Přeskočit na obsah

eIDAS

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nařízení eIDAS
Nařízení Evropského parlamentu a Rady o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu
Předpis státu
Evropská unieEvropská unie Evropská unie
Druh předpisuNařízení Evropské unie
Číslo předpisuNařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014
Údaje
AutorEvropský parlament a Evropská rada
Schváleno23. července 2014
Účinnost1. července 2016
EU trust mark for qualified trust services
Jednotný digitální trh EU a umožnění poskytování veřejných služeb i přes hranice států.

eIDAS je nařízení Evropské unie č. 910/2014 o elektronické identifikaci a důvěryhodných službách pro elektronické transakce.[1] Zkratka pochází z anglického "regulation for electronic IDentification, Authentication and trust Services".

Nařízení vytvořilo standardy pro elektronické podpisy, kvalifikované digitální certifikáty, elektronické pečeti, časová razítka a další způsoby ověření autentizačních mechanismů. Ty umožňují, aby elektronická transakce měla stejné právní postavení jako transakce prováděná na papíře.

Nařízení vstoupilo v platnost v červenci 2014 jako prostředek k umožnění bezpečných a hladkých elektronických transakcí v rámci Evropské unie. Členské státy EU jsou povinny uznat elektronické podpisy, které splňují standardy eIDAS.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2009 nastala orgánům veřejné moci povinnost uznávat kvalifikované certifikáty vydané poskytovateli certifikačních služeb usazenými v jiných státech EU, a to dle doplněné směrnice č. 1999/93/ES.[2] U souboru s certifikátem bylo však obtížné vyhodnotit, zda byl tento certifikát vydán jako kvalifikovaný. Ministerstvo vnitra pro ověřování certifikátů nechalo vytvořit webovou aplikaci CertIQ. Ta byla posléze nahrazena důvěryhodným seznamem podle čl. 22 nařízení eIDAS.[3]

Nařízení eIDAS zrušilo směrnici Evropské unie 1999/93/EC. První platná verze eIDAS byla publikována Evropským parlamentem a Evropskou radou dne 23. července 2014. [4]

Nařízení 910/2014 (eIDAS 1) bylo postupně novelizováno změnami:

Nařízení 2024/1183[5] zavádí mj. Evropskou peněženku digitální identity (EU Digital identity Wallet, EUDIW).

Vize 2016

[editovat | editovat zdroj]

Evropská komise připravila nařízení eIDAS s cílem urychlit rozvoj digitalizace komunikace v rámci EU.[6]

Nařízení vede subjekty k používání vyšší úrovně zabezpečení informací a dodržování nároků na technologii. Navíc se zaměřuje na: [7]

  • interoperabilitu – Členské státy jsou povinny vytvořit společný rámec, který rozpozná eID z jiných členských států a zároveň zjistí jejich pravost a bezpečnost. To umožňuje uživatelům snadno podnikat za hranicemi.
  • transparentnost – eIDAS poskytuje veřejně přístupný seznam důvěryhodných služeb, které mohou být použity v rámci centralizovaného podpisu. To umožňuje zúčastněným subjektům zapojit se do dialogu o výběru nejlepších technologií a nástrojů pro zajištění digitálních podpisů.

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Nařízení dohlíží na elektronickou identifikaci a důvěryhodné služby pro elektronické transakce na vnitřním trhu Evropské unie. Upravuje elektronické podpisy, elektronické transakce, definuje zúčastněné subjekty a procesy, aby zajistila bezpečnost pro uživatele podnikající on-line, například při elektronickém převodu finančních prostředků nebo při komunikaci s veřejnými službami. Nařízení eIDAS umožňuje bezpečně a pohodlně provádět transakce přes hranice bez užití tradičních papírových metod, jako jsou pošta nebo fax.[8]

K nařízení existují Prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/1501 a 2015/1502, obě ze dne 8. září 2015.

V roce 2026 bude zavedena Evropská peněženka digitální identity (EDIW, European Digital Identity Wallet) formou mobilní aplikace a bude zastřešovat národní elektronickou identitu včetně umožnění kvalifikovaných elektronických podpisů.[9] V Česku byla s předstihem v lednu 2024 zprovozněna aplikace eDoklady, která ji bude implementovat.[10]

Regulované aspekty elektronických transakcí

[editovat | editovat zdroj]

Nařízení vytváří právní prostředí pro následující důležité aspekty elektronických transakcí:[4]

  • Zaručený elektronický podpis – elektronický podpis se považuje za zaručený, pokud splňuje požadavky nařízení, tj. poskytuje jedinečné identifikační údaje, které ho spojují s podepisující osobou. Podepisující osoba má výlučné užití údajů použitých pro vytvoření elektronického podpisu a musí být schopna rozpoznat případnou změnu dat provedenou po podpisu.
  • Certifikát pro elektronický podpis – elektronický doklad potvrzuje totožnost uživatele a spojuje data, která potvrzují platnost elektronického podpisu s danou osobou. Zaručené elektronické podpisy mohou být technicky realizovány v návaznosti na normu XAdES, PAdES nebo CAdES pro digitální podpisy, které byly specifikovány organizací ETSI.
  • Uznávaný elektronický podpis – zaručený elektronický podpis, který využívá digitální certifikát a byl zašifrován pomocí zařízení pro tvorbu bezpečnostního podpisu.
  • Kvalifikovaný digitální certifikát pro elektronický podpis – potvrzení o pravosti uznávaného elektronického podpisu, které bylo vydáno kvalifikovaným poskytovatelem důvěryhodných služeb.
  • Důvěryhodná služba – elektronická služba, která vytváří, potvrzuje a ověřuje elektronické podpisy, časová razítka, pečetě a certifikáty. Důvěryhodná služba nadto může ověřovat webové stránky a uchovávat vytvořené elektronické podpisy, certifikáty a pečeti. Službu zajišťuje certifikační autorita.
  • Subjekty posuzování shody – (tzv. CAB) organizace, jejichž úkolem je odborné posuzování jednotlivých poskytovatelů služeb vytvářejících důvěru.[11]

Právní závaznost

[editovat | editovat zdroj]

Nařízení se vyvinulo ze směrnice 1999/93/EC, jejímž cílem bylo propojení členských států EU systémem elektronického podpisu. Směrnice učinila evropské členské státy odpovědné za tvorbu zákonů, které by jim umožnily vytvoření systému elektronického podpisu v rámci EU. Požadavky uvedené v eIDAS jsou všechny členské státy povinny dodržovat od 1. července 2016, kdy nařízení vešlo právně v platnost. [12]

EIDAS umožňuje vícestupňovou právní hodnotu. Zaručený elektronický podpis je již právně závazný, uznávaný elektronický podpis má ještě větší právní relevanci.

Česká republika

[editovat | editovat zdroj]

Nařízení eIDAS v ČR v oblasti služeb vytvářejících důvěru doplňuje zákon č. 297/2016 Sb. o službách vytvářejících důvěru a doprovodný zákon č. 298/2016 Sb. Zákon 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci, je tzv. adaptačním předpisem k části nařízení eIDAS.[13][14]

Správa základních registrů zavedla a provozuje informační systém veřejné správy s názvem Národní bod pro identifikaci a autentizaci.

Poskytováním služeb eIDAS vytvářejících důvěru se zabývá řada specializovaných firem. Asi nejkomplexnější nabídku má společnost Software602, která vedle služeb vzdáleného elektronického podpisu, pečeti a časových razítek zprostředkovává i kvalifikovanou službu uchování elektronických podpisů, pečetí a razítek či jejich kvalifikované ověření. Jako jediný poskytoval pak nabízí zřízení kvalifikovaných certifikátů na vzdálený kvalifikovaný prostředek přímo u klienta, bez nutnosti fyzické návštěvy CzechPOINTu.[15]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku EIDAS na anglické Wikipedii.

  1. ↑ NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES
  2. ↑ Rozhodnutí 2009/767/ES, cit. vestnik-mv-castka-c-33-2010 (pdf)
  3. ↑ Důvěryhodný seznam České republiky podle čl. 22 nařízení eIDAS
  4. 1 2 Regulation (EU) No 910/2014 of the European Parliament and of the Council of 23 July 2014 on electronic identification and trust services for electronic transactions in the internal market and repealing Directive 1999/93/EC [online]. The European Parliament and the Council of the European Union [cit. 2016-03-18]. Dostupné online.
  5. ↑ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1183(https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/ALL/?uri=OJ:L_202401183)
  6. ↑ A Digital Agenda For Europe [online]. The European Commission [cit. 2016-03-18]. Dostupné online.
  7. ↑ BENDER, Jens. eIDAS Regulation: EID - Opportunities and Risks [online]. Fraunhofer-Gesellschaft [cit. 2016-03-18]. Dostupné online.
  8. ↑ VAN ZIJP, Jacques. Is the EU ready for eIDAS? [online]. Secure Identity Alliance [cit. 2016-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22-11-2016.
  9. ↑ http://www.earchiv.cz/i_wallet.php3 - Články o evropské peněžence digitální identity
  10. ↑ URBAN, Petr. eDoklady startují v půlce ledna a uznají je jen ministerstva. Běžné úřady přijdou na řadu v červenci. Živě.cz [online]. [cit. 2023-12-29]. Dostupné online.
  11. ↑ J.Průša, Dva roky s eIDAS: co už je za námi a co nás teprve čeká
  12. ↑ Regulations, Directives and other acts [online]. The European Union [cit. 2016-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 12-12-2013.
  13. ↑ Co změnilo nařízení eIDAS v Česku po roce fungování – pohled MV jako orgánu dohledu [online]. [cit. 2017-04-21]. Dostupné online.
  14. ↑ Zákon č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci
  15. ↑ eIDAS služby: Podpisy, pečetě, razítka a další. Služba, která má všechno.. www.602.cz [online]. [cit. 2026-08-04]. Dostupné online.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=EIDAS&oldid=26111708“