Die Gezeichneten (Opera)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Poznamenaní
Die Gezeichneten
Les Stigmatises 0573B-Michelides.jpg
Základní informace
Skladatel Franz Schreker
Libretista Franz Schreker
Počet dějství 3
Originální jazyk němčina
Literární předloha Frank Wedekind: Hidalla
Datum vzniku 1913-1915
Premiéra 25. duben 1918
Frankfurtská opera
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Die Gezeichneten (Poznamenaní) je opera o třech dějstvích od skladatele Franze Schrekera, který zkomponoval hudbu i napsal libreto. Námětem opery je divadelní hra Hidalla (Hidalla oder Sein und Haben, 1903-1904), kterou napsal Frank Wedekind, a jejíž děj se odehrává v Janově v 16. století. Opera byla poprvé uvedena v roce 1918 ve Frankfurtské opeře.

Osoby a obsazení při premiéře[editovat | editovat zdroj]

Role[1] Hlasový obor Premiérové obsazení[2]
25. dubna 1918
(Dirigent: Ludwig Rottenberg)
Vévoda Antoniotto Adorno bas Walter Schneider
Hrabě Vitelozzo Tamare baryton Robert vom Scheidt
Lodovico Nardi, Podestà bas Willy Roos
Carlotta Nardi, jeho dcera soprán Else Gentner-Fischer
Alviano Salvago, Janovský šlechtic tenor Karl Ziegler
Guidobald Usodimare, Janovský šlechtic tenor Hermann Schramm
Menaldo Negroni, Janovský šlechtic tenor Erik Wirl
Michelotto Cibo, Janovský šlechtic baryton Rudolf Brinkmann
Gonsalvo Fieschi, Janovský šlechtic baryton Fritz Meurs
Julian Pinelli, Janovský šlechtic bas Josef Gareis
Paolo Calvi, Janovský šlechtic bas Josef Gareis
Notář bas Leo Kaplan
Ginevra Scotti soprán Marta Uersfeld
Martuccia, Alviano's housekeeper kontraalt Marie Welling-Bertram
Pietro, a cutthroat tenor
A youth tenor Franz Wartenberg
His friend bas Willy Schürmann
A young girl soprán Elisabeth Kandt
První senátor tenor Erik Wirl
Druhý senátor bariyton Rudolf Brinkmann
Třetí senátor bas Josef Gareis
Sluha bas
Služebná mezzosoprán Anita Franz
První měšťan tenor
Druhý měšťan bariyton Carl Bauermann
Třetí měšťan bas Willy Schürmann
Otec bas Paul Neumann
Matka kontraalt Frieda Hammerschmidt
Malý hoch němá role
První mladý muž tenor Franz Wartenberg
Druhý mladý muž baryton Carl Bauermann
Třetí mladý muž bas Willy Schürmann
obr bas Karl Kröff

Děj[editovat | editovat zdroj]

První jednání[editovat | editovat zdroj]

První scéna (místnost v paláci Alviana Salvaga) Alviano Salvago je mladý, bohatý, ale tělesně znetvořený šlechtic, který se pro svůj vzhled musel vzdát lásky žen. Ve svém paláci se setkává se svými přáteli - šesti janovskými šlechtici: Guidobaldem, Menaldem, Michelem Otto, Gonsalem, Julianem a Paolem. Nedaleko města nechal vybudoval umělý ostrov Elysium, kde v tajné jeskyni probíhají orgie těchto šlechticů pod vedením hraběte Tamare, při nichž jsou zneužívány a vražděny měšťanské dívky z Janova. Obyvatelé Janova jsou vyděšeni opakovaným mizením mladých dívek. Salvago se orgií neúčastní ale cítí se jako spoluviník. Aby ukončil znesvěcení svého vysněného místa, řekne svým šesti kamarádům, že plánuje druhého dne otevřít ostrov obyvatelům Janova.

Druhá scéna (Šest šlechticů mezi sebou): Šest přátel se obává vyzrazení svých skutků a považuje Salvagův plán za nebezpečný. Netrpělivě čekají na hraběte Tamare, aby situaci vyřešili.

Ve třetí scéně přichází Tamare a vypráví o krásné, neznámé ženě, do které se zamiloval, když ji zahlédl z kočáru svého otce.

Čtvrtá scéna (šlechtici a Tamare, Podestà[p 1] Nardi se senátory, jeho manželka a jeho dcera Carlotta Nardi, Salvago a notář): Šlechtici se shodují s Nardim na tom, že otevření ostrova obyvatelům města by měl schválit vévoda Adorno. Při schůzce Tamare poznává v Carlottě ženu, do které se zamiloval. Carlotta ho ale odmítá.

Pátá scéna (Martuccia a Pietro): Pietro unesl na Julianův popud měšťanskou dívku Ginevru Scotti a ukrývá ji u hospodyně Martuccie v Salvagově paláci.

Šestá scéna (Salvago a Carlotta): Carlotta, která má nemocné srdce, žádá Salvaga, aby jí seděl modelem pro portrét. Ráda by ukázala, že vnitřní krása člověka nesouvisí s jeho krásou fyzickou. Salvago nakonec souhlasí s tím, že ji navštíví v jejím ateliéru.

Druhé jednání[editovat | editovat zdroj]

První scéna (hala v paláci vévody Adorna, Podestà a tři senátoři) Neochota hraběte Adorna otevřít Elysium veřejnosti se nelíbí Podestovi a senátorům.

Druhá scéna (Adorno a Tamare) Vévoda Antoniotto Adorno.[p 2] Tamare prozrazuje Adornovi tajemství ostrova a jeskyně lásky a žádá ho, aby tento dar zastavil. Adorno se obává, že by Salvago získal otevřením ostrova nežádoucí popularitu u městského lidu a proto jej nedovolí.

Třetí scéna (V Carlottině ateliéru: Carlotta a Salvago) Během Carlottiny práce na skice portrétu si Carlotta a Salvago navzájem vyznávají lásku.

Třetí jednání[editovat | editovat zdroj]

Vévoda schvílil zpřístupněná ostrova Elysium. Občané Janova přicházejí a obdivují jeho krásu. Salvago žádá Podestu o Carlottinu ruku. Ta ale odpovídá vyhýbavě a odchází. V jeskyni se setkává s Tamarem, který ji svádí a odvádí do milostnému salonku.

Salvago hledá zmizelou Carlottu. Najchází ji spící ležet na loži v objetí s Tamarem. Tamaro se vysmívá Salvagovi pro jeho vzhled a jeho lásku k Carlottě. Salvago jej v rozrušení probodne. Carlotta se probudí a vyznává svou lásku k Tamarovi. Když jistí, že je mrtev, touží zemřít s ním. Salvago zešílí a prchá.[3]

Inscenační historie[editovat | editovat zdroj]

Ve dvacátých letech 20. století byl Schreker po Richardu Straussovi druhým nejpopulárnějším operním skladatelem v Německu. Po nástupu nacistů byl ale pro svůj židovský původ propuštěn z funkce ředitele Musikhochschule v Berlíně i místa profesora kompozice na Akademii umění a jeho díla zmizela ze scén. Znovu se na scénách začala objevodat až koncem dvacátého století.

Uvedení v 21. století[editovat | editovat zdroj]

  • 2015 - Opéra de Lyon[4]
  • 2019 - Opera v Hannoveru (premiéra 6. dubna 2019)[5] Osoby a obsazení: Alviano Salvago (Robert Künzli), Vévoda Antoniotto Adorno (Stefan Adam), Hrabě Vitelozzo Tamare (Brian Davis), Lodovico Nardi (Tobias Schabel), Carlotta Nardi, Lodovicova dcera (Karine Babajanyan), Guidobald Usodimare (Edward Mout), Gonsalvo Fieschi (Frank Schneiders), Martuccia, Alvianova hospodyně (Mareike Morr), Menaldo Negroni (Martin Rainer Leipoldt), Pietro, zabiják (Pawel Brozek), Michelotto Cibo (Byung Kweon Jun), Julian Pinelli (David Eggert), Matka (Ula Drescher). Sbor a orchestr Státní opery Hannover, dirigent Mark Rohde. Přímý přenos premiéry ze Státní opery Hannover uvedl Český rozhlas - Vltava.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Podestà byl ve středověku titul starosty některých italských měst. někdy bývá titul překládán jako "dóže".
  2. Jedná se je postavu, která je založena na historické osobě, Antoniottovi II Adorno (1479-1528), který byl janovským dóžetem v letech 1522 k 1527

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Die Gezeichneten (Oper) na německé Wikipedii.

  1. Franz Schreker – Die Gezeichneten, opera in 3 acts [online]. Universal Edition [cit. 2010-07-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Musical events 25 April 1918 [online]. Italy: Amadeusonline [cit. 2010-07-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-07-28. (anglicky) 
  3. Die Gezeichneten. www.opera-guide.ch [online]. Operenführer - the virtual opera house [cit. 2019-04-07]. Dostupné online. 
  4. Les Stigmatisés. Opéra National de Lyon [online]. [cit. 2019-04-08]. Dostupné online. (francouzsky) 
  5. Staatsoper Hannover : Die Gezeichneten. oper-hannover.de [online]. [cit. 2019-04-07]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Christopher Hailey: Franz Schreker. Od roku 1878 do roku 1934. Kulturní biografie. Cambridge University Press, Cambridge a kol. 1993, ISBN 0-521-39255-1 (kapitola 3, str. 65ff). ).
  • Lewis Wickes: Studie o aspektech Schrekerovy opery "Die Gezeichneten". Berlínská technická univerzita, Berlín 1993 (disertační práce 1990).
  • David Klein: Krása je kořistou silné, opery Franze Schrekera "Die Gezeichneten" (= Schreker Perspectives 2), jsou Musikverlag, Mainz 2010

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]