Dené-kavkazské jazyky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Dené-kavkazské jazyky je navrhovaná, velká jazyková rodina, zahrnující jazyky sinotibetské, severokavkazské, jazyky na-dené, jenisejské, vaskonské (včetně baskičtiny) a Burušaskí. V roce 2008 přišel Edward Vajda s tzv. Dené-jenisejskou hypotézou, spočívající ve specifickém spojení mezi Na-Dené a Jenisejštinou, která byla částečně přijata. Nicméně validita zbytku této rodiny je odmítána, případně vnímána jako značně pochybná většinou historických lingvistů.

Historie hypotézy[editovat | editovat zdroj]

Klasifikace podobné Dené-kavkazské hypotéze byly předloženy již ve 20. století Alfredem Trombettim, Edwardem Sapirem, Robertem Bleichsteinerem, Karlem Boudou, E. J. Furnéerem, René Lafonem, Robertem Shaferem, Olivierem Guy Tailleurem, Morrisem Swadeshim, Vladimirem N. Toporovem, and jinými akademiky.

Moris Swadesh zahrnul všechny členy Dené-kavkazské rodiny do svojí rodiny, kterou nazýval Basko-denneánská. Byla pojménovány podle Baskičtiny a Navažštiny - jazyků které jsou od sebe v rámci této rodiny extrémně geograficky vzdálené. Podle Swadeshe zahrnovala tato rodiny jazyky vaskonské, kavkazské, uralo-altajské, drávidské, tibeto-burmanské, austronéské, čínské, japonské, chukchi (Sibiř), eskymácko-aleutské, wakashské, na-dené a pravděpodobně i Sumerštinu.