Derivační kanál Kamjanicja-Užhorod

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Derivační kanál Kamjanicja-Užhorod
Chybí zde svobodný obrázek
Délka toku 10 km
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Derivační kanál Kamjanicja-Užhorod se nachází v okrese Užhorod v Zkarpatské Ukrajině. Začátek kanálu je na řece Uh v obci Kamjanicja nedaleko vlakové zastávky Nevicke-Pidzamok a ústí u města Užhorod zpátky do řeky Uh. [1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

V meziválečném období se podílela československá vláda na elektrifikaci Zakarpatské Ukrajiny. Byl vypracován zvláštní plán pro výstavbu elektráren, rozvoden a rozvodů elektřiny v roce 1922. Po první světové válce pouze města Užhorod, Mukačevo, Berehovo a Vynogradiv měly elektrárny, které ovšem měly zastaralé strojní vybavení nebo byly zastaveny pro nedostatek paliva. Z podnětu ministerstva veřejných prací v roce 1928 vykoupila Českomoravská Kolben Daněk (ČKD) akcie Užhorodské elektrárenské a. s. V roce 1929 byla vytvořena nová společnost Podkarpatské elektrárny v Užhorodě s účastí státu, soukromého kapitálu a měst Užhorodu, Berehova, Sevljuše, Mukačeva a země Podkarpatoruské. Byl navržen plán elektrifikace podle něhož byly zahájeny výstavby nových elektráren, trafostanic a rozvodných sítí.[2] Např. v roce 1930 stavební firma Nekvasil z Prahy-Karlína postavila novou tepelnou elektrárnu v Užhorodu s výkonem 5 MW, která nahradila zastaralou elektrárnu z roku 1902 v továrně na nábytek Mundus.[1]

Po prozkoumání geologických podmínek zakarpatských řek (např. Teresva, Terebla, Rika, Uh) bylo navrženo postavit 14 malých vodních elektráren s kapacitou 340 MWh za rok. Rozvoj výstavby byl přerušen druhou světovou válkou. Ve čtyřicátých letech 20. století podle českých plánů postavili Maďaři elektrárny na derivačním kanále Kamjanicja-Užhorod.[3]

Derivační kanál[editovat | editovat zdroj]

Jez a vpusť do derivačního kanálu

Kanál je dlouhý deset kilometrů a původně sloužil k plavení dříví k továrně Mundus. Výstavbou železnice v roce 1893 se dříví přestalo plavit. Výstavba byla zahájena celkovou rekonstrukcí kanálu, kterou provedla pobočka firmy Lanna v Užhorodu, byly postaveny i nové železobetonové mosty. V obci Kamjanicja byl v roce 1930 postaven na řece Uh jez dlouhý 124 metrů z betonu a lomového kamene a vpusť do kanálu. Stavidla vpustě jsou ovládány z dřevěného zastřešení. Po rekonstrukci byl výškový rozdíl mezi vodní hladinou na jezu v Kamjanici a ústím do řeky Uh v Užhorodě 18 metrů. Tento výškový rozdíl byl rozdělen do dvou přepadů o výšce 9,5 a 7,5 metrů. Na každém z nich byla postavena vodní elektrárna. První elektrický proud byl dodán až v roce 1942.

Kanál slouží jako zásobárna pitné vody pro obyvatele regionu.[4][5] Protože byl zanesen a kvalita vody se zhoršila byl v roce 2018 vyčištěn.[6][7]

Elektrárna Onokivci[editovat | editovat zdroj]

Elektrárna je vzdálená 4,3 km od vpusti do derivačního kanálu. Stavbu tvoří budova elektrárny s výrobní plochou je 650 m² a betonová 25 metrů dlouhá hráz s povodňovým přepadem vody. Mezi budovou a přepadem je bezpečnostní pěti metrový přeliv. Budova postavená z pálené cihly stojí na železobetonových základech (část pod hladinou vody). Strojní vybavení (vertikální vysokorychlostní turbíny a generátory) dodala česká firma Kolben a Daněk z Prahy. Výkon elektrárny je 2,65 MW. [8][1]

Elektrárna Užhorod[editovat | editovat zdroj]

Nachází se na konci derivačního kanálu asi šest kilometrů od elektrárny v Onokivci na území města Užhorod. Stavbu tvoří budova elektrárny s výrobní plochou 960 m² a povodňového a nouzového přelivu. Budova postavená z pálené cihly stojí na železobetonových základech (část pod hladinou vody). Strojní vybavení (vertikální vysokorychlostní turbíny a generátory) dodala česká firma Kolben a Daněk z Prahy. Výkon elektrárny je 1,9 MW.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c KRUSHYNSʹKA, Olena. Zakarpatí : průvodce bývalou Podkarpatskou Rusí. 1. vyd. Praha: [s.n.], 2017. 575 s. Dostupné online. ISBN 9788020026477, ISBN 8020026479. OCLC 1003854880 S. 312–315. 
  2. NS RČS 1929-1935, PS, tisk 2095. www.psp.cz [online]. [cit. 2019-11-18]. Dostupné online. 
  3. Що отримає Закарпаття, реалізувавши свою «водну» програму? @ Закарпаття онлайн. Закарпаття онлайн [online]. [cit. 2019-11-17]. Dostupné online. 
  4. Ужгород: Вода в дериваційному каналі не відповідає санітарним нормам @ Закарпаття онлайн. Закарпаття онлайн [online]. [cit. 2019-11-18]. Dostupné online. 
  5. Замок, рідкісні рослини та міні-ГЕС – стежками закарпатського села. Радіо Свобода [online]. [cit. 2019-11-18]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  6. Чистять дериваційний канал "Кам'яниця-Ужгород" – знайшли багато цікавого. uzhgorod.net.ua [online]. [cit. 2019-11-18]. Dostupné online. (rusky) 
  7. В Ужгороді розчищають дериваційний канал, який забезпечує місто питною водою. uzhgorod.net.ua [online]. [cit. 2019-11-18]. Dostupné online. (rusky) 
  8. Оноківська ГЕС. wikimapia.org [online]. [cit. 2019-11-17]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  9. Трибуна [online]. 2018-03-30 [cit. 2019-11-17]. Dostupné online. (ukrajinsky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]