Dominik z Nisy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dominik z Nisy OFM
Zasvěcený život
Institut františkáni
Francescocoa.png
Svěcení
Služby misionář
Osobní údaje
Datum narození 1588 (?)
Místo narození Nisa nebo Vratislav
Datum úmrtí 1650
Místo úmrtí El Escorial, Španělsko
Povolání řeholník, orientalista, jazykovědec, profesor
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dominik z Nisy OFM (1588 ?-1650, též Dominik z Nysy, latinsky Dominicus Nissensis nebo Dominicus Germanus de Silesia byl původem slezský františkán - observant, orientalista, jazykovědec, misionář a teolog. Podle přídomku „Germanus“ mu byla rodnou řečí němčina, skrze studia a zahraniční pobyty se však osvojil celou řadi evropských a asijských jazyků. Údajně ovládal latinu, španělštinu, francouzštinu, italštinu, hebrejštinu, řeč chaldejskou, syrskou, perštinu, tatarštinu, hindštinu a navíc též čínštinu a japonštinu.[1] Podle svého přídomku ve jménu pocházel ze slezské Nisy, podle jiného pramene se ale narodil se v roce 1588 ve Vratislavi, kde také vstoupil do františkánského řádu.[2] Jako řada soudobých františkánů viděl své povolání v šíření katolického křesťanství, a to ve formě aktivit proti nekatolickým okruhům v Evropě a misijní činnosti jinde. Jako i ostatní mimoevropští misionáři katolické církve, české františkány Remedia Prutkého nebo Kristiána Schneidera v tom nevyjímaje, musel se nejprve připravit na misie studijním pobytem v Římě. Na rozdíl od ostatních františkánských misionářů však nestudoval v apeninské metropoli jako vyslanec české řádové provincie sv. Václava, ale do římské františkánské provincie přestoupil.[3] Posléze se mu jeho touhu podařilo naplnit a byl vyslán jako misionář na Blízký východ a snad dále do Asie. Během své misijní cesty údajně navštívil východní Indii, Persii, nebo tatarskou říši.[4]

Zda jeho misie byla z katolického pohledu úspěšná a „mnoho nevěřících k pravé víře přivedl“, jak uvádí pozdější řádová historiografie,[5] by mělo být potvrzeno ještě z dalších pramenů. Rozhodně však úspěšně využil svého asijského pobytu k zdokonalení svých jazykových znalostí, v nichž následně vynikal. Po této zřejmě delší misijní cestě po Asii[6] se vrátil do Říma, kde byl ustanoven lektorem a následně profesorem arabštiny na Papežské koleji sv. apoštola Petra (S. Petri in Monte) a vzděláváním připravoval další zájemce na misijní působení. Kromě jazyků mu byla svěřena také výuka kontroversistiky užitečné v polemikách s jinými křesťanskými vyznáními.[7] Během toho učitelského působení zpracoval objemnou učebnici Fabrica linguae Arabicae vydanou v Kongregací pro šíření víry (Propaganda) v Římě. Titul vyšel ve dvou verzích, nejprve stručnější kapesní podobě učebnice pro misionáře v roce 1636. Pro zřejmý úspěch titulu vydává Kongregace Propagandy titul podruhé, nyní již obsahující více než tisíc stran a doplněná o arabsko-italsko/latinský frazeologický slovník.[8] Druhá verze učebnice se slovníkem byla s velkou pravděpodobností dle dokumentů Kongregace pro šíření víry užívána k přípravě františkánských studentů v římské koleji San Pietro in Monte Aureo (Montorio) na budoucí misijní poslání.[9] Bratr Dominik byl rovněž velkým znalcem a překladatelem Koránu.[10]

Když ukončil své lektorské působení v Říme, byl Dominik z Nisy ustanoven apoštolským legátem (vyslancem) v tatarské říši. Když i tento úkol výborně („cum laude“) zvládl, pokračovala jeho životní cesta do Španělska. Španělský král Filip IV. totiž o Dominikovu službu požádal generálního ministra františkánského řádu a ten jej ke králi vyslal.[11] Filip IV. ustanovil bratra Dominika knihovníkem ve své královské bibliotéce v El Escorial. V ní se tehdy údajně nacházelo 3000 arabských rukopisů a Dominikovi bylo svěřeno jejich utřídění a zpracování. K plné králově spokojenosti je údajně uvedl do dokonalého pořádku. V El Escorial již Dominik z Nisy zůstal až do své smrti v místním františkánském konventu v roce 1650.[12]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. GREIDERER, Vigilius. Germania Franciscana seu Chronicon Geographo-Historicum Ordinis S. P. Francisci in Germania. Tomus 1.. Oeniponte : [s.n.], 1777. S. 750-751.  
  2. KLEINHANS, Arduinus OFM. Historia studii linguae arabicae et collegii missionum in conventu ad S. Petrum in Monte Aureo Romae erecti. Quaracchi : Collegio di S. Bonaventura, 1930. S. 75-87.   Citováno podle PRUTKÝ, Remedius. Itinerarium II. De Abatissinia et Indiis Orientalibus. Příprava vydání K vydání připravil, komentářem a úvodem opatřil Marek Dospěl. Praha : Nadace pro dějiny kultury ve střední Evropě, 2007. ISBN 978-80-86791-42-5. S. cxxxiv.  
  3. GREIDERER, Germania Franciscana (cit.), s. 750. Proto jej též neuvádí nekrologium české františkánské provincie.
  4. GREIDERER, Germania Franciscana (cit.), s. 750.
  5. GREIDERER, Germania Franciscana (cit.), s. 750.
  6. “Post pluribus annis in his terris consumptis“ uvádí GREIDERER, Germania Franciscana (cit.), s. 750.
  7. GREIDERER, Germania Franciscana (cit.), s. 750.
  8. GREIDERER, Germania Franciscana (cit.). Obě verze jsou online dostupné na službě Google Play http://play.google.com [cit. 22.7.2014].
  9. DOSPĚL, Marek. Františkánská misie a pastorace mezi Kopty a Etiopy v 17. a 18. století v kontextu dobové knižní produkce a její stopy v České republice. In Františkánský kontext teologického a filosofického myšlení. Praha : Univerzita Karlova, Filozofická fakulta : Filosofia, 2012. ISBN 978-80-7308-436-3, ISBN 978-80-7007-383-4. S. 388-412, zde s. 395. Tamtéž více o fungování této misijní koleje františkánů v Římě.
  10. KLEINHANS. Historia studii linguae arabicae... (cit.).
  11. GREIDERER, Germania Franciscana (cit.), s. 750-751.
  12. GREIDERER, Germania Franciscana (cit.), s. 751.