EMD BL2
| EMD BL2 | |
|---|---|
.jpg) | |
| Základní údaje | |
| Výrobce | EMD |
| Výroba v letech | 1948–1949 |
| Počet vyrobených kusů | 59 |
| Typ spřáhla | spřáhlo AAR |
| Hmotnost a rozměry | |
| Délka přes spřáhla | 17 640 mm |
| Rozchod | 1 435 mm |
| Parametry pohonu | |
| Uspořádání pojezdu | Bo′Bo′ |
| Typ spalovacího motoru | 16-567B |
| Jmenovitý výkon spalovacího motoru | 1 100 kW |
| Přenos výkonu | elektrický stejnosměrný |
| Vytápění vlaku | parní (volitelně) |
| Odkazy | |
 multimediální obsah na Commons | |
 Vysvětlivky pojmů v infoboxu.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
EMD BL2 byla čtyřnápravová dieselelektrická lokomotiva vyrobená v letech 1948 až 1949 v počtu 59 kusů americkou firmou Electro-Motive Division (EMD), divizí koncernu General Motors. Jednalo se o první pokus tohoto výrobce o průnik na trh s lokomotivami koncepce road switcher, stroji vhodnými pro traťovou službu i posun. BL2 vychází z tehdy vyráběného modelu skříňové lokomotivy F3, od kterého se však odlišuje nekonvenčním vzhledem, zkosenými boky pro zajištění výhledu směrem vzad a plošinami pro posunovače.[1] Lokomotiva nebyla prodejně úspěšná a brzy byla ve výrobě nahrazena daleko zdařilejším modelem GP7, jehož se prodalo přes 2 700 kusů.
Vývoj[editovat | editovat zdroj]
_looking_back_from_cab_of_51_at_1st_58_near_Phair_Jct.,_ME_on_February_6,_1970_(22528678935).jpg)
Ačkoliv byla společnost EMD po 2. světové válce dominantním výrobcem amerických dieselových lokomotiv, jednou z oblastí, na které se příliš nesoustředila, byly univerzální stroje typu road switcher, za jejichž prvního zástupce je považován model RS-1 představený lokomotivkou ALCO v roce 1941.[2] EMD sice nabízela vylepšené posunovací lokomotivy série NW, vybavené traťovými podvozky a parními generátory pro vytápění osobních vlaků, ale tyto byly vyrobeny jen v malých počtech a často využívány spíše pro přetahy souprav v koncových stanicích.[3]
V roce 1947 byl konečně postaven prototyp lokomotivy BL1, v jehož označení písmena BL znamenala „Branch Line“ – lokomotiva pro vedlejší tratě.[4] V letech 1948 a 1949 pak bylo vyrobeno 58 sériových strojů označených BL2, které se odlišovaly použitím elektrického kontroléru místo pneumatického a dalšími menšími detaily. Na stejný standard byl později upraven i původní prototyp.[1] Lokomotivy BL2 se příliš neosvědčily, jelikož nenabízely některé z výhod skutečných kapotových lokomotiv – snadnější přístup k vnitřním komponentům během údržby a nižší pořizovací náklady. Navíc jejich lehká konstrukce neumožňovala nasazení ve vozbě těžších vlaků.[5] Neúspěch lokomotiv BL2 ale EMD poskytl cenné zkušenosti, které byly zužitkovány při vývoji mnohem úspěšnějšího modelu GP7.[6]
Popis[editovat | editovat zdroj]
BL2 ve vnitřní části vycházela z lokomotiv F3, byla ale postavena na delším rámu.[7] Karosérie byla zkosena tak, aby poskytovala výhled směrem vzad, stále však byla zachována komplikovaná boční nosná konstrukce.[8] Lokomotivu s uspořádáním pojezdu Bo′Bo′ poháněl dvoudobý šestnáctiválec 16-567B přeplňovaný Rootsovými dmychadly, elektrický přenos výkonu zajišťoval trakční generátor D12 v kombinaci s trakčními motory typu D17.[7] Některé lokomotivy byly vybaveny parním generátorem pro vytápění osobních vozů, ten byl umístěn v přední části a jeho komín byl vyveden mezi čelními okny.[8]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b MCGONIGAL, Robert S. BL2 diesel locomotive: An EMD diesel that didn’t. Trains Magazine [online]. Kalmbach Media, 2021-07-29 [cit. 2022-02-11]. Dostupné online.
- ↑ LAMB, J. Parker. Evolution of the American diesel locomotive. Bloomington, IN, USA: Indiana University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 9780253027986. Kap. 8. Road switchers take over.
- ↑ WILSON, Jeff. Guide to North American diesel locomotives. 1. vyd. Waukesha, Wisconsin: Kalmbach Books, 2017. 303 s. Dostupné online. ISBN 9781627004558. S. 50, 70–71.
- ↑ ROSS, David. Encyklopedie lokomotiv a vlaků : chronologický přehled více než tisíce parních, termomotorových a elektrických lokomotiv a jednotek od roku 1825 až do současnosti. 1. české vyd. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství 544 s. Dostupné online. ISBN 8073603136. S. 280.
- ↑ WILSON, s. 71
- ↑ WILSON, s. 22
- ↑ a b SOLOMON, Brian. GE and EMD locomotives : the illustrated history. Minneapolis, MN: Voyageur Press, 2014. 352 s. Dostupné online. ISBN 9780760346129. S. 63.
- ↑ a b LAMB, kap. 8. Road switchers take over: Electro-Motive catches up
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu EMD BL2 na Wikimedia Commons
