Dichlorfenylfosfin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dichlorfenylfosfin
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Model molekuly
Model molekuly
Obecné
Systematický názevdichlorid fenylfosforitý
Sumární vzorecC6H5PCl2
Vzhledbezbarvá kapalina[1]
Identifikace
Registrační číslo CAS644-97-3
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)211-425-8
PubChem12573
SMILESClP(Cl)c1ccccc1
InChI1S/C6H5Cl2P/c7-9(8)6-4-2-1-3-5-6/h1-5H
Vlastnosti
Molární hmotnost178,98 g/mol
Teplota tání−51 °C (222 K)[1]
Teplota varu225 °C (498 K)[1]
Hustota1,356 g/cm3 (20 °C)[1]
Index lomu1,5958[1]
Rozpustnost ve voděnerozpustný
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
rozpustný v benzenu a sirouhlíku[1]
Povrchové napětí25 mN/m (20 °C)[1]
Termodynamické vlastnosti
Standardní molární spalná entalpie ΔH°sp−3400 kJ/mol[1]
Bezpečnost
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
H-větyH290 H301 H302 H314 H318 H335[1]
P-větyP234 P260 P261 P264 P270 P271 P280 P301+310 P301+312 P330+331 P303+361+353 P304+340 P305+351+338 P310 P312 P321 P330 P363 P390 P403+233 P404 P405 P501[1]
Teplota vzplanutí101 °C (374 K)[1]
Teplota vznícení159 °C (432 K)[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dichlorfenylfosfin je organická sloučenina se vzorcem C6H5PCl2. Používá se na přípravu fosfinů.

Dichlorfenylfosfin může být zakoupen nebo připraven elektrofilní substitucí benzenu chloridem fosforitým, přičemž jako katalyzátor slouží chlorid hlinitý.[2][3]

Tato sloučenina je meziproduktem přípravy dalších látek, jako například dimethylfenylfosfinu:

C6H5PCl2 + 2 CH3MgI → C6H5P(CH3)2 + 2 MgICl

McCormackově reakci reaguje dichlorfenylfosfin s dieny za vzniku chlorfosfoleniových iontů.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dichlorophenylphosphine na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l m https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/12573
  2. B. Buchner; L. B. Lockhart. Phenyldichlorophosphine.Chybí název periodika! 1951. DOI 10.15227/orgsyn.031.0088. 
  3. Robert Engel; JaimeLee Iolani Cohen. Synthesis of Carbon–Phosphorus Bonds. [s.l.]: [s.n.], 2004. Dostupné online. ISBN 0-8493-1617-0. 
  4. W. B. McCormack. 3-Methyl-1-Phenylphospholene oxide. Organic Syntheses. 1963. DOI 10.15227/orgsyn.043.0073. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]