Demodikóza

Demodikóza u psů

Demodikóza neboli trudníkovitost (zpravidla u psů se hovorově označuje také jako červená prašivina) je parazitární kožní onemocnění, jehož příčinou je přemnožení roztočů rodu Demodex. Roztoč rodu Demodex je součástí normální kožní fauny osrstěných savců i člověka. Roztoči Demodex byli poprvé popsáni u psů (Demodex canis), později i u dalších živočichů. V roce 2003 byl dokonce popsán druh trudníka (Demodex phocidi), který parazituje na tuleni obecném.

Demodikóza není dědičná. Množství trudníků je regulováno imunitním systémem.

Původce onemocnění

Demodex canis

Trudníci rodu Demodex ve vlasovém folikulu

Trudník myší

Ze stěru obsahu vlasového folikulu napadeného psa odebraný trudník psí

Trudník ve vzorku odebraném z lidského obličeje

Demodex talpae, trudník žijící na krtkovi obecném

Demodikózu způsobují roztoči rodu Demodex, který zahrnuje zhruba 65 druhů, jejichž přirozeným hostitelem jsou převážně savci. Žijí v jejich vlasových folikulech, případně v místech s větším výskytem mazových žláz (uši, tlama, třísla, ocasní část atd.). Trudník je relativně malý parazit ze skupiny roztočů, má doutníkovitý tvar, dosahuje délky 0,1 mm až 0,5 mm. Samice je většinou větší než samec. Trudník má čtyři páry podsaditých nožek, které slouží k pohybu po hostiteli, přičemž trudník psí většinu svého života tráví v samotném chlupovém folikulu.

Nejznámějším zástupcem rodu Demodex je trudník psí (Demodex canis) a trudník kočičí (Demodex cati), nicméně existují i dva druhy parazitující na člověku, trudník tukový (Demodex folliculorum) a trudník mazový (Demodex brevis). Na psech parazitují také dva méně známé druhy, a sice trudník Gatův (Demodex gatoi) a trudník Demodex injai. Ve většině případů parazit napadá mazové žlázy nebo místa chlupových váčků, a to mladých zvířat nebo jedinců se sníženou imunitní reakcí.

• Demodex canis (trudník psí): žije výhradně v chlupových folikulech psů. Parazit se množí přímo na hostiteli a prochází několika vývojovými stadii, podobně jako veš na člověku;
• Demodex gatoi (trudník Gatův): žije spíše na povrchu kůže, často i s Demodex canis;
• Demodex injai: žije v samotných mazových žlázách (nežije na povrchu kůže nebo v chlupovém váčku);
• Demodex cati (trudník kočičí): vyskytuje se (zřídkakdy) na kočkách, žije obvykle v oblasti očí nebo ve zvukovodech. Projevuje se alopeciemi, šupinatěním kolem očí nebo ušním zánětem.

V roce 1993 byla v ČR prokázána demodikóza u kozy domácí. Projevila se alopecie|alopecií, zarudnutím kůže a zánětem spojivek. Původcem byl trudník kozí (Demodex caprae).

Prokázána byla také demodikóza u křečka zlatého (původce Demodex criceti) a králíků (původce Demodex cuniculi).

Vývojový cyklus trudníka psího

Vývojový cyklus trudníka psího probíhá v chlupovém folikulu, trvá 20–35 dní a má pět stadií. K samotnému oplození dochází ovšem na povrchu psího těla. Sameček oplodní samičku a zhruba po 3–7 dnech uhyne, zatímco samička se vrátí do vlasového váčku. Zde postupně naklade vajíčka. Po hodinách až dnech se z vajíčka vylíhne larva, která musí poměrně rychle projít nymfálními stadii (protonymfa a trytonymfa) do stadia dospělce. Celý proces trvá zhruba 14 dní. Dospělý jedinec uhyne přibližně do 35 dnů od vylíhnutí.

Dospělý parazit se ve vlasovém váčku živí buňkami folikulů, folikulárním detritem (odumřelé kožní buňky) a mazem. Predispozici k této parazitóze má například Jack Russell teriér.

Predispozice ke vzniku demodikózy existuje u krátkosrstých brachycefalických (krátkonosých) plemen, jako je anglický buldok nebo francouzský buldoček, mops, šarpej a také dobrman, německý ovčák, jezevčík a některá plemena teriérů. Vzhledem k tomu, že je predispozice dědičná, neměli by být psi trpící generalizovanou demodikózou určeni k chovu.

Přenos trudníka psího

K přenosu trudníka psího dochází tehdy, když se nachází na povrchu kůže nebo srsti, což je v době, kdy se trudníci rozmnožují. Nejčastěji tak dochází k přenosu z feny na štěně, protože jsou spolu dostatečně dlouho v kontaktu a trudník má dostatek času přemístit se ze srsti matky na štěně.

Matka je první pes, se kterým se štěně po prvních několik týdnů života setkává, takže mu předá celou svoji mikroflóru.

První příznaky přenosu můžeme na štěněti či jiném savci obvykle pozorovat až po několika měsících, když se trudníci namnoží. U většiny štěňat tento parazit mizí působením imunitních látek do 18 měsíců. Zhruba u 10 % štěňat či dospělých psů demodikóza pokračuje. Z lokální formy se stává generalizovaná forma. Nakazit se lze pouze přímým kontaktem. Nejvíce jsou náchylná štěňata během prvních několika dnů, kdy jsou výlučně kojena fenou a jsou stále v její blízkosti.

Rizikové faktory onemocnění psa

Onemocnění zpravidla souvisí s oslabením imunity, jehož důvodem může být:

• očkování či odčervení (případně jeho absence);
• přezubování;
• dospívání, když se v organismu mění poměr hormonů (obzvlášť u fen při prvním a druhém hárání);
• léčba kortikosteroidy, které částečně potlačují imunitní systém;
• jiné nemoci, které oslabí imunitní systém (jiní parazité, bakterie, viry);
• narušení psychické rovnováhy – týraná nebo špatně živená zvířata jsou k demodikóze náchylnější, dále různé stresové situace, jako je úmrtí majitele, přítomností dalšího psa, dítěte, snížený zájem o psa, stěhování, hluk atd. Narušením psychické rovnováhy je i odchod štěněte do nové rodiny, nového prostředí a odloučení od matky a sourozenců. Proto se demodex dostaví až v nové rodině a může vystrašit nové majitele, kteří mohou onemocnění vidět jako své zavinění.
• alergie a špatná snášenlivost léku či výrazná změna krmiva;
• zranění (např. po autonehodě);
• březost, kojení či porod;
• nízká vlhkost a vysoké teploty vzduchu venku nebo uvnitř domu.

Diagnostika

Vzhledem k velikosti trudníka, nelze jeho přítomnost odhalit hned, ale až s viditelnými kožními projevy (zarudlá kůže, vypadávání chlupů, neosrstěná místa na povrchu kůže). Přítomnost trudníka se musí diagnostikovat na základě prohlídky u veterináře a mikroskopicky. Počet jedinců na cm² může čítat až 80 000. U psů nebo obecně u savců se trudník vyskytuje přirozeně (zhruba u 30–60 % zdravých psů), ale v omezeném množství. Imunitní systém zvířete si s parazitem bez větších problémů poradí, pokud není oslabený – proto jsou nejrizikovějšími skupinami především mladí jedinci, stará zvířata a jedinci se sníženou funkci imunitního systému.

K mikroskopické diagnóze je nutné odebrat kožní seškrab, chlupy a část tkáně z meziprstních prostor. Dále se provádí biopsie kůže. (Před seškrabem je vhodné kůži zmačkat, čímž se vytlačí obsah chlupových folikulů i s parazity.) Seškrab se provádí skalpelem, na který se nanese kapka parafinového oleje. Ihned po odebrání se vzorek zkoumá pod mikroskopem při zhruba 100násobném zvětšení. Pokud průkaznost není zcela jasná, obvykle se zavádí preventivní léčba.

U některých psích plemen může být diagnostika problematická, protože mají „volnější“ kůži (např. šarpej). U těchto psích plemen dochází často k chronickému ztluštění kůže, což může způsobit chybné výsledky testu. V takovém případě se provádí biopsie kůže nebo se preventivně nasadí léčba. Na rozdíl od jiných onemocnění (např. svrabu) je nutné, aby se na daném jedinci nacházel živý trudník, a to nejlépe ve všech fázích životního cyklu.

Formy demodikózy

Formy lze dělit:

1. Dle věku: juvinilní forma (u mladých zvířat do věku dvou let, někdy se uvádí 18 měsíců) a adultní forma (zvířata starší dvou let, někdy také již od 18 měsíců).
2. Dle rozsahu: forma lokalizovaná (pouze ohniska) nebo generalizovaná (na celém těle).
3. Dle symptomů: forma skvamózní (suchá) a pustulózní (hnisavá).

Jednotlivé formy mohou na sebe navazovat nebo přecházet jedna v druhou, proto není vyloučeno, že se u jednoho jednice mohou vyskytovat různé formy demodikózy. Uvedené formy se vztahují především k trudníku psímu.

Lokální forma a generalizovaná forma

Lokální forma se vyskytuje spíše jen u štěňat do věku 18 měsíců (někdy může přecházet i do dospělosti jako adultní forma), kdy dochází k celkovému zesílení imunitního systému. Projevuje se okrouhlými ložisky bez chlupů, s výrazným zarudnutím a drobným šupinatěním pokožky. Nejčastěji se nachází v hlavové části kolem uší, nosu a na čele. Obvykle odezní sama, pokud zdravý jedinec má dostatečně silný imunitní systém. Lokalizovaná forma se obvykle omezí na jedno až dvě místa. Někdy se dělí na:

• lokalizovanou, spontánní demodikózu: většinou běžně odezní, klasická forma;
• lokalizovanou, iatrogenní demodikózu: na rozdíl od spontánní formy je vyvolána hormonální léčbou nebo kortikosteroidy.

Generalizovaná forma přechází z lokalizované asi v 10 % případů. Obvykle je doprovázena dalšími kožními chorobami, nejčastěji chronickou dermatitidou. Pokud hovoříme o generalizované formě, měla by postihovat minimálně ¼ těla psa a měla by být plošně souvislá, nevytváří tedy ložiska. Vždy je nutno diagnózou prokázat, o kterou formu jde, jelikož generalizovaná forma je obtížněji léčitelná. Generalizovaná forma obvykle indikuje nějaký zdravotní problém, proto není vyloučeno, že po vyléčení se demodikóza vrátí v lokální formě. Podobně jako lokální forma může být i generalizovaná dělena na dva základní typy:

• generalizovaná demodikóza: u mladých jedinců do věku dvou let. Obvykle se jedná o klasickou generalizovanou formu, která se rozvine při vrozené poruše imunity. Často může být doprovázena druhotnou bakteriální infekcí;
• generalizovaná demodikóza způsobená iatrogenní nebo spontánní imunosupresí: vyskytuje se u starších psů, často následkem nějaké léčby (nejčastěji při léčbě nádorů, metabolických poruch nebo onemocnění jater).

Skvamózní (suchá) a pustulózní (hnisavá) forma

• Skvamózní a pustulózní demodikóza se řadí mezi chronická onemocnění. Vznikají nejčastěji v důsledku zanedbání léčby generalizované demodikózy. Projevem bývají hnisavé záněty kůže; oblasti mezi prsty jsou často zarudlé a obtížně se léčí. Skvamózní forma bývá svědivá a dochází k sekundární invazi bakterií.
• Naopak při pustulózní formě dochází nejen k sekundární bakteriální infekci, ale také k hnisání chlupových váčků (folikul). Při léčbě je tedy nutné léčit jak bakteriální, tak parazitární onemocnění čili odstranit parazita.

Pododemodikóza

Kategorie demodikózy. Onemocnění se nachází v oblasti tlapek a pro zvíře je velmi nepříjemné a bolestivé, tlapky jsou oteklé. Pododemodikóza je obvykle doprovázena bakteriální infekcí a může způsobit i kulhání. Onemocnění může prozradit nápadné olizování končetin. Může se objevit jako pozůstatek nevyléčené generalizované demodikózy nebo bez ohledu na předchozí výskyt.

Nejčastěji jsou postižena plemena jako dogy, bobtailové a další velká plemena, ale také west highland white teriéři, mopsové, francouzští buldočci a angličtí buldoci a šarpejové. Tato forma se může vyskytovat současně s generalizovanou formou nebo jako samostatný problém.

Léčba

Spontánní forma se obvykle neléčí, většinou dojde k samovolnému uzdravení. Léčba závisí na formě demodikózy. Dobrou zprávou je, že většinou dojde k celkovému vyléčení, nicméně i tak postižený pes (či jiné zvíře) zůstává do konce života nosičem parazita.

Na trhu se nachází mnoho přípravků, které při pravidelném užívání většinou demodikózu vyléčí (úspěšnost léčby i nad 90 %). Například lék milbemax, který veterinární lékař naoordinuje dle hmotnosti zvířete. Po pravidelném užívání v délce minimálně 5–6 měsíců dojde většinou k postupnému zlepšování stavu – nejprve hlavy a pak celého těla. K léčbě psa uvádí Kozdera lokálně léčbu benzoylperoxidovým gelem, při generalizované formě se doporučuje nanést roztok amitrazinu. Dále lze použít milbemicin, ivermectin.

Postup léčby

Veterinární lékař oholí místa s výskytem demodikózy. Majitel zvířete odstraní vytvořené šupinky na postižených místech pomocí speciálního šampónu s obsahem chlorhexidin nebo koupelemi v roztoku amitrazu. Koupele je nutné provádět v intervalu 2–10 dní do chvíle, než místa začínají obrůstat srstí (a zároveň do návštěvy veterináře). Zvířeti se během léčby podávají také vitamíny (E, K) či minerály (zinek, selen). Vzhledem k životnímu cyklu trudníka je nutné koupele provádět po dobu 1–2 měsíců. Nutné jsou 2–3 kontroly u veterináře.

Možnosti léčby

• Antibakteriální koupele: uplatňují se obvykle u štěňat při lokalizované spontánní formě; obvykle po dovršení 18 měsíců dochází k vyléčení díky posílení imunitního systému zvířete.
• Antibakeriální a antiparazitální léčba: uplatňuje se při generalizované formě, jak suché, tak hnisavé, když je nutné léčit i druhotně přítomnou bakteriální infekci.
• (Podpora imunitního systému: podávají se různé vitamíny a minerály podporující hojení pokožky a růst srsti. Obvykle se užívá i preventivně, pokud jedinec trpěl v minulosti nějakou formou demodikózy. Uplatňuje se při lokální spontánní demodikóze štěňat.)

Kontrolní vyšetření

Pro úspěšné vyléčení jsou nutné kontroly, které probíhají v odstupu 2–3 týdnů, kdy je vždy proveden kožní seškrab, který je prozkoumán pod mikroskopem. Délka léčby je vždy individuální a kontroly se provádějí tak dlouho, dokud není kožní seškrab negativní. Ze seškrabu se hodnotí celkový počet parazitů na dílčí jednotku, podíl živých a mrtvých jedinců a počet juvenilních jedinců (larvální a nymfální stadia). Kontrolní seškraby se odebírají vždy ze stejného ložiska nebo generalizovaného místa. Nutné je, aby kontrolní seškrab byl minimálně dvakrát po sobě negativní.

Prevence

Počet případů demodikózy neustále roste, proto je nutné věnovat pozornost prevenci, přestože ve většině případů se demodikóza vyléčí sama. Aby jedinec demodikózou netrpěl, je nutné, aby byl v dobré fyzické i psychické kondici a nedocházelo tak k celkovému oslabování zdraví. U jedinců se sníženou imunitní reakcí je nutno dbát na správnou hygienu a obezřetně postupovat v případě jakéhokoliv onemocnění. U chovných psů (ale v zásadě i obecně) se nedoporučuje krytí dvou nemocných psů, respektive psa a feny, u kterých došlo k projevu onemocnění během a byla nutná léčba. U těchto psů je předpoklad, že mají oslabený imunitní systém po rodičích a oslabení přenášejí na potomky. Narozená štěňata nemusí být nutně postižená onemocněním, ale mohou být i přenašeči, proto je vždy lepší vybírat do chovu psa či fenu, u nichž bude riziko přenosu na štěňata malé nebo žádné.

Vhodné také není péči u zvířat příliš přenášet, protože kůže se přirozeně mastí a častým koupáním, které zvyšuje citlivost pokožky, proto je vhodné preventivně používat i antiparazitní šampóny, podávat přípravky s obsahem vitamínů a zinku, pravidelné očkování a odčervení, zastříhávat drápky a minimalizovat kontakt s neznámými psy. U lidí se například doporučuje detoxikace pomocí mořských řas či sinic.

Jako preventivní opatření lze použít také některé přípravky jako je stronghold nebo advantix.

Zajímavosti

• Demodikóza není dědičná, lze pouze zdědit predispozici pro oslabený imunitní systém. Obvykle tací jedinci jsou náchylní vůči parazitům obecně, nelze „zdědit“ oslabený imunitní systém jen na jednoho parazita.
• Pokud štěňata trpí demodikózou ještě po uplynutí 18 měsíců, je matka štěňat (fena) vyřazena z chovu, jelikož může být potenciální přenašečkou snížené imunity. Kdyby k vyřazení nedošlo, mohla by se predispozice šířit v dalších generacích.
• V Pensylvánii byl zaznamenán kuriózní případ, kdy údajně došlo k přenosu trudníka psího na člověka. Kromě psa musel léčbu prodělat i jeho majitel.

Odkazy

Literatura

• FLEISCHER, Petr et al. První nálezy demodikózy koz v České republice. Veterinární medicína. 1996, roč. 41, č. 9, s. 289–293. ISSN 0375-8427. Dostupné také z: http://krameriusndk.nkp.cz/search/handle/uuid:6d34f8d0-b5e0-11e8-9480-5ef3fc9ae867.
• HIRST, Stanley and BRITISH MUSEUM (Natural History). The Genus Demodex, Owen. London: Trustees of the British Museum, 1919. 44 s. + příloha: 53 obr. na XIII tabulích. Dostupné také z: https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=uc1.l0066087636&seq=60&q1=Berger
• KOZDERA. Josef. Parazitární onemocnění loveckých psů. Praha, 2012. 106 s. Bakalářská práce. Ved práce Ing. Petra Nováková, Ph.D. Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta lesnická a dřevařská, Katedra myslivosti a lesnické zoologie.
• LENSKÁ, Barbara a LIBROVÁ. Iva. Demodikóza. In: Veterinární klinika Vetlife [online]. ©2012–2023 [cit. 2025-11-03]. Dostupné z: https://www.vetlife.cz/demodikoza/
• MÍSAŘ, Martin. Demodex canis (trudník psí). In: Ella Perfecta [online]. [1999?] [cit. 2025-11-03]. Dostupné z: https://ellaperfecta.g6.cz/demodex.php
• NEVORALOVÁ, Zuzana. Demodikóza. Dermatologie pro praxi. 2018, roč. 12, č. 1, s. 7–10. ISSN 1802-2960. doi: https://doi.org/10.36290/der.2018.002. Dostupné také z: http://solen.cz/pdfs/der/2018/01/02.pdf
• PAULÍK, Štefan et al. Lymphocyte blastogenesis to Concanavalin A in dogs with localized demodicosis according to duration of clinical disease. Veterinární medicína. 1996, roč. 41, č. 8, s. 245–249. ISSN 0375-8427. Dostupné také z: http://krameriusndk.nkp.cz/search/handle/uuid:371fc1d0-b5e0-11e8-98a3-5ef3fc9bb22f.
• PETERS, Stefanie. Demodikóza – víc než jen jedno onemocnění? (překlad). Z němčiny přel. Dr. Karel Benda. In: Anima Canis: chovatelská stanice francouzských buldočků [online]. 2003 01 [cit. 2025-11-03]. Dostupné z: http://www.animacanis.cz/clanky/demodicose-birkenfeld-translation
• RYBNÍČEK, Jan. Demodikóza (trudníkovitost). In: Vetrina info [online]. 1999-12-01 [cit. 2025-11-03]. Dostupné z: https://www.veterina-info.cz/odborne-clanky/demodikoza-trudnikovitost-13.html
• SHIPSTONE, M. Generalised demodicosis in dogs, clinical perspective. Australian Veterinary Journal [online]. 2000, vol. 78, issue 4, s. 240–242 [cit. 2017-02-11]. DOI: 10.1111/j.1751-0813.2000.tb11741.x. ISSN 0005-0423. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1111/j.1751-0813.2000.tb11741.x
• SIVAJOTHI, S., B. SUDHAKARA REDDY a V. C. RAYULU. Demodicosis caused by Demodex canis and Demodex cornei in dogs. Journal of Parasitic Diseases [online]. 2015, vol. 39, issue 4, s. 673–676 [cit. 2017-02-11]. DOI: 10.1007/s12639-013-0405-3. ISSN 0971-7196. Dostupné z: http://link.springer.com/10.1007/s12639-013-0405-3
• SKREJVALOVÁ, Marta. Demodikoza – stále častější problém v chovu psů. In: Mazlíčkoviny [online]. 2016-07-21 01 [cit. 2025-11-03]. Dostupné z: http://www.mazlickoviny.cz/clanek/demodikoza-stale-castejsi-problem-v-chovu-psu
• VOKOUN, Petr. O parazitech psů. Myslivost. 1995, roč. 43, č. 10, s. 18–19. ISSN 0323-214X. Dostupné také z: http://krameriusndk.nkp.cz/search/handle/uuid:62ec0870-f17b-11ec-9c52-005056827e52.

Související články

• Trudník mazový
• Trudník tukový

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Demodikóza na Wikimedia Commons
• Demodikóza na YouTube.com
• Demodekoz, Демодекоз
• Demodikóza neboli červená prašivina 28. ledna 2015
• Veterinární klinika Průhonice ©2012 fotografie

Autoritní data	BNF: cb135117375 (data) LNB: 000352940

Portály: Pes domácí | Kočky