Dolnolužická srbština

Dolnolužická srbština (dolnoserbska rěc)
Rozšíření	Dolní Lužice, Braniborsko (Německo)
Počet mluvčích	7000
Klasifikace	Indoevropské jazyky Slovanské jazyky Západoslovanské jazyky Lužickosrbské jazyky Dolnolužická srbština; ; ; ; ;
Písmo	Latinka
Postavení
Regulátor	Dolnoserbska rěcna komisija
Úřední jazyk	uznávána jako jazyk menšiny v Braniborsku (Německo)
Kódy
ISO 639-1	není
ISO 639-2	dsb (B); dsb (T)
ISO 639-3	dsb
Ethnologue	DSB
Wikipedie
	http://dsb.wikipedia.org
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dolnolužická srbština nebo též dolnolužičtina je z obou vymírajících lužických jazyků hůře zachovalá co do znalosti mezi dvojjazyčným obyvatelstvem a co do kulturního zázemí. Oblast jejího rozšíření, Dolní Lužice, leží severněji a dále od českých hranic.

Lužickosrbské jazyky patří do západní větve slovanské jazykové skupiny a hovoří se jimi ve východním Německu. Jsou také známy pod vágním pojmem vendština, který ovšem někdy také označuje jazyk polabských Slovanů, polabštinu. Ve standardu ISO 639-2 dříve sdílely jediný třípísmenný kód wen, jde však o dva spisovné, byť vzájemně srozumitelné jazyky, postavené na dvou různých nářečích. V roce 2005 byl oběma jazykům přidělen samostatný kód dsb pro dolní lužickou srbštinu a hsb pro horní lužickou srbštinu.

Historie a rozšíření[editovat | editovat zdroj]

První kniha vznikla v roce 1574, k národnímu obrození v Dolní Lužici došlo až koncem 19. století. Dnes jde o chráněný menšinový jazyk, vznikají mateřské školky, kde se mu mají děti naučit, když jim ho vlastní rodiče nedokázali předat (projekt WITAJ).

Za centrum dolnolužické kultury se považuje město Chotěbuz (Chóśebuz, Cottbus).

Malá komunita lužických emigrantů si také uchovává svůj jazyk v Texasu v Lee County. Je pod vlivem okolní němčiny i angličtiny.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Od hornolužické srbštiny se liší mj. zachováním G a změnou R na Š po hláskách P, T, K (tráva = tšawa), dále změnou Č na C (čas = cas).

Zvláštností je dvojné číslo, které bylo i v češtině, ale téměř z ní vymizelo.

Další zvláštní tvary jsou u sloves: aorist a imperfektum. Tyto časy jsou však na úkor složeného perfekta (som był) postupně vytlačovány a v dnešní době se používají téměř jen pasivně. Předminulý čas (běch był) se již také používá jen knižně a vůbec se nepoužívají přechodníky.

Na rozdíl od hornolužickosrbštiny je také téměř potlačeno rozlišování osobovosti (rationalita/nonrationalita) v množném čísle. Neexistuje zde 5. pád (5. pád = 1. pád) – u hornolužickosrbštiny existuje 5. pád pro mužský rod.

Slovní zásoba je němčinou ovlivněna ještě více než u hornolužičtiny (např. sto/hundert nebo tysac/towzynt).

Podstatná jména mají tři rody:

mužský (končí na souhlásku, pozor na Mato šołta atd.)
ženský (končí na -a nebo -sć, pozor na výjimky)
střední (končí na -o nebo -e).

Ženský rod mají i tato jména (výjimky): baseń, ból, broń, dłym, gałuz, groź, gus, chórgoj, jěź, kawč, kazń, kokoš, kup, łoź, myš, mysl, niś, noc, rěc, rež, rogož, smjerś, sol, stwjerś, šyŕ, twaŕ, wjas, wobryc, žołw a další jména.

Infinitiv sloves končí na -ś (výjimky -c a -ć) na rozdíl od hornolužické srbštiny, kde je zakončení na -ć (nebo -c).

Dále následují výběr nejčastějších slov, kde se opět píše ó:

obecně: většina předpon pó-, wó- a wót- (nikdy se nepíše v předponách do- a wob-)
podstatná jména (výběr): ból, dwórnišćo, gójc, góla, gólc, góźina, mórjo, pónjeźele, póstola, stwórk, wóda, wójak, wóra, wós, zamólenje, zmólka, Chóśebuz, Módła, Pólska, Wórjejce, Zgórjelc
zájmena: mój, swój, twój, wón, wóna, wónej, wóni, wóno
číslovky: dwójny, dwójcy, stwórty, wósym
slovesa (výběr): góriś, gótowaś, góźiś, chójśiś, chórjeś, kóńcyś, móc, módliś, póraś, pósłaś, skócyś, wóźiś
předložky: pó, pódla, pódlu, póla, wó, wót
přídavná jména, příslovce a ostatní (výběr): bóžko, chóry, górki, góruco, kótary, mócny, móžno, pód, pódobny, pómałem, pómały, pón, pór, póromje, pótom, pózdźe, skóńcnje, skóro, wósebje, wósebny, wótergi, wótery, wótkul, wótśe, wótšy.

POD. JM.	1. pád (SG)	2. pád	3. pád	4. pád	6. pád	7. pád	1. pád (DU)	2. pád	3. pád	4. pád	6. pád	7. pád	1. pád (PL)	2. pád	3. pád	4. pád	6. pád	7. pád
dub (muž. vzor)	dub	duba	duboju (kowaleju pjakarjeju)	nana/dub	dubje	dubom	duba	dubowu	duboma	nanowu/duba	duboma	duboma	duby (gózdźe zece)	dubow (gód)	dubam	nanow/duby (gójce zece)	dubach	dubami
lipa (žen. tvrdý vzor)	lipa	lipy	lipje	lipu	lipje	lipu	lipje	lipowu	lipoma	lipje	lipoma	lipoma	lipy	lipow	lipam	lipy	lipach	lipami
broń (žen. měkký vzor)	broń (wójca šula)	broni (wójce šule)	broni	broń (wójcu šulu)	broni	bronju	broni	bronjowu	bronjoma	broni	bronjoma	bronjoma	broni (wójce šule)	bronjow	bronjam	broni (wójce šule)	bronjach	bronjami
wokno (stř. vzor)	wokno (kopje)	wokna	woknoju/woknu (kopjeju)	wokno (kopje)	woknje (mórju)	woknom (kopim)	woknje (móri)	woknowu	woknoma	woknje (móri)	woknoma	woknoma	wokna	woknow	woknam	wokna	woknach	woknami

PŘÍD. JM.	1. pád	2. pád	3. pád	4. pád	6. pád	7. pád
dobry (muž. vzor)	dobry	dobrego	dobremu	dobrego/dobry	dobrem	dobrym
dobra (žen. vzor)	dobra	dobreje	dobrej	dobru	dobrej	dobreju
dobre (stř. vzor)	dobre	dobrego	dobremu	dobre	dobrem	dobrym
dobrej (duál)	dobrej	dobreju	dobryma	dobreju/dobrej	dobryma	dobryma
dobre (plurál)	dobre	dobrych	dobrym	dobrych/dobre	dobrych	dobrymi

ZÁJMENO	1. pád	2. pád	3. pád	4. pád	6. pád	7. pád
já	ja	mě/mnjo	mě/mnjo	mě/mnjo	/mnjo	/mnu
my – duál	mej	naju	nama	naju	nama	nama
my – plurál	my	nas	nam	nas	nas	nami
ty	ty	śi/tebje	śi/tebje	śi/tebje	/tebje	/tobu
vy – duál	wej	waju	wama	waju	wama	wama
vy – plurál	wy	was	wam	was	was	wami
on	wón	jogo/njogo	jomu/njomu	(n)jogo/(n)jen	/njom	/nim
ona	wóna	jeje/njeje	jej/njej	ju/nju	/njej	/njeju
ono	wóno	jogo/njogo	jomu/njomu	(n)jo	/njom	/nim
oni/ony – duál	wónej	jeju/njeju	jima/nima	(n)jeju/(n)jej	/nima	/nima
oni/ony – plurál	wóni	jich/nich	jim/nim	nich jich/(n)je	/nich	/nimi
náš (váš)	naš	našogo	našomu	našogo/naš	našom	našym
naše – žen. (vaše)	naša	našeje	našej	našu	našej	našeju
naše – stř. (vaše)	našo	našogo	našomu	našo	našom	našym
naši/naše – duál (vaši/vaše)	našej	našeju	našyma	našeju/našej	našyma	našyma
naši/naše – plurál (vaši/vaše)	naše	našych	našym	našych/naše	našych	našymi
můj (tvůj)	mój	mójogo	mójomu	mójogo/mój	mójom	mójim
moje – žen. (tvoje)	mója	mójeje	mójej	móju	mójej	mójeju
moje – stř. (tvoje)	mójo	mójogo	mójomu	mójo	mójom	mójim
moji/moje – duál (tvoji/tvoje)	mójej	mójeju	mójima	mójeju/mójej	mójima	mójima
moji/moje – plurál (tvoji/tvoje)	móje	mójich	mójim	mójich/móje	mójich	mójimi
kdo	chto	kogo	komu	kogo	kim	kim
co	co	cogo	comu	co	com	cym

SLOVESO	1. os. (SG)	2. os.	3. os.	1. os. (DU)	2. os.	3. os.	1. os. (PL)	2. os.	3. os.
mólowaś (vzor)	(nje)móluju (mólujom)	mólujoš	mólujo	mólujomej	mólujotej	mólujotej	mólujomy	mólujośo	móluju
byś (být)	(njej)som	sy	jo	smej	stej	stej	smy	sćo	su
byś (futurum)	budu	buźoś	buźo	buźomej	buźotej	buźotej	buźomy	buźośo	budu
byś (pasivum)	buch	bu	bu	buchmej	buštej	buštej	buchmy	bušćo	buchu
byś (préteritum)	běch	běšo	běšo	běchmej	běštej	běštej	běchmy	běšćo	běchu
měś (mít)	(nja)mam	maš	m	mamej	matej	matej	mamy	maśo	maju
měś (futurum)	změju (změjom)	změjoš	změjo	změjomej	změjotej	změjotej	změjomy	změjošo	změju
móc (moci)	(nja)mógu (móžom) (njepomogu [pomegu])	móžoš	móžo	móžomej	móžotej	móžotej	móžomy	móžośo	mógu
kśěś (chtít)	cu (com) (njok njocom)	(njo)coš	(njo)co	(njo)comej	(njo)cotej	(njo)cotej	(njo)comy	(njo)cośo	(nje)kśě
hyś (jít)	du (źom) (njejdu njejźom)	źoš	źo	źomej	źotej	źotej	źomy	źośo	du
jěś (jet)	jědu (jěźom)	jěźoš	jěźo	jěźoměj	jěźotej	jěźotej	jěźomy	jěźośo	jědu
wěźeś (vědět)	wěm	wěš	wě	wěmej	wěstej	wěstej	wěmy	wěsćo	wěźe
jěsć (jíst)	jěm	jěš	jě	jěmej	jěstej	jěstej	jěmy	jěsćo	jěźe
daś (dát)	dam	daš	da	damej	datej	datej	damy	daśo	daźe

Abeceda a výslovnost[editovat | editovat zdroj]

Dolnolužická srbština má na rozdíl od hornolužické písmena Ŕ, Ś a Ź a naopak postrádá Ř. Písmeno Ř je často nahrazeno písmenem Š (pšawy), písmeno DŹ je často nahrazeno písmenem Ź (źiwadło), v několika málo případech existuje i DŹ (pózdźej). Písmeno Ś se nejčastěji vyskytuje místo českého -t (-ti) v infinitivu (graś, biś). S písmenem Ó je to složitější. Od reformy z roku 1952 se Ó psalo jako O. Od roku 1996 se Ó používalo v pedagogicky zaměřených tiscích jako výslovnostní znaménko a od roku 2007 se znovu zavedlo. Existuje i kniha o dolnosrbské mluvnici^[1].

Majuskule	A	B	C	Č	Ć	D	E	Ě	F	G	H	CH	I	J	K	Ł	L	M	N	Ń	O	Ó	P	R	Ŕ	S	Š	Ś	T	U	W	Y	Z	Ž	Ź
Minuskule	a	b	c	č	ć	d	e	ě	f	g	h	ch	i	j	k	ł	l	m	n	ń	o	ó	p	r	ŕ	s	š	ś	t	u	w	y	z	ž	ź
Název	a	bej	cej	čet	ćej	dej	e	jet ět	ef	gej	ha	cha	i	jot	ka	eł	el	em	en	eń	o	ót	pej	er	eŕ veke eŕ	es	eš	śej	tej	u	wej	y	zet	žet	źej

Výslovnost je v zásadě podobná jako u českých protějšků písmen. Dále jsou uvedeny pouze rozdíly.

ć – vyslovuje se jako měkké Č
ě – vyslovuje se jako I^E (nebo téměř jako I)
i, y – tyto dvě samohlásky se vyslovují rozdílně – podobně jako ruské I/Y
h, w – na začátku slov před U a O se nevyslovuje
ch – vyslovuje se vždy ch
ł – vyslovuje se jako zvuk mezi V a U (nebo téměř jako L) (po Ł nemůže následovat E nebo I; avšak pozor mały-małe atd.)
ł, r – na konci slov po souhláskách se nevyslovují
ł, w – na začátku slov před souhláskami a na konci slov po souhláskách se nevyslovují
ń, nj – vyslovuje se jako Ň
ó – vyslovuje se jako otevřené E (v některých nářečích se blíží UO)
ŕ – vyslovuje se jako měkké R
ś – vyslovuje se jako měkké Š
w – vyslovuje se jako zvuk mezi V a U (nebo téměř jako U), na konci slabik nebo před souhláskou se vyslovuje jako U
ź – vyslovuje se jako měkké Ž
f – výskyt v cizích nebo zvuk napodobujících slovech
q, v, x – použití naprosto výjimečně v cizích slovech
o, u – pokud je na začátku slova, je vždy předraženo písmenem W (výjimky cizí slova)
po k se vždy píše I (výjimky cizí slova)
č, š, ž – tvrdé souhlásky – píše se po nich Y (měkké protějšky jsou Ć, Ś a Ź – píše se po nich I)

Dolnolužicko srbská literatura[editovat | editovat zdroj]

Germanizační tlak pruské vlády na dolnolužické Srby byl mimořádně silný, o čemž svědčí skutečnost, že např. v roce 1731 bylo srbským mužům, kteří neovládali němčinu, zakázáno uzavírat sňatky. Zájem o pěstování jazyka byl minimální a tak pouze Christian Friedrich Stempel (Kito Fryco Stempel) sbíral místní báje a zkazky a přeložil několik klasických básní. K většímu rozvoji dolnolužické literatury dochází pod vlivem národního hnutí v Horní Lužici ve druhé polovině 19. století. Největším básníkem té doby se stává Mato Kosyk (Mathias Kossick), který se národně uvědomil v Lipsku. Pro děti píše verše Fryco Rocha (Friedrich Rocho). Zajímavou postavou je Němec Georg Sauerwein. Tento filolog zvládl dolnolužickou srbštinu tak dobře, že v ní psal básně, které publikoval pod jménem Juro Surowin.

Po první světové válce začala publikovat své básně Mina Witkojc (Wilhelmine Wittka), jejíž talent náhodou objevil významný hornolužický sorabista Arnošt Muka (Ernst Mucke). Mezi básníky píšící v dolnolužické srbštině se zařadil také Václav Srb (Wěcsław Serb Chejnicański), který mimo jiné přeložil některé části Máchova Máje. Protože byly tyto práce tištěny latinkou, starší generace dolnolužických Srbů je málo četla, neboť ovládala pouze švabach.

Po druhé světové válce byly pravidelně vydávány noviny Nowy Casnik a dětský časopis Płomje (obdoba hornolužického časopisu Płomjo). Největšímu čtenářskému zájmu se doposud těší pravidelně vydávaný kalendář Pratyja.

Příklady[editovat | editovat zdroj]

Číslovky[editovat | editovat zdroj]

Dolnolužicky	Česky
jaden	jeden
dwa	dva
tśi	tři
styri	čtyři
pěś	pět
sěsć	šest
sedym	sedm
wósym	osm
źewjeś	devět
źaseś	deset

Vzorový text[editovat | editovat zdroj]

Všeobecná deklarace lidských práv

dolnolužicky	Wšykne luźe su lichotne roźone a jadnake po dostojnosći a pšawach. Woni maju rozym a wědobnosć a maju ze sobu w duchu bratšojstwa wobchadaś.
česky	Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.