Delfín dlouholebý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxDelfín dlouholebý
alternativní popis obrázku chybí
delfín dlouholebý
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádkytovci (Cetacea)
Čeleďdelfínovití (Delphinidae)
Roddelfín (Stenella)
Binomické jméno
Stenella longirostris
(Gray, 1828)
rozšíření delfína dlouholebého
rozšíření delfína dlouholebého
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Delfín dlouholebý (Stenella longirostris) patří k nejobratnějším kytovcům a je proslulý svými akrobatickými kousky ve vzduchu. Má štíhlý dlouhý zobák a nápadně vysokou hřbetní ploutev trojúhelníkového tvaru. Existují čtyři poddruhy delfína dlouholebého, lišících se hlavně tvarem těla, velikostí a zbarvením. Dospělý jedinec váží 45–75 kg[2] a dorůstá délky 1,3–2 m. Zbarvení těla je černé nebo tmavě šedé, spodní část těla je světlá nebo i bílá, okraje očí a pysků jsou černé.

Chování[editovat | editovat zdroj]

Porovnání délky těla člověka a delfína dlouholebého

Žije v hejnech, která mohou mít stovky až tisíce členů. Živí se malými rybami a hlavonožci, pro které se potápí do středních hloubek.[3] Loví v noci, s výjimkou poddruhu S. l. roseiventris, který se živí na útesech během dne rybami a bezobratlými. Když vyskakuje z vody, skáče až tři metry nad hladinu[4], přitom různě prohýbá tělo, vlní se nebo se otáčí kolem podélné osy až sedmkrát při jediném skoku. Význam tohoto chování není znám,ale pravděpodobně kvůli zábavě.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Místy obývá teplé vody mírného pásma, ale hlavně tropická moře mezi 40° severní šířky a 40° jižní šířky.[3] Poddruh S. l. longirostris se vyskytuje především v okolí ostrovů v Atlantiku, v Indickém oceánu a v západní a střední části Pacifiku, nejjižněji byl zaznamenám na Novém Zélandu. S. l. orientalis obývá pelagické oblasti ve východním Tichém oceánu, areál poddruhu S. l. centroamericana zahrnuje kontinentální šelf východního Tichého oceánu v pásu od Tehuantepeckého zálivu až k pobřeží Kostariky. Nejmenší poddruh, S. l. roseiventris, obývá Thajský záliv a mělká moře Jihovýchodní Asie.[3]

V Tichém oceánu žijí delfíni dlouholebí i daleko od pevniny, jinde se vyskytují spíše v blízkosti ostrovů či v zálivech.[3] Často se objevují ve společnosti delfínů mexických a tuňáků žlutoploutvých.[3] S. l. roseiventris obývá výhradně korálové útesy.

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Kvůli své tendenci shlukovat se s hejny tuňáků je delfín dlouholebý častou obětí jejich lovu. Populace poddruhu S. l. orientalis poklesla v důsledku rybolovu o 65% a v Červené knize ohrožených druhů je proto veden jako zranitelný druh.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-22]
  2. BURNE, David. Zvíře. Překlad RNDr. Jiří Šmaha. Praha: Euromedia group - Knižní klub, 2001. 624 s. ISBN 80-242-0862-8. S. 171. (česky) 
  3. a b c d e f Bearzi, G., Bjørge, A., Forney, K.A., Hammond, P.S., Karkzmarski, L., Kasuya, T., Perrin, W.F., Scott, M.D., Wang, J.Y. , Wells, R.S. & Wilson, B. Stenella longirostris [online]. IUCN Red List of Threatened Species, 2012 [cit. 2012-10-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. https://www.stoplusjednicka.cz/komu-je-nejvic-do-skoku-nejlepsi-skokani-mezi-zviraty

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BURNE, David. Zvíře. Překlad RNDr. Jiří Šmaha. Praha: Euromedia group - Knižní klub, 2001. 624 s. ISBN 80-242-0862-8. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]