Druhé srbské povstání

Druhé srbské povstání
	konflikt: Srbská revoluce
	Povstání v Takovu, Paja Jovanović, 1889
Trvání	23. dubna 1815 – 7. října 1817
Místo	Smederevský sandžak, Osmanská říše
Výsledek	vítězství druhého povstání
Změny území	Osmanská říše ztrácí Smederevský sandžak
Strany
srbské povstání	Osmanská říše
Velitelé
Miloš Obrenović; Jovan Obrenović; Milić Drinčić †; Jovan Dobrača; Petar Nikolajević; Stojan Čupić †; Sima Nenadović †; Sima Katić; Toma Vučić Perišić; Tanasko Rajić †	Marašli Ali Paša; Sulejman-paša Skopljak; Huršid Paša; Ibrahím Paša; Osman-beg †; Seuchesmu; Caja-Imšir †; Kara Mustafa †
Síla
zpočátku 1 700 mužů,; později 15 000; a 3 děla	17 000 mužů; + 30 000 posil
Ztráty
až 2 500 padlých	až 10 000 padlých,; zajato zhruba 1 000 Turků; a 1 000 arnautů, kteří byli; později propuštěni na; svobodu
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Druhé srbské povstání představuje druhou fázi srbského procesu boje za nezávislost na Osmanské říši. Povstání, které začalo v malém městečku Takovo 23. dubna 1815 (11. dubna podle juliánského kalendáře)^[1], bylo ozbrojeným střetem. Navázalo na první srbské povstání odehrávající se v prvních letech 19. století. Obě povstání vedla postupně k vytvoření srbského knížectví, tedy autonomního státu v rámci Osmanské říše s vlastním sněmem i vládnoucí dynastií.

Muzeum Druhého srbského povstání v Takovu, kde nepokoje v 23. dubna 1815 vypukly

Srbským vůdcem byl Miloš Obrenović, který se stal později knížetem. Spolu s ním bojovalo mladé pokolení srbských předáků (samotnému Milošovi bylo v době vypuknutí nepokojů 32 let). Jeho spolubojovníci, z nichž ani jeden neměl zkušenost s prvním povstáním o několik let dříve, byli ještě mladší.^[1] Hlavního protivníka ztělesňoval za Osmanskou říši Sulejman-paša Sklopljak, který byl spravováním Srbska pověřen.^[zdroj?]

Do bojů, které trvaly čtyři měsíce, se zapojili ale i veteráni z prvního povstání. Protiúder pak měly zajistit dvě armády Osmanské říše a jedna další byla navíc vyslána přímo z Bělehradského pašalíku.^[zdroj?]

Obrenović se ukázal jako obratný vyjednavač a domluvil s Osmanskou říší příměří. V rámci dohody byl Miloš Obrenović uznán vrchním knížetem a Srbům byly přiznány finanční a správní pravomoci, zatímco nadále spadali pod sultánovu svrchovanost.^[2]

Související články[editovat | editovat zdroj]

První srbské povstání

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Druhé srbské povstání na Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ ^a ^b LJUŠIĆ, Radoš. Srbija 19. veka - izabrani radovi. Bělehrad: Novinsko-izdavačka ustanova "Vojska", 1994. 329 s. Kapitola Drugi srpski ustanak 1815, s. 70. (srbština)
↑ PELIKÁN, Jan, a kol. Dějiny Srbska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-671-0. S. 176. Dále jen Dějiny Srbska.

[Ljušić070-1] LJUŠIĆ, Radoš. Srbija 19. veka - izabrani radovi. Bělehrad: Novinsko-izdavačka ustanova "Vojska", 1994. 329 s. Kapitola Drugi srpski ustanak 1815, s. 70. (srbština)

[2] PELIKÁN, Jan, a kol. Dějiny Srbska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-671-0. S. 176. Dále jen Dějiny Srbska.

[1]

[2]