. prosinec 1885 Salzburg[2]) byl rakouský knihkupec a nakladatel. Založil nakladatelství Verlag Ed. Hölzel, které je činné dodnes.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině pražského kupce a obchodníka železářským zbožím Johanna Thomase Hölzela (1788–1840)[3] a matky Tekly (1798–??).[1] Otec se zajímal rovněž o hudbu a výtvarné umění. Pro svého přítele Aloise Senefeldera zpracovával litografické šablony.

Syn Eduard byl nejstarší z šesti dětí.[1] V Německu se vyučil knihkupcem, byl vzdělaný muž se širokou škálou zájmů.

Po přestěhování do Olomouce, kde založil v roce 1848 knihkupectví,[3] se Eduard Hölzel oženil dne 26. února 1848 s tehdy dvacetiletou Hedwigou Niemannovou (26. 10. 1827–1881), dcerou penzionovaného c. a k. důstojníka (Hauptmann) Heinricha Niemanna.[4] Měli devět dětí, z nichž jen několik přežilo dětství. Jedním z nich byl pozdější malíř Adolf Hölzel (1853–1934).

Od roku 1871 sídlilo jeho nakladatelství ve Vídni. Poslední rok svého života prožil jako vdovec v Salzburku, kde také zemřel. Pohřben byl ve Vídni.[2]

Vydavatel[editovat | editovat zdroj]

Činnost v Olomouci a dalších místech[editovat | editovat zdroj]

Dne 16. října 1844 si otevřel v Olomouci na Horním náměstí naproti radnici obchod s knihami, uměním a hudebninami.[5] Záhy otevřel pobočky v Novém Jičíně (1849), v Ostravě (1857), Šumperku (1858), Šternberku (1862), v Uherském Hradišti (1863) a v Přerově a v Kroměříži. Vedle knihkupecké činnosti začal i s činností nakladatelskou. Vydával například tehdy velmi populární litografické veduty českých a moravských měst.[5]

Spolu s Ignácem Janem Hanušem začal na jaře roku 1848 vydávat první olomoucký deník Die Neue Zeit.[5]

Vývoj nakladatelství Eduard Hölzel[editovat | editovat zdroj]

Od sedmdesátých let 19. století neslo nakladatelství název Eduard Hölzel, umělecké nakladatelství, umělecký ústav pro barevný olejotisk a zeměpisný ústav (Eduard Hölzel, Kunstverlag, Kunstanstalt für Oelfarbendruck und Geographisches Institut) a stalo se hlavním vydavatelem v oblasti školní kartografie a učebnic v Rakousko-Uhersku.

Eduard Hölzel byl viceprezidentem Olomoucké obchodní a hospodářské komory, předsedou Svazu rakouských knihkupců a později zástupcem ředitele Vídeňského knihkupeckého grémia. V roce 1871 přesídlil do Vídně.[2] Hlavičkový firemní papír ze dne 28. října 1876 uvádí dvě adresy

  • tiskárna, Louis Gasse 5 – dnes Mommsengasse,
  • sklad, Kärntnerring 12 – dnes Ringstraße.

V roce 1877 obdrželo Nakladatelství Hölzel ve svém oboru, na Obchodní a průmyslové výstavě ve Vídni zlatou medaili.

Eduard Hölzel chtěl, aby nakladatelství převzali jeho synové Hugo a Adolf. Protože syn Hugo byl často nemocný, vkládal velkou nadějí do Adolfa a poslal ho v roce 1868 na stáž do německého karografického nakladatelství Justus Perthes, Gotha. Adolf se ale obrátil k malířské kariéře a v roce 1876 odešel na Akademii výtvarných umění v Mnichově. Otec tedy předal v roce 1885 nakladatelství synu Hugovi a švagrovi Emilu Kosmackovi.

Nakladatelství je pod názvem Verlag Ed. Hölzel činné dodnes (2016).

Kozennův atlas[editovat | editovat zdroj]

Titulni list Kozennova atlasu, 15. české vydání, 1914
Kozennův atlas, mapa č. 47, Rakousko-Uhersko. Politický přehled a přední trati obchodní. 15. české vydání, 1914

Vznik Kozennova atlasu[editovat | editovat zdroj]

V Olomouci se Hölzel seznámil s Blažejem Kozennem, který zde od roku 1858 učil na c. a k. německém vyšším gymnáziu. Přesvědčil jej, aby sestavil školní zeměpisný atlas, který tehdy v Rakousku chyběl. V roce 1861 získal Eduard Hölzel litografickou dílnu ve Vídni a zbudoval zde zeměpisný ústav a hlavní sídlo svého nakladatelství. Zde bylo v roce 1860 nebo 1861 publikováno první vydání Kozennova školního atlasu jako "Školní atlas v 31 mapách pro gymnasie, reální a obchodní školy."[p 1] (Geographischer Schulatlas für die Gymnasien, Real- und Handelsschulen der österreichischen Monarchie). Atlas měl 31 mapový list vytištěný barevnou litografií. Byl dostupný buď v brožované verzi jako 3 sešity (11, 11 a 9 map) pro jednotlivé třídy po 1 zlatém, nebo kompletní ve vázané verzi za 3 zlaté.

Z atlasu se stal bestseller rakouské školní kartografie. Vyšlo postupně několik "doplněných a opravených" vydání, jehož autory byli přední geografové a kartografové Vinzenz von Haardt, Friedrich Umlauft, Wilhelm SchmidtFranz Heiderich. Vydání atlasu z roku 1900 sneslo srovnání s nejlepšími atlasy své doby. Toto a další vydání již s původním atlasem mají společný pouze název Kozennův školní atlas (Kozenn-Schulatlas), pod kterým vycházejí školní atlasy pro rakouské školy dodnes[6].

Česká vydání Kozennova atlasu[editovat | editovat zdroj]

Atlas vyšel současně v německé, maďarské, české a polské jazykové mutaci. V tomto prvním vydání, jehož českou verzi zpracoval Kozennův gymnazijní kolega František Vaněk, byly ale použity německé mapy a české byly jen titulní strana a překlady úvodních statí Průměty map, Nauka polohopisná a Vysvětlení jazyková.[7]

V publikaci Josefa Erbena Počátkové zeměpisu je uvedena anotace "druhého opraveného a rozmnoženého vydání".[8] Není ale jasné, zda se jedná o inzerci na druhé české vydání, nebo na druhé německé vydání, které vyšlo v tomto roce.[7]

V roce 1875 vyšel B. Kozennův Zeměpisný atlas pro školy střední. Toto české vydání připravil Josef Jireček, který zpracovával již od roku 1862 i české verze jiných Kozennových kartografických děl. Atlas měl 30 map a byl velmi dobře přijat[9] a výnosem ministerstva kultu a vyučování číslo 11 850 ze dne 19. srpna 1875 schválen pro užívání na českých středních školách. Třetí české vydání z následujícího roku bylo rozšířeno na 36 map. Další vydání následovala v letech: snad 1877, 1878, 1879, 1880, 1882. V každém vydání byly upravovány, aktualizovány nebo doplňovány některé mapy. Jedenácté vydání z roku 1888 obsahovalo již 42 mapy. Jazykové úpravy prováděl po Josefu Jirečkovi profesor dějepisu a zeměpisu na pražských gymnáziích Antonín Balcar. Po jeho náhlé smrti převzal tuto úlohu Jindřich Metelka. Ten připravil dvanácté vydání v roce 1890.

To již vznikalo péčí Vinzenze von Haardt a Friedricha Umlaufta, po němž práci v roce 1878 převzal Wilhelm Schmidt, zcela přepracované 37. německého vydání středoškolského Kozennova atlasu. Česká verze, připravená opět Jindřichem Metelkou, vyšla v roce 1900 jako 14. české vydání pod názvem B. Kozenna Zeměpisný atlas pro střední školy. Atlas obsahoval již 85 map a úvodní stať o matematicko-zeměpisných pojmech.

Poslední české vydání atlasu "Kozenn – Metelka" vyšlo v roce 1919. U tohoto vydání ale nebyl uveden původní (rakousko-uherský) vydavatel, ale jeho komisionářská pražská firma Höfer a Klouček.[7]

Atlas "rakouského" původu byl postupně na československých školách nahrazován "československým" atlasem Brunclík-Machátovým (Zeměpisný atlas pro školy střední, ústavy učitelské a školy obchodní). Přesto se Kozennův atlas používal na československých středních školách ještě koncem dvacátých let.[7]

Další atlasy[editovat | editovat zdroj]

Od základního Kozennova atlasu pro střední školy byly odvozeny další školní atlasy:

  • B. Kozennův Malý zeměpisný atlas k potřebám školním i obecným. (Kleiner geographischer Schul-Atlas.) 1862, česká verze 1863, upravil Josef Jireček. Tentokrát se jednalo skutečně o mapy s českým názvoslovím,
  • Kozennův Horo-vodopisný atlas v devíti mapách. (B. Kozenn's Oro-hydrographischer Atlas in 9 Karten.) 1862 nebo 1863, česky 1865,
  • Zeměpisný atlas ku potřebě ve školách středních i občanských. (Geographischer Schul-Atlas.). Českou verzi připravil Matěj Radoslav Kovář (1837–1872) – rok českého vydání 1868,
  • Kozennův Zeměpis pro školy národní, na jazyk českoslovanský převedl Vilém Appelt,
  • Zeměpisný atlas říše Rakousko-Uherské (Schul-Atlas der Österreichisch-Ungarisches Monarchie.), českou verzi zpracoval Jaroslav Zdeněk. České vydání 1886.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eduard Hölzel na německé Wikipedii.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Uveden je český název prvního vydání, které vyšlo současně s německým, polským a maďarským, nikoliv doslovný překlad názvu německého.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Soupis pražských příslušníků, Hölzel Thomas, 1788
  2. a b c Salzburger Volksblatt, 29.12.1885, s.1-2, Eduard Hölzel (nekrolog, německy)
  3. a b Hölzel, Johann Thomas, 1788-1840 [online]. Praha: Knihovna Národního muzea [cit. 2016-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-02. 
  4. Matrika O, OV12, 1823–1860, snímek 147
  5. a b c Knihkupectví, založené v roce 1844 v Olomouci, dodnes funguje ve Vídni!. Olomoucký REJ [online]. 2015-06-07 [cit. 2016-01-29]. Dostupné online. 
  6. Kozenn Schulatlas [online]. Ed. Hölzel G.m.b.H. [cit. 2016-01-16]. Dostupné online. 
  7. a b c d MUCHA, Ludvík. Česká vydání Kozennových školních zeměpisných atlasů. Acta Universitatis Carolinae Geographica. 1971, roč. 6, čís. 1-2, s. 119-134. ISSN 2336-1980. 
  8. ERBEN, Josef. Počátkové zeměpisu / kteréž (s částečným užitím Kozenn’ova zeměpisu) pro školy mocnářství Rakouského složil Josef Erben. Olomouc: Eduard Hölzl, 1863. Dostupné online. S. 155. 
  9. Školník : časopis katolického učitelstva. Roč. 1875, s. 255. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]