Diskuse:Česká literatura
Přidat téma
DD, rad bych upozornil, že vymezení staroslověnské lit. bylo chybne, za konec nelze považovat konec Velké Moravy, např. Hospodine pomiluj ny pochází z přelomu 10. a 11. stol, řekl bych, že to je jedna z nejznámnějších staroslověnských skladeb. Vrba 23:22, 27. 11. 2004 (UTC)
Trochu jsem váhal, jesli mám použít šablonu upravit, ale chtěl bych někoho poprosit, zdali by nemohl celý článek projít a podívat se na něj, protože jsem našel řadu nepřesností, chyb a nejasných formulací, které bohužel nemám čas opravovat. Rovněž by se dalo pouvažovat, zdali není také periodizace někdy až příliš schematická a zavádějící. 83.240.44.218 15:52, 6. 1. 2007 (UTC)
CHYBA: Má-li být dělícím rokem rok 1310, nemůže být řeč o Husovi (+1415!), má-li být dělící osobností Hus, nemůže být řeč o roku 1310! Nevím, proč byl zvolen rok 1310, pravděpodobně proto, že někdy v té době vzniknul Dalimil a Alexandreis? --Lei 12:42, 4. 1. 2008 (UTC)
- Jelikož se v článku za rok moc nezměnilo, šablonu Upravit vkládám. Chybí též jakýkoliv zdroj, každý odstavec je psán jinak (některé vůbec), přežívá zde jiráskovské „temno“ atd.--Mš 18:48, 6. 6. 2008 (UTC)
Zdravím! Souhlasím s tím, že vymezení románské literatury je mimo. Literatura za posledních Přemyslovců už je totiž i německá dvorská lyrika (pochopitelně v němčině) opěvující kurtoazii a rytířské ideály, což už je gotika… Rovněž raději neřeším, co dělá Gumpold – Ital, píšící latinsky v Itálii – v seznamu české literatury. Nebo sem budeme řadit (podle stejné logiky) třeba i Fuldské anály, Adama Brémského, etc, etc – což jsou všechno díla/autoři, kde se rovněž mluví o Čechách (a Moravě)??? o_O --Ozzy 22. 12. 2009, 12:43 (UTC)
Polistopadová próza[editovat zdroj]
Rozhodl jsem se rekonstruovat (strašidelnou) kapitolu o polistopadové literatuře, prozatím v oblasti prózy. Protože však může být takový krok vnímán jako ošemetný a pro řadu současníků citlivý, rozhodl jsem se popsat metodu, jakou byl udělán výběr autorů, o nichž bude referováno, a kteří budou zařazeni do "kánonu polistopadové literatury".
Nejprve je třeba uvést, že jsem se rozhodl autory negrupovat podle žádných skupin, -ismů, poetik či generací. Za prvé, dnes už se to moc nenosí a i literární teoretici jsou v tomto ohledu opatrní, a za druhé - takové rozdělování je právě úkolem literárních teoretiků a nikoli wikipedie. Pokud časem vznikne mainstreamový přístup k tomu, jak polistopadovou literaturu grupovat, může být v budoucnu zajisté v hesle zohledněn. Ale ani to vlastně neočekávám, neboť dnes je literatura spíše prostorem solitérů.
Druhý můj úkol byl omezit počet autorů, o kterých se bude referovat. Zde jsem převzal dimenze autora předchozích kapitol. Z období 1945-1989 je zmíněno v hlavním hesle 20 prozaiků. Ač bylo toto období v české literatuře asi silnější než to polistopadové, byl jsem milosrdný a tento limit jsem převzal - stál jsem tedy před úkolem nalézt dvacet klíčových prozaických polistopadových jmen.
Dále jsem si potřeboval nějak omezit (takřka nekonečnou) množinu autorů, z nichž se bude vybírat. K tomu mi posloužila publikace Panorama české literatury po roce 1989 vydaná olomouckými badateli pod vedením Lubomíra Machaly v roce 2015. Množina potenciálních autorů byla omezena jmény, která se v této publikaci objevila v kapitole Próza.
Tuto množinu jsem zmenšil tím způsobem, že jsem vyřadil jména autorů, váha jejichž díla spadá převážně do předchozí dějinné etapy. Poměrně jednoduché to bylo u autorů, o nichž se referuje či jsou aspoň zmíněni (a asi bude ještě více poreferováno dodatečně) v uvedené kapitole tohoto wikipedického hesla: Bohumil Hrabal, Ludvík Vaculík, Pavel Kohout, Ivan Klíma, Josef Škvorecký, Arnošt Lustig, Milan Kundera, Ladislav Fuks, Vladimír Páral, Vladimír Körner, Jan Křesadlo. Poněkud ošemetnější to bylo u dvou autorů, kteří v hlavním textu wikipedického hesla dosud zmíněni nebyli, hojně psali před listopadem, ale dosti i po něm, takže by mohli patřit tam i tam. Nakonec jsem ale vyšel z jakéhosi "maturitního pocitu", tedy že nám tito autoři byli vykládáni ve škole hlavně jako autoři předlistopadového disentu (Eva Kantůrková) nebo exilu (Ota Filip). Všechny ostatní zmíněné v oddíle Próza uvedené publikace jsem do základní množiny zařadil. Mimochodem v Panoramatu není zmíněn třeba Karol Sidon, asi proto, že autoři asi nezaznamenali nebo nerozluštili jeho návrat do literatury pod pseudonymem. Ale stejně bych ho zařadil někam po bok Kantůrkové, do disidentské předlistopadové literatury.
A dále jsem začal již vyčleňovat prvá jména, řekněme v tzv. prvním skrutiniu. Postupoval jsem následovně: u všech těchto jmen z kapitoly Próza v udenené publikaci jsem změřil počet hesel na wikipediích. Pokud některý z autorů překročil úroveň 10, byl automaticky zařazen do finálního výběru. Vznikl tak seznam dvanácti jmen:
- 1/ Patrik Ouředník - 24 hesel
- 2/ Daniela Hodrová - 21
- 3/ Jáchym Topol - 21
- 4/ Michal Viewegh - 17
- 5/ Jiří Kratochvil - 14
- 6/ Jaroslav Rudiš - 13
- 7/ Radka Denemarková - 12
- 8/ Hana Androniková - 12
- 9/ Petra Hůlová - 12
- 10/ Michal Ajvaz - 11
- 11/ Petr Šabach - 11
- 12/ Jan Balabán - 11
Pro druhé scrutinium jsem už kritérium počtu hesel na wikipediích užívat nechtěl. Toto kritérium měří (patrně) průnik autorů do vnějšího prostoru,tedy do zahraničí. Ale je docela dobře možné, že vnější prostor nevnímá vždy jen kvalitu, nebo že některá závažná díla začnou být ve vnějším prostoru vnímána až s jistým zpožděním. Pro druhé scrutinium jsem proto užil hlediska vnitřního, domácího prostoru. Nenapadlo mě nic jiného než literární ceny. Protože se může stát, že jednu literární cenu může ovládat nějaká menší uzavřenější partička nebo skupina lidí vyznávajících nějaký vyhraněný estetický názor, vybral jsem pět literárních cen, které považuji v oblasti prózy za nejprestižnější. Ano, tento výběr je samozřejmě subjektivní, literárních cen je mnoho, ale snad každý pochopí, že jsem se snažil o jistou objektivitu (či minimálně mainstreamovost), když jsem vybral: Cenu Magnesia Litera za prózu, Státní cenu za literaturu (byla-li udělena za prozaické dílo), Cenu Jaroslava Seiferta (se stejným omezením), Cenu Josefa Škvoreckého a Cenu Jiřího Ortena (udělovanou autorům do 30 let). Vytvořil jsem si prostý systém, kdy za každou udělenou tuto cenu jsem přidělil jeden bod.
Nejprve jsem tímto kritériem, trochu ze zajímavosti a trochu s nejistotou, zda jsem "interwiki" hledisku nevěřil přespříliš, prověřil výše získaný seznam dvanácti jmen. Devět autorů z těchto dvanácti mi bylo tímto způsobem "potvrzeno", neboť nějakou z výše uvedených cen získali. Čtyři autoři získali dokonce dvě ceny: Jáchym Topol (SEIFERT, SCZL), Jiří Kratochvil (MAGNESIA, SEIFERT), Petra Hůlová (ŠKVORECKÝ, ORTEN) a Michal Ajvaz (SEIFERT, SCZL) - proto těmito jmény také celá kapitola začíná, v pořadí určeném počtem wiki (ačkoli pořadí jinak neurčuje hierarchii). Dalších pět jmen mi bylo "potvrzeno" udělením jedné z cen: Patrik Ouředník (SCZL), Daniela Hodrová (SCZL), Michal Viewegh (ORTEN), Jaroslav Rudiš (ORTEN), Radka Denemarková (MAGNESIA) a Jan Balabán (MAGNESIA). Jimi výklad tedy pokračuje. V seznamu zbyli dva autoři, kteří žádnou z výše uvedených cen nezískali, což ve mně samozřejmě vyvolalo pochybnosti, zda jsem se "interwiki kritériem" přeci jen nedal nějak nachytat: Hana Andronikova a Petr Šabach. Hana Andronikova zemřela v poměrně mladém věku, to vždy na wikipediích zaúčinkuje jako "píár smrti" a poněkud to zemřelého autora zvýhodní oproti dosud žijícím generačním kolegům. I Petr Šabach zemřel, navíc je někdy vnímán jako autor spíše komerční či humoristický (čímž pádem by patřil do oddílu žánrové literatury, asi rozumně v hesle Česká literatura vyčleněném). Nicméně jsem uvážil to, že Hana Androniková dostala Magnesi Literu za objev roku a jednu z literárních cen, které jsem si určil jako vedlejší (Literární cenu Knižního klubu). Petr Šabach zase získal další z těchto vedlejších cen, Cenu Karla Čapka (mimochodem, kdybych ji zohlednil, nestalo by se nic, jen by to posílio postavení Kratochvila a Rudiše). Ani jedno ze jmen tedy nelze považovat za vyložený úlet. Proto jsem se rozhodl obě jména v seznamu ponechat.
Nyní zbývalo obsadit za pomoci pětice klíčových literárních cen zbývajících osm míst v hledané dvacítce. Bylo to poměrně prosté. Tři autoři dostali tři ceny: Zuzana Brabcová (MAGNESIA, ŠKVORECKÝ, ORTEN), Emil Hakl (2xMAGNESIA, ŠKVORECKÝ) a Martin Ryšavý (2xMAGNESIA, ŠKVORECKÝ). Další dva spisovatelé měli bilanci dvou těchto cen: Antonín Bajaja (MAGNESIA, SCZL) a Pavel Brycz (SCZL, ORTEN). Tím jsem měl 17 jmen z kýžených dvaceti. Nyní zbývalo doplnit poslední jména, neboli třetí scrutinium. Rozhodl jsem se zařadit jeden hraniční případ. Spisovatel Jiří Hájíček teoreticky také měl dvě ceny: Magnesii a Státní cenu za literaturu. Tu druhou nicméně odmítl, takže jsem ho původně zařadil do svého seznamu jako "jednocenového". Ale vzhledem k tomu, že tři místa zůstala volná, tak jsem ho zařadil na položku 18.
Dále jsem mohl vybírat již jen z nositelů jen jedné z výše uvedených cen. Těch bylo opravdu mnoho. Zapojil jsem tedy původní kritérium počtu wikipedií. Nejvíce z hesel z těch, které mají jen jednu cenu, měla Kateřina Tučková - 8. Tím bylo obsazeno devatenácté místo. Zbývalo obsadit poslední místo dvacáté, protože však kritéria splňovalo příliš mnoho autorů a přetekl bych přespříliš přes hranici dvaceti jmen, zastavil jsem výběr na devatenácti. Pravda, můj systém lze napadnout, jako cokoli jiného. Například jsem do počtu Magnesií zařadil jen Magnesie za prózu. Přišlo mi to logické. Nicméně v historii této ceny se stalo, že hlavní cenu Magnesia Litera dostala prozaická kniha, která nedostala cenu Magnesia Litera za prózu. Přijde mi to mimochodem zcela nesmyslné, ale tak to prostě bylo. Z tohoto hlediska bych musel zařadit i Petru Soukupovou a Jana Nováka. Ovšem někde jsem čáru udělat musel. Aspoň částečně jsem tuto pochybnost vyřešil závěrečným výčtem několika jmen, kde se objeví jednak dva zmínění autoři a pak trojice dalších, která by logicky následovala, kdybych systematicky dále pokračoval (tedy jedna cena plus 7 interwiki)
Mně samotného překvapilo, že někteří mnou oblíbení autoři, nebo takoví, které jsem považoval za všeobecně oceňované a proslulé, se do výběru nedostali. Například Vladimír Macura, Iva Pekárková, Jaroslav Formánek, Svatava Antošová, Václav Kahuda, Roman Ludva, Věra Nosková, Sylvie Richterová, Květa Legátová nebo Tereza Boučková. Také se mi zdá, že některé autory Panorama pomíjí (Jiří Stránský, David Zábranský). Ale pokud jsem chtěl zachovat odstup a objektivitu, jakkoli pro někoho třeba pochybnou, musel jsem držet svá pravidla. Jejich přísnost vychází i z toho, jak bylo mými předchůdci koncipováno celé heslo Česká literatura - namísto vyjmenovávání mnoha autorů se vždy soustředili na výběr těch nejdůležitějších, ve všech starších kapitolách. Třeba bude jednou heslo přepracováno a rozšíří se všechny kapitoly, pak bude prostor k rozšiřování i u kapitoly polistopadové.
Samozřejmě toto mé objektivizační snažení je legrační z toho hlediska, že každý může do textu zasáhnout, cokoli připsat a celý ten systém jednou editací rozbourat. S tím nic nenadělám, to je wikipedie. Mimochodem stalo se to i u kapitol výše uvedených, kde pan Jaroslav Čejka několikráte dopsal do seznamu klasiků sám sebe... Inu, jsou i tací mezi námi. Každého, kdo by chtěl do textu, zejména výběru autorů, zasahovat, bych nicméně prosil o soudnost a snahu o aspoň nějaká objektivní měřítka. Je zjevné, že i datum vydání Panoramatu (2015) handicapuje nastupující generaci (Bianca Bellová, Jakuba Katalpa), ale myslím, že se nic nestane, když poslední literární vývoj necháme trochu uzrát.
Text kapitoly byl pak připraven s pomocí uvedené publikace, tedy Panorama české literatury po roce 1989.
Na závěr ještě zrekapituluji seznam vybraných autorů, aby byl systém výběru ještě jasnější. Číslo uvádí počet wiki hesel, názvy cen jsou snad jasné:
První skrutinium:
- 1/ Jáchym Topol - 21 - SEIFERT, SCZL
- 2/ Jiří Kratochvil - 14 - MAGNESIA, SEIFERT
- 3/ Petra Hůlová - 12 - ŠKVORECKÝ, ORTEN
- 4/ Michal Ajvaz - 11 - SEIFERT, SCZL
- 5/ Patrik Ouředník - 24 - SCZL
- 6/ Daniela Hodrová - 21 - SCZL
- 7/ Michal Viewegh - 17 - ORTEN
- 8/ Jaroslav Rudiš - 13 - ORTEN
- 9/ Radka Denemarková - 12 - MAGNESIA
- 10/ Jan Balabán - 11 - MAGNESIA
- 11/ Hana Andronikova - 12
- 12/ Petr Šabach - 11
Druhé scrutinium:
- 13/ Zuzana Brabcová - 6 - MAGNESIA, ŠKVORECKÝ, ORTEN
- 14/ Emil Hakl - 3 - MAGNESIA, MAGNESIA, ŠKVORECKÝ
- 15/ Martin Ryšavý - 1 - MAGNESIA, MAGNESIA, ŠKVORECKÝ
- 16/ Antonín Bajaja - 6 - MAGNESIA, SCZL
- 17/ Pavel Brycz - 1 - SCZL, ORTEN
Třetí scrutinium:
- 18/ Jiří Hájíček - 7 - MAGNESIA, (SCZL odmítnutá)
- 19/ Kateřina Tučková - 8 - ŠKVORECKÝ
--Espa22 (diskuse) 14. 3. 2022, 20:09 (CET)
- Metodu jsem zopakoval u poezie. Počet určen počtem básníků zmíněných v kapitole 45-89, základní množina jmen z kapitoly Poezie v Panoramatu, vyřazení těch, jejichž většina díla se nachází v předchozí epoše, tentokrát přímo kvantitativně ověřeno (vyřazeni ti básníci, jimž vyšlo více sbírek před rokem 1989 než po něm, konkrétně Ivan Diviš, Ludvík Kundera, Josef Hiršal, Jiřina Hauková, Zdeněk Rotrekl, František Listopad), pak seřazení podle interwiki, automatické zařazení těch, co měli 5+ (všichni mimochodem také dostali jednu z pěti vybraných literárních cen), následně druhé scrutinium podle literárních cen (cena Josefa Škvoreckého nahrazena Cenou Toma Stopparda), vybrání těch, co dostali dvě a více cen. Zbývající volné místo obsazeno básníkem, který měl nejvíce hesel na wiki z těch, kdo mají jen jednu cenu.
- 1. scrutinium:
- 1/ Ivan Wernisch - 9 - MAGNESIA, SEIFERT, SCZL
- 2/ Zbyněk Hejda - 8 - SEIFERT, STOPPARD
- 3/ Petr Král - 8 - SCZL
- 4/ Petr Hruška - 7 - SCZL
- 5/ Petr Borkovec - 6 - ORTEN
- 6/ Bohumila Grögerová - 6 - MAGNESIA
- 7/ Pavel Šrut - 5 - SEIFERT, SCZL
- 2. scrutinium:
- 8/ Karel Šiktanc - 0 - MAGNESIA, SEIFERT, SEIFERT, SCZL
- 9/ Miloslav Topinka - 3 - SEIFERT, SCZL
- 10/ Emil Juliš - 1 - SEIFERT, SCZL
- 11/ Petr Kabeš - 0 - SEIFERT, SCZL
- 12/ Bogdan Trojak - 1 - MAGNESIA, ORTEN
- 13/ Radek Malý - 0 - MAGNESIA, ORTEN
- 3. scrutinium:
- 14/ Viola Fischerová - 4 - MAGNESIA --Espa22 (diskuse) 15. 3. 2022, 23:14 (CET)