Přeskočit na obsah

Dongfeng Motor Corporation

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dongfeng Motor
Logo
Logo
Základní údaje
Právní formakapitálová obchodní společnost
Datum založení1969
Adresa sídlaWu-chan, 430 056, Čína
Charakteristika firmy
Oblast činnostiautomobilový průmysl
Produktykamion, autobus, lehké užitkové vozidlo, terénní vozidlo a automobil
Obrat601,5 mld. ¥ (2018)[1]
Zaměstnanci161 377 (2012)[2]
Mateřská společnostKomise Státní rady pro kontrolu a správu státního majetku
Dceřiné společnostiDongfeng Motor Group Company Limited (6 686 %)
Dongfeng Yulon (500 %)
Jiangsu Yueda Kia Motors
Identifikátory
Oficiální webwww.dfmc.com.cn
ISINCNE100000312
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dongfeng Motor Corporation Ltd. je čínský výrobce automobilů se sídlem ve Wu-chanu. Společnost byla založena v roce 1969.

Společnost vyvíjí a prodává vozidla pod vlastními značkami, jako jsou Fengdu, Voyah, Aeolus a Forthing. Zároveň vyrábí vozy ve spolupráci se zahraničními značkami, například Dongfeng Honda, Dongfeng Nissan a Dongfeng Peugeot-Citroën (všechny prostřednictvím dceřiné společnosti Dongfeng Motor Group). V roce 2021 tvořila 79 % prodejů vozidla vyráběná ve spolupráci se zahraničními značkami.[3]

Dongfeng je státní podnik, který kontroluje a řídí vládní komise SASAC. Ta podle čínského práva plní roli investora.[4][5]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Založení

[editovat | editovat zdroj]

Společnost byla oficiálně založena v roce 1969 ve vesnici se 100 obyvateli, která se později rozrostla na město Š’-jen. Toto odlehlé místo bylo vybráno proto, že jeho topografie se skládala z více než 40 mělkých údolí, což umožňovalo skrytí továren, a zároveň se nacházelo na trase železnice Siang-jang–Čchung-čching.[6] Kvůli odlehlé lokalitě a omezenému vybavení se společnosti podařilo do roku 1972 vyrobit pouze 200 automobilů.[6][7]

Sériová výroba (1975–2000)

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1975 byl vyroben první 2,5tunový nákladní automobil EQ240 a v roce 1978 následoval 5tunový model EQ140, který byl zároveň prvním civilním nákladním automobilem společnosti.[8][9] V době svého největšího rozmachu měl model EQ140 na domácím trhu podíl 66 %. V roce 1986 překročil Dongfeng hranici 100 000 vyrobených vozů ročně. V roce 1987 byl uveden na trh nový třítunový model.[9]

Dongfeng vyráběl především užitkové vozy, které do roku 2001 tvořily přibližně 73 % jeho produkce.[10] Ovšem mezi lety 2001–2012 se tento poměr obrátil a 73 % produkce tvořily osobní vozy.[11]

V letech 1978–1985, během tržních ekonomických reforem v Číně, se Dongfeng přeměnil z výrobce těžkých nákladních automobilů na centrálně řízený podnik.[12] Tento proces zahrnoval sloučení výrobních závodů a společností kontrolovaných provinčními vládami. Po roce 1985 získal Dongfeng větší autonomii a byl vyňat z přímé správy ústřední vlády.[12]

V polovině 80. let se majetek společnosti oproti původnímu majetku, který jí stát poskytl v roce 1981, ztrojnásobil a vedení toužilo po ještě větší výrobní kapacitě.[13] V roce 1995 se společnost potýkala s finančními problémy, což byla v té době běžná situace u mnoha čínských výrobců automobilů.[13] V roce 1998 byla situace stále kritická, což vedlo k urychlení restrukturalizace společnosti v roce 1999.[7]

2000–2010

[editovat | editovat zdroj]

Do roku 2003 Dongfeng založil společné podniky se společnostmi Kia Motors (Dongfeng Yueda Kia, 2002), Honda (Dongfeng Honda, 2003) a Nissan (Dongfeng Motor Co., Ltd., 2003). Od roku 2011 měla více čínsko-zahraničních společných podniků než kterákoli jiná čínská automobilka[7] a díky vytvoření partnerství s francouzským Renaultem v roce 2013 si tento titul udržuje dodnes.

V roce 2004 se mateřská společnost skupiny, Dongfeng Motor Group, stala společností kótovanou na hongkongské burze cenných papírů.

V listopadu 2006 společnost Dongfeng oznámila, že hodlá prodávat své vozy v Japonsku.[14]

V roce 2009 prodala 1,9 milionu vozů,[15] čímž se zařadila na druhé místo mezi domácími výrobci automobilů[16] a na třetí místo celkově.[17]

2010–současnost

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2010 společnost prodala 2,72 milionu kusů,[18] čímž se stala druhým nejproduktivnějším čínským výrobcem automobilů.[19]

Údaje o výrobě z roku 2011 ji zařadily na druhé místo z hlediska objemu výroby na domácím trhu. Celkově v roce 2011 vyrobila 3,06 milionu vozidel.[20]

V roce 2012 byla druhým největším čínským výrobcem automobilů podle objemu výroby. V tomto roce bylo vyrobeno 2,76 milionu vozidel, přičemž osobní automobily tvořily 73 % výroby.[21]

V říjnu 2012 Dongfeng získal 70% podíl ve švédské T Engineering AB a založil tak své první výzkumné a vývojové pracoviště mimo Čínu.[22]

V prosinci 2013 se Dongfeng a Renault dohodly na vytvoření společného podniku Dongfeng Renault Automotive s počáteční investicí 7,76 miliardy jüanů (asi 30 miliard korun). Podnik vyrábí vozy Renault pro čínský trh.[23]

V únoru 2014 Dongfeng Motor Group získala 14% podíl ve ztrátovém PSA Peugeot Citroën po jeho rekapitalizaci.[24]

V roce 2020 společnost Dongfeng zrušila své podniky Dongfeng Renault, Dongfeng Yulon a v roce 2021 odstoupila od podniku Dongfeng Yueda Kia.

Dne 12. června 2020 sjela z výrobní linky technického centra sériově vyráběná verze Dongfeng Sharing-VAN 1.0, která demonstrovala autonomní vozidlo s podporou 5G a automatizací 4. stupně (vysoká automatizace).[25]

V roce 2023 byla zahájena výstavba muzea Dongfeng Motor Museum.[26]

Značky

[editovat | editovat zdroj]

Dongfeng prodává vozidla pod různými značkami.[27] Některé značky jsou spojeny s výrobky vyráběnými nebo montovanými v rámci joint venture, kde zahraniční firmy spolupracují s Dongfengem pro přístup na čínský trh.

Voyah

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Voyah.

Voyah (čínsky 岚图) je prémiová značka elektromobilů vlastněná přímo Dongfengem.[28]

M-Hero

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku M-Hero.

M-Hero Technology (čínsky 猛士科技) je značka specializující se na výrobu vysoce výkonných luxusních terénních vozidel.[29] V roce 2023 značka představila svůj první plnohodnotný luxusní terénní elektromobil M-Hero 917.[30]

Značka „Dongfeng“

[editovat | editovat zdroj]

V srpnu 2023 společnost Dongfeng Motor oznámila restrukturalizaci svých dceřiných značek Aeolus (Dongfeng Feng-šen), Dongfeng eπ a Dongfeng Nammi. Tyto tři značky byly sloučeny do jedné značky „Dongfeng“.[31]

Aeolus (Dongfeng Feng-šen)

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Aeolus (značka).

Aeolus (dříve známý jako Feng-šen) je značka automobilů, která se zaměřuje na produkci osobních vozidel střední třídy. Několik modelů vyrobených v průběhu roku 2010 bylo vyvinuto ve spolupráci s PSA Peugeot Citroën a produkováno v továrnách, které vyráběly produkty značek Peugeot a Citroën pro čínský trh.

Dongfeng eπ

[editovat | editovat zdroj]

Dongfeng eπ je prémiová podznačka elektromobilů značky Dongfeng. První koncepční vůz byl představen na autosalonu v Pekingu v roce 2018.[32]

Dongfeng Nammi

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Dongfeng Nammi.

Dongfeng Nammi (dříve známý jako Dongfeng EV nebo Dongchuang Zilian) je značka společnosti Dongfeng, která se specializuje na výrobu cenově dostupných elektromobilů. Značka dříve prodávala na čínském trhu vozidla vyráběná společností eGT New Energy Automotive, společným podnikem Dongfengu a Aliance Renault–Nissan–Mitsubishi. V roce 2023 došlo k navýšení kapitálu a přejmenování na Dongfeng Nammi, čímž se značka změnila z prodejní na výrobní.[33][34]

Forthing (Dongfeng Fengxing)

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článcích Dongfeng Liuzhou Motor a Forthing.

Dongfeng Liuzhou Motor Co., Ltd. je dceřinou společností skupiny Dongfeng Motor Group. Osobní vozidla vyráběná společností Dongfeng Liuzhou Motor nesou značku Forthing (Dongfeng Fengxing).[35]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dongfeng Motor Corporation na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Dostupné online.
  2. ↑ Dostupné online.
  3. ↑ 2021年，东风集团汽车销量为327.5_车家号_发现车生活_汽车之家. chejiahao.autohome.com.cn [online]. [cit. 2025-02-17]. Dostupné online. (čínsky) 
  4. ↑ laws. www.npc.gov.cn [online]. [cit. 2025-02-17]. Dostupné online. 
  5. ↑ YANG, Liu. State-owned Chinese carmakers Dongfeng, Changan announce restructuring plans. www.globaltimes.cn [online]. [cit. 2025-02-17]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b 袁展. 历史沿革 - 历史沿革 - 十堰市委市政府门户网站. www.shiyan.gov.cn [online]. [cit. 2025-02-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-09-30. 
  7. ↑ a b c ZHANG, Wenxian; ALON, Ilan. A Guide to the Top 100 Companies in China. [s.l.]: World Scientific 338 s. Dostupné online. ISBN 978-981-4291-47-7. (anglicky) 
  8. ↑ 袁展. 历史沿革 - 历史沿革 - 十堰市委市政府门户网站. www.shiyan.gov.cn [online]. [cit. 2025-02-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-09-30. 
  9. ↑ a b 新中国成立70周年｜东风的历史与未来:东风汽车公司的前身与历史-爱卡汽车. info.xcar.com.cn [online]. [cit. 2025-02-17]. Dostupné online. 
  10. ↑ NISSAN. web.archive.org [online]. 2006-03-26 [cit. 2025-02-17]. Dostupné online. 
  11. ↑ 2012年12月分车型前十家生产企业销量排名 新闻 中国汽车工业协会. web.archive.org [online]. 2013-01-15 [cit. 2025-02-17]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b ITOH, Fumio. China in the Twenty-first Century: Politics, Economy, and Society. [s.l.]: United Nations University Press 314 s. Dostupné online. ISBN 978-92-808-0946-6. (anglicky) Google-Books-ID: ATu5AAAAIAAJ. 
  13. ↑ a b HANNAN, Kate. Industrial Change in China: Economic Restructuring and Conflicting Interests. [s.l.]: Routledge 428 s. Dostupné online. ISBN 978-0-415-16246-3. (anglicky) Google-Books-ID: OCtNngEACAAJ. 
  14. ↑ Dongfeng Motor eyes Japan. web.archive.org [online]. 2019-03-31 [cit. 2025-02-18]. Dostupné online. 
  15. ↑ Dongfeng Motor. web.archive.org [online]. ChinaAutoWeb, 2012-05-08 [cit. 2025-02-18]. Dostupné online. 
  16. ↑ China car sales rise 55 pct in Feb; policy supports. Reuters.com [online]. 2010-03-09 [cit. 2025-18-02]. Dostupné online. 
  17. ↑ New policy to encourage China's carmaker consolidation. web.archive.org [online]. 2010-02-25 [cit. 2025-02-18]. Dostupné online. 
  18. ↑ SCHMITT, Bertel. China Car Market 101: Who Makes All Those 18 Million Cars?. thetruthaboutcars.com [online]. 2011-01-19 [cit. 2025-02-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ Sales surge, but congestion concerns rise. web.archive.org [online]. 2012-10-18 [cit. 2025-02-18]. Dostupné online. 
  20. ↑ 2011年前十家汽车生产企业销量排名 新闻 中国汽车工业协会. web.archive.org [online]. 2012-08-20 [cit. 2025-02-18]. Dostupné online. 
  21. ↑ 2012年12月分车型前十家生产企业销量排名 新闻 中国汽车工业协会. web.archive.org [online]. 2013-01-15 [cit. 2025-02-18]. Dostupné online. 
  22. ↑ Dongfeng Motor establishes overseas R&D center. www.chinadaily.com.cn [online]. [cit. 2025-02-18]. Dostupné online. 
  23. ↑ China in $1.3bn Renault-Dongfeng auto joint venture. BBC News. 2013-12-05. Dostupné online [cit. 2025-02-18]. (anglicky) 
  24. ↑ Peugeot signs Dongfeng deal, recovery hurdles remain. web.archive.org [online]. 2016-03-06 [cit. 2025-02-18]. Dostupné online. 
  25. ↑ China’s first 5G-powered level 4 self-driving production vehicle rolls off assembly line. autonews.gasgoo.com [online]. [cit. 2025-02-18]. Dostupné online. 
  26. ↑ 今天，原东风41厂发生了一件大事！！！东风汽车博物馆正式开工建设. 提加商用车网 [online]. [cit. 2025-02-18]. Dostupné online. (čínsky (zjednodušené znaky)) 
  27. ↑ Dongfeng Passenger Vehicle. web.archive.org [online]. 2014-03-06 [cit. 2025-02-19]. Dostupné online. 
  28. ↑ Voyah iFree Electric SUV Concept Shows Off Some Great Chinese Design. Motor1.com [online]. [cit. 2025-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ OPLETAL, Jiri. Dongfeng Mengshi M-Hero 917 EV production started. 1000 HP and 505 km range under the hood. CarNewsChina.com [online]. 2023-04-05 [cit. 2025-03-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ BOBYLEV, Denis. Mengshi M-Hero 917 Exposed With Over 1000 HP And 505 KM Of Range. CarNewsChina.com [online]. 2023-01-12 [cit. 2025-03-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ 东风公司实施东风乘用车新能源“跃迁行动” 集团一体化管理“东风”三大产品品牌-新华网. www.news.cn [online]. [cit. 2025-03-03]. Dostupné online. 
  32. ↑ SUZAN. Dongfeng to Launch Fengshen eπ Production Version, Another Electric Coupe from China Vehicle Maker [online]. 2019-04-02 [cit. 2025-03-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ 从“东创紫联”到“东风纳米”，这一切的背后是盘什么棋？ - 汽车纵横网. www.autoreview.com.cn [online]. [cit. 2025-03-03]. Dostupné online. 
  34. ↑ Dongfeng Motor to launch Nami as standalone brand dedicated to small-sized BEV. autonews.gasgoo.com [online]. [cit. 2025-03-03]. Dostupné online. 
  35. ↑ Enterprise Overview. web.archive.org [online]. 2017-04-10 [cit. 2025-03-03]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dongfeng_Motor_Corporation&oldid=24720693“