Dickey Chapelle

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dickey Chapelle
Rodné jménoGeorgette Louise Meyer
Narození14. března 1919
Milwaukee
Úmrtí4. listopadu 1965 (ve věku 46 let)
Quảng Ngãi
Alma materShorewood High School
Povolánífotografka, spisovatelka, válečná fotografka, fotoreportérka a novinářka
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Georgette Louise Meyer (14. března 1919 Milwaukee, Wisconsin4. listopadu 1965 Quang Ngai, Vietnam) známá jako Dickey Chapelle[1] byla americká fotožurnalistka, která pracovala jako válečná korespondentka během druhé světové války ve Vietnamu.[2]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Chapelle se narodila 14. března 1919 v Milwaukee, Wisconsin a sudovala na Shorewood High School.[3] V šestnácti letech začala navštěvovat kurzy leteckého konstruktérství na MIT. Po škole se vrátila domů, kde pracovala na místním letišti a doufala, že se naučí pilotovat letadla místo toho, aby je navrhovala. Nicméně, když se její matka dozvěděla, že má vztah s jedním z pilotů, donutila Chapelle žít u jejích prarodičů v Coral Gables na Floridě. Tam Chapelle psala tiskové zprávy pro leteckou show, která vedla k misi v Havaně na Kubě.[4]

Příběh o katastrofě v kubánské letecké show, kterou Chapelle předložila novinám New York Times, zaznamenala redakce Transcontinental a Western Air (TWA), která ji pozvala do New Yorku. Tam pracovala v reklamní kanceláři společnosti TWA a začala pořádat týdenní kurzy fotografování s Tony Chapellem, kterého si v říjnu 1940 vzala. Nakonec skončila svou práci u TWA sestavením portfolia, které prodala časopisu Look v 1941.[4] Po patnácti letech manželství se s Tonym rozvedla a změnila své jméno na Dickey.

Průlom[editovat | editovat zdroj]

Navzdory průměrnému fotografickému pověření, se Chapelle během druhé světové války podařilo stát válečnou korespondentkou a fotoreportérkou pro časopis National Geographic. Jedním z jejích prvních úkolů bylo vyslání s námořní pěchotou do bitvy o Iwodžimu. Dokumentovala také bitvu o Okinawu.

Po válce cestovala po celém světě a často se vydávala do mimořádných dálek, aby získala příběh z válečné zóny. Během maďarské revoluce v roce 1956 byla Chapelle zajata a vězněna více než sedm týdnů. Později se naučila skákat padákem s výsadkáři a obvykle cestovala s vojáky. To vedlo k častým udělováním ocenění a získala respekt jak ve vojenské, tak v žurnalistické komunitě. Chapelle "byla drobná žena známá tím, že odmítala autority a její předpisová uniforma byla: polní uniforma, australský klobouk, výrazné brýle Harlequin a náušnice s perlou."[5]

Pozdější život[editovat | editovat zdroj]

Navzdory brzké podpoře Fidela Castra[6] byla Chapelle otevřenou antikomunistkou a hlasitě vyjádřovala tyto názory na počátku války ve Vietnamu. Její příběhy na počátku šedesátých letech vyzdvihovaly americké vojenské poradce, kteří bojovali a umírali v jižním Vietnamu, a také Sea Swallows - protikomunistické milice pod vedením otce Nguyen Lac Hoa.

Chapelle byla zabita ve Vietnamu dne 4. listopadu 1965, když byla na hlídce s námořní četou během operace Black Ferret, během vyhledávací a likvidační operace 16 km jižně od Chu Lai, v provincii Quang Ngai.[7] Chapelle byla zasažena na krku kusem šrapnelu z ručního granátu, který poranil její karotidovou tepnu. Zemřela brzy poté. Její poslední chvíle byly zachyceny na fotografii Henriho Hueta.[5] Její tělo bylo vráceno zpět do vlasti čestnou stráží složenou ze šesti námořníků a dostalo se jí plného vojenského pohřbu. Stala se první válečnou zpravodajkou, která byla zabita ve Vietnamu, stejně jako první americká reportérka, která byla zabita v akci.[8]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Cena George Polk Award klubu Overseas Press Club za nejlepší reportáž v jakémkoli médiu, vyžadující výjimečnou odvahu a iniciativu v zahraničí.[9]
  • V roce 1963 sdružení National Press Photographers Association udělilo cenu "Best Use of Photographs by a Newspaper" za její snímky připraveného bojového námořnictva ve Vietnamu, který se objevil v novinách Milwaukee Journal.[10]
  • Ocenění Distinguished Service Award, od sdružení U.S. Marine Corps Combat Correspondents Association.[11]

Dědictví[editovat | editovat zdroj]

  • Marine Corps League, ve spolupráci s americkým námořním sborem United States Marine Corps, na počest její památce uděluje každoročně cenu Dickey Chapelle Award aby ocenila ženu, která nejvíce přispěla k morálce a blahu mužů a žen námořní pěchoty USA.[12]
  • V roce 1966 byl umístěn v blízkosti místa její smrti památník s deskou, na které stojí: "Byla jednou z nás a bude nám chybět" ("She was one of us and we will miss her.")[13]
  • Chapelle je jednou z žen oceněných v dokumentárním filmu No Job for a Woman: The Women Who Fought to Report WWII (2011).[14]
  • V říjnu 2004 Klub Milwaukee Press uvedl Dickey Chapelle do své Síně slávy.[15][16]
  • V roce 2015, Milwaukee PBS o ní natočil dokumentární film s názvem Behind the Pearl Earrings: The Story of Dickey Chapelle, Combat Photojournalist.[13]
  • V srpnu 2015 Sdružení bojových korespondentů námořních sborů (Marine Corps Combat Correspondents Association) a brigádní generál Robert L. Denig ji posmrtně udělili ocenění za vynikající služby (Distinguished Service Award, DSA).[17]
  • V roce 2017 byla Dickey Chapelle prohlášena za čestnou námořnici na každoroční večeři Sdružení bojových korespondentů námořní pěchoty.[13]

Publikace[editovat | editovat zdroj]

  • CHAPELLE, Dickey. Needed - Women in Government Service. [s.l.]: R. M. McBride, 1942. 
  • CHAPELLE, Dickey. Girls at Work in Aviation. [s.l.]: Doubleday, Doran, 1943. 
  • CHAPELLE, Dickey. How Planes Get There. [s.l.]: Harper, 1944. 
  • CHAPELLE, Dickey. What's a Woman Doing Here?: A Reporter's Report on Herself. New York: Morrow, 1962. Dostupné online. 
  • CHAPELLE, Dickey. Modern Guerrilla WarFare: Fighting Communist Guerrilla Movements : 1941-1961. New York: Free Press of Glencoe, 1962. Kapitola How Castro Won, s. 325–335. 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dickey Chapelle na anglické Wikipedii.

  1. "Dickey Chapelle." Almanac of Famous People. Gale, 2011. Biography In Context. Web. 27 Feb. 2013.
  2. http://www.wisconsinhistory.org/topics/chapelle
  3. Shorewood School District to honor alumni, ex-teachers. www.jsonline.com. Milwaukee Journal Sentinel, 2003-05-07. Dostupné online [cit. 2007-09-17]. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  4. a b GAROFOLO, John. Dickey Chapelle Under Fire: Photographs by the First American Female War Correspondent Killed in Action. Madison, Wisconsin: Wisconsin Historical Society Press, 2015. ISBN 9780870207181. S. 2. 
  5. a b OSTROFF, Roberta. Fire in the Wind: The Biography of Dickey Chapelle. [s.l.]: Ballantine Books, February 11, 1992. ISBN 0-345-36274-8. 
  6. CHAPELLE, Dickey. What's A Woman Doing Here?: A Reporter's Report on Herself. www.latinamericanstudies.org. New York: William Morrow and Company, 1962, s. 254–278. Dostupné online [cit. 13 March 2018]. (anglicky) 
  7. JOHNSON, Charles. U.S. Marines in Vietnam: The Landing and the Buildup, 1965 (Marine Corps Vietnam Operational Historical Series). [s.l.]: Marine Corps Association, 1978. ISBN 978-0-89839-259-3. S. 93–96. 
  8. CUTLER, Thomas. Brown Water, Black Berets: Coastal and Riverine Warfare in Vietnam. [s.l.]: Naval Institute Press, 2012. Dostupné online. ISBN 978-1-61251-184-9. S. 67. 
  9. Dickey Chapelle Receiving Polk Award | Photograph [online]. 2015-07-07 [cit. 2019-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Pictures of the Year [online]. 2012-10-16 [cit. 2019-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Board Votes Posthumous 2015 Denig Award to Dickey Chapelle [online]. [cit. 2019-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-01-15. (anglicky) 
  12. Marine Corps League National Awards [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2005-01-03. (anglicky) 
  13. a b c https://www.usnews.com/news/best-states/wisconsin/articles/2017-09-18/photographer-who-died-in-vietnam-named-honorary-marine
  14. Dickey Chapelle - Women War Reporters [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Milwaukee Media Hall of Fame 2014 - Milwaukee Press Club [online]. [cit. 2018-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Remembering ‘fearless’ war photographer Dickey Chapelle. Columbia Journalism Review. Dostupné online [cit. 2018-03-25]. (anglicky) 
  17. BGen Robert L. Denig Memorial Distinguished Performance Award [online]. [cit. 2019-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]