Dieter Seebach

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dieter Seebach
Narození31. října 1937 (86 let)
Karlsruhe
Alma materUniversity of Karlsruhe (do 1964)
Harvardova univerzita
PracovištěUniverzita Giessen
Spolková vysoká technická škola v Curychu
OceněníKarl-Ziegler-Preis (1987)
Stoletá cena (1990)
Cena Americké chemické společnosti za tvůrčí práci v syntetické organické chemii (1992)
Roger Adams Award in Organic Chemistry (1999)
Mezinárodní cena krále Fajsala za vědu (1999)
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dieter Seebach je německý chemik známý především díky výzkumu biopolymerů a dendrimerů a svými pracemi o stereochemii. Narodil se 31. října 1937 v Karlsruhe . Vystudoval chemii na univerzitě v Karlsruhe (TH) pod vedením Rudolfa Criegeeho. Později studoval na Harvardově univerzitě, kde ho vedl Elias Corey. Dostudoval v roce 1969. Po dokončení habilitační práce na téma selenem stabilizovaných karbaniontů a karbenů se stal profesorem organické chemie na univerzitě v Giessenu. Po šesti letech byl jmenován profesorem na ETH v Curychu, kde pracoval až do důchodu v roce 2003.[1]

Práce[editovat | editovat zdroj]

Podílel se na výzkumu chemie dendrimerů a na syntéze β-peptidů.[2][3] Seebach a Corey vyvinuli metodu přepólování (umpolung) karbonylové skupiny pomocí 1,3-propandithiolu, což významně rozšířilo možnosti organické syntézy.[4]

Po něm je pojmenována Fráter–Seebachova alkylace, diastereoselektivní reakce β-hydroxyesterů.

Věnoval se také průzkumu vlastností a reaktivity polyhydroxyalkanoátů.[5] Vyvinul metody jejich depolymerace[6][7][8], zabýval se analytickými metodami pro jejich charakterizaci,[9][10][11][12] a mechanismy jejich biodegradace.[13][14]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Cena Marcela Benoista za rok 2000 [15]
  • Cena Tetrahedron 2003 za kreativitu v organické chemii a biomedicínské chemii [16]
  • Cena Ryoji Noyori za rok 2004 [17]
  • Cena Arthur C. Cope 2019 [18]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dieter Seebach na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Prof. Dr. Dieter Seebach. chab.ethz.ch [online]. [cit. 2020-12-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ HOOK, David F. Celebrating Dieter Seebach's Contributions to Science: A Bitter Sweet Occasion?. CHIMIA International Journal for Chemistry. 2004-05-01, roč. 58, čís. 5, s. 321–324. Dostupné online [cit. 2020-12-10]. DOI 10.2533/000942904777677876. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  3. ↑ SEEBACH, Dieter; MATTHEWS, Jennifer L. β-Peptides: a surprise at every turn. Chemical Communications. 1997, čís. 21, s. 2015–2022. Dostupné online [cit. 2020-12-10]. DOI 10.1039/a704933a. (anglicky) 
  4. ↑ SEEBACH, Dieter; COREY, Elias J. Generation and synthetic applications of 2-lithio-1,3-dithianes. The Journal of Organic Chemistry. 1975-01-01, roč. 40, čís. 2, s. 231–237. Dostupné online [cit. 2020-12-10]. ISSN 0022-3263. DOI 10.1021/jo00890a018. (anglicky) 
  5. ↑ LI, J.; ORGAN, S. J.; HOBBS, J. K. Crystallization of hydroxybutyrate oligomers: 1. morphology and folding. Polymer. 2004-12-01, roč. 45, čís. 26, s. 8913–8923. Dostupné online [cit. 2020-12-10]. ISSN 0032-3861. DOI 10.1016/j.polymer.2004.10.034. (anglicky) 
  6. ↑ SEEBACH, Dieter; ZÜGER, Max. Über die Depolymerisierung von Poly-(R)-3-hydroxy-buttersäureester (PHB). Helvetica Chimica Acta. 1982-03-17, roč. 65, čís. 2, s. 495–503. Dostupné online [cit. 2020-12-10]. ISSN 0018-019X. DOI 10.1002/hlca.19820650208. (německy) 
  7. ↑ SEEBACH, Dieter; ZÜGER, Max F. On the preparation of methyl and ethyl (r)-(−)-3-hydroxy-valerate by depolymerization of a mixed phb/phv biopolymer. Tetrahedron Letters. 1984, roč. 25, čís. 26, s. 2747–2750. Dostupné online [cit. 2020-12-10]. ISSN 0040-4039. DOI 10.1016/s0040-4039(01)81280-6. (anglicky) 
  8. ↑ SEEBACH, Dieter; BECK, Albert K.; BREITSCHUH, Richard. Direct Degradation of the Biopolymer Poly[(R)-3-Hydroxybutyric Acid] to (R)-3-Hydroxybutanoic Acid and its Methyl Ester. Hoboken, NJ, USA: John Wiley & Sons, Inc. Dostupné online. ISBN 0-471-26422-9, ISBN 978-0-471-26422-4. S. 39–39. (anglicky) 
  9. ↑ BUERGER, H. Michael; MUELLER, Hans Martin; SEEBACH, Dieter. Matrix-assisted laser desorption and ionization as a mass spectrometric tool for the analysis of poly[(R)-3-hydroxybutanoates]. Comparison with gel permeation chromatography. Macromolecules. 1993-08, roč. 26, čís. 18, s. 4783–4790. Dostupné online [cit. 2020-12-10]. ISSN 0024-9297. DOI 10.1021/ma00070a009. (anglicky) 
  10. ↑ SEEBACH, Dieter; BRUNNER, Andreas; BURGER, H. Michael. Isolation and 1H-NMR Spectroscopic Identification of Poly(3-Hydroxybutanoate) from Prokaryotic and Eukaryotic Organisms. Determination of the Absolute Configuration (R) of the Monomeric Unit 3-Hydroxybutanoic Acid from Escherichia coli and Spinach. European Journal of Biochemistry. 1994-09, roč. 224, čís. 2, s. 317–328. Dostupné online [cit. 2020-12-10]. ISSN 0014-2956. DOI 10.1111/j.1432-1033.1994.00317.x. (anglicky) 
  11. ↑ SYKES, K. E.; MCMASTER, T. J.; MILES, M. J. Direct imaging of the surfaces of poly(β) hydroxybutyrate and hydroxybutyrate oligomers by atomic force microscopy. Journal of Materials Science. 1995-02-01, roč. 30, čís. 3, s. 623–627. Dostupné online [cit. 2020-12-10]. ISSN 1573-4803. DOI 10.1007/BF00356320. (anglicky) 
  12. ↑ RUEPING, Magnus; DIETRICH, Anja; BUSCHMANN, Volker. On the Structure of Poly(3-hydroxybutanoic acid) in Solution and in Phospholipid Bilayers. Circular Dichroism and Fluorescence Spectroscopy with Oligo(3-hydroxybutanoic acid) Derivatives. Macromolecules. 2001-09-01, roč. 34, čís. 20, s. 7042–7048. Dostupné online [cit. 2020-12-10]. ISSN 0024-9297. DOI 10.1021/ma010520u. (anglicky) 
  13. ↑ BACHMANN, Beat M.; SEEBACH, Dieter. Investigation of the Enzymatic Cleavage of Diastereomeric Oligo(3-hydroxybutanoates) Containing Two to Eight HB Units. A Model for the Stereoselectivity of PHB Depolymerase from Alcaligenes faecalis T1. Macromolecules. 1999-03-01, roč. 32, čís. 6, s. 1777–1784. Dostupné online [cit. 2020-12-10]. ISSN 0024-9297. DOI 10.1021/ma981496w. (anglicky) 
  14. ↑ BRANDL, Helmut; AEBERLI, Brigitte; BACHOFEN, Reinhard. Biodegradation of cyclic and substituted linear oligomers of poly(3-hydroxybutyrate). Canadian Journal of Microbiology. 2011-02-10. Dostupné online [cit. 2020-12-10]. DOI 10.1139/m95-185. (anglicky) 
  15. ↑ Past laureates – Marcel Benoist Foundation. marcel-benoist.ch [online]. [cit. 2020-12-10]. Dostupné online. 
  16. ↑ Tetrahedron. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  17. ↑ Ryoji Noyori Prize | SSOCJ | The Society of Synthetic Organic Chemistry, Japan. Ryoji Noyori Prize | SSOCJ | The Society of Synthetic Organic Chemistry, Japan [online]. [cit. 2020-12-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ 2019 Cope and Cope Scholar Award winners. Chemical & Engineering News [online]. [cit. 2020-12-10]. Dostupné online. (anglicky) 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dieter_Seebach&oldid=22253667“