Dmitrij Sidor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dmitrij Sidor
Protojerej
Církev Ukrajinská pravoslavná církev (Moskevský patriarchát)
Osobní údaje
Rodné jméno Dmitrij Dmitrijovič Sidor
(Дмитро Дмитрович Сидор)
Datum narození 29. března 1955
Místo narození Lecovica, Okres Mukačevo, Zakarpatská oblast, Ukrajinská sovětská socialistická republika
Denominace pravoslaví
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dmitrij Sidor (* 29. březen 1955 obec Lecovica, Okres Mukačevo, Zakarpatská oblast) je protojerejem pravoslavného Ukrajinské pravoslavné církve Moskevského patriarchátu Chrámu Krista Spasitele, Užhorod.

Od roku 2007 je předsedou Svazu podkarpatských Rusínů, který usiluje o ochranu jejich práv. Je poslancem Zakarpatského oblastního sovětu. V roce 2012 byl odsouzen za separatismus.[1]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině kněze. V roce 1971 dokončil střední školu v obci Činaďovo v Mukačevském okresu. Mezi lety 1971 - 1976 studoval na Užhorodské národní universitě. Dále v letech 1976 - 1981 studoval na Moskevské duchovní akademii, kterou absolvoval s titulem v teologii.

Od roku 2002 je náměstkem Zakarpatské Regionální rady.[2]

Služba[editovat | editovat zdroj]

Od roku je 1982 knězem v Perečíně v Zakarpatské oblasti. V letech 1990 - 1992 byl provostem Mukačevské řeckokatolické eparchie. Od roku 1991 je protojerejem Chrámu Krista Spasitele v Užhorodě. Chrám byl postaven v roce 1990 poté, co byla bývalá Katedrála Svatého Kříže v Užhorodě navrácena Mukačevské řeckokatolické eparchii. Dimitry Sidor byl v čele stavby nového chrámu, který byl vysvěcen v roce 2000 a má více než dva tisíce věřících.

Sidor získal nejvyšší církevní ocenění «Орден 2000 Рождества Иисуса Христа».

Kulturní a vzdělávací aktivity[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1996 - předseda Spolku Zakarpatské společnosti Podkarpatorusínského spolku Cyrila a Metoděje. President cyrilometodějské akademie pro vzdělání (rusínská pobočka).

Editor magazínu «Християнська родина»

V roce 1998 založil v katedrále Krista Spasitele v Užhorodu museum ikon a knih.

Od roku 1999 - duchovní Zakarpatské společnosti pravoslavné mládeže Mojžíše Uherského.

Člen Svazu novinářů Ukrajiny.

Vědecké a vzdělávací aktivity[editovat | editovat zdroj]

Autor více než 200 článků z historie Podkarpatské (rusínské) autonomní pravoslavné církve srbského patriarchátu (1921-1945.), také svatořečení svatého Karpatorusína (Alexandr Ivanovič Kabaliuk), ekolog karpatských Rusínů, zastánce práv Zakarpatí na kulturní autonomii.

Spoluautor Rusinsko-ukrajinsko-ruského slovníku, autor «Грамматика русинского языка» (Gramatika rusínského jazyka).

Člen vědecké konference pod zaštítou Rady Evropy v Innsbrucku (Rakousko), konferencí a seminářů v Kodani (Dánsko) a Unie národnostních menšin v Evropě (Flensburg, Německo).

Svaz Podkarpatských Rusínů[editovat | editovat zdroj]

Je jedním z iniciátorů zastupitelstva nevládních podkarpatorusínských organizací v Zakarpatí - Svazu podkarpatských Rusínů. Od roku 2007 je vedoucím svazu.

Organizátor více než tuctu vědeckých konferencí o Rusínech, V. Světového kongresu rusínů v Užhorodu (1999) a Všeslovanského sjezdu z května 2002.

Podle ukrajinských médií Svaz Podkarpatských Rusínů obdržel finanční prostředky pro podporu a rozvoj rusínských a ruských nedělních škol na Zakarpatí, zřízených vládou Ruské federace v nadačním fondu "Русский мир";[3] v červnu 2011, na mimořádném zasedání vedoucích představitelů mládežnických organizací Rusínů z 10 zemí a kvalifikovaného svazu bylo naznačeno, že svaz je kvůli některým zrádcům v řadách členů zpolitizovaný a slouží pouze jako "loutka v rukou imperialistických tajných služeb Ruské federace a Spojených států ".[4]

29. října 2008 byli Sidor a Eugene Župan vyslýcháni jako svědci tajnou službou Ukrajiny SBU v Zakarpatské oblasti, v souvislosti s otevřením případu kriminálního činu v červnu téhož roku pro kriminální čin porušení územní celistvosti Ukrajiny (část 2 článek. 110 trestního zákona Ukrajiny). Případ byl otevřen poté, co se 7. června 2008, v Mukačevu, na I. Evropském kongresu karpatských Rusínů bylo dojednáno a byl uznán zvláštní status obnovení Zakarpatí jako zvláštního samosprávného "území Rusínů na jih od Karpat" s ústavním názvem "Podkarpatská Rus".[5]

Státní zastupitelství a soud[editovat | editovat zdroj]

Dne 05.12.2008 byl proti Sidorovi, na základě obvinění, zahájen u soudu pro Zakarpatskou oblast v Užhorodu soudní proces.[6]

19. března 2012 jej Odvolací soud Zakarpatské oblasti shledal vinným z porušení zachování územní celistvosti Ukrajiny (část 1 článek. 110 trestního zákoníku Ukrajiny) a byl odsouzen ke třem letům odnětí svobody s podmíněným trestem dvou let.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Сидор, Дмитрий Дмитриевич na ruské Wikipedii.

  1. Užhorodský Protoijerej Dmitrij Sidor
  2. Д. Д. Сидор (webový archiv). ukrlider.org.ua [online]. [cit. 30-06-2012]. Dostupné v archivu pořízeném dne 30-06-2012. 
  3. Україна Молода :.: Видання | Батюшці Сидору — від онука Молотова
  4. На экстренном заседании руководителей молодежных русинских организаций 10-ти стран о. Дмитрий Сидор с соратниками объявлены «марионетками в руках имперских спецслужб» России и США
  5. Сепаратные переговоры «Коммерсантъ Украина». 30 октября 2008.
  6. В судебном процессе «Украина против протоиерея Дмитрия Сидора» новые подробности
  7. Лидеру закарпатских русинов, священнику УПЦ МП, дали три года условно за сепаратизм[nedostupný zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]