Dušan Pekić

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dušan Pekić
Narození23. června 1921
Međeđak Utinjski
Úmrtí7. prosince 2007 (ve věku 86 let)
Bělehrad
Místo pohřbeníBělehradský nový hřbitov
NárodnostSrbové
Alma materHigher Military Academy of YPA
Povolánívoják
OceněníNárodní hrdina Jugoslávie
Řád lidové armády
Order of the War Banner
Řád hrdiny lidu
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Dušan Pekić (v srbské cyrilici Душан Пекић; 23. června 1921, Međeđak Utinjski, Jugoslávie - 7. prosince 2007, Bělehrad, Srbsko) byl jugoslávský partyzán a generálplukovník JNA.

Pekić se připojil k partyzánům během povstání v Kordunu, které se konalo na konci července 1941.[zdroj?] Od listopadu téhož roku byl členem komunistické strany Jugoslávie a bojoval proti Ustašovcům, kteří vládli Chorvatsku. Od května 1942 byl politický komisař jednoho z batalionů Třinácté proletářské divize. 1. srpna 1943 se pak stal zástupcem jejího velitele. Během německé ofenzivy v Žumberaku byl Pekić raněn a hospitalizován v partyzánské nemocnici, nacházející se v Lice. 6. prosince 1994 získal řád Národního hrdiny Jugoslávie.

Po skončení druhé světové války zastával početné funkce v Jugoslávské lidové armádě. Měl hodnost generálplukovníka.

Během státního pohřbu Josipa Broze Tita byl Pekić na čele průvodu, který nesl všechna vyznamenání, které jugoslávský prezident za svůj život získal.

V druhé polovině 80. let zastával penzionovaný generál Pekić úlohu člena předsednictva jugolávské organizace partyzánských veteránů (SUBNOR).

V září 1989 se Pekić v jugoslávském tisku vyjádřil, že čtyřčlenná komise, v níž byli významní představitelé jugoslávské vrcholné politiky konce 70. let jednala v době stáří Josipa Broze jeho jménem a fakticky vládla státu. Toto způsobilo skandál, který prohloubil jugoslávskou krizi a zařadilo kdysi oddaného titoistu Pekiće do řad antikomunistů a útočníků na jméno a dílo bývalého jugoslávského prezidenta.

Jako konzervativní komunista na partyzánském shromáždění v březnu 1990 na Petrově hoře v chorvatsko-bosenském pohraničí rázně odmítl politický vývoj v Chorvatsku, který se ubíral cestou podpory Chorvatského demokratického společenství Franjo Tuđmana. Žádal zatčení Tuđmana a zastavení kontrarevoluce v zemi. Nové chorvatské politické vedení ho následně považovalo za velkosrbského agenta.[zdroj?]

V roce 2007 zemřel v Bělehradě jako poslední účastník kordunského povstání proti fašistům.