Edmund Howard, 1. vikomt Fitzalan
| Edmund Fitzalan-Howard, 1. vikomt Fitzalan | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1. června 1855 Londýn |
| Úmrtí | 18. května 1947 (ve věku 91 let) Cumberland Lodge |
| Povolání | politik |
| Ocenění | Podvazkový řád |
| Politická strana | Konzervativní strana |
| Choť | Lady Mary Caroline Bertie (od 1879)[1] |
| Děti | Henry FitzAlan-Howard, 2nd Viscount FitzAlan of Derwent Mary Fitzalan-Howard[2] |
| Rodiče | Henry Fitzalan-Howard, 14th Duke of Norfolk a Augusta Fitzalan-Howard, Duchess of Norfolk |
| Příbuzní | Henry Fitzalan-Howard, 15th Duke of Norfolk a Philippa Stewart (sourozenci) Alathea Fitzalan-Howard[2] a Elizabeth-Anne Fitzalan-Howard[2] (vnoučata) |
| Funkce | člen 25. parlamentu Spojeného království (1894–1895) člen 26. parlamentu Spojeného království (1895–1900) člen 27. parlamentu Spojeného království (1900–1906) člen 28. parlamentu Spojeného království (1906–1910) člen 29. parlamentu Spojeného království (1910) … více na Wikidatech |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Edmund Bernard Fitzalan-Howard, 1. vikomt Fitzalan (lord Edmund Talbot) (Edmund Bernard Fitzalan-Howard, 1st Viscount Fitzalan of Derwent) (1. června 1855, Londýn, Anglie – 18. května, Cumberland Lodge, Anglie) byl britský státník z významného šlechtického rodu Howardů, většinu své politické kariéry byl znám pod jménem lord Edmund Talbot [pozn. 1] Byl dlouholetým poslancem za Konzervativní stranu a zastával nižší funkce ve vládním aparátu, nakonec byl posledním místokrálem v Irsku. V roce 1921 s titulem vikomta vstoupil do Sněmovny lordů, byl též rytířem Podvazkového řádu.
Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]
Pocházel z hlavní linie Howardů, která od roku 1842 užívala jméno Fitzalan–Howard. Byl třetím synem 14. vévody z Norfolku, po matce Augustě Lyons (1821–1886) byl vnukem admirála Edmunda Lyonse, v roce 1876 přijal jméno Talbot a jako syn vévody užíval titul lorda. V letech 1894–1921 byl poslancem Dolní sněmovny za Konzervativní stranu, koncem 19. století byl soukromým tajemníkem ministra zahraničí a války, poté se aktivně zúčastnil búrské války a dosáhl hodnosti podplukovníka. V roce 1905 byl krátce lordem pokladu, v koaličních vládách H. Asquitha a D. Lloyd George byl parlamentním tajemníkem na ministerstvu financí (1915–1921). V letech 1917–1929 byl zástupcem nejvyššího maršálka království[pozn. 2] a v roce 1918 byl jmenován členem Tajné rady. V letech 1921–1922 byl irským místokrálem. Od roku 1685 byl prvním katolíkem, který zastával tuto funkci, zároveň byl posledním místokrálem před rozdělením Irska na Severní Irsko a Irskou republiku. Od roku 1921 byl také členem irské Tajné rady, v roce 1921 získal titul vikomta Fitzalana a vstoupil do Sněmovny lordů, zároveň se vrátil k rodovému příjmení Fitzalan–Howard. V roce 1925 získal Podvazkový řád. Mimo jiné byl též smírčím soudcem v hrabství Sussex.
Jeho manželkou byla Mary Towneley-Bertie (1859–1938), dcera 7. hraběte z Abingdonu. Dědicem titulu byl syn Henry Fitzalan–Howard, 2. vikomt Fitzalan (1883–1962), který byl v hodnosti kapitána zraněn za první světové války, později byl tajemníkem irského místokrále (1921–1922), jímž byl tehdy jeho otec. Úmrtím druhého vikomta v roce 1962 titul zanikl.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
- ↑ a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ "V rámci neúspěšného pokusu uplatnit své nároky na dědictví po hrabatech ze Shrewsbury přijal v roce 1876 jméno Talbot a prakticky po celou dobu své politické kariéry vystupoval pod jménem lord Talbot. Až v roce 1921 v souvislosti s povýšením na vikomta přijal zpět rodové jméno Fitzalan-Howard.
- ↑ "Hodnost nejvyššího maršálka byla dědičná v rodu vévodů z Norfolku od roku 1672. V roce 1917 ji zdědil Bernard Fitzalan–Howard, 16. vévoda z Norfolku (1908–1975), který byl tehdy nezletilý. Do dosažení jeho plnoletosti zastával úřad fakticky lord Edmund Talbot ve funkci zástupce nejvyššího maršálka. K důležitým ceremoniálnům úkonům nejvyššího maršálka patřilo například slavonostní zahajování zasední parlamentu
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Edmund FitzAlan-Howard na Wikimedia Commons - Rodokmen Howardů v linii vikomtů Fitzalan Archivováno 17. 6. 2018 na Wayback Machine.
- Edmund Fitzalan-Howard, 1. vikomt Fitzalan
