Dmitrij Bykov
| Dmitrij Bykov | |
|---|---|
 Dmitrij Bykov (28. března 2021) | |
| Rodné jméno | Дмитрий Львович Зильбертруд |
| Narození | 20. prosince 1967 (58 let) Moskva |
| Povolání | novinář, básník, spisovatel, literární kritik, životopisec, autor sci-fi, filmový kritik, veřejná postava, prozaik a pedagog |
| Alma mater | Fakulta žurnalistiky Lomonosovovy univerzity (do 1991) |
| Žánr | próza, poezie, publicistika a biografie |
| Témata | literatura, poezie, film a publicistika |
| Ocenění | Poledne (2006) National Bestseller Prize (2006) Bolšaja kniga (2006) Zlaté pero Ruska (2010) Silver Play Button |
| Politická příslušnost | Koordinační rada ruské opozice |
| Manžel(ka) | Irina Vladimirovna Luk'janova |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dmitrij Lvovič Bykov (rusky Дми́трий Льво́вич Бы́ков; * 20. prosince 1967, Moskva) je ruský spisovatel, básník a novinář.
Je otevřeným kritikem ruského prezidenta Vladimira Putina. V roce 2019 byl údajně otráven ruskými tajnými službami.
V říjnu 2025 byl Bykov, který žije ve Spojených státech, moskevským soudem v nepřítomnosti odsouzen k sedmi letům vězení za šíření falešných informací o ruské armádě.
Život
[editovat | editovat zdroj]Vystudoval žurnalistiku na Lomonosovova univerzita v Moskvě. Vyučoval literaturu a historii sovětské literatury na moskevských středních školách. Byl profesorem na katedře světové literatury a kultury Státního institutu mezinárodních vztahů v Moskvě. Od roku 1993 psal do časopisu Ogoňok. Do roku 2008 měl svůj pořad na rádiu Echo Moskvy.
Je autorem řady próz, esejů, sbírek poezie a také životopisů Borise Pasternaka, Bulata Okudžavy a Maxima Gorkého.
Bykov je kritikem ruského vedení včetně prezidenta Vladimira Putina. Zaujal odmítavý postoj k ruské anexi Krymu i válce na východní Ukrajině. Protestoval proti věznění ukrajinského režiséra a aktivisty Oleha Sencova.[1]
V roce 2019 byl údajně otráven ruskými tajnými službami.[2] S příznaky prudké otravy byl hospitalizován v baškirském městě Ufa. Zvracel, ztratil vědomí a pět dní zůstal v kómatu.[1] Investigativní žurnalisté z webů Bellingcat a Insider zjistili, že na jeho otravě se podíleli lidé ze stejné jednotky ruských tajných služeb, která připravila otravu opozičníka Alexeje Navalného.[3]
V září 2025 Bykova ruská agentura pro finanční dohled zařadila na seznam teroristů a extremistů. V říjnu 2025 byl moskevským soudem v nepřítomnosti odsouzen k sedmi letům vězení za šíření falešných informací o ruské armádě. Byl tak potrestán za rozhovor pro kanál Populární politika v říjnu 2023, kdy mluvil o ruském útoku na ukrajinskou ves Hroza v Charkovské oblasti, který si vyžádal 59 obětí.[4] Všichni mrtví byli civilisté, zahynuly celé rodiny, uvedly ukrajinské úřady. Rusko ale popírá, že by ruští vojáci útočili na civilisty.[5]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 Russian Poet Dmitry Bykov Targeted by Navalny Poisoners. Bellingcat [online]. 2021-06-09. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DZIUBA, Daryna. Bellingcat: Traviči Navalného šli i po básníkovi Bykovovi. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2021-06-09. Dostupné online.
- ↑ MITROFANOV, Alexandr. Kremelský recept pro otravné živly. Jed, nebo emigrace. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-06-12. Dostupné online.
- ↑ Minuta N. Deník N [online]. 2025-10-01. Dostupné online.
- ↑ Rusové přesunuli Severokorejce na jinou práci, hlásí z fronty ukrajinský náčelník. Aktualne.cz [online]. 2025-10-01. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dmitrij Bykov na Wikimedia Commons
