Dirck Jaspersz. van Baburen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dirck van Baburen
Narození 1595
Utrecht
Úmrtí 21. února 1624 (ve věku 28–29 let)
Utrecht
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Hráč na loutnu
Zatýkání Krista

Dirck Jaspersz. van Baburen- (okolo 1590 Utrecht - 21.2.1624 Utrecht) - nizozemský malíř, známý také pod jménem Teodoer van Baburen či Theodor Baburen.

Život[editovat | editovat zdroj]

Baburen se pravděpodobně narodil v nizozemském Wijk bij Duurstede, ale jeho rodina se přestěhovala do Utrechtu, když byl ještě velmi mladý. Nejstarší zmínka o Baburetovi je z roku 1611, kde je v zápise v utrechtské gildě Svatého Lukáše zmíněn jako žák Pauluse Moreelse. Někdy mezi roky 1612 a 1615 odcestoval Baburen do Říma, kde v letech 1617 až 1622 spolupracoval s krajanem Davidem de Haenem. Baburena inspiroval Bartolomeo Manfredi a Carlo Saraceni, jenž byl žákem Michelangelo Caravaggia (29. září 1571 - 18. července 1610). V Římě jeho tvorba zaujala Vincenza Giustinianiho, což byl sběratel umění a stal se Baburenovým uměleckým patronem. Římský kardinál Scipione Borghese (1.9.1577-2.10.1633) byl velký sběratelem umění a patronem umělců - z jeho dědictví pochází část uměleckých sbírek ve Villa Borghese v Římě - se stal mecenášem i Baburenovým. Pod patronací těchto mecenášů zřejmě získal Baburen kolem roku 1617 zakázku na namalování oltářního obrazu pro kostel San Pietro in Montorio v Římě. Koncem roku 1620 se Baburen vrátil do Utrechtu a vstoupil do malířského cechu utrechtské gildy Svatého Lukáše. Dirck van Baburen byl pohřben dne 28. února 1624 v městě Buurkerk, ve středověkém kostele, kde nyní sídlí muzeum Speelklok.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho kariéra byla krátká a nemnoho jeho obrazů se dochovalo. Dirck van Baburen je oceňován jako jeden z hlavních představitelů nizozemských caravaggistů, kteří výrazně ovlivnili další generace umělců jako byli Frans Hals, Rembrandt van Rijn, Jan Vermeer. Jeho obrazy ukazují vyhraněné typy lidí, kontrastem světla a stínu dokázal zdůrazňovat jejich tělesnost. Byl jedním z prvních umělců, kteří popularizovali žánrové výjevy jako jsou hudebníci, hráči na loutnu. Jedním z jeho nejznámějších prací je Kuplířka (Muzeum výtvarných umění, Boston). Zobrazuje muže, který nabízí minci za služby prostitutky, hrající na loutnu, zatímco stará žena, kuplířka, kontroluje své peníze. Tento obraz (nebo kopii) vlastnil tchán Johannes Vermeer a objevuje se ve dvou dílech tohoto umělce: Koncert (ukradený z muzea Isabella Stewart Gardner v Bostonu) a Žena sedící u klavíru (Národní galerie v Londýně ). Nejznámějším Baburenovým dílem je oltářní obraz v kostele San Pietro in Montorio. Pro kardinála Scipione Borghese Baburen namaloval obraz Zatčení Krista (Galerie Borghese) a pro Vincenza Giustinianiho obraz Kristus umývající nohy apoštolům (Gemäldegalerie, Berlín). .

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Han van Meegeren - jeden z nejznámějších padělatelů - zhotovil kopii tohoto obrazu, padělek chtěl pravděpodobně prodat jako originál Johannese Vermeera.

Významná díla[editovat | editovat zdroj]

  • Kladení do hrobu - 1617, San Pietro in Montorio, Řím
  • Chlapec s bubínkem -1621, Centraal Museum, Utrecht
  • Spoutaný Prométheus, 1623, Rijksmuseum, Amsterodam
  • Zatčení Krista - 1619, Galleria Borghese, olej na plátně, 139 x 202 cm
  • Kristus umývající apoštolům nohy - 1616, olej na plátně, 199 x 297 cm, Gemäldegalerie Berlin
Kristus umývající apoštolům nohy
Zatčení Krista, olej na plátně


Baburen velmi emotivně vyjadřuje bezvýchodnou Kristovu situaci uprostřed ozbrojených vojáků. Jidáš právě gestem ruky, kterou pokládá na Kristovu hruď, dokončuje svou zradu. Kontrastem k dramatičnosti výjevu jsou Kristovy dlaně, zobrazené jako bezbranné, sevřené a tvořící protiklad drsného výjevu. .

[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dirck van Baburen na anglické Wikipedii.

  1. STUKENBROCK, Christine; TÖPPER, Barbora. 1000 mistrovských děl Evropského malířství. Příprava vydání Andrea Poláčková; redakce Jan Heller. [s.l.]: Nakl. Slovart, s.r.o., 2008. ISBN 978-80-7391-129-4, ISBN Imprint 978-3-8331-2128-9. 

Související články[editovat | editovat zdroj]