Dilidžan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dilidžan
Dilijan mix new.jpg
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 1 500 m n. m.
Stát ArménieArménie Arménie
Dilidžan
Dilidžan
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 13 km²
Počet obyvatel 17 712 (2011)[1]
Hustota zalidnění 1 362,5 obyv./km²
Správa
Vznik 1951
Oficiální web www.dilijan.am
Označení vozidel 57
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dilidžan (arménsky Դիլիջան) je lázeňské město v provincii Tavuš na severozápadě Arménie.

Místními je město nazýváno „Arménské“ nebo „malé Švýcarsko“. Dilidžan je jedním z nejdůležitějších lázeňských rezortů v Arménii. Leží v nadmořské výšce kolem 1500 m n. m. uvnitř stejnojmenného národního parku, množství okolních lesů, hory a vzdálenost od dalších měst jej činí ideálním sídlem pro řadu arménských umělců, skladatelů, filmařů.

Ulice „Šarambejan“ je chráněna jako „staré město“, je na ní několik řemeslnických dílen, galerií a muzeum. Oblíbenými rekreačními aktivitami ve městě je pěší turistika, horská cyklistika a pořádání pikniků.

Městská práva získal Dilidžan v roce 1951. Podle sčítání lidu v roce 2009 žilo v Dilidžanu 15 601 lidí,[2] v roce 2011 už 17 712 lidí, zatímco v roce 1989 to bylo 23 700 osob.

Podle plánu arménské vlády se má město přeměnit na regionální finanční centrum, plán začala vláda uskutečňovat přesunem zaměstnanců a operací arménské centrální banky do Dilidžanu v roce 2013.[3]

Dilidžan je v současnosti nejrychleji rostoucím sídlem v Arménii.[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Historická Šarambejanova ulice, obnovená díky úsilí Tufenkianovy nadace

Poblíž města bylo při výstavbě silnic v roce 1859 objeveno pohřebiště z pozdní doby bronzové (asi 1300 př. n. l.) Tato lokalita nese jméno podle hlavního inženýra stavebních prací, inženýra Redkina. Mnoho hrobů bylo nedotčených a obsahovalo velké množství cenných artefaktů. Mrtví byli pohřbeni často na boku ve skrčené poloze, s tváří obrácenou na západ.[5] Předměty z hrobů byly datovány do pozdní doby bronzové až mladší doby železné (konec 2. tisíciletí př. n. l. až počátek 1. tisíciletí př. n. l.) Některé z objevených předmětů byly převezeny do muzejí v Moskvě, Petrohradě, Tbilisi, Baku a Jerevanu, zbytek je uchován v dilidžanském geologickém muzeu.

Ve středověku byla oblast dnešního města zvaná Hovk oblíbeným loveckým revírem místních vládců. Ve 13. století byla poblíž města založena osada Bujur Dili. V období 10. až 13. století vznikly blízké kláštery Haghartsin a Goshavank. Kláštery se rychle rozvíjely a staly se centry vzdělanosti a kultury. Haghartsin je jedním z typických přikladů vývoje arménské architektury ve středověku. V okolí města se zachovaly další důležitá centra náboženství a vzdělanosti, jako jsou kláštery Jukhtak Vank a Matosavank. Město ve středověku patřilo arménským králům. V roce 1866 zmínil francouzský cestovatel Jean Chardin poprvé město „Dilijan“. V roce 1801 se město dostalo pod ruskou nadvládu.

Tradiční domy ve městě
Pohled na město po dešti

Ve druhé polovině 19. století se město stalo známým horským střediskem a počet obyvatel začal vzrůstat, v roce 1868 zde vznikla první škola. Koncem 19. století zde byly příznivé podmínky pro kulturní rozvoj, bylo zde založeno několik divadelních skupin a v roce 1908 byla založena veřejně přístupná knihovna. V roce 1900 vzniklo i slavné divadlo pod širým nebem, známé jako „Rotunda“. Stalo se oblíbeným místem místních i hostujících ruských intelektuálů.

V této době bylo ve městě postaveno mnoho moderních domů v tradičním stylu. Bohatí Arméni z Tbilisi a jiných míst Zakavkazska zde začali stavět své vily. Architektura v Dilidžanu je charakterizována sedlovou střechou pokrytou taškami, širokým zdobeným arkýřem a bílými stěnami. Tento styl se rychle rozšířil po vesnicích v údolí řeky Aghstev. Počátkem 20. století se ve městě rozšířilo mnoho tradičních řemesel jako jsou kovářství, tkaní koberců, výtvarné umění, dřevoryt a další.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Ley v okolí města

Dilidžan se rozkládá na březích řeky Agstafa v úseku dlouhém asi 20 kilometrů v nadmořské výšce 1500 metrů. Údolí ze severu obklopují vrcholy Malého Kavkazu a na jižní straně horské hřbety setkávající se v průsmyku Semjonovka, kterým prochází silnice k jezeru Sevan. Horské oblasti jsou pokryty hustými lesy zabírajícími plochu více než 34 000 hektarů. Ve vyšších nadmořských výškách lesy přecházejí v alpské louky. Kromě řeky Agstafa městem protéká mnoho jejích menších přítoků.

Klima je mírné. Město se nachází ve středu horského pásma, které jsou typická mírná, středně horká léta a slunečné a relativně teplé zimy s dostatkem srážek. Průměrná roční teplota je +8,3 °C. Průměrná teplota v červenci je 18 °C, v lednu 0 až -2 °C. Suchý vzduch je patrný zejména v zimních a jarních měsících. Relativní vlhkost vzduchu je 70 % (62 až 65 %), srážek zde spadne 637 mm ročně, celková doba slunečního svitu je 2091 hodin.[6]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Dilijan na anglické Wikipedii a Dilidschan na německé Wikipedii.

  1. Dostupné online.
  2. Marzes of the Republic of Armenia in figures, 2004-2008 (anglicky); .pdf; s. 193–276)
  3. Armenia To Move Central Back Out Of Capital [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Dilijan central school is open
  5. Elisabeth Bauer-Manndorff: Das frühe Armenien. Grundlagen der Archäologie und Urgeschichte. Verlagsbuchhandlung der Mechitaristen-Congegration, Wien 1984, S. 85
  6. dilijan.com

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]