Dimovo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dimovo
Димово
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška75 m n. m.
StátBulharskoBulharsko Bulharsko
OblastVidinská
ObštinaDimovo
Dimovo
Dimovo
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel1 106 (2020[1])
Etnické složeníBulhaři
Náboženské složenípravoslaví
Správa
Telefonní předvolba09341
PSČ3750
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dimovo (bulharsky Димово) je město ležící v severozápadním Bulharsku, v Dolnodunajské nížině na úpatí Staré planiny. Je správním střediskem stejnojmenné obštiny a má přibližně 1 100[2] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První osídlení v místě založili Římané, o čemž svědčí četné vykopávky především opevnění, a přisuzuje se jim i most přes říčku Arčar, z něhož se dochovaly základy. Současné sídlo vzniklo jako dědina v druhé polovině 19. století a patří tak v Bulharsku k nejmladším. Po dobytí Kavkazu Ruskem v letech 1862–1864 emigrovali muslimští Čerkesové do Malé Asie. V rámci své národnostní politiky je Osmanská říše násilně přesídlila do oblastí s kompaktním křesťanským obyvatelstvem, aby tam posílila svůj vliv. V oblasti byly takto založeny tři čerkeské kolonie. Mezi bulharskými vesnicemi Bela, Kostičovci a Makreš se na obou stranách říčky Arčar usadilo asi 300 čerkeských rodin a sídlo se pojmenovalo Osmanie.

Za rusko-turecké války po pádu Belogradčiku Čerkesové ves opustili spolu s ustupující tureckou armádou. Opuštěné nemovitosti zabírali Bulhaři z okolí a po berlínském kongresu také uprchlíci ze západní Thrákie, kteří si ještě v roce 1878 postavili na levém břehu řeky asi 73 domů. Obec získala své první bulharské jméno Bărzica.[p 1] Od jara 1879 se na levém břehu začaly usazovat i bulharské rodiny a počet domů vzrostl o 60 a dědina se přejmenovala na Bărzici. O něco později přišli další osadníci z různých balkánských vesnic a na úpatí západních svahů si postavili dalších 40 domů. Na druhé straně thráčtí osadníci se postupně během následujících tří let odstěhovali nejspíše proto, že mluvili v tomto regionu neobvyklým dialektem se silnějším vlivem řečtiny a turečtiny a i jejich zvyky byly odlišné. V květnu 1881 byla obec přejmenována na Alexandrovo na počest knížete Alexandra Battenberga, který se zde zastavil na oběd při cestě do Vidinu. Školní výuka byla zahájena na podzim roku 1879 a v roce 1883 byla zprovozněna nová budova školy. V roce 1903 byla dokončen pravoslavný kostel. V roce 1907 bylo založeno spotřební družstvo Progress, které v roce 1910 otevřelo první obchod ve vsi. V roce 1923 byla zprovozněna trať Mezdra-Vidin a zdejší železniční stanice se stala spádovou pro zhruba 35 okolních osad.

V roce 1936 se obec po krátkou dobu jmenovala Vlajkovo, ale pro odpor místních obyvatel jí byl navrácen původní název v mírně pozměněné podobě Kňaz Alexandrovo. V roce 1938 tu byl otevřen nový strojní mlýn s německou technologií. K poslednímu přejmenování došlo v roce 1951, kdy ves dostala jméno podle pseudonymu místního partyzána Živko Pueva. Městem bylo Dimovo prohlášeno v roce 1969.[3]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Ve městě žije 1 103 obyvatel a je zde trvale hlášeno 1 106 obyvatel.[1] Podle sčítání 1. února 2011 bylo národnostní složení následující:[4][p 2]

BulhařiRomové

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. bulharsky бързи, bărzi znamená rychle.
  2. Jsou uvedeni pouze ti, kdo národnost deklarovali.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Тримесечни таблици на адресно регистрираните по постоянен и по настоящ адрес лица към 15.09.2020 г. (по области, общини и населени места) [online]. Sofie: Главна Дирекция, Гражданска Регистрация и Административно Обслужване, 2020-09-15 [cit. 2020-10-20]. Dostupné online. (bulharsky) 
  2. Dostupné online.
  3. Община Димово [online]. Община Димово, -2009-12-16 [cit. 2020-12-06]. Kapitola История на общината. Dostupné online. (bulharsky) 
  4. НАСЕЛЕНИЕ ПО ОБЛАСТИ, ОБЩИНИ, НАСЕЛЕНИ МЕСТА И САМООПРЕДЕЛЕНИЕ ПО ЕТНИЧЕСКА ПРИНАДЛЕЖНОСТ КЪМ 1.02.2011 ГОДИНА [online]. Sofie: Национален статистически институт, 2011 [cit. 2015-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03. (bulharsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]