Dionýsius Heger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Admodum Reverendus Dominus
Dionýsius Heger
osobní děkan
provizor oseckého kláštera
Církev římskokatolická
Provincie česká
Znak Znak
Zasvěcený život
Institut cisteriáci
Sliby  
            dočasné 26. září 1909
            doživotní 28. září 1912
Svěcení
Kněžské svěcení 13. července 1913 Litoměřice
světitel Josef Gross
Osobní údaje
Datum narození 17. května 1887
Místo narození Chyše, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí 15. srpna 1945
Místo úmrtí důl Pluto, Louka u Litvínova, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtí infarkt myokardu
Místo pohřbení hřbitov v Oseku
Některá data mohou pocházet z datové položky.

P. Dionysius Franz Heger OCist. (17. května 1887 Chyše15. srpna 1945 důl Pluto, Louka u Litvínova) byl německý cisterciák, provizor oseckého kláštera a oběť vysídlení německého obyvatelstva z Československa po II. světové válce.

Život[editovat | editovat zdroj]

Rodák Franz Heger z Chyše u Žlutic v západních Čechách jako mladý muž vstoupil do cisterciáckého kláštera v Oseku. Dne 23. září 1908 měl obláčku a přijal řádové jméno Dionýsius. Časné sliby složil 26. září 1909 a trvalé sliby 28. září 1912. V letech 19091912 studoval na teologickém učilišti v Litoměřicích, kde také přijal 13. července 1913 kněžské svěcení. Po vysvěcení se vrátil zpět do kláštera v Oseku. V roce 1914 se stal kaplanem v Mariánských Radčicích. Od roku 1915 byl jmenován kaplanem ve farnosti Jeníkov. V letech 19181926 byl kaplanem při klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie v Oseku. Od roku 1927 opět působil v Jeníkově nejdříve jako administrátor a poté jako osobní děkan. V klášteře zastával funkci provizora. Za německé okupace mu bylo zakázáno vyučovat náboženství. Po skončení II. světové války byl 1. července 1945 spolu s opatem Eberhardem Harzerem zatčen československý úřady.

Byl brutálně vyslýchán s cílem prokázat mu kolaboraci s nacisty. Ač mu nic prokázáno nebylo, bylo rozhodnuto, aby šel spolu s jinými mnichy na nucenou práci v uhelných dolech. Nejprve byl držen v Oseku a poté v Duchcově. Následně byl přemístěn do internačního tábora v Libkovicích. Dne 15. srpna 1945 byl odveden do dolu Pluto v Louce u Litvínova, kde v ten den i zemřel. Podle některých svědectví zřejmě na infarkt myokardu. Jeho tělesné ostatky byly uloženy na oseckém hřbitově.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KONOPÍK, Petr. Osudy oseckého kláštera v letech 1938 – 1950. Praha, 2015. Diplomová práce. Ústav dějin křesťanského umění. Vedoucí práce Tomáš Petráček. s. 25. Dostupné online.
  • THEBES, Jindřich Bernhard. Přehled opatů oseckého kláštera. In: KRUTSKÝ, Norbert. 800 let kláštera Osek, jubilejní sborník. [s.l.]: Cisterciácké opatství Osek a Spolek přátel klášter Osek, 1996. ISBN 80-85204-30-4. S. 27 a 31.

Související články[editovat | editovat zdroj]