Eduard Glaser

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Eduard Glaser
Eduard Glaser.jpg
Narození 15. března 1855
Podbořanský Rohozec
Úmrtí 7. května 1908 (ve věku 53 let)
Mnichov
Alma mater Vídeňská univerzita
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard Glaser (15. března 1855 Podbořanský Rohozec7. května 1908 Mnichov) byl česko-německý arabista, cestovatel a archeolog. V 80. a 90. letech 19. století celkem čtyřikrát navštívil jižní část Arabského poloostriova, hlavně území dnešního Jemenu. Je jedním ze zakladatelů vědy o starověkých dějinách Jemenu. Publikoval několik odborných monografií a studií.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Glaser se narodil jako jedno z pěti dětí židovského zemědělce v Podbořanském Rohozci na Podbořansku. Obec byla v té době německá, Glaserovou mateřštinou byla němčina. Ještě v době Glaserova dětství se rodina přestěhovala do Stránek na Žatecku a později do Žatce, kde si v v Obloukové ulici čp. 226 otevřel jeho otec obchod s obilím. Roku 1868 začal Glaser studovat na reálce v Chomutově, v roce 1871 přestoupil na vyšší reálku do Prahy. V roce 1873 začal studovat na tamní polytechnice, zároveň navštěvoval na univerzitě kurzy arabštiny. Dalším jeho působištěm se stala od roku 1878 Vídeň, kde začal se studiem astronomie a zároveň pracoval jako asistent v místní hvězdárně.[1]

V letech 1873 a 1875 podnikl cesty do Paříže. Vzhledem k nedostatku finančních prostředků většinu trasy absolvoval pěšky. Jeho jazyková vybavenost a znalosti astronomie a geodézie se brzy staly známými; Glaser proto obdržel několik nabídek k účasti na cestovatelských expedicích. Jednu z nich mu učinil jeho český vrstevník Emil Holub, jenž ho vyzval k účasti na své druhé africké expedici. Glaserův zájem ale směřoval do arabského světa, a tak Holubovu nabídku odmítl.[2]

Do přímého kontaktu a arabským světem se dostal roku 1880, kdy získal místo na rakouském konzulátu v Tunisu. Zároveň tam působil jako učitel konzulova syna.[3] Počátkem roku 1882 odešel do Egypta, kde se zdokonaloval v arabštině a snažil se získat prostředky na vypravení expedice.

V říjnu 1882 zahájil Glaser svoji první expedici. Přes Hudajdu se dostal až do San'á. V jejím okolí podnikl rozsáhlé archeologické výzkumy, zaměřené na tamní nejstarší státní útvary: Sabejskou říši, království Hadramaut a Quataban. Glaser do Evropy dopravil množství epigrafického materiálu, jednak opisy nápisů na kamenech, jednak originálů. Další cesty do Jemenu podnikl Glaser v letech 1885–1886, 1887–1888 a 1892–1894. Při třetí expedici se dostal do pouštního města Marib, poslední spolufinancovala Společnost pro německou vědu v Praze.

Až do roku 1895, kdy se natrvalo odstěhoval do Mnichova, žil Glaser u své rodiny v Žatci.[4] Bavorskou metropoli zvolil zejména proto, že odtud bylo blíže ke střediskům bádání o Orientu. Ještě v roce 1907 odjel do Cařihradu, kde v tamním Archeologickém muzeu katalogizoval sabejskou sbírku. Glaser zemřel ve svém mnichovském bytě na kornatění cév. Jeho prasynovcem byl Peter Glaser, česko-americký vědec spolupracující s NASA.

Glaserova pozůstalost je v Čechách rozptýlena do tří institucí. Doposud nezpřístupněné jsou materiály v Regionálním muzeu K. A. Polánka v Žatci.[5] Stejně jako žatecký muzejní fond obsahují i písemnosti uložené v Náprstkově muzeu korespondenci, rukopisy článků a fotografie. Rovněž tato část vědcovy pozůstalosti je nezpracována.[6] Jediným badatelsky přístupným fondem je ta část Glaserovy pozůstalosti, která je uložená ve Státním okresním archivu v Lounech.[7] Obsahuje přes padesát dopisů, které Glaser psal příbuzným do Žatce ze svých cest, dále korespondenci s vědeckými institucemi a badateli, časopisecké výstřižky a rovněž písemnosti, týkající se vypořádání Glaserovy pozůstalosti.

Vybrané publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Meine Reise durch Arḥab und Hâschid, Petermann's Mitteilungen 30, 1884, s. 170–183; 204–213.
  • Die Abessinier in Arabien und Afrika auf Grund neüntdeckter Inschriften, H. Lukaschik, München 1895.
  • Punt und die südarabischen Reiche, W. Peiser, Berlin 1899.
  • Suwâʿ und al-ʿUzzâ und die altjemenischen Inschriften, H. Lukaschik, München 1905.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ROEDL, Bohumír. Pozůstalost arabisty Eduarda Glasera. In: BOBKOVÁ, Lenka; NEUDERTOVÁ. Cesty a cestování v životě společnosti. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 1995. ISBN 80-7044-136-4. S. 444. (Dále jen Roedl 1995).
  2. IMBROVÁ, Marie. Cesta Eduarda Glasera za hvězdami Arábie. Lounský kraj – Regiz [online]. Pavel Vejrážka Louny [cit. 08-05-2018]. Roč. 1998, čís. 5–6. Dostupné online. 
  3. Eduard Glaser – Čech se zájmem o Jemen, Článek na serveru hedvabnastezka.cz.
  4. Roedl 1995, s. 445.
  5. Záznam v databázi archivních fondů a sbírek v České republice.
  6. Záznam v databázi archivních fondů a sbírek v České republice.
  7. Záznam v databázi archivních fondů a sbírek v České republice

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Grünert, M., Dr. Eduard Glaser, Deutsche Arbeit VII, Heft 10, Prag 1908, s. 675–677 (nekrolog).
  • Lichtenstädter, Siegfried, Eduard Glaser, Jahrbuch für jüdische Geschichte und Literatur, roč. IX, 1912, s. 135–179.
  • Weber, Otto, Eduard Glaser´s Forschungsreisen in Südarabien, Der Alte Orient, roč. X, Heft 2, Leipzig 1909, s. 1–32.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]