Dračí král

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Dračí král, také známý jako dračí bůh, je čínský bůh vody a počasí. Je považován za toho, který přináší déšť a jeho zoomorfní vyobrazení reprezentuje mužskou jangovou sílu.[1] Je kolektivním ztělesněním starodávného konceptu draka v čínské kultuře. Může mít různé podoby, z nichž ta nejdůležitější je kosmologická podoba S'-chaj Lung-wang (四海龍王, Dračí král čtyř moří).[2] Společně se Žlutým drakem (Chuang-Lung, 黃龍), Süan-jüan, představuje vodní a chtonické síly, kterým předsedá Wu-fang Šang-ti (五方上帝, Pět forem nejvyššího božstva), nebo jejich zoomorfní inkarnace. Jedním z jeho epitetonů je Dračí král studní a pramenů.[2] Dračí král je králem draků a ovládá také všechny tvory žijící v moři. Přijímá rozkazy od Nefritového císaře.

Dračí král čtyř moří, namalováno v první polovině 19. století

Kromě toho, že je vodním božstvem, dračí bůh často slouží také jako územní opatrovnické božstvo, podobně jako Tchu-ti-kung a Chou-tchu.[3]

Uctívání draků[editovat | editovat zdroj]

Starověcí Číňané uctívali bohy draků, jelikož čínský drak je imaginací plaza, který reprezentuje evoluci předků a energii čchi.[4] Přítomnost draků v čínské kultuře se datuje od doby před několika tisíci let, podle nálezu z roku 1987, kdy byla objevena v Che-nanu socha draka z pátého tisíciletí před naším letopočtem pocházející z kultury Jang-šao.[5] Byly také vykopány nefritové odznaky hodnosti ve svinuté podobě z Chung-šanské kultury (4700–2900 př. n. l.). Některé z prvních dračích artefaktů jsou řezby prasečích draků, pocházející rovněž z Chung-šanské kultury.

Žlutý drak[editovat | editovat zdroj]

Žlutý drak (Chuang-lung, 黃龍) nemá žádnou konkrétní vodní plochu, jejímž patronem by byl. Avšak jako zoomorfní inkarnace Žlutého císaře představuje zdroj nesčetných věcí.[6]

Dračí králové čtyř moří[editovat | editovat zdroj]

Každý ze čtyř dračích králů čtyř moří (S'-chaj Lung-wang, 四海龍王) je asociován s barvou a vodním útvarem, odpovídajícím jednomu ze čtyř hlavních směrů a přirozených hranic Číny: [1] Východní moře (odpovídá Východočínskému moři), Jižní moře (odpovídá Jihočínskému moři), Západní moře (reprezentuje jezero Čching-chaj) a Severní moře (reprezentuje jezero Bajkal). Objevují se v klasických románech, jako je The Investiture of the Gods a Putování na západ. Každý z nich má své vlastní jméno a sdílí jedno příjmení Ao (敖, což znamená „hrát“ nebo „pyšný“).

Azurový drak[editovat | editovat zdroj]

Azurový drak nebo Modrozelený drak (Čching-lung, 靑龍) nebo Zelený drak (Cchang-lung, 蒼龍) je dračí bůh východu a esence jara.[1] Jeho vlastní jméno je Ao Kuang (敖廣 nebo 敖光) a je patronem Východočínského moře.

Červený drak[editovat | editovat zdroj]

Červený drak (Čch'-lung, 赤龍 nebo Ču-lung 朱龍, doslovně „drak rumělky“, „drak Vermilion“) je dračí bůh jihu a esence léta.[1] Je patronem Jihočínského moře a jeho skutečné jméno je Ao čchin (敖欽).

Černý drak[editovat | editovat zdroj]

Černý drak (Chej-lung, 黑龍), nazývaný také „Temný drak“ nebo „Tajemný drak“ (Süan-lung, 玄龍), je dračí bůh severu a esence zimy.[1] Jeho vlastní jména jsou Ao šun (敖順) nebo Ao Ming (敖明) a vodní útvar, který střeží je jezero Bajkal.

Bílý drak[editovat | editovat zdroj]

Bílý drak (Paj-lung, 白龍) je dračí bůh západu a esence podzimu.[1] Jeho vlastní jména jsou Ao žun (敖閏), Ao ťün (敖君) nebo Ao ťi (敖吉). Je patronem jezera Čching-chaj.

Uctívání dračího boha[editovat | editovat zdroj]

Uctívání dračího boha se v celé Číně slaví oběťmi a průvody během pátého a šestého měsíce, zejména v den jeho narozenin. To je třináctého dne šestého měsíce.[1] Dračí Bůh je tradičně uctíván závody dračích lodí.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dragon King na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g TOM, K. S. Echoes from Old China: Life, Legends, and Lore of the Middle Kingdom. [s.l.]: University of Hawaii Press, 1989. Dostupné online. ISBN 0824812859. 
  2. a b OVERMYER, Daniel L. Local Religion in North China in the Twentieth Century the Structure and Organization of Community Rituals and Beliefs. Leiden, South Holland; Boston, Massachusetts: Brill, 2009. ISBN 9789047429364. 
  3. NIKAIDO, Yoshihiro. Asian Folk Religion and Cultural Interaction. [s.l.]: Vandenhoeck & Ruprecht, 2015. ISBN 978-3847004851. 
  4. DR ZAI, J. Taoism and Science: Cosmology, Evolution, Morality, Health and more. [s.l.]: Ultravisum, 2015. 176 s. ISBN 9780980842555. 
  5. GISKIN, Howard; S. WALSH, Bettye. An introduction to Chinese culture through the family. [s.l.]: State University of New York Press, 2001. 126 s. ISBN 0-7914-5047-3. 
  6. FOWLER, Jeanine D. An Introduction to the Philosophy and Religion of Taoism: Pathways to Immortality. [s.l.]: Sussex Academic Press, 2005. ISBN 1845190866. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]