Depozitní certifikát

Depozitní certifikát (řidčeji certifikát o vkladu) je obligační, časově omezený cenný papír, jehož emitentem je finanční instituce, nejčastěji banka, a držitelem její klient.

Náležitosti depozitního certifikátu[editovat | editovat zdroj]

Depozitní certifikát stanovuje, že:

banka potvrzuje držiteli certifikátu vložení jeho vkladu
banka si vyhrazuje právo zhodnotit volné finanční prostředky tohoto vkladu
je stanoveno, že tento vklad je převoditelný a nese úrok
banka se vydáním tohoto certifikátu zavazuje splatit jeho držiteli hodnotu certifikátu včetně úroku

I přes charakter depozitního certifikátu, jehož smyslem je možnost finanční instituce disponovat klientovými finančními prostředky na jasně stanovenou dobu, má vždy držitel certifikátu možnost předčasného výběru svých finančních prostředků, popřípadě i zrušení konta. To je ale v takovém případě zatíženo značným penále.

Depozitní certifikát by měl dále obsahovat:

výše úroku, resp. jeho přesný výpočet (je-li jeho stanovení komplikovanější, např. jedná-li se o variabilní úrok)
podmínky platby úroku (na konci období nebo či v průběhu doby platnosti certifikátu; v kolika splátkách či s jakou periodicitou)
právo klienta na předčasný výběr
finanční instituce si naopak může rezervovat maximální lhůtu na vydání vložených finančních prostředků od zažádání o předčasný výběr
výše penále za předčasný výběr nebo jiné porušení dohody depozitním certifikátem dané (třeba i v závislosti na době, která uběhne od vydání certifikátu, popř. též s dohodou o platbě a výši úroku při předčasném výběru)
bankovní poplatky, pojící se specificky s vydání depozitního certifikátu a správy takto zatíženého klientova účtu
možnosti nebo podmínky automatického obnovení certifikátu na další období po vypršení lhůty platnosti

Další vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Depozitní certifikáty jsou součástí monetárního agregátu M2.
Podobně jako dluhopisy se u depozitních certifikátů předpokládá vyšší objem vkladu. Existují kategorie tzv. „Jumbo CDs“ (česky přibližně: mamutí vklady), které začínají řádově od 100 000 dolarů.
Depozitní certifikáty mohou být (a u větších vkladů jsou) v listinné podobě; v jiných případech mohou existovat pouze jako evidence v podobě záznamu v knize depozitních certifikátů.
Depozitní certifikáty patří mezi nejbezpečnější investice volných finančních prostředků co do rizika a vymahatelnosti. I v případě bankrotu vydavatelské banky za vklad ve většině zemí ručí stát, například ve Spojených státech je to Federal Deposit Insurance Corporation (FDIC).
Podle dohody mohou být úroky, jimiž je certifikát zatížen, vypláceny průběžně jeho držiteli. V takovém případě se ale vklad finančně nezhodnocuje ani nestoupá základ, z kterého se úrok za každé zúčtovací období počítá.
Nejčastější termíny pro uvolnění vkladu, které finanční instituce nabízejí, jsou tři nebo šest měsíců či jeden až pět let.