Obyvatelstvo Francie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Demografie Francie)
Skočit na: Navigace, Hledání
Hustota zalidnění Francie podle sčítání z roku 1999. Všechna teritoria jsou ve stejném geografickém měřítku.

Počet obyvatel Francie v roce 2017 činil 65 071 155 včetně zámořských teritorií.

Francie byla v historii nejpočetnější evropský národ. Během středověku tvořili Francouzi více než čtvrtinu populace Evropy; do 17. století se tento poměr změnil na pětinu. Do 20. století Francii v tomto směru dohnaly a předehnaly Německo a Rusko. Populace Francie ale rychle vzrostla díky baby boomu po II. světové válce.

Podle odhadů bude mít Francie v roce 2050 asi 70 608 998 obyvatel ale nepřekoná Německo, u kterého se v té době předpokládá zhruba 79 238 486 obyvatel. Francie by měla největší populaci v EU a druhý nejvyšší počet obyvatel v Evropě. Do roku 2080 by měla Francie mít 74 milionů obyvatel (se zámořskými teritorii). Tři nejlidnatější země v EU v roce 2080 by měly být:

Francie: 74 000 000

Velká Británie: 7600 Německo: 8000 [1].

Porodnost se znovu začala zvyšovat v devadesátých letech a v současnosti se drží okolo úrovně přirozeného nahrazování populace.

Z 802 000 novorozenců v kontinentální Francii v roce 2010 mělo 80,1 % oba rodiče Francouze, 13,3 % mělo jednoho francouzského rodiče a 6,6 % mělo oba rodiče, kteří nebyli Francouzi.[1][2] V tom samém roce mělo 27,3 % novorozenců alespoň jednoho rodiče, který se narodil v cizině, a 23,9 % mělo alespoň jednoho rodiče, který se narodil mimo Evropu (rodiče narození v zámořských teritoriích jsou bráni jako narození ve Francii).[1][3] Mezi lety 2006 a 2008 mělo as 40 % novorozenců ve Francii jednoho prarodiče narozeného v cizině (11 % narozených v jiné evropské zemi, 16 % v severní Africe a 12 % v jiné oblasti).[4]

Populace Francie v dějinách[editovat | editovat zdroj]

  • Údaje jsou pouze pro kontinentální Francii, nezahrnují zámořská teritora. Alžírsko a jeho départements, ačkoliv bylo integrální součástí Francie do roku 1962, není zahrnuto
  • Údaje se vztahují ke kontinentální Francii v hranicích z roku 2004. Toto bylo územmí Francie v letech 1860 až 1871 a znovu od roku 1919
  • Údaje před rokem 1801 jsou moderní odhady, údaje z roku 1801 a následujících let jsou založené na oficiálních sčítáních

Zdroj:[2]

Rok Populace Rok Populace Rok Populace
50 př.n.l. 2 500 000 1806 29 648 000 1896 40 158 000
1 5 500 000 1811 30 271 000 1901 40 681 000
120 7 200 000 1816 30 573 000 1906 41 067 000
400 5 500 000 1821 31 578 000 1911 41 415 000
850 7 000 000 1826 32 665 000 1921 39 108 000
1226 16 000 000 1831 33 595 000 1926 40 581 000
1345 20 200 000 1836 34 293 000 1931 41 524 000
1400 16 600 000 1841 34 912 000 1936 41 502 000
1457 19 700 000 1846 36 097 000 1946 40 506 639
1580 20 000 000 1851 36 472 000 1954 42 777 162
1594 18 500 000 1856 36 715 000 1962 46 519 997
1600 20 000 000 1861 37 386 000 1968 49 780 543
1670 18 000 000 1866 38 067 000 1975 52 655 864
1700 21 000 000 1872 37 653 000 1982 54 334 871
1715 19 200 000 1876 38 438 000 1990 56 615 155
1740 24 600 000 1881 39 239 000 1999 58 520 688
1792 28 000 000 1886 39 783 000 2006 61 399 733
1801 29 361 000 1891 39 946 000 2015 66 317 994

Projekce[editovat | editovat zdroj]

Zdroj: Worldometers (odhad)

Rok Populace
2020 65 721 165
2025 66 841 951
2030 67 894 271
2035 68 860 560
2040 69 648 311
2045 70 211 636
2050 70 608 998

Etnika[editovat | editovat zdroj]

V roce 2004 Institut Montaigne odhadl, že v kontinentální Francii je 51 milionů (85 %) bělochů evropského původu, 6 milionů (10 %) lidí ze severní Afriky, 2 miliony (3,5 %) černochů a 1 milion (1,5 %) lidí asijského původu, včetně všech generací s imigrantským původem.[5]

Etničtí Francouzi jsou potomky Keltů, Iberů, Liguranů, Italiků (včetně starověkých Římanů) a Řeků z jižní Francie,[6][7] smíšených později s Germány, kteří přišli na konci Římského impéria, například Franky, Burgundy, Alamany a Góty,[8] v malé míře Maury a Saracény na jihu[9][10][11][12][13][14][15] a Skandinávci, Vikingy, kteří se míšením s místní populací stali Normany, kteří se usadili hlavně v Normandii v 9. století.[16][17]

Ze zákona z roku 1872 Francie zakazuje při sčítání rozlišovat mezi svými občany na základě rasy nebo víry.[18]

Některé organizace se pokoušely o zavedení sběru dat o menšinových skupinách, ale tomu odporovala jiná sdružení a vládnoucí politici,[19][20] často na základě toho, že sběr takových statistik jde proti sekulárním principům Francie a připomíná identifikační dokumenty vichistické Francie.[21] Nicméně tento zákon nebrání různým průzkumům a hlasováním, která se na tyto otázky mohou svobodně ptát.

Jazyky[editovat | editovat zdroj]

Francouzština je jediným oficiálním jazykem Francie. Vzrůstá ale povědomí o regionálních jazycích, které nemají žádný oficiální status. Tyto jazyky zahrnují Langue d'oïl, Langue d'oc, románské jazyky jiné než francouzština, baskičtinu, bretonštinu a germánské jazyky.

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Francie nesbírá při sčítání data o náboženství nebo etnicitě, ale převažující vírou v zemi bylo od raného středověku katolictví. Návštěvnost kostelů je ale nízká a počet lidí bez vyznání během 20. století vzrostl. Pod studie IFOP z roku 2004 celkem 44 % Francouzů nevěřilo v Boha; v roce 1947 to pro srovnání bylo 20 %.[22] Na začátku 21. století se počet muslimů ve Francii odhadoval na 5 milionů.[23]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Demographics of France na anglické Wikipedii.

  1. a b Naissances selon le pays de naissance des parents 2010, Insee, septembre 2011
  2. Fakt, že dítě má rodiče cizince, nezakládá nárok na automatické francouzské občanství.
  3. Births by country of birth of the parents for Metropolitan France (TableT37quater)
  4. Les immigrés, les descendants d'immigrés et leurs enfants, Pascale Breuil-Genier, Catherine Borrel, Bertrand Lhommeau, Insee 2011
  5. Yazid Sabeg et Laurence Méhaignerie, Les oubliés de l'égalité des chances, Institut Montaigne, January 2004
  6. Éric Gailledrat, Les Ibères de l'Èbre à l'Hérault (VIe-IVe s. avant J.-C.), Lattes, Sociétés de la Protohistoire et de l'Antiquité en France Méditerranéenne, Monographies d'Archéologie Méditerranéenne – 1, 1997
  7. Dominique Garcia: Entre Ibères et Ligures. Lodévois et moyenne vallée de l'Hérault protohistoriques. Paris, CNRS éd., 1993; Les Ibères dans le midi de la France. L'Archéologue, n°32, 1997, pp. 38–40
  8. History Of France
  9. "Les Gaulois figurent seulement parmi d'autres dans la multitude de couches de peuplement fort divers (Ligures, Ibères, Latins, Francs et Alamans, Nordiques, Sarrasins...) qui aboutissent à la population du pays à un moment donné ", Jean-Louis Brunaux, Nos ancêtres les Gaulois, éd. Seuil, 2008, p. 261
  10. "Notre Midi a sa pinte de sang sarrasin", Fernand Braudel, L'identité de la France – Les Hommes et les Choses (1986), Flammarion, 1990, p. 215
  11. "Les premiers musulmans arrivèrent en France à la suite de l'occupation de l'Espagne par les Maures, il y a plus d'un millénaire, et s'installèrent dans les environs de Toulouse – et jusqu'en Bourgogne. À Narbonne, les traces d'une mosquée datant du VIIIe siècle sont le témoignage de l'ancienneté de ce passé. Lors de la célèbre, et en partie mythologique, bataille de Poitiers en 732, dont les historiens reconsidèrent aujourd'hui l'importance, Charles Martel aurait stoppé la progression des envahisseurs arabes. Des réfugiés musulmans qui fuyaient la Reconquista espagnole, et plus tard l'Inquisition, firent souche en Languedoc-Roussillon et dans le Pays basque français, ainsi que dans le Béarn", Justin Vaïsse, Intégrer l'Islam, Odile Jacob, 2007, pp. 32–33
  12. " Les Sarrasins gardèrent longtemps sur les côtes de la Provence, à la Garde-Freinet, un solide point d'appui et de là purent faire des incursions dans une partie de la France. Au huitième siècle, lors de l'invasion des Berbères dit Arabes, ceux-ci avaient pénétré jusque dans la vallée de la Loire : on parle même de leur venue dans la région orientale de la France, à Luxeuil, dans les Vosges et devant Metz. [...] les observations des anthropologistes ne permettent pas de douter que nombre de familles françaises dans les bassins de la Garonne et du Rhône ne soient issus des envahisseurs musulmans, Berbères modifiés par leur croisement avec les Espagnols, les Arabes et les noirs d'Afrique.", Élisée Reclus, Nouvelle géographie universelle: la terre et les hommes, Élisée Reclus, éd. Hachette, 1881, t. 2, chap. 1-Vue d'ensemble – Le milieu et la race, Ançêtres de Français, p. 45-46
  13. "L'élément sémitique, juif et arabe, était fort en Languedoc. Narbonne avait été longtemps la capitale des Sarrasins en France. (...) Ces nobles du Midi étaient des gens d'esprit qui savaient bien la plupart que penser de leur noblesse. Il n'y en avait guère qui, en remontant un peu, ne rencontrassent dans leur généalogie quelque grand-mère sarrasine ou juive.", Jules Michelet, Histoire de France, éd. Chamerot, 1861, t. 2, p. 335
  14. "Bien que le séjour des Arabes en France n'ait été constitué que par une série de courtes invasions, ils ont laissé des traces profondes de leur passage dans la langue, et [...] ils en ont laissé également dans le sang. [...] L'ethnologie nous en fournit la preuve, en retrouvant, après tant de siècles, des descendants des Arabes sur plusieurs parties de notre sol. Dans le département de la Creuse, dans les Hautes-Alpes, et notamment dans plusieurs localités situées autour de Montmaure (montagne des Maures), dans le canton de Baignes (Charente), de même que dans certains villages des Landes, du Roussillon, du Languedoc, du Béarn, les descendants des Arabes sont facilement reconnaissables.", Gustave Le Bon, La Civilisation des Arabes (1884), La Fontaine au Roy, 1990, p. 237
  15. "Il est certain que, de nos jours, on peut encore trouver en France des descendants des Sarrasins, notamment dans toute la région du sud de la Loire, dans les monts d'Auvergne, en Guyenne, en Languedoc et en Provence, voire même en Bourgogne.", René Martial, La Race française (1934), Mercure de France, 1934, p. 101-102
  16. The normans Jersey heritage trust
  17. Dudo of St. Quentin's Gesta Normannorum, English translation
  18. Oppenheimer, David B. (2008).  "Why France needs to collect data on racial identity...in a French way". Hastings International and Comparative Law Review 31 (2): 735–752. 
  19. Louis-Georges, Tin (2008).  "Who is afraid of Blacks in France? The Black question: The name taboo, the number taboo". French Politics, Culture & Society 26 (1): 32–44. doi:10.3167/fpcs.2008.260103. 
  20. "Black residents of France say they are discriminated against", International Herald Tribune, 31 January 2007. Ověřeno k 27 October 2009. 
  21.  "France's ethnic minorities: To count or not to count"(28 March 2009). The Economist 390 (8624). 
  22. http://www.ifop.com/europe/sondages/opinionf/croyances.asp
  23. V roce 2003 ministerstvo vnitra odhadovalo počet muslimů na 5-6 milionů, zatímco "Front National" mluvil o 8 milionech; Jonathan Laurence a Justin Vaïsse,Intégrer l'Islam, Odile Jacob, 2007