Dušan Vančura

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dušan Vančura
Dušan Vančura během koncertu v Betlémské kapli (2014)
Dušan Vančura během koncertu v Betlémské kapli (2014)
Základní informace
Narození9. prosince 1937
Užhorod
Úmrtí16. dubna 2020 (ve věku 82 let)
Jindřichův Hradec III
Příčina úmrtísrdeční zástava
Povolánízpěvák, kontrabasista, textař, hudební aranžér a překladatel, inženýr-elektrotechnik
Nástrojekontrabas, klavír
Příbuzná témataAntikvartet Dušana Vančury, Spirituál kvintet, Brontosauři
SídloMirochov (1998–2020)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dušan Vančura (9. prosince 1937 Užhorod16. dubna 2020[1] Jindřichův Hradec) byl český zpěvák, kontrabasista, textař, hudební aranžér a překladatel, původním občanským povoláním inženýr-elektrotechnik.

Narodil se v Užhorodě, dětství prožil v Dačicích, kde jeho otec soudce dostal po nuceném odchodu z Užhorodu (důsledek Mnichovské dohody) místo, a v Pelhřimově.[2] Ještě v Dačicích začal chodit na hodiny klavíru, a pokračoval i v Pelhřimově (prof. V. Nouza a prof. Emil Snížek). Jako gymnazista v Pelhřimově také složil své první písničky a oblíbil si symfonickou hudbu.[2]

Jako inženýr elektrotechnik 25 let pracoval ve výzkumu počítačů.[2] V letech 1955–1982 byl členem Vysokoškolského uměleckého souboru (VUS). Ve studiu klavíru pokračoval soukromě u profesora pražské konzervatoře Oldřicha Kredby.[2] V mládí hrával závodně tenis.[2]

Od roku 1964 spolupracoval se skupinou Spirituál kvintet, jejím stálým členem se stal v roce 1969, a koncertoval s ní až do své smrti.[2] Krátce také působil ve skupině Brontosauři.

Roku 1998 se natrvalo usadil v Mirochově, kde žil s manželkou Zuzanou a dvěma syny (Dušan – 2001 a Petr – 2002). V Chlumu u Třeboně vedl dětský sbor Sejkorky; pro tento sbor napsal do roku 2013 dvacet textů písní, včetně vlastních překladů.[2] Se svou ženou Zuzanou, Magdalenou Jungwirthovou a Štěpánem Štruplem obnovil svůj vokální soubor Antikvartet, který zpívá mimo jiné i některé staré písničky Spirituál kvintetu.

Dva Vančurovy texty Lítáte v tom a Rozpomínání zhudebnil Jiří Pavlica a s Hradišťanem je nahrál na album Vteřiny křehké (2014).[3]

Dušan Vančura zemřel 16. dubna 2020 na zánět zubu. V souvislosti s probíhající pandemií covidu-19 raději nešel k lékaři a zánět se mu nakonec rozšířil, což vedlo k sepsi organismu, na kterou zemřel.[1]

Manželka Zuzana Vančurová týden po jeho úmrtí odmítla, že by hlavním důvodem, proč Vančura nešel k lékaři, byl strach z probíhající pandemie: „Stala se z něj oběť koronavirové situace, ale tak to není. Ano, bolel ho zub a nikam s tím nešel, náš zubař neordinoval, protože byl sám hospitalizován. Ale on by stejně nikam nešel kvůli zubu. Vzal si brufen a chtěl to zvládnout sám, jako vždy, když mu něco bylo. Nebyl zvyklý obtěžovat ostatní se svými problémy a nikdy se ničeho NEBÁL. Současná situace ho ovlivnila jen v tom smyslu, že viděl všude komplikovaná opatření a byla to pro něj dobrá záminka, aby to ještě odložil. A když jsem ho vezla do nemocnice o tři dny později, hrnul se za volant, že bude řídit a s obtížemi mi otevřel pravé dveře. Po vstupním vyšetření ho položili na lůžko a odvezli, ještě mi do dlaně vložil svůj snubní prstýnek a už jsem ho neviděla...“[4]

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b iDNES.cz; ČTK. Spirituál kvintet přišel o hlas, v 82 letech zemřel Dušan Vančura. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2020-04-16 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g KOBLENC, Václav. Dušan Vančura ze Spirituál kvintetu se vrátil na jih. A našel lásku i Sejkorky. Deník.cz [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 2013-10-09 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. 
  3. ČTK. Zemřel kontrabasista a textař Dušan Vančura. Členovi skupiny Spirituál Kvintet bylo 82 let. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-04-16 [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. 
  4. Zuzana Vančurová, 22. dubna 2020 Odešel přesně před týdnem, a mně to nedá, abych to tak nechala
  5. Dušan Vančura. Filmová databáze [online]. [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]