Diskuse:Slovinské euromince
Přidat téma
Dovolil jsem si opravit v textu dvoucentové mince nesprávný překlad "kněžský kámen" na "knížecí námen". S knězi nebo obecněji s církví neměl ten kámen v podstatě nic společného, byl to kámen, na němž byli nastolováni (uváděni do funkce) korutanští panovníci. Ti měli (stejně jako původně čeští panovníci) titul knížat, až později, v podstatě krátce před zánikem státu při jeho pohlcování Svatou říší římskou s pozdějším přídomkem "národa německého", byli povýšeni na vévody. Slovinské slovo Knjaz zde znamená kníže, stejně jako například ruské Kňjaz (přepisuji foneticky). Kam se poděl náš smysl pro slovanské jazyky, když necítíme ten rozdíl mezi knězem a knížetem. Přitom se říkalo, že slovinština je po slovenštine nejbližší češtině a Češi jí při cestách do bývalé Jugoslávie prý nejvíce rozuměli. Všimněte si prosím, že Němci (Rakušané) zde vědí o co jde, protože jejich pojmenování Fürstenstein je přesné (Fürst=kníže, Stein=kámen). Kde vzal původní autor názor, že na kameni byli intronizováni nějací princové, nevím. Budí to dojem, jako by mělo jít o jinou funkci či "panovnickou hodnost" než kníže, a to není pravda. Asi jde o nepřesně pochopený zdroj z dalších západních jazyků, snad francouzštiny či angličtiny - ale pozor, v těchto jazycích "prince" znamená právě a jen totéž co KNÍŽE. V královských rodech pak titul knížete (o stupeň nižší hodnost než královská) dostávali následníci trůnu, případně všichni synové krále (viz Anglie).
Kámen sám je, jak je z mince dobře vidět, v podstatě hlavicí sloupu z nějaké římské stavby. Takových trosek po Římské říši bylo v Korutanech i na západním Balkáně při příchodu slovanských kmenů do oblasti ještě dost, byly předmětem obdivu a byl jim nepochybně přičítán určitý magický význam. Jde tedy o jakési "druhotné využití" hlavice. Po poněmčení Korutan a jejich připojení k rakouským zemím kámen ztratil na významu, později byl dokonce ve vlastnictví soukromé osoby. S rozvojem historismu byl v roce 1862 vykoupen vlasteneckým spolkem, v roce 1905 pak byl převezen do zemského muzea v Klagenfurtu (slovinsky Celovec), kde je dodnes. Právě kolem tohoto nyní rakouského města bylo totiž jádro korutanského knížectví. Pokud se týká rakouského "rozhořčení" že si Slovinci dávají na eurominci kámen uložený u nich, jde o výsledek dějinného vývoje. V době vrcholného rozmachu korutanského knížectví k němu patřilo i dnešní Slovinsko a část severní Itálie, po stabilizaci území se však hranice ustálila na pohoří Karavanky, kde je i dnešní rozmezí mezi Slovinskem a Rakouskem. Slovinsko a Korutany tak historické sepětí mají, na druhé straně již řadu století netvoří jeden celek, upozorňují historici. I v dobách Rakouska-Uherska šlo o rozdílné "země" v rámci monarchie. V Korutanech však stále ještě žije silná slovinská menšina, která si občas stěžuje, že ani demokratické Rakousko se zrovna nestrhá snahou o její podporu a udržení. Zvláště když korutanským hejtmanem (předsedou zemské vlády) je známý německonacionální populista Jörg Haider.
Intronizace vladařů na nějakém posvátném kameni je stará slovanská tradice, a možná nejen slovanská. Také Češi si v prvopočátcích státu dosazovali svá knížata na "kamenném trůnu" na Pražském hradě. Kosmas se v této souvislosti zmiňuje třeba o uvedení Břetislava I. na knížecí stolec. Místo pražského kamenného trůnu je podle historiků od 14.století "překryto" parléřovskou, čili nejvýchodnější částí Svatovítského chrámu. 62.168.9.65
- Děkuji za opravu nepřesnosti v textu i za osvětlení dalších souvislostí. Pomocí některých z těchto informací byste bezpochyby mohl(a) založit nový článek Knížecí kámen. - UP3 20:22, 2. 1. 2007 (UTC)