Dórský řád

Dórský řád (tzv. mužský řád) je nejstarší antický stavební řád, vyznačující se monumentální střízlivostí a jednoduchostí. Užíval se na pevninské části Řecka – na poloostrově Peloponnés – i v Itálii (Paestum) a na Sicílii (Agrigento aj.) od 7. století př. n. l. do 5. století př. n. l. a i později byl i často napodobován. Je součástí klasické řádové architektury.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Dórský řád vznikl již v 7. století př. n. l. na základě mykénského megara a nese zřetelné stopy dřívější dřevěné architektury. Běžně byl používán od 6. století př. n. l. K jeho zdokonalení v detailech došlo v 5. století př. n. l. I když každý dórský chrám je jiný, všechny znaky dórského řádu se dodržovaly s překvapující přesností a důsledností.

Znaky[editovat | editovat zdroj]

**Architektonické součásti dórského řádu:**
**Štít**: 1 – tympanon, 2 – akrotérion, 3 – šikmá římsa (*sima*), 4 – vodorovná římsa (*geison*). **Kladí**: 5 – *mutulus*, 7 – vlys (8 – triglyf a 9 – metópa), 10 – *regula*, 11 – kapky, 12 – *taenia*, 13 – architráv. **Sloup**: 14 – hlavice, 15 – *abakus*, 16 – *echinus*, 17 – dřík, 18 – kanelování, 19 - stylobat.

Sloupy, architráv, konstrukce štítu i triglyfy (vyčnělé konce stropních trámů) odpovídají dřevěné architektuře. Dórský řád vyniká monumentální prostotou až strohostí, kterou vyvažují jen plastické výzdoby tympanonu a metóp. Proporčně jsou dórské sloupy nejmohutnější ze všech antických sloupů, proto se tento styl – na rozdíl od iónského – nazývá také mužským.

Dórské chrámy byly původně barevné, zejména červené a modré, i když jeden ze zakladatelů dějin umění, Johann Joachim Winckelmann prosazoval představu, že byly jen v barvě kamene.

Části[editovat | editovat zdroj]

Štít[editovat | editovat zdroj]

Průčelí antického chrámu vrcholí trojúhelníkovým štítem se šikmou (sima) a vodorovnou (geison) římsou. Jeho výplň čili tympanon mohl být zdoben reliéfem a osazen na vrcholku a na rozích akrotérii, která měla tvar palmety, zvířecí a lidské postavy nebo gryfa – lva s orlí hlavou a křídly. Tašky byly obvykle z pálené hlíny, někdy i z mramoru.

Kladí[editovat | editovat zdroj]

Pod štítem se nachází římsa s kapkami – guttae, která je spojena s vlysem. Ten je složen ze střídavě položených obdélných desek – triglyfů se žlábkovým ornamentem a reliéfně zdobenými metopami. Nejspodnější částí kladí je hladký architráv tvořený souvislými kvádry kamene.

Sloupy[editovat | editovat zdroj]

Abakus (čtvercová deska) a okrouhlý echinus (poduška) tvoří prostou dvoudílnou hlavici podle mykénského vzoru a napojuje architráv na sloup. Masivní mírně kónické sloupy mají dřík kanelovaný 16–22 svislými žlábky, které se stýkají v ostré hraně. Tyto žlábky mohou být k vrcholu dříku přerušeny několika prstenci. Sloup se směrem vzhůru zužuje a je navíc mírně vydutý do soudku (entase), aby se vzhled stavby odlehčil. Dórský sloup nemá patku a spočívá přímo na podstavě – stylobatu.

Stereobat[editovat | editovat zdroj]

Kamenná podstava celé stavby čili stereobat je složen ze tří vysokých stupňů, krepidů, a podzemních základů. Nejvyšší stupeň se nazýval stylobat, nejvyšší stupeň základů euthyntérie. Jednotlivé krepidy byly větší než klasické stupně. V stereobatu se nacházely vždy 3. Doplňujícím prvkem zde bylo schodiště, které bylo někdy jen přikládáno, nebo i vtesáváno do krepidů.

Podstavcem (stylobatem) konstrukce chrámu začínala a na její vyhlazený povrch si kameníci rýsovali tvary sloupů a dalších detailů.

Srovnání s iónským řádem[editovat | editovat zdroj]

**Srovnání řádů**
	Dórský řád	Iónský řád
Tvar sloupů a kladí	Přísně daný	Uvolněnější, lehčí, vznosnější a zdobnější
Sloup v poměru ke své výšce	Širší (1:6)	Štíhlejší (1:8)
Žlábky (kanely)	Mělké, oddělené hranou	Hluboké, oddělené páskem
Patka	Chybí	Ano, členitá
Echinos	Zaoblený	S volutami
Architráv	Nerozdělený	Členěný na tři horizontální pásy
Vlys	Střídání triglyfů a metop	Souvislý reliéf
Výskyt	Peloponnés, Itálie, Sicílie	Malá Asie
Princip	mužský	ženský

Estetika a optické klamy[editovat | editovat zdroj]

Ideální proporce, vyváženost horizontál a vertikál spojených šikmými liniemi štítů je udivující dodnes. Bylo jí dosaženo geometrizací architektury, jejíž estetický kánon vycházel z filosofické představy o ideálních geometrických tvarech a proporcích. Na základě takového kánonu byl stanoven modul jako poměrný princip používaný při stavbě antických chrámů. Například dórský sloup byl z 11 takových modulů.

Zejména dórské chrámy záměrně využívaly různé optické klamy, které kladly nesmírné nároky na přesnost kamenické práce. O nepatrně soudkovitém vydutí sloupů jsme se už zmínili, podlaha chrámu byla nepatrně vypuklá, aby prostor vypadal větší. Rohové sloupy nebyly postaveny kolmo, ale lehce šikmo, neboť teprve pak je zrak v důsledku optického klamu dokáže vnímat jako svislé (Platón).

Umělci[editovat | editovat zdroj]

Nejznámější komplex dórských budov, Akropolis v Athénách, dal vybudovat i přes odpor svých nepřátel Periklés. Práce byla zahájena roku 447 př. n. l. výstavbou Parthenónu a dokončena roku 438 př. n. l.^[1] Jeho architekty byli Iktinos a Kallikrates, sochařskou výzdobu provedl Feidiás – včetně dávno zničené sochy Athény, která dominovala uprostřed Parthenónu. Mnésiklés postavil Propylaje.

Nejznámější stavby[editovat | editovat zdroj]

Héřin chrám v Olympii (600 př. n. l.)
Diův chrám v Olympii (470–457 př. n. l.)
Apollónův chrám v Korintu (asi 560 př. n. l.) – harmonicky zasazen v krajině, dochovaly se jen fragmenty.
Paestum (Pestum) u Neapole, dříve Poseidonia:
- Héřin chrám s devíti sloupy v průčelí (kolem 550 př. n. l.)
- Athénin chrám se šesti sloupy (kolem 500 př. n. l.), (původně Cereřin)
- Poseidónův či Apollónův chrám, nejlépe zachovaný, se šesti sloupy v průčelí (hexastylos, kolem 450 př. n. l.) stál původně na pobřeží a vítal mořeplavce.
Athény:
- Parthenón na Akropoli, původně chrám bohyně Athény, největší dórský chrám. V tureckých dobách sloužil jako prachárna a roku 1687 spolu s celou Akropolí vyhořel, když Benátčané zasáhli Parthenón granátem. Později byl rekonstruován.
- Propylaje jsou vstupem na Akropolis.
- Héfaistův chrám na agoře pod Akropolí.