Doug Yule

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Šablona:Infobox Hudební umělec Doug Yule (rodným jménem Douglas Alan Yule; * 25. února 1947 Boston, Massachusetts, USA)[1] je americký zpěvák a hudebník hrající na různé nástroje (kytara, klávesy, baskytara, bicí, housle). Do širšího podvědomí se dostal v roce 1968, kdy nahradil Johna Calea ve skupině The Velvet Underground.[2] Postupem času ze skupiny odešli všichni její původní členové a nadále ji vedl Yule. Hrál na dvou jejích albech z doby, kdy skupinu vedl Lou Reed a později s ní vydal ještě jedno album, na kterém se však nepodílel nikdo z původních členů skupiny. Nedlouho po vydání alba se skupina rozpadla. Yule nějaký čas spolupracoval s Reedem a nahrál dvě alba jako člen superskupiny American Flyer. V roce 1978 se přestal věnovat hudbě.

V roce 1996 byla skupina v její klasické sestavě uvedena do Rock and Roll Hall of Fame, Yule však uveden nebyl.[3] V následujících letech se občasně začal věnovat hudbě, hostoval na koncertu bubenice Velvet Underground Maureen Tuckerové[4] a odehrál vlastní turné. Později se spolu s Tuckerovou a Reedem účastnil rozhovoru o skupině v New York Public Library.[5] Od roku 2007 vystupuje s old-timeovou skupinou RedDog, se kterou v letech 2009 a 2011 vydal dvě alba.[2] Mimo své působení v této skupině, ve které hraje na housle, se věnuje houslařství.[6]

Životopis

Dětství a počátky kariéry (1947−1968)

Douglas Alan Yule se narodil 25. února 1947 v Bostonu ve státě Massachusetts,[1] ale vyrůstal na Long Islandu.[7] Měl šest sourozenců, z toho pět sester a jednoho bratra.[7] Od dětství měl blízko hudbě, neboť jeho otec Alan byl trumpetistou. Matka pracovala jako sekretářka v kostele. Prvním nástrojem, na který se Yule začal učit, byl klavír ve čtvrté třídě.[7] Spolu se všemi svými sourozenci zpíval v kostelním sboru a mimo klavír se později začal učit i na barytonový roh a tubu.[7] Ve třinácti letech se pod vlivem rock and rollu začal učit hrát i na kytaru.[8] Dalším nástrojem, který objevil počátkem šedesátých let, byla banjo a tak několik let hrál i bluegrassovou hudbu.[8] Hudba však nebyla jediným, čemu se Yule na střední škole věnoval. Účastnil se rovněž hereckých kurzů a chtěl se stát hercem.[8] Roku 1965 se zapsal na divadelní fakultu Bostonské univerzity, ale strávil zde pouhý jeden rok.[9]

V období studií v Bostonu hrál v několika kapelách. První se jmenovala The Nickels, později přejmenovaná na Our Boys.[9] Ve skupině působil jako hlavní kytarista, později však díky příchodu jiného kytaristy přešel ke klávesám.[10] Skupina hrála výhradně převzatý materiál od jiných interpretů. Stejně na tom byla i jeho další kapela nazvaná The Argonauts, kde opět působil jako klávesista.[10] Později ze skupiny odešel, aby se přestěhoval do Kalifornie, kde však dlouho nevydržel a musel odjet do New Yorku, odkud potom zpátky do Bostonu, kde se vrátil ke kapele The Argonauts (nyní již se zkráceným názvem The Argos).[11] Ve skupině však dlouho nehrál a když v roce 1968 odešel, dostal možnost přidat se k aktivní kapele The Glass Menagerie.[11] Vedle jiných ve skupině hráli i Willie Alexander (bicí) a Walter Powers (baskytara), on sám hrál na kytaru.[12] Skupině dělal manažera Hans Onsager, který v té době spolupracoval jako cestovní manažer i se skupinou The Velvet Underground.[11]

The Velvet Underground (1968−1973)

V září 1968 skupinu Velvet Underground opustil violista, baskytarista a klávesista John Cale.[13] Ostatní členové Yulea již znali přes svého cestovního manažera a nabídli mu, aby v kapele zaujal místo po Caleovi.[14] Skupina Yulea potřebovala hlavně jako baskytaristu; problém však byl v tom, že Yule na ní hrát neuměl. Navíc se musel do několika málo dní naučit repertoár skupiny, aby mohl odehrát první domluvený koncert.[15] Od listopadu do prosince 1968 skupina nahrála ve studiu TTG Studios v Hollywoodu své třetí studiové album,[16] které vyšlo v březnu následujícícho roku pod názvem The Velvet Underground.[17] Yule se autorsky nepodílel na žádné písni z alba, za všemi stál Lou Reed. Mimo baskytary na albu hrál ještě na varhany a ve skladbě „Candy Says“ zpíval hlavní vokály[18] a spolu s Tuckerovou zpíval refrén v „The Murder Mystery“.

V různých obdobích počínaje dubnem a konče srpnem 1970 skupina nahrála své čtvrté album, které v listopadu téhož roku vyšlo jako Loaded. Yule zde opět autorsky nepřispěl, všechny písně jsou opět Reedovým dílem, i když jako autoři byli na obalu desky uvedeni všichni členové.[19] Jelikož byla Tuckerová v době příprav alba těhotná, musel za ni zaskakovat jiný bubeník. V některýách skladbách hrál Yule, někde Adrian Barber, Tommy Castanero a ve dvou případech i Yuleův mladší bratr Billy (ten hrál jako náhrada za Tuckerovou i při koncertech[20]). Doug Yule vedle bicích a baskytary na albu hrál i na klávesy a v několika skladbách zpíval hlavní vokály. Když v srpnu 1970, tedy ještě před vydáním alba, ze skupiny odešel Lou Reed, Yule se stal jejím frontmanem.

Po Reedově odchodu začal Yule hrát na kytaru a do skupiny přišel Yuleův spoluhráč z Glass Menagerie, baskytarista Walter Powers.[21] V srpnu 1971 ze skupiny odešel i Morrison[22], na jehož místo nastoupil zpěvák a klávesista Willie Alexander, rovněž dřívější člen Glass Menagerie. V této sestavě skupina koncertovala na různých místech po Evropě do doby, kdy v roce 1972 ze skupiny odešla Tuckerová. Manažer skupiny Steve Sesnick Yulemu zařídil nahrávání nové desky.[23] I když album Squeeze vyšlo pod hlavičkou skupiny The Velvet Underground, nehrál na něm žádný z jejích původních členů.[24] Album pak vyšlo v únoru 1973 a nedlouho poté se skupina rozpadla.[25]

Pozdější kariéra a odchod z hudebního průmyslu (1973−1996)

Ještě před vydáním alba Squeeze se Yule rozhodl přestat se věnovat hudbě, přestěhoval se na západ USA a začal pracovat jako tesař.[26] Během března a dubna roku 1974 nahrál Lou Reed své čtvrté studiové album nazvané Sally Can't Dance.[27] Yule hrál na albu na baskytaru v písni „Billy“.[27] U práce tesaře však dlouho nevydržel a začal pracovat v litografickém závodě; změna však nastala, když jej Reed pozval, aby hrál i na jeho turné.[27] V roce 1975 se účastnil nahrávání Reedova dalšího alba nazvaného Coney Island Baby, avšak písně, ve kterých hrál, vyšly až na jeho reedici v roce 2006.[28] Roku 1976 hrál jako studiový hudebník na albu Night Lights písničkáře Elliotta Murphyho.[29]

V roce 1976 Yule společně s Craigem Fullerem, Ericem Kazem a Stevem Katzem založil superskupinu American Flyer. S posledním jmenovaným se seznámil právě během prací na Reedově albu Sally Can't Dance.[30] Ještě v roce 1976 skupina vydala své první eponymní album, které produkoval George Martin, blízký spolupracovník skupiny The Beatles.[30] Další album Spirit of a Woman přišlo v následujícím roce a tentokrát ho produkovala skupina za pomoci Kena Friesena. Zatímco první album se umístilo v žebříčku Billboard 200 na 87. místě, druhé až na 171.[31] Po rozpadu skupiny se přestal věnovat hudbě. Když byli Velvet Underground v roce 1993 obnoveni pro evropské turné v klasické sestavě, tedy Reed, Cale, Morrison a Tuckerová, Yule nebyl pozván.[32] O tři roky byla stejná sestava uvedena do Rock and Roll Hall of Fame, Yule byl i v tomto případě vynechán.[3][33]

Obnovení kariéry (po roce 1997)

Doug Yule a Richie Unterberger

Po roce 1997 se Yule částečně začal opět věnovat hudbě. V roce 1998 nahrál píseň „Beginning to Get It“ pro kompilaci A Place to Call Home.[34] V roce 2000 pak odehrál krátké turné, ze kterého vzešlo koncertní album Live in Seattle vydané v roce 2002. V roce 2000 rovněž hostoval na jednom koncertu Maureen Tuckerové; záznam z něj vyšel o dva roky později pod názvem Moe Rocks Terrastock.[4] V srpnu 2006 vystoupil spolu s Markem Gardenerem v newyorském klubu Pianos.[35] Ve stejném roce odehrál jako baskytarista krátké turné se surfrockovou skupinu The Weisstronauts a o dva roky později hrál na jejím albu Instro-tainment.[34] V červnu 2009 se účastnil diskuse ohledně nové knihy White Light/White Heat: Velvet Underground den po dni spolu s jejím autorem Richie Unterbergerem v knihovně v Seattlu.[36] V prosinci 2009 se spolu setkali Reed, Tuckerová a Yule a udělali rozhovor o skupině Velvet Underground s novinářem Davidem Frickem v New York Public Library.[37]

Od roku 2007 je členem kapely RedDog hrající old-time music. Vedle něj, který hraje na housle, v kapele hrají ještě Tom Collicott (kytara, banjo) a Cary Lung (mandolína).[2] Se skupinou nahtál dvě alba, Hard Times (2009) a Nine-Tail Cat (2011).[2] Velde koncertů v okolí domovského Seattlu skupina odehrála i krátké turné po Evropě.[2] Mimo to je rovněž houslařem.[6]

Diskografie

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Album původně vyšlo v roce 1976, Yule se však podílel pouze na bonusových skladbách na jeho reedici z roku 2006.[28]

Reference

  1. ↑ a b UNTERBERGER, Richie. Doug Yule [online]. Allmusic [cit. 2013-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e The Other Chad. Music Review: RedDog – Nine-Tail Cat [online]. Filmy Box Office, 2012-01-31 [cit. 2013-06-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b JOVANOVIC, Rob. Velvet Underground pod slupkou. Překlad Jiří Kleňha. Praha: Pragma, 2012. 303 s. ISBN 978-80-7349-335-6. S. 273. Dále jen „Jovanovic“. 
  4. ↑ a b UNTERBERGER, Richie. White Light / White Heat: Velvet Underground den po dni. Překlad Petr Ferenc. Praha: Volvox Globator, 2011. 364 s. ISBN 978-80-7207-821-9. S. 354. Dále jen „Unterberger“. 
  5. ↑ The Velvet Underground reunite for New York Q&A session - video [online]. NME, 2009-12-10 [cit. 2013-06-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b DICE, Angela. Doug Yule: Oh! Sweet Feedback [online]. Seattle Weekly, 2011-11-15 [cit. 2013-06-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b c d Jovanovic, s. 128
  8. ↑ a b c Jovanovic, s. 129
  9. ↑ a b Jovanovic, s. 130
  10. ↑ a b Jovanovic, s. 131
  11. ↑ a b c Jovanovic, s. 132
  12. ↑ Jovanovic, s. 133
  13. ↑ BOCKRIS, Victor; MALANGA, Gerard. Nadoraz: Příběh The Velvet Underground. Překlad Josef Rauvolf. Praha: Levné knihy, 2010. 214 s. ISBN 978-80-7309-807-0. S. 151. 
  14. ↑ Jovanovic, s. 134
  15. ↑ Jovanovic, s. 135
  16. ↑ Jovanovic, s. 140
  17. ↑ Jovanovic, s. 147
  18. ↑ Jovanovic, s. 143
  19. ↑ Jovanovic, s. 189
  20. ↑ Jovanovic, s. 167
  21. ↑ Jovanovic, s. 192
  22. ↑ Jovanovic, s. 195
  23. ↑ Jovanovic, s. 200
  24. ↑ Unterberger, s. 320
  25. ↑ Unterberger, s. 321
  26. ↑ Jovanovic, s. 209
  27. ↑ a b c Jovanovic, s. 221
  28. ↑ a b Unterberger, s. 329
  29. ↑ RUHLMANN, William. Night Lights [online]. Allmusic [cit. 2013-06-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ a b Jovanovic, s. 234
  31. ↑ American Flyer awards [online]. Allmusic [cit. 2013-06-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ Jovanovic, s. 261
  33. ↑ Unterberger, s. 352
  34. ↑ a b LANDEMAINE, Olivier. Doug Yule [online]. [cit. 2013-06-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ Mark Gardener + Doug Yule [online]. Sound bites, 2006-09-01 [cit. 2013-06-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ SEGAL, Dave. Reed All About It: Velvet Underground Author to Speak at Central Library [online]. The Stranger, 2009-06-02 [cit. 2013-06-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. ↑ The Velvet Underground [online]. Rolling Stone [cit. 2013-06-15]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

Externí odkazy

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Doug Yule na Wikimedia Commons

The Velvet Underground
John Cale • Sterling Morrison • Lou Reed • Maureen Tuckerová • Doug Yule
Willie Alexander • Angus MacLise • Walter Powers • Billy Yule
Studiová alba
Koncertní alba
Box sety a jiné verze
Kompilace
Tributní alba
Příbuzná témata
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Doug_Yule&oldid=10418628“