Deoxynivalenol

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Deoxynivalenol
Vzorec
Obecné
Systematický název trichotec-9-en-8-on, 12,13-epoxy-3,7,15-trihydroxy-(3α, 7α)
Triviální název 4-Deoxynivalenol
Ostatní názvy vomitoxin
Sumární vzorec C15H20O6
Vzhled bílý krystalický prášek
Identifikace
Vlastnosti
Molární hmotnost 296,3 g/mol
Teplota tání 147-148 °C
Disociační konstanta pKa 11,912
Bezpečnost
Toxický
Toxický (T)
R-věty R25
S-věty S36/37/39 S45
H-věty H225 H302 H312 H318 H332
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
3
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Deoxynivalenol, DON, též vomitoxin, je jedovatá látka vytvářená plísněmi, které napadají zrno pšenice, ječmene, ovsa, žita, kukuřice i dalších obilnin. Při zpracování zaplísněných zrn deoxynivalenol kontaminuje potraviny a krmiva. U lidí se akutní otrava projevuje nevolností, zvracením, průjmem, bolestí břicha a hlavy, závratěmi a horečkou.[1] Ze zvířat je k účinkům vomitoxinu zvláště citlivé prase, u kterého kromě zvracení a průjmu může způsobit i krváceniny na sliznicích nebo náhlý úhyn. I při nízkých dávkách však látka způsobuje snížení příjmu krmiva. U krav způsobuje snížení dojivosti, u drůbeže snižuje hmotnost vajec.[2] Protože plísně netvoří jen jediný typ mykotoxinů, může přítomnost deoxynivalenolu posloužit i jako ukazatel přítomnosti dalších druhů.[2]

Maximální přípustné množství deoxynivalenolu v potravinách je stanoveno v Nařízení Komise (ES) č. 1881/2006,[3] limity pro krmiva pak v Doporučení Komise ze dne 17. srpna 2006.[4]

Chemická podstata[editovat | editovat zdroj]

Deoxynivalenol patří mezi trichotheceny, což jsou tetracklické seskviterpeny s 12,13 epoxy- skupinou. Funkční skupinou deoxynivalenolu je karbonylová skupina na C-8.[5] Sloučenina je velmi stabilní, zůstává beze změny během skladování obilnin, mletí zrna i během tepelné přípravy potravin.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. OPINION ON FUSARIUM TOXINS Part 1: Deoxynivalenol (DON) [online]. EUROPEAN COMMISSION HEALTH & CONSUMER PROTECTION DIRECTORATE-GENERAL, 2.12.1999, [cit. 2012-05-25]. Dostupné online.  
  2. a b Vladimír Kummer, Ludmila Faldíková, Ivan Herzig, Alena Láníková. Účinky mykotoxinů na zdraví a reprodukci zvířat, diagnostika a prevence mykotoxikóz. Brno : Výzkumný ústav veterinárního lékařství, 2001. 43 s. Kapitola účinky mykotoxinů na zdravotní stav a reprodukci zvířat, s. 25. (česky) 
  3. Nařízení Komise (ES) č. 1881/2006 Sb., kterým se stanoví maximální limity některých kontaminujících látek v potravinách. In: Sbírka zákonů. 2006. Dostupné online. Dostupné online. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR.
  4. Doporučení Komise (ES) č. 576/2006 Sb., o přítomnosti deoxynivalenolu, zearalenonu, ochratoxinu A, T-2 a HT-2 a fumonisinů v produktech určených ke krmení zvířat. In: Sbírka zákonů. 2006. Dostupné online. Dostupné online. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR.
  5. a b ERIKSEN, G.S.; ALEXANDER, J.. Fusarium toxins in cereals – a risk assessment. Kodaň : Nordic Council of Ministers, Tema Nord, 1998. 502 s.