Denham Fouts

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Denham Fouts
Narození 9. května 1914
Jacksonville
Úmrtí 16. prosince 1948 (ve věku 34 let)
Řím
Místo pohřbení Protestantský hřbitov
Alma mater Kalifornská univerzita v Los Angeles
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Denham „Denny“ Fouts (9. května 1914, Jacksonville16. prosince 1948, Řím[1]) byl americký prostitut a celebrita.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve floridském Jacksonville jako Louis Denham Fouts Edwinu Foutsovi, který absolvoval Yaleovu univerzitu a byl ředitelem továrny na košťata[2], a Mary E. Denhamové. Měl sestru Ellen (narozenou 1916) a bratra Frederica (1918–1994).[3]

V roce 1926 dvanáctiletý Fouts napsal časopisu Time dopis, ve kterém protestoval proti zneužívání zvířat při natáčení filmů.[4] Ve svých nácti letech pracoval jako prodavač v obchodě se zmrzlinou.[5] Později jeho otec požádal příbuzného, předsedu obchodního řetězce Safeway Inc. o pracovní místo pro syna, a tak byl mladý Louis poslán na sever do Washingtonu.[6] Odjel však do New Yorku, na Manhattan, kde nějakou dobu pracoval jako doplňovač zboží a začal přitahovat pozornost svým vzezřením: štíhlý jako hieroglyf, tmavé vlasy, světle hnědé oči, rozštěpená brada. Spisovatel Glenway Wescott ho popsal jako „naprosto okouzlujícího a šíleně krásného“.[6]

Získal řadu bohatých patronů a patronek.[7][8] Mezi jeho přátele, kteří mu říkali Denny, patřili Christopher Isherwood, Brion Gysin, Glenway Wescott, Truman Capote, George Platt Lynes, Jane a Paul Bowlesovi, Jean a Cyril Connollyovi a Michael Wishart. Isherwood ho označil za „mýtickou figuru“ a „nejdražší prostitutku na světě“[9], Capote zase za „nejskvělejšího vydržovaného na světě“[6]. Fouts býval jednu dobu partnerem mecenáše Petera Watsona, rozešli se však kvůli Foutsově závislosti na opiu.[10]

V roce 1938 Fouts seznámil Briona Gysina s Paulem a Jane Bowlesovými a pak je šokoval „střílením planoucích šípů z hotelového okna na rušnou Avenue des Champs-Élysées“, poté co se naučil lukostřelbě během pobytu v Tibetu.[11] Foutsovo nezřídka výstředné chování mnohé přivádělo do rozpaků. Michael Shelden poznamenal: Foutsův jižanský šarm maskoval nestabilní a někdy i nepříjemnou povahu. Šířily se zvěsti o jeho minulosti a vyprávělo se o jeho nepředvídatelném a nebezpečném chování.[12]

Po vypuknutí druhé světové války nechal Watson Foutse kvůli jeho bezpečí vrátit se zpátky do Ameriky. V srpnu 1940 v Hollywoodu Fouts potkal Christophera Isherwooda. Isherwoodův guru, Swami Prabhavananda, odmítl přijmout Foutse jako žáka i přes jeho zájem o studium Védánty. Nicméně Isherwood cestoval spolu s Foutsem v létě roku 1941 a oba „vedli meditační život“.[7] Toto období je popsáno v Isherwoodově knize Down There on a Visit, kde Foutse reprezentuje postava Paula. Někdy během války byl Fouts, jenž patřil k odpíračům vojenské služby, zapojen do americké civilní služby. Později dokončil své středoškolské vzdělání, vystudoval medicínu na Kalifornské univerzitě v Los Angeles a pak se usadil v Evropě.[7] Když byl v Paříži, poslal Trumanu Capotemu nevyplněný šek z jediným slovem „přijeď“ poté, co ho nadchla Capoteho fotografie od Harolda Halmy na přebalu originálního vydání Jiné hlasy, jiné pokoje (Other Voices, Other Rooms). Capote šek odmítl, ale souhlasil s příjezdem a pak trávil hodiny posloucháním Foutsových příběhů v jeho temném bytě v Rue de Bac.[6]

Fouts byl údajně milencem mnoha významných osobností včetně budoucího krále Pavla I. Řeckého a francouzského herce Jeana Maraise.[13] Capote tvrdil s nadsázkou sobě vlastní, že kdyby Denham Fouts přistoupil na návrhy Hitlera, nebylo by druhé světové války.[14] Katherine Bucknellová, editorka Isherwoodových deníků, napsala: Denhama Foutse obklopuje mýtus.[15] Jeden z jeho přátel, John B. L. Goodwin, o Foutsovi řekl: On vynalezl sebe. Kdyby lidé neznali jeho původ, vymyslel by si ho.[6]

Poslední léta života Fouts strávil v marasmu, v posteli jako mrtvola, deku až k bradě, v ústech cigareta sama se spalující na popel. Jeho milenec (Anthony Watson-Gandy) mu vytahoval cigaretu těsně před tím, než mu popálila rty.[13] Našli ho mrtvého v roce 1948 v římském penzionu Fogetti. Zemřel v 34 letech na následky hypoplastické aorty a hypertrofie levé srdeční komory[1]. Podle Johna B. L. Goodwina byl nalezen v koupelně.[7] Je pohřben na Protestantském hřbitově v Římě, první zóna, 11. řada.[1]

Ohlas v literatuře[editovat | editovat zdroj]

  • Klíčový román Gavina Lamberta Norman's Letter pojednává o Foutsovi.[16]
  • Kapitola Unspoiled Monsters obsažena v nedokončeném románu Trumana Capoteho Answered Prayers se zakládá na Capoteho pojetí Foutsova života.[13]
  • Povídka Gore Vidala Pages from an Abandoned Journal z vydaného v roce 1956 souboru A Thirsty Evil: Seven Short Stories se opírá o život o Denhama Foutse.[13]
  • Down There on a Visit od Christophera Isherwooda obsahuje novelu Paul, jejíž titulní postava je ve skutečnosti Fouts.[13]
  • Románek s Foutsem měl malíř Michael Wishart, což podrobně popisuje jeho autobiografie High Diver.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Denham Fouts na anglické Wikipedii.

  1. a b c Datum, přičina a okolnosti smrti podle informací ze Zprávy o smrti amerického občana (Report of the Death of an American Citizen) zveřejněné American Foreign Service, dostupné na stránkách www.ancestry.com.
  2. Informace o povolání otce podle amerického sčítání lidu 1920, uvedeno na stránkách www.ancestry.com. V roce 1930 pracoval jako vedoucí oddělení v mlékárenské firmě v Atlantic Beach.
  3. Údaje o sourozencích podle amerického sčítání lidu 1920, uvedeno na stránkách www.ancestry.com. Datum bratrovy smrti podle jeho hrobu na Floridském národním hřbitově (Florida National Cemetery), sekce 308, místo 387.
  4. Time, Dopisy: pondělí, 21. června 1926
  5. Zaměstnání v Sherks Ice Cream Co. uvedeno v Jacksonville City Directory (1930–1931), dostupné na stránkách www.ancestry.com.
  6. a b c d e CLARKE, Gerald. Capote: A Biography. New York: Carroll & Graf Publishers, 2005. S. 171–174. (anglicky) 
  7. a b c d BUCKNELL, Katherine (edice). Christopher Isherwood: Lost Years, A Memoir 1945–1951. New York: HarperCollins, 2000. S. 311–312. (anglicky) 
  8. HASLAM, Nicholas. Redeeming Features: A Memoir. New York: Random House, 2009. S. 124. (anglicky) 
  9. DIRDA, Michal. Bound To Please: Essays on Great Writers and Their Books. New York: W. W. Norton & Company, 2004. S. 481. (anglicky) 
  10. FORD, Charles Henri. Water from a Bucket: a Diary, 1948–1957. New York: Turtle Point Press, 2001. S. 4. (anglicky) 
  11. SAWYER-LAUÇANNO, Christopher. An Invisible Spectator: A Biography of Paul Bowles. New York: Grove Press, 2000. S. 200. (anglicky) 
  12. SHELDEN, Michael. Friends of Promise: Cyril Connolly and the World of "Horizon". London: Hamish Hamilton, 1989. S. 33. (anglicky) 
  13. a b c d e LEDDICK, David. Intimate Companions: A Triography of George Platt Lynes, Paul Cadmus, Lincoln Kirstein, and Their Circle. New York: St. Martin's Press, 2000. S. 206–207. (anglicky) 
  14. ROREM, Ned. A Ned Rorem Reader. New Haven: Yale University Press, 2001. S. 275. (anglicky) 
  15. BUCKNELL, Katherine. Christopher Isherwood Diaries: Volume One 1939–1960. London: Methuen, 1996. S. 941. (anglicky) 
  16. GUNN, Drewey Wayne. Gay American Novels, 1870–1970. Jefferson: McFarland, 2016. S. 94. (anglicky)