Diskuse:Tomáš Garrigue Masaryk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Archivy
Archivy:

Šablona Upravit[editovat zdroj]

Požadavky na úpravu stránky:

Nekonzistentní styl, minimum konkrétních zdrojů, nesystematické a nedostatečné členění, více adorace než informací, typografie…

Ze šablony Upravit v článku přenesl --Kacir 2. 9. 2014, 00:12 (UTC)

Je naprosto správné, diskutovat tady věcně a ne si dlouhodobě vystavovat vysvědčení o vlastní nedostatečnosti. Souhlasím zcela s Vámi, kolego Kacíři (je to tak správně?). TGM si zaslouží obrovskou pozornost a obrovskou péči. Pokud možno nejlepší by byly pro tento článek editace ze strany několika zasvěcených lidí. A velká péče při následné redakci mylných nebo nezasvěcených, ne-li dokonce vandalských příspěvků. TGM a jenom několik dalších to bylo, kdo se opravdu „zasloužili o stát“ (ne jen ve smyslu zvláštních zákonů)! Jeho realismus byl tím kořením, které definitivně (na nějakou dobu...) uspokojivě upravilo rozháranou českou politiku. --Zbrnajsem (diskuse) 2. 9. 2014, 07:04 (UTC)

Chronologický přehled[editovat zdroj]

Co se seznamem dat událostí? Ve stávajícím stavu myslím do článku nepatří. Varianty:

  1. Přenést do Seznam událostí v životě TGM
  2. Zredukovat
  3. Smazat – se zachováním např. v diskusi pro zapracování do článku a do článků k jednotlivým rokům

Matěj Orlický (diskuse) 27. 12. 2014, 12:25 (CET)

Odstranit (3 možnost). --Wikipedista:BobM d|p 27. 12. 2014, 13:51 (CET)
3. možnost (po zapracování smazat), možno třeba také přenést na Wikiknihy. --Jklamo (diskuse) 29. 12. 2014, 01:41 (CET)
Od konce roku 2014 se k tomu námětu nikdo nevyjádřil. Můj názor je - nesmazat, nýbrž upravit, upřesnit, třeba někde zredukovat. A vše sladit s vlastním článkem. Edvard Beneš by si ale také zasloužil svůj chronologický přehled. Kdo dnes ještě dobře ví, čím on postupně prošel. --Zbrnajsem (diskuse) 6. 7. 2015, 14:51 (CEST)
Také se domnívám, že vzhledem k délce článku je takový stručný přehled užitečný, i když se jakožto seznam nebude každá položka zdrojovat. Pokud se domníváte, že by bylo lepší ho vyčlenit do samostatného článku, nemám námitky. Zdraví --Sokoljan (diskuse) 23. 10. 2015, 21:36 (CEST)

Změna Masarykova postoje[editovat zdroj]

Pobyt v Saském Žandově, doplňte si prosím zdroj: T.G. Masaryk: Světová revoluce, vydání Praha 1925, str. 10 a 11 (dále též, Masarykova poznámka ze "Světové revoluce", rukující Slované, které pozoroval, nejenže neprojevovali nadšení, ale byli často opilí)147.32.162.71 23. 9. 2015, 13:48 (CEST) W. (147.32.162.71 23. 9. 2015, 13:34 (CEST)).

První světová válka Změna Masarykova postoje

Zpráva o vyhlášení první světové války jej zastihla v červenci 1914 na dovolené v saském Žandově. Viděl Němce, rukující s nadšením a "spořádaně", což u Čechů nepozoroval (viz i Čapkovy "Hovory s T.G. Masarykem", letní pobyt 1914 v Bad Schandau).[zdroj?]

Mile rád bych tam zdroj doplnil, ale stránka je pro nás zamčená

Zdraví Leokad II.(109.80.75.142 23. 9. 2015, 20:07 (CEST)).

Leokade, moc Vám děkuji, ale zdroj, když jej víme by bylo vhodné, někým, kdo na zamčenou stránku Tomáš Garrigue Masaryk může (Zbrnajsem, Kacir - pánové určitě Masarykovu "Světovou revoluci" vlastní), doplnit - zvláště v těchto zářijových dnech, kdy všichni slušní občané našej republiky vzpomínají Masarykovo úmrtí. Srdečně zdravím W. (147.32.162.71 24. 9. 2015, 11:48 (CEST)).

Redakce[editovat zdroj]

Pustil jsem se do celkové redakce článku, který opravdu není v dobrém stavu, a napsal jsem nový úvodní text podle OSN ND. Pokud by se někomu zdál moc dlouhý, uvažte a editujte s rozvahou. Zdraví --Sokoljan (diskuse) 20. 10. 2015, 15:23 (CEST)

Dovolil jsem si vrátit požadavek na zdroj k větě Většina historiků ale tyto spekulace buď ignoruje nebo zcela odmítá. Domnívám se, že tvrzení tohoto typu by měla být vždy ozdrojována (jakkoliv v tomto případě nepochybuji, že je to pravda). Nazgul02 (diskuse) 20. 10. 2015, 16:21 (CEST)

Děkuji za doplnění zdroje (13) viz "Změna Masarykova postoje" (Bad Schandau)(109.80.75.142 21. 10. 2015, 23:56 (CEST)).

Zdá se mi, že by se z článku mohla odstranit šablona "Upravit" - uvedené výtky už teď po mém soudu neplatí. Možná chybí výklad Masarykovy filosofie a kapitola "Politika" je jen jakýsi pahýl, ale to je na jiné a lokální šablony. Zdraví --Sokoljan (diskuse) 23. 10. 2015, 21:36 (CEST)

Kapitola "politika" je opravdu pahýl, část informací o politické angažovanosti TGM je nesmyslně zařazena v kapitole "Akademické půsení" Zdraví --Wikipedista:VK

Prosím, přeci jen bych zdvořile žádal opravit větu o Masarykově cestě přes Sibiř a potom Fusan a Tokio do USA. Z Ruska odjel ne po říjnové Revoluci (7. listopadu 1917), ale až 7.3.1918, kdy v den svých 68. narozenin teprve odjíždí z Moskvy přes Sibiř a zhruba za čtrnáct dní se dostává na loď v korejském Fusanu a odtud do Tokia. Na loď do USA tedy nemůže nastoupit 7. března 1918 (kdy byl v Moskvě), ale mnohem později (v půlce dubna 1918). Chtělo by to upravit, neboť T.G. Masaryk po tzv. říjnové revoluci ještě mnoho a mnoho jednal i s bolševickými vůdci, než zajistil našemu vojsku i v nastalém chaosu důstojné postavení. Díky, zdraví Leokad II.109.80.75.142 5. 12. 2015, 22:50 (CET) Jedná se o větu v úvodu článku: ".....organizování legií. Po říjnové revoluci a separátnímu míru Ruska s Německem se vydal přes Sibiř do Japonska, aby připravil přepravu legií do Francie. 7. března 1918 se vydal lodí do Spojených států amerických, ..."

Hlavní nepřesností v článku je, že se do USA sic vydal z Moskvy vlakem, ale dosti dlouho po bolševickém převratu, který zažil osobně v Petrohradu, Kyjevě i Moskvě - právě toho 7. března 1918, kteréžto datum nemůže být uvedeno u nástupu na loď ani ve Fusanu (do Tokia), natož v Tokiu do USA.

    Krásný advent 2015, Štědrý den a nový rok 2016 přeje V. Leokad II.
Dovolil bych si upravit větu "Příčil se mu český nacionalismus a vystupoval i proti pověrám antisemitismu" na "Příčil se mu současný český nacionalismus a vystupoval i proti pověrám antisemitismu." Takhle je to zavádějící, protože i v článku dále, i v celém Masarykově dílě je toho nacionalismu požehnaně a stojí na něm celá politika vzniku ČSR. Henricus (diskuse) 4. 11. 2016, 11:31 (CET)
Ne současný, ale tehdejší nacionalismus, když už tak už! Ale proč vůbec musíte politiku vzniku ČSR atd. nálepkovat nacionalismem? To je zcela proti tomu, co si Češi myslí a k čemu mají své důvody. Ne, takhle by to nebylo správné. --Zbrnajsem (diskuse) 4. 11. 2016, 13:32 (CET)
Máte pravdu, tehdejší by bylo lepší. Nebo dobový. Šlo mi jen o to, že takhle je to paušální a matoucí. --Henricus (diskuse) 18. 11. 2016, 22:30 (CET)

Literatura o TGM[editovat zdroj]

Poněvadž je článek k dnešnímu dni (19. 1. 2016) uzamčen, nemohu editací vložit do oddílu Literatura další tituly. Domnívám se, že by v tomto oddílu nemělo chybět rozsáhlé dílo profesora Zdeňka Nejedlého T. G. Masaryk, jehož 5 svazků má více než 1700 stran textu. Vkládám tedy příslušné bibliografické údaje alespoň na tuto diskusní stránku:

  • NEJEDLÝ, Zdeněk. T.G. Masaryk. Kniha první. [Část první.] 1. vydání. V Praze: Melantrich, 1931 [v tir.1930]. 320 s. (2. vydání vyšlo v Praze, Orbis, 1949. – Spisy Zd. Nejedlého, sv. 30.) [Zahrnuje období 1850–1876.]
  • NEJEDLÝ, Zdeněk. T.G. Masaryk. Knihy první část druhá. 1. vydání. V Praze: Melantrich, 1931. 403 s. (2. vydání vyšlo v Praze, Orbis, 1950. – Spisy Zd. Nejedlého, sv. 31.) [Zahrnuje období 1876–1877, mj. pobyt na universitě v Lipsku a seznámení s Charlottou Garrigue.]
  • NEJEDLÝ, Zdeněk. T.G. Masaryk. II, Masaryk docent: 1877-1882. 1. vydání. V Praze: Melantrich, 1932. 315 s.
  • NEJEDLÝ, Zdeněk. T.G. Masaryk. III, Na pražské universitě 1882-1886. 1. vydání. V Praze: Melantrich, 1935. 321 s. [První léta působení TGM v roli mimořádného profesora filozofie.]
  • NEJEDLÝ, Zdeněk. T.G. Masaryk. IV, První výboje. V Praze: Melantrich, 1937. 363 s. [O časopisu Atheneum a pracích TGM z 80. let 19. stol.]

--78.136.191.71 19. 1. 2016, 16:29 (CET)

Kniha je dnes poměrně zastaralá, ale ve stručné podobě jsem ji do článku zahrnul. --Sokoljan (diskuse) 20. 1. 2016, 22:24 (CET)

Je to rozumné, spis měl dosti pozitivní ohlas – viz např. glosu Romana Jakobsona Masaryk Nejedlého, Slovo a slovesnost, ročník 1 (1935), číslo 2, str. 124-126. --78.136.150.59 22. 1. 2016, 14:34 (CET)

Údajný nemanželský původ TGM[editovat zdroj]

V článku jsou uvedeny dvě hypotézy o údajném nemanželském původu T. G. Masaryka. Spekulace o „císařském" původu TGM je doložena online odkazem na článek P. Zídka v Lidovkách i odkazem na Glocknerovu knihu Císařův prezident. Další zmíněná hypotéza, totiž že otcem TGM byl někdo z rodiny Redlichů, ozdrojována není. Předním zastáncem této verze byl Willy Lorenz (1914–1995), rakouský publicista a diplomat, který od 70. let též přednášel na Univerzitě Štýrský Hradec, kde se habilitoval pro obor rakouských a českých dějin. Vhodný by byl odkaz na jeho knihu:

  • LORENZ, Willy. Dialog s českou zemí: esejistické črty a imprese. 1. vyd. v čes. Přeložil Milan Tvrdík. Praha: Gemini 99, 2002. 271 s. ISBN 80-902757-2-9. [Zmíněné hypotéze je věnována kapitola „Kdo byl Tomáš Garrigue Masaryk. Záhada jeho původu" na str. 191–206.]

Spekulace o tom, že TGM je nemanželským synem někoho z Redlichů, je někdy označována za antisemitskou fámu (Redlichové byli židovského vyznání). Tato pověst je však zřejmě poměrně stará a byla rozšířena právě mezi Židy. V roce 2003 byly publikovány zajímavé vzpomínky lékaře Heinze Jakoba Taubera (1917–2008). Tauber byl židovského původu a své mládí prožil v židovské komunitě v Holíči, na moravsko-slovenském pomezí, poblíž Masarykova rodiště; v roce 1968 emigroval s rodinou do Izraele.

H. J. Tauber líčí ve svých vzpomínkách, zřejmě dle vyprávění starších souvěrců, jak došlo ke sňatku již těhotné Masarykovy matky Terezie Kropaczekové s mladým, chudým a negramotným kočím Josefem Masarykem (15. 8. 1849). Toho si prý vyhlídl starý statkář Redlich, když bylo třeba pro těhotnou Terezii obstarat ženicha; a za necelých 7 měsíců po svatbě (7. 3. 1850) se narodil malý Tomáš.

Tauber líčí i komickou scénu, ke které došlo při návštěvě téměř osmdesátiletého Masaryka v Kopčanech. Když prezident vkročil na rodnou půdu, „v tu slavnou chvíli vpadlo pod kopčanským nebem skoro posvátné ticho a jen jeden jediný výkřik porušil zamlklou úctu a obdiv, který se všech zmocnil. Byl to Josef Winterstern, kavárník a předseda pohřebního bratrstva, který v úžasu i nadšení vykřikl: Celej starej Redlich.

  • TAUBER, Heinz Jakob. Atlantida holíčských Židů. 1. vyd. Praha: Sefer, 2003. 429 s. ISBN 80-85924-35-8. [Viz str. 33–36, 59–64.]

Je samozřejmé, že spekulace a fámy o údajném nemanželském původu T. G. Masaryka lze jen těžko nějak ověřit; na průkazné zkoušky genetické je zřejmě již pozdě. Jde spíš o zajímavost a možná i o vděčné téma pro historické romány a tzv. literaturu faktu. --78.136.188.223 24. 1. 2016, 22:08 (CET)

Inu, té verzi s Redlichem nevěřím. Ale je tady ta druhá verze, a ta je zajímavější. Viz „Kropatschek erl.“ Chtělo by to vidět na vlastní oči. Pak by to bylo pro mne hodně průkazné. Že měl TGM nejen na stará kolena aristokratické sklony – jízda na koni apod. – se nedá popřít. --Zbrnajsem (diskuse) 6. 4. 2018, 11:58 (CEST)

TGM a křesťanství[editovat zdroj]

V článku je velmi málo informací o vztahu TGM ke křesťanství, ba i Masarykovo pojetí náboženství je odbyto jedním souvětím; autor to zřejmě považuje za zcela okrajové téma. V infoboxu je uvedeno, že Masarykovým náboženstvím bylo „křesťanství, Českobratrská církev evangelická", a čistě formálně tomu tak i bylo. Jde však o to, že názory matrikového křesťana Masaryka lze za křesťanské považovat jen stěží. Není-li v článku prostor podrobněji vyložit vztah TGM ke křesťanství, chtěl bych alespoň na diskusní stránce připomenout některá základní fakta.

T. G. Masaryk se narodil v katolické rodině a až do gymnaziálních let byl zbožným katolíkem, v dětství též ministroval. V době středoškolských studií začal o své víře hlouběji přemýšlet a dostavily se i první pochybnosti. Na gymnáziu v Brně se v roce 1869 odmítl zúčastnit povinné zpovědi. Po konfliktu s ředitelem gymnázia odešel do Vídně, kde dostudoval na Akademickém gymnáziu. Na této škole ostře vystoupil proti tehdy novému dogmatu o papežské neomylnosti. Rozchod s katolickou církví byl dovršen v roce 1880, kdy Masaryk vstoupil do Evangelické církve helvetského vyznání (také zvané církev reformovaná). Tato církev se v roce 1918 sloučila s Evangelickou církví augspurského vyznání a sjednocená církev přijala název Českobratrská církev evangelická.

Masarykův vstup do reformované církve nebyl motivován přilnutím k věrouce této církve, ale spíše důvody společenskými. V rozhovoru s Emilem Ludwigem Masaryk odůvodnil vstup do této církve takto: „Byl bych mohl zůstat »bez vyznání«, neboť v Rakousku bylo takové náboženství z nouze /.../ Pojímá-li můj národ, a národy všecky, náboženství církevně, nechci si hrát na nadčlověka a být sám mimo toto společenství; kdo v náboženství vážně a vědecky myslí, je izolován dost. Také jsem chtěl, aby mé děti, když bych zemřel, vyrůstaly v nějakém společenství náboženském." [ISBN 80-85281-25-2, s. 55.] Nicméně jen s nechutí a se sebezapřením odříkal při vstupu apoštolské vyznání víry [ISBN 80-902659-5-2, s. 315-316]. A na své cestě do Ameriky v roce 1907 řekl, že je „mrtvým členem" protestantské církve [Americké přednášky, 1929, s. 131]. Formálně z evangelické církve nevystoupil.

T. G. Masaryk studoval náboženskou problematiku mnoho let a dospěl nakonec k odmítnutí Božího zjevení, které tvoří základ věrouky všech křesťanských církví. V Amerických přednáškách uvádí: „Kdo pochopil vědeckost, vědu a filosofii, ten nikdy nemůže být pro náboženství zjevené. ... Opustit náboženství zjevené je krok veliký. Věda a filosofie učí, že není zjevení, že není zázraků, že příroda a společnost jsou řízeny nezměnitelnými zákony. Kdo nevěří ve zjevení, postaví se na vlastní rozum." [s. 53] A v knize V boji o náboženství (1904) píše: „Rozum vyškolený přesnou vědou nemůže již přijmout učení theologická v době, kdy pokročilejší theologové sami poznávají, že ztratili svému učení základ, že není zjevení v učení a že není zjevení v praxi, totiž že není zázraků a ovšem že zjevení a zázraků nikdy nebylo." [cit. dle vyd z r. 1947, s. 9–10]

Bible je pro Masaryka velkou učebnicí náboženství, ale není slovem Božím. „Dovedeme si cenit Bible a jiných podobných knih jako výplodu náboženského úsilí starých věků, ale naše poznání a naše praxe je již ve veliké míře založena na theoretických základech jiných.“ [V boji..., s. 11] „Evangelia nepodávají slov Ježíšových a historického Ježíše do slova a přesně", jsou to „formulace náboženských ideálů konce I. a začátku II. století" [Naše doba, 1905, č. 12, s. 518] „Evangelia podávají mythický aristokratický ideál, zázračného nadlidského dorodince v jednotlivých neblahých situacích, naším ideálem je demokratický prozíravý pracovník a spolupracovník." [V boji..., s. 35] „Jak byl Starý Zákon překonán Novým, tak překonáváme Zákon Nový; jenže pokrok od zjeveného boha k nezjevenému je mnohem těžší." [V boji..., s. 35]

Dle Masarykova názoru „není dvojí pravdy, pravda je jen jedna. Pravda je jen pravda vědecká, kritikou ověřená a zdůvodněná; proto také náboženství moderního člověka spočívat musí na pravdě vědecké, jeho nábožentví bude spočívat na přesvědčení, nikoli na víře." [V boji..., s.11-12] „Křesťanská theologie je pokračováním mythologie. ... Logika nedovede srovnat pravdu vědeckou s učením theologie a proto z logických důvodů theologii odmítá." [V boji..., s. 18–19] Ve spisu Der Selbstmord [Sebevražda, 1881] vyslovil Masaryk naději, že „nové náboženství" by se mohlo vyvinout v rámci některé „protestantské sekty"; v českém vydání z roku 1904 připojil poznámku, ve které své požadavky na moderní náboženství formuloval takto: „Náboženství nezjevené na výši vědeckého přesvědčení v souhlase s pokrokem mravního a sociálního cítění nejlepších a nejušlechtilejších duchovních buditelů.“ [ISBN 80-86495-13-2, s. 181–182]

V knize V boji o náboženství definoval své pojetí takto: „Co do obsahu je náboženství řešení problému věčnosti; nikoli jen řešení theoretické, nýbrž zároveň praktické, neboť problém věčnosti musí člověkem být žit. Náboženství je životem sub specie aeternitatis [pod zorným úhlem věčnosti] – je uvědoměním našeho poměru k světu, je uvědoměním smyslu života, je opravdovostí. Náboženství je centrální a vůdčí silou životní, je úsilím o život nový, o nové a vyšší životní hodnoty. Náboženství proto není mysticismem." [s. 22] „Stará víra v Boha je příliš objektivistická, člověk moderní je subjektivnější a individualističtější. Naše náboženství neklade víry v Boha na prvé místo, ale naději na život věčný; touha po věčnosti je hlavní pružinou našeho mravního vývoje, naděje nesmrtelnosti zesiluje nám duchovnost. Tato naděje je beze strachu, vznikajícího z theismu sociomorfického, politického." [s.32-33]

Z dosavadní křesťanské tradice podržel Masaryk víru v Boha, nesmrtelnost duše a prozřetelnost. Odmítá panteismus, Bůh je pro Masaryka osobní bytostí, ale konkrétní představu o něm si udělat nelze: „Co vlastně je Bůh, to musím říci, že nevím, ale žádný neví, co je ta věčná síla." [Amer. předn., s. 63–64] Stejně nejasné jsou jeho představy o duši a prozřetelnosti. „Pravda, nedovedu říci, co a jaká duše je; /.../ a jaký bude, jaký může být život po smrti – to vím tím méně." [Čapek, Hovory s TGM, 1969, s. 196] „Bez víry v Prozřetelnost, bez víry v pořádek ve vesmíru nemohl bych žít ... Cítím, že jsem nějakou silou hnán dopředu, nedovedu však jasně říci, jakou." /ISBN 80-85281-25-2, s. 167/

T. G. Masaryk se zaujetím mluvil a psal o Ježíšovi, byl mu učitelem zbožnosti, rozhodně ho však odmítal považovat za Boha. „ ... já dosud pokládám Ježíše za našeho nejvyššího učitele náboženství, Ježíše historického, ne dogmatického Krista, ne boha, ale člověka, a právě jakožto člověka ho můžeme milovat, ctít, následovat jako svého učitele, vzor, ideál. Ovšem to následování nebude slepé, nýbrž v souhlase s naším filosofickým poznáním a mravním vývojem." [V boji..., s. 29] Když v roce 1905 odpovídal na výtky evangelického faráře Karafiáta, napsal: „Panu farářovi je Ježíš bohem, mně jen člověkem..." [Naše doba, 1905, č. 12, s. 521]

Masarykovo moderní náboženství zpochybňuje i prosebné modlitby. „Modlitba prosebná a podobná je anthropomorfická; modlitba může být jen výlevem zbožnosti, zpytováním svědomí, soustředěním životní a duchovní energie. Toho všeho lze však dosíci i jinou formou duševního soustřeďování a rozhodnutí." [V boji..., s. 32]. Odpuštění hříchů není možné, pojmy milost a odpuštění jsou názory sociomorfické. „Oficiální theistický aristokratism zadržuje mravní vývoj a pokrok. Tento vývoj a pokrok nestane se očekáváním a přijímáním milosti a odpuštění, dokonce ne milosti a odpuštění prostředkovaného spolučlověkem; to je názor sociomorfický – absolutistický bůh udílí slabošskému poddanému aristokraticky milost a odpuštění. Pravé náboženství usiluje o zdokonalení, o pokrok chybujícího; hřích se nemůže odpustit, nemůže se zapomnět, ale chybující může jinak a lépe jednat." [V boji..., s. 33]

O církvích se v knize V boji o náboženství vyjadřoval takto: „Církve slouží starému absolutistickému řádu společenském; církve jsou nejen naprosto monarchické, jsou aristokratické a plutokratické. Chudému, slabému hodí tu filanthropickou kost, ale jen aby sloužily mocným a bohatým. Církve se bojí těch mocných a bohatých, církve se neodvažují svobodného slova ani v takových dobách, kdy je toho nejvíce potřeba." [s. 12] Karl Marx vytkl křesťanství, „že je náboženstvím pro otroky. V tom je mnoho pravdy." [s. 12] „Pro nás je náboženství církevní, zejména katolicism (nejen klerikalism!), překonáno." [s. 16] „»Pryč od Říma«, rozléhající se teď právem po celé Evropě, znamená zároveň pryč od orthodoxního protestantismu." [s. 34]

Jako prezident republiky Masaryk upustil od proticírkevní rétoriky a oceňoval velký význam křesťanství v dějinách. Své názory na Boží zjevení a Ježíšovo božství však nikdy neodvolal, zaznívají, byť poněkud zastřeněji, i v Čapkových Hovorech (s. 112: „s dogmaty jsem se musel rozejít, pokud nemohla obstát před kritikou rozumu"; s. 210: „Ježíš – neříkám Kristus – je mně vzorem..." atd.). Protestantské církve se zapojily do oslavování TGM a Husova československá evangelická fakulta bohoslovecká udělila v roce 1923 T. G. Masarykovi čestný doktorát. To samozřejmě ještě neznamená, že evangelíci s Masarykovými názory plně souhlasili.

Mezi těmi protestanty, kteří vystupovali proti jeho názorům, vynikl evangelický farář Jan Karafiát, který „náboženství moderního člověka" odmítl z křesťanských pozic již v roce 1900 v článku „Křesťanství bez Krista a evangelium bez hříchů shlazení" [Reformované listy, 1900, č. 4, s. 56–57]. O tři roky později píše, že kdyby církvi nezáleželo na božství Kristově, přestala by být církví křesťanskou [Reformované listy, 1903, č. 5, s. 40]. A v posledním svazku Pamětí znovu opakuje své stanovisko: „Naprosto odmítám jakékoli dorozumívání se s těmi, kterýmž Pán Ježíš není Syn Boží." [Paměti, 5. sv., s. 351.] Protestantský teolog Josef Lukl Hromádka kladně oceňoval mnohé z Masarykovy filozofie, ale též kritizoval ty Masarykovy postoje, jimiž se stavěl mimo půdu křesťanství. Masarykovy názory na víru ve zjevení, na Boha, Masarykovo odmítnutí učení o milosti a odpuštění, to vše je křesťanskému pojetí velmi vzdálené. [ISBN 80-86263-58-4, 3. kapitola]

Shrnutí:

  • V článku je uvedeno, že „Masaryk z racionálních pozic kritizoval některé rysy katolické církve, její centralismus a dogma o papežské neomylnosti. Viděl nutnost náboženství pro moderní společnost, ale náboženství chápal jako vnitřní a mravní postoj bez mocenských ambicí, jak ho s ním seznámil Brentano a jak je zažil zejména v americkém prostředí své ženy." To je velmi neúplné, z toho může neinformovaný čtenář usoudit, že vlastně kritizoval jen některé rysy tehdejšího katolicismu. Masaryk však odmítal Boží zjevení, bible pro něho nebyla slovo Boží, ale „výplod náboženského úsilí starých věků". Odmítal zjevená náboženství jako taková, odmítal tedy katolicismus stejně jako pravoslaví a ortodoxní protestantismus. Všechna zjevená náboženství jsou dle Masaryka „překonaná". Usiloval o vytvoření náboženství nezjeveného „na výši vědeckého přesvědčení". Pro toto „náboženství moderního člověka" Masaryk vybíral z křesťanské tradice jen to, co se mu líbilo, co obstálo před kritikou rozumu (jeho rozumu).
  • Církev katolická, pravoslaví i ortodoxní protestanti se shodují v tom, že Ježíš Kristus je Synem Božím, který pro naši spásu sestoupil z nebe, přijal lidské tělo a svou smrtí na kříži spasil lidstvo; tento článek víry je obsažen již v nejstarších křesťanských vyznáních. Masaryk Boží zjevení neuznává, „zjevení a zázraků nikdy nebylo"; to, co se v evangeliích píše o Ježíšově narození, o zázracích, které konal, o jeho zmrtvýchvstání, o setkání vzkříšeného s apoštoly atd., to vše je jen mýtus. Ježíš je pro Masaryka pouhý člověk, byť i člověk vynikající, učitel, vzor a ideál; není to však Bůh, Spasitel a Vykupitel. Ježíšovým učením lásky se řídit máme, ovšem ne slepě, „nýbrž v souhlase s naším filosofickým poznáním a mravním vývojem".

  • Nebylo mým cílem vyložit a hodnotit Masarykovo pojetí náboženství, šlo mi jen o jeho vztah ke křesťanství. A v tomto ohledu musím konstatovat, že je dost problematické označit za křesťana někoho, kdo nejenže nevyznává základní článek křesťanské víry, ale veřejně jej popírá. T. G. Masaryk v Boha věřil, Masarykův teismus je však křesťanský jenom svým původem. Výstižně to vyjádřil docent Novotný: „Masarykův Bůh samozřejmě není Bohem křesťanství ani žádného jiného světového náboženství, není to Bůh teologie a už vůbec ne nějaké církve." /ISBN 978-80-7007-349-0, cit. s.154./

--78.136.137.217 29. 1. 2016, 22:23 (CET)

Masarykovo Ježíš ne César, které v počátcích naší obnovované demokracie tak vhodně zdůraznil i prezident Václav Havel ve výše uvedeném diskusním příspěvku (byť) velmi obsáhlém bohužel chybí. Ježíš (o kterém T. G. M. velmi často hovořil i psal) byl pro z dnešního pohledu velmi náboženského člověka Tomáše Vlastimila Masaryka a také Tomáše Garrigua Masaryka více než Bohem, byl mu přítelem. Snad si někdo dá tu práci, objektivně prostudovat Masarykovy křesťanské názory a jejich důsledky (názory na sebevražednost, alkoholismus, potraty, mnohoženství, rozvody, boj proti bolševictví a další problémy tehdejší i naší doby) a zjistí, že velmi mnoho z těchto přístupů najde dnes v projevech i jednáních nejvyšších katolických představitelů papeže Františka, dokonce i Benedikta XVI. a už již Jana Pavla II. Vezměte si jen projev kardinála Karla Wojtyly (dnes sv. Jana Pavla II.) na pohřbu Štěpána kardinála Trochty v Litoměřicích v roce 1974, který byl v tehdejší totalitě přímo v duchu T. G. Masaryka. A Masarykův Bůh, rozhodně nechci zjednodušovat, ale berme jej z dopisu T. G. M. slovenským biskupům. Bůh láska jest. Ave, Wratislaw (147.32.162.71 11. 2. 2016, 12:18 (CET)).

Předchozího diskutujícího bych rád ujistil, že jsem ve svém příspěvku nechtěl T. G. Masaryka nějak znevážit nebo dokonce očernit. Vůbec nepopírám, že vystupoval jako náboženský člověk, že hlásal zásadu „Ježíš, ne Cézar", že mnoho mluvil a psal o Ježíšově učení lásky. Ve svých spisech (např. v Sebevraždě) uváděl, že lidé potřebují náboženské zakotvení a jistoty. Jeho náboženským ideálem bylo však náboženství nezjevené, laické, „na výši vědeckého přesvědčení", bez církevních dogmat a zázraků. V článku Wikipedie o TGM je bohužel věnováno Masarykovým názorům na náboženství a křesťanství jen málo místa.
V čem s předchozím diskutujícím souhlasit nemohu, je jeho tvrzení, že „Ježíš byl Masarykovi více než Bohem, byl mu přítelem". To je řečnická metafora, která má zastřít skutečnost, že Ježíš Masarykovi Bohem nebyl. Je krásné, hlásá-li někdo lásku, ale křesťana to z něj ještě nedělá. Mahátma Gándhí též hlásal lásku, také si ho proto vážíme, ale křesťanem nebyl. Já jsem se zaměřil právě na vztah TGM ke křesťanství, a proto jsem musel konstatovat, že byl křesťanské věrouce velmi vzdálen. Pro křesťana nemůže být Ježíš jen přítelem, učitelem zbožnosti, pro křesťana je Ježíš Kristem, Synem Božím, je to Spasitel a Vykupitel. T. G. Masaryk Ježíšovo božství popíral a tím se od křesťanství podstatným způsobem vzdálil.

--78.136.155.9 13. 2. 2016, 01:48 (CET)

Já bych chtěl oba předcházející diskutující upozornit, že tento prostor neslouží k diskusi o Masarykovi, nýbrž k diskusi o encyklopedickém článku. Masaryka řešte prosím jinde, zde to ponechte pouze k diskusi o článku o něm. Dík! Nazgul02 (diskuse) 13. 2. 2016, 16:30 (CET)

Eo ipso, je potřeba si uvědomit, kdo je to křesťan k čemuž diskuze přispěla. Známý autor Svatováclavské legendy řečený také Kristián o sobě píše "křesťan jen podle jména" a pak ta legenda plná zázraků. To je velmi přísné měřítko pro křesťana. Za bolševika bylo hrdinství, že je člověk pokřtěn a přijal svátost manželství (biřmování se už vůbec nedělalo a eucharistii neměla včetně zpovědi v plném rozsahu všechna náboženství). A katolík ani všech sedm svátostí mít nemůže (buď manželství nebo kněžské svěcení), Masaryk byl křtěn, biřmován, eucharistii přijímal jako mladý (jen ke zpovědi nechtěl z vyššího mravního principu = hřešit se nemá a k tomu možnost odpuštění po zpovědi svádí) a myslím, že mu svátost smíření udělil evangelický kněz dr. Urbánek, pohřbívající již jeho vzácnou ženu Charlottu (a také jeho a také syna Jana Masaryka) a v Brooklynu přijal svátost manželství. Určitě by část Masaryk a náboženství jinak napsal prof. Jan Sokol a jinak prof. Tomáš Halík. Ale Masaryk z dnešního pohledu křesťanem byl a ne jenom dle jména, přestože byl považován za náboženského heretika (vemte si jen jeho projev v Královohradeckém Adalbertinu a jeho "hádání" s jezuitou Jemelkou, jak je zachytila kdysi knihovnička "ČASU" - přišel nepřipraven a jaké měl hluboké teologické znalosti)-nebude to lehké do článku Masarykův vztah k víře (soudu, přesvědčení, poznání, noetice) a náboženství doplnit. Salve W. (147.32.162.71 16. 2. 2016, 17:03 (CET)).

Wahrmundova aféra (Šrámek contra Masaryk)[editovat zdroj]

V encyklopedickém článku není zmíněn boj TGM proti perzekuci profesora Ludwiga Wahrmunda (1860–1932). To byl profesor církevního práva v Innsbrucku, který se ve veřejné univerzitní přednášce ohradil proti encyklice papeže Pia X. proti modernismu a v roce 1908 vydal publikaci „Katholische Weltanschauung und freie Wissenschaft" [Katolický světový názor a svobodná věda], v níž poukázal na rozpor mezi tím, co hlásá papež, a moderní vědou. Vypukl veliký skandál (tzv. Wahrmund-Affäre čili Wahrmundova aféra), publikace byla konfiskována a profesor Wahrmund byl perzekvován. T. G. Masaryk, který byl tehdy poslancem Říšské rady, se perzekvovaného profesora zastal na zasedání tohoto orgánu dne 4. 6. 1908. Na tuto Masarykovu řeč i na jeho předchozí antiklerikální projevy pak v Říšské radě polemicky reagoval poslanec Jan Šrámek dne 11. 6. 1908. Profesoru Wahrmundovi bylo posléze po složitých jednáních umožněno přejít na univerzitu do Prahy.

Není-li již o této záležitosti zmínka v encyklopedickém článku samém, pak by alespoň měl být do oddílu „Související články" zařazen odkaz na článek Šrámek contra Masaryk, který o polemice mezi T. G. Masarykem a Janem Šrámkem podrobněji pojednává. Článek TGM je pro neregistrované uživatele zamčen, takže toto doplnění nemohu udělat sám. Prosím proto některého ze správců, aby tuto úpravu provedl.

--78.136.138.212 16. 2. 2016, 17:39 (CET)

Studium?[editovat zdroj]

Na začátku článku se píše, že studoval na gymnáziu ve Strážnici, v druhé části článku se však o tomto studiu nepíše nic a zmiňuje se vystudování gymnázia v Hustopečích? Bylo by možné, prosím, toto nějak sladit? --Jmarek (diskuse) 28. 10. 2016, 07:25 (CEST)

Díky za připomenutí, opraveno podle Ottova slovníku. --Sokoljan (diskuse) 28. 10. 2016, 17:43 (CEST)
Přidal jsem požadavek na zdroj na gymnázium v Hustopečích:
  • Po absolvování čejkovické školy studoval Tomáš Masaryk na reálném gymnáziu v Hustopečích[zdroj?] a později na gymnáziu ve Strážnici, které však nemohl dokončit.
Podrobná monografie o Masarykovi uvádí docházku 1861–63 na hustopečskou reálku vedenou piaristy, kde bydlel u tety Veroniky Kosové, manželky pekaře v domě č. 7 v Zámečnické ul., 1863 z nedostatku peněz a pro nízký věk k přijetí do učit. stavu ho dal otec do učení (1863–65) na zámečníka ve Vídni, po 3 týdnech utekl a vrátil se do Čejče, vybráno kovářství 1863–64; v r. 1865 se zapisuje na gymnázium v Brně, po neshodách s katechetou Procházkou snížení známky z chování a po V. tříde vyloučení. Masaryka vzal do Vídně z Brna přeložený policejní prezident Le Monnier, jehož synovi dával kondice a ve Vídni maturoval 1872. (Alain Soubigou (2004): Tomáš Garrigue Masaryk, ss. 29–33. ISBN 80-7185-679-7).
V článku odkazovaný Ottův slovník naučný dává v hesle „Masaryk“ informaci o studiu na reálce v Hustopeči, pak na gymnasiu ve Strážnici, později na něm. gymnasiu brněnském a od VI. třídy ve Vídni s maturitou 1872 (shoduje se až na Strážnici se Soubigouem); tedy chybí zmínka o reálném gymnáziu v Hustopečích.--Kacir 29. 10. 2016, 00:16 (CEST)
Provedl jsem selfrevert, teď jsem si říkal, že „reálka“ vlastně není základní škola, ale reálné gymnázium a Google říká ano, „střední škola“.--Kacir 29. 10. 2016, 04:48 (CEST)

Pozn.: Jaromír Doležal uvádí i Masarykovo vysvědčení na této škole (Vratislav)(109.80.75.142 11. 11. 2016, 19:35 (CET)).

/* Politika */ podkap. Kritika[editovat zdroj]

Lex Masaryk se neoficiálně nazývají dva zákony

  • dosud platný zákon č. 22/1930 Sb., o zasluhách T. G. Masaryka. Z tohoto velmi stručného zákona pochází známá věta: „T. G. Masaryk zasloužil se o stát.“
  • zákon č. 318/1920 Sb., o čestném daru prvnímu presidentu Československé republiky.[1]

Masarykovi je také vyčítáno, že přijímal četné dary. Národní shromáždění například na oslavu 80. narozenin Masarykovi věnovalo zákonem 20 milionů Kč, „aby jich president použil podle svého volného uvážení“.[2] Dalším zákonem ponechalo Masarykovi „na dožití presidentský plat a sídlo na zámku Lánech“.[3] --Petr Říha, Hradec Králové (diskuse) 24. 11. 2016, 21:55 (CET)

Pozn.: Zákon č.232 Sb.z./35 z 21.12.1935 O státní poctě prvnímu presidentu čs. republiky T.G. Masarykovi jako PRESIDENTU OSVOBODITELI (109.80.75.142 18. 12. 2016, 14:29 (CET))(Vratislav)

  1. Iuridictum, encyklopedie o právu. In: [s.l.]: Tomáš Pecina Dostupné online. Kapitola Lex Masaryk.
  2. O věnování na oslavu 80. narozenin prvého presidenta republiky Československé T. G. Masaryka č. 23/1930 Sb. In: Sbírka zákonů. 1930. Dostupné online. § 1. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  3. č. 232/1935 Sb. In: Sbírka zákonů. 1935. Dostupné online. § 2. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.

TGM v Americe[editovat zdroj]

Pobyt v Americe 1918 Do první světové války vstoupily v dubnu 1917 na straně západních spojenců i Spojené státy americké. Po tzv. Velké říjnové revoluci v listopadu 1917 se zcela změnila celková situace v Rusku, když byl v Brest-Litevsku uzavřen separátní mír Ruska s Německem, a tím i podmínky pro působení československých legií na jeho území. Z tohoto důvodu se Masaryk rozhodl k daleké cestě přes Sibiř a Japonsko do USA, aby tam působil na prezidenta Woodrowa Wilsona, který tehdy již převzal evropské názory o možné transformaci rakouské monarchie do národnostně svobodného svazku autonomních států. To ovšem ještě neznamenalo podporu vzniku zcela samostatných států a zánik mnohonárodnostního Rakouska-Uherska. Během strastiplné cesty lazaretním vlakem, na kterou se vydal v den svých 68. narozenin 7. března 1918, nejen zajišťoval místa budoucího pobytu legií, ale tvořil též svůj známý spis „Nová Evropa“. Ještě z Tokia, kam dorazil z Vladivostoku přes tehdy Japonskem okupovanou Koreu a poté na lodi, poslal prezidentu Wilsonovi memorandum o stavu Ruska, v němž zdůraznil význam a úspěchy Československých legií. Dosáhl tak předpokládané pozornosti a účinku. Doporučoval tehdy západním spojencům, aby uznali ruskou bolševickou vládu.[28] Prosil bych doplnit do poslední věty: "aby uznali ruskou bolševickou vládu de facto (tedy, že existuje)". O uznání "de jure" nemůže být řeči, jak Masaryk sám dodává; navíc po Čeljabinském incidentu a jeho dopadu-napadání našich neozbrojených ešalonů bolševiky-změnil i tento názor a uznání nechtěl vůbec, což Americkému státnímu departmentu zdůvodnil tím, že bolševici nedodrželi žádné dohody (viz TGM: Světová revoluce, Orbis, Čin 1919, 1925 a jakékoliv další vydání) --90.178.155.55 16. 3. 2018, 04:37 (CET) Díky W.

Externí odkazy či reference byly změněny (září 2018)[editovat zdroj]

Dobrý den,

právě jsem se pokusil opravit 5 externí odkazy či reference na stránce Tomáš Garrigue Masaryk. Prosím, zkontrolujte moje editace. Pokud máte nějaké otázky, potřebujete, abych tyto odkazy nebo dokonce celou tuto stránku ignoroval, prosím vizte seznam často kladených otázek pro další informaci. Provedl jsem následující změny:

. Udělal-li jsem chybu, vizte seznam často kladených otázek.

Děkuji.—InternetArchiveBot (Nahlásit chybu) 6. 9. 2018, 00:20 (CEST)

Kladno[editovat zdroj]

Prosím do seznamu viz níže doplnit město Kladno, kde T.G. M. úspěšně přednášel již v r. 1900 (poprvé v lednu dokonce před 5 000 lidmi, podruhé 5. července, což bylo připomenuto i v přednášce doc. Vratislava Preclíka k stému výročí volby TGM prvním prezidentem 14. listopadu 2018, pořádané Státní vědeckou knihovnou v Kladně, právě v tento den): Věta s již doplněným Kladnem. Na přelomu března a dubna 1900 založil Masaryk Českou stranu lidovou – pokrokovou, později známou jako Realistická strana. V té době nejen usilovně publikoval, ale i přednášel v různých městech mimo fakultu (Plzeň, Skuteč, Sušice, Strakonice, Písek, Vsetín, Valašské Meziříčí, Kladno, Kopřivnice, Kroměříž, Modřany, Kolín, Velim, Jičín, Mělník aj.) Moc děkuji, srdečně W.90.178.155.55 16. 11. 2018, 12:42 (CET)

Proč nedoplníte přímo do článku, u jiných článků zdá se se editací nebojíte? --Matěj Orlický (diskuse) 16. 11. 2018, 12:53 (CET)
Proč! Protože je článek zamknutý (a to je dobře). Nechť to v tento slavnostní den 17. listopadu prosím doplní někdo, kdo má přístupové právo. Je to v kapitole Akademik a politik (subkapitola: "Před válkou". Moc děkuji W. -- Tento nepodepsaný komentář přidal(a) uživatel(ka) 90.178.155.55 (diskuse)
Dobrý den. Omlouvám se, že jsem přehlédl zámek i vaši reakci. Ale souhlasím s kolegou níže, že výčet měst v této podobě tam nepatří a proto jsem jej v rámci „spravedlnosti“ odstranil. Není tam žádný přesah, souvislost, dopad ap., který by ze seznamu vyplýval. Do článku patří vybrané důležité informace, ne kompletní výčet intineráře (když to pro názornost lehce nadsadím). --Matěj Orlický (diskuse) 10. 12. 2018, 01:04 (CET)
Osobně pochybuji, že je dobré do poměrně krátkého biografického článku vkládat takové detaily jako kde TGM všude přednášel. To se hodí spíš do knihy.--Ioannes Pragensis (diskuse) 19. 11. 2018, 04:15 (CET)

Hana Masaryková (1892)[editovat zdroj]

23.10.2018 doplnila IP adresa do čl. Charlotty Garrigue-Masarykové šesté dítě, Hanu Masarykovou (1892). Anglická verze obsahuje šest potomků řadu let. Sem do TGM pak byla informace vložena 16.12.2018 @Rohud:.
Jako snad obecně věrohodný zdroj, nikoli však z hlediska historie, Hanu uvádí Encyklopedie Brna. Ovšem řada věrohodnějších zdrojů zná pouze pět potomků: monografie TGM od Alaina Soubigou jméno Hana Masaryková nezná, dtto Masarykova společnost, iDNES, viz také wikiheslo rodokmenu. Ráno jsem napsal mail masarykoložce Evě Broklové, ale nevím, jestli a kdy odpoví. Pokud by mohl někdo rychle ověřit, že se nejedná o hoax, budu rád.--Kacir 18. 12. 2018, 23:47 (CET)

Takže z reakce docentky Broklové vyplývá, že o šestém potomku neví, informace se jí zdá velmi nepravděpodobná (klasické WP:VTVVD) ani nezná autoritativní zdroj, který by Hanu Masarykovou uváděl. Což je ve shodě s VZ, včetně monografií, př. Soubigou, v rozsáhlém životopise Stanislava Poláka T.G.Masaryk – Za ideálem a pravdou, stojí ve 3. díle informace, že na Vánoce 1893 byla nejmladším potomkem ještě ne tříletá Olga. Na základě výše uvedeného, dle WP:OV a WP:VTVVD, odstraňuji Hanu Masarykovou ze všech článků.--Kacir 28. 12. 2018, 11:50 (CET)
Ještě doplňuji citace ze Soubigoua:
  • s. 54: grafický rodokmen Masarykovy rodiny, 5 dětí bez HM
  • s. 55: „Masaryk podnikl do Prahy cestu 12. srpna 1882, aby zajistil bydlení, a 10. září 1882 do hlavního města Čekého království přijel i se ženou a oběma dětmi […] Charlotta Masaryková v Praze porodila tři další děti, v roce 1886 Jana, budoucího ministra, 2. března 1890 Eleanor, která však již 18. července zemřela, a v roce 1891 Olgu.
  • s. 171: „Osud Masarykovy rodiny byl krutý. Kromě Olgy měli Masarykovi další tři děti nepočítaje holčičku, která zemřela velmi malá.“ --Kacir 28. 12. 2018, 12:29 (CET)