Edmund Howard, 1. vikomt Fitzalan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Edmund Fitzalan-Howard, 1. vikomt Fitzalan
Lord Fitzalan.jpg
Narození 1. června 1855
Londýn
Úmrtí 18. května 1947 (ve věku 91 let)
Cumberland Lodge
Politická strana Konzervativní strana
Děti Henry FitzAlan-Howard, 2nd Viscount FitzAlan of Derwent
Rodiče Henry Fitzalan-Howard, 14th Duke of Norfolk a Augusta Fitzalan-Howard, Duchess of Norfolk
Příbuzní Henry Fitzalan-Howard, 15th Duke of Norfolk a Lady Philippa Stewart (sourozenci)
Funkce Člen 25. parlamentu Spojeného království (1894–1895)
Člen 26. parlamentu Spojeného království (1895–1900)
Člen 27. parlamentu Spojeného království (1900–1906)
Člen 28. parlamentu Spojeného království (1906–1910)
Člen 29. parlamentu Spojeného království (leden 1910 – listopad 1910)
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Edmund Bernard Fitzalan-Howard, 1. vikomt Fitzalan (lord Edmund Talbot) (Edmund Bernard Fitzalan-Howard, 1st Viscount Fitzalan of Derwent) (1. června 1855, Londýn, Anglie18. května, Cumberland Lodge, Anglie) byl britský státník z významného šlechtického rodu Howardů, většinu své politické kariéry byl znám pod jménem lord Edmund Talbot [pozn. 1] Byl dlouholetým poslancem za Konzervativní stranu a zastával nižší funkce ve vládním aparátu, nakonec byl posledním místokrálem v Irsku. V roce 1921 s titulem vikomta vstoupil do Sněmovny lordů, byl též rytířem Podvazkového řádu.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z hlavní linie Howardů, která od roku 1842 užívala jméno Fitzalan–Howard. Byl třetím synem 14. vévody z Norfolku, po matce Augustě Lyons (1821–1886) byl vnukem admirála Edmunda Lyonse, v roce 1876 přijal jméno Talbot a jako syn vévody užíval titul lorda. V letech 1894–1921 byl poslancem Dolní sněmovny za Konzervativní stranu, koncem 19. století byl soukromým tajemníkem ministra zahraničí a války, poté se aktivně zúčastnil búrské války a dosáhl hodnosti podplukovníka. V roce 1905 byl krátce lordem pokladu, v koaličních vládách H. Asquitha a D. Lloyd George byl parlamentním tajemníkem na ministerstvu financí (1915–1921). V letech 1917–1929 byl zástupcem nejvyššího maršálka království[pozn. 2] a v roce 1918 byl jmenován členem Tajné rady. V letech 1921–1922 byl irským místokrálem. Od roku 1685 byl prvním katolíkem, který zastával tuto funkci, zároveň byl posledním místokrálem před rozdělením Irska na Severní Irsko a Irskou republiku. Od roku 1921 byl také členem irské Tajné rady, v roce 1921 získal titul vikomta Fitzalana a vstoupil do Sněmovny lordů, zároveň se vrátil k rodovému příjmení Fitzalan–Howard. V roce 1925 získal Podvazkový řád. Mimo jiné byl též smírčím soudcem v hrabství Sussex.

Jeho manželkou byla Mary Towneley-Bertie (1859–1938), dcera 7. hraběte z Abingdonu. Dědicem titulu byl syn Henry Fitzalan–Howard, 2. vikomt Fitzalan (1883–1962), který byl v hodnosti kapitána zraněn za první světové války, později byl tajemníkem irského místokrále (1921–1922), jímž byl tehdy jeho otec. Úmrtím druhého vikomta v roce 1962 titul zanikl.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. "V rámci neúspěšného pokusu uplatnit své nároky na dědictví po hrabatech ze Shrewsbury přijal v roce 1876 jméno Talbot a prakticky po celou dobu své politické kariéry vystupoval pod jménem lord Talbot. Až v roce 1921 v souvislosti s povýšením na vikomta přijal zpět rodové jméno Fitzalan-Howard.
  2. "Hodnost nejvyššího maršálka byla dědičná v rodu vévodů z Norfolku od roku 1672. V roce 1917 ji zdědil Bernard Fitzalan–Howard, 16. vévoda z Norfolku (1908–1975), který byl tehdy nezletilý. Do dosažení jeho plnoletosti zastával úřad fakticky lord Edmund Talbot ve funkci zástupce nejvyššího maršálka. K důležitým ceremoniálnům úkonům nejvyššího maršálka patřilo například slavonostní zahajování zasední parlamentu