Dilidžan
| Dilidžan Դիլիջան | |
|---|---|
 | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 40°44′27″ s. š., 44°51′47″ v. d. |
| Nadmořská výška | 1 500 m n. m. |
| Stát |  Arménie |
  Dilidžan | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 13 km² |
| Počet obyvatel | 16 600 (2016) |
| Hustota zalidnění | 1 276,9 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| Označení vozidel | 57 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dilidžan (arménsky Դիլիջան) je lázeňské město v provincii Tavuš na severozápadě Arménie. Žije zde přibližně 17 tisíc obyvatel.
Místními je město nazýváno „Arménské“, nebo „malé Švýcarsko“. Dilidžan je jedním z nejdůležitějších lázeňských rezortů v Arménii. Leží v nadmořské výšce kolem 1500 m n. m. uvnitř stejnojmenného národního parku. Množství okolních lesů, hory a vzdálenost od dalších měst jej činí ideálním sídlem pro řadu arménských umělců, skladatelů, filmařů.
Ulice „Šarambejan“ je chráněna jako „staré město“. Je na ní několik řemeslnických dílen, galerií a muzeum. Oblíbenými rekreačními aktivitami ve městě jsou pěší turistika, horská cyklistika a pořádání pikniků.
Městská práva získal Dilidžan v roce 1951. Podle sčítání lidu v roce 2009 žilo v Dilidžanu 15 601 lidí,[1] v roce 2011 už 17 712 lidí, zatímco v roce 1989 to bylo 23 700 osob.
Podle plánu arménské vlády se má město přeměnit na regionální finanční centrum. Plán začala vláda uskutečňovat přesunem zaměstnanců a operací arménské centrální banky do Dilidžanu v roce 2013.[2]
Dilidžan je v současnosti nejrychleji rostoucím sídlem v Arménii.[3]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Poblíž města bylo při výstavbě silnic v roce 1859 objeveno pohřebiště z pozdní doby bronzové (asi 1300 př. n. l.) Tato lokalita nese jméno podle hlavního inženýra stavebních prací, inženýra Redkina. Mnoho hrobů bylo nedotčených a obsahovalo velké množství cenných artefaktů. Mrtví byli pohřbeni často na boku ve skrčené poloze, s tváří obrácenou na západ.[4] Předměty z hrobů byly datovány do pozdní doby bronzové až mladší doby železné (konec 2. tisíciletí př. n. l. až počátek 1. tisíciletí př. n. l.). Některé z objevených předmětů byly převezeny do muzeí v Moskvě, Petrohradě, Tbilisi, Baku a Jerevanu, zbytek je uchován v dilidžanském geologickém muzeu.
Ve středověku byla oblast dnešního města, zvaná Hovk, oblíbeným loveckým revírem místních vládců. Ve 13. století byla poblíž města založena osada Bujur Dili. V období 10. až 13. století vznikly blízké kláštery Haghartsin a Goshavank. Kláštery se rychle rozvíjely a staly se centry vzdělanosti a kultury. Haghartsin je jedním z typických přikladů vývoje arménské architektury ve středověku. V okolí města se zachovaly další důležitá centra náboženství a vzdělanosti, jako jsou kláštery Jukhtak Vank a Matosavank. Město ve středověku patřilo arménským králům. V roce 1866 zmínil francouzský cestovatel Jean Chardin poprvé město „Dilijan“. V roce 1801 se město dostalo pod ruskou nadvládu.
Ve druhé polovině 19. století se město stalo známým horským střediskem a počet obyvatel začal vzrůstat. V roce 1868 zde vznikla první škola. Koncem 19. století zde byly příznivé podmínky pro kulturní rozvoj, bylo zde založeno několik divadelních skupin a v roce 1908 byla založena veřejně přístupná knihovna. V roce 1900 vzniklo i slavné divadlo pod širým nebem, známé jako „Rotunda“. Stalo se oblíbeným místem místních i hostujících ruských intelektuálů.
V této době bylo ve městě postaveno mnoho moderních domů v tradičním stylu. Bohatí Arméni z Tbilisi a jiných míst Zakavkazska zde začali stavět své vily. Architektura v Dilidžanu je charakterizována sedlovou střechou pokrytou taškami, širokým zdobeným arkýřem a bílými stěnami. Tento styl se rychle rozšířil po vesnicích v údolí řeky Aghstev. Počátkem 20. století se ve městě rozšířilo mnoho tradičních řemesel jako kovářství, tkaní koberců, výtvarné umění, dřevoryt a další.
Poloha[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Dilidžan se rozkládá na březích řeky Agstafa, v úseku dlouhém asi 20 kilometrů, v nadmořské výšce 1500 metrů. Údolí ze severu obklopují vrcholy Malého Kavkazu a na jižní straně horské hřbety, setkávající se v průsmyku Semjonovka, kterým prochází silnice k jezeru Sevan. Horské oblasti jsou pokryty hustými lesy, zabírajícími plochu více než 34 000 hektarů. Ve vyšších nadmořských výškách lesy přecházejí v alpské louky. Kromě řeky Agstafa městem protéká mnoho jejích menších přítoků.
Klima města je mírné. Město se nachází ve středu horského pásma, pro které jsou typická mírná, středně horká léta a slunečné a relativně teplé zimy s dostatkem srážek. Průměrná roční teplota je +8,3 °C. Průměrná teplota v červenci je 18 °C, v lednu 0 až -2 °C. Suchý vzduch je patrný zejména v zimních a jarních měsících. Relativní vlhkost vzduchu je 70 % (62 až 65 %), srážek zde spadne 637 mm ročně. Celková doba slunečního svitu je 2091 hodin.[5]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Tradiční domy -
Město v mracích -
Klášter Jukhtak Vank -
Pohoří Malý Kavkaz -
Pohled na město
.jpg)
Partnerská města[editovat | editovat zdroj]
Pétange, Lucembursko, od května 2006
Noale, Itálie, od července 2011- Udine, Itálie, od července 2011
Roman, Rumunsko, od května 2012
Aix-en-Provence, Francie, od května 2012
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Dilijan na anglické Wikipedii a Dilidschan na německé Wikipedii.
- ↑ Marzes of the Republic of Armenia in figures, 2004-2008 (anglicky); .pdf; s. 193–276)
- ↑ Armenia To Move Central Back Out Of Capital [online]. Dostupné online.
- ↑ Dilijan central school is open. civilnet.am [online]. [cit. 2016-05-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-07-16.
- ↑ Elisabeth Bauer-Manndorff: Das frühe Armenien. Grundlagen der Archäologie und Urgeschichte. Verlagsbuchhandlung der Mechitaristen-Congegration, Wien 1984, S. 85
- ↑ dilijan.com. www.dilijan.com [online]. [cit. 2016-05-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-23.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dilidžan na Wikimedia Commons - Oficiální stránky (rusky), (anglicky)
- Článek v encyklopedii Armeniapedia (anglicky)
