Deficit IgG podtříd

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Deficit IgG je formou protilátkové imunodeficience, kdy hladiny různých izotypu IgG mohou být sníženy ve srovnání s jinými izotypy imunoglobulinů.

Deficit IgG se u dětí často vyskytuje ve formě transientní hypogamaglobulinémie dětského věku, která bývá spojená s deficity dalších izotypů imunoglobulinů jako IgM a IgA. Deficity podtříd IgG mohou také být integrální složkou jiných dobře známých primárních imunodeficienci, jako je Wiskott-Aldrichův syndrom a ataxia telangiectasia, ale mohou se vyskytovat samostatně.

Klasifikace[editovat | editovat zdroj]

Imunoglobulin G má čtyři podtřídy: IgG1, IgG2, IgG3 a IgG4. Jeho deficit může zasahovat jak celkovou úroveň IgG v organismu, tak i jednotlivé podtřídy.[1][2]

Klinický obraz[editovat | editovat zdroj]

Většina pacientů nevykazuje žádné příznaky choroby, ale jelikož deficit IgG je často kombinován s jinými formy humorálních deficitů, jejich kombinace by mohla vést ke klinicky významným projevům imunodeficitu.[3] Pacienti s jakoukoli formou deficitu IgG jsou náchylnější k infekcím horních a dolních cest dýchacích, především k infekcemi opouzdřenými bakteriemi, jako je Streptococcus pneumoniae a Haemophilus influenzae. Naopak zvýšená frekvence virových infekcí horních cest dýchacích sama o sobě ještě nemusí být známkou protilátkového imunodeficitů.[4]

U zdravých dětí hladiny protilátek podtřídy IgG2 jsou přirozeně nízké a s věkem se postupně narůstají. Vzhledem k tomu, že IgG2 je důležitou složkou imunitní odpovědi proti polysacharidům, selektivní deficit IgG2 by mohl vést k opakovaným infekcím opouzdřenými bakteriemi.[5]

Deficit podtřídy IgG4 se vyskytuje poměrně často, ale většinou probíhá zcela asymptomaticky.[3]

Genetika[editovat | editovat zdroj]

Jelikož tvorba protilátek je komplikovaný proces, který zahrnuje spoustu interakci mezi buňkami a molekulami, existuje mnoho úrovní, na kterých by narušení funkce mohlo vést k defektům v procesu izotypového přesmyku, a tedy ke snížení produkce protilátek.[6]

Žádná významná korelace mezi konkrétní genovou mutací a deficitem IgG zatím zjištěna nebyla. Pravděpodobně dysfunkce v regulačních elementech (jako je promotor nebo enhancer) by mohla být zodpovědná za fenotyp.[7] Recentní studie ukazují, že děti s deficitem nějaké podtřídy v raném dětství později rozvíjejí normální hladiny protilátek i schopnost je vytvářet. Deficity podtříd IgG však mohou u některých dětí a dospělých přetrvávat.[4]

Diagnóza[editovat | editovat zdroj]

Všichni pacienti s podezřením na nějakou formu humorálního deficitu vyžadují intenzivní diagnostické vyšetření. V závislosti na klinickém obrazu nemoci se provádí vyžetření krevního obrazu, test na celkovou úroveň sérových imunoglobulinů (IgG, IgA, IgM a podtřídy IgG) a další testy.[5] Normální hladiny různých hodnot podtříd IgG se mohou lišit mezi jednotlivci a podle věku, což se musí brát v úvahu při interpretaci výsledků testů.[4]

Léčba[editovat | editovat zdroj]

Léčba je zaměřena především na prevenci a odstranění infekcí. Často se používají antibiotika, makrolidy (jako protizánětlivé látky), mukolytika a kortikosteroidy. V nejzávažnějších případech lze zvážit použití intravenózní imunoglobulinové terapie (IVIG).[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku IgG deficiency na anglické Wikipedii.

  1. BARTON, James C.; BERTOLI, Luigi F.; ACTON, Ronald T. HLA-A and -B alleles and haplotypes in 240 index patients with common variable immunodeficiency and selective IgG subclass deficiency in central Alabama. BMC medical genetics. 2003-06-12, roč. 4, s. 3. PMID: 12803653 PMCID: PMC166147. Dostupné online [cit. 2023-06-02]. ISSN 1471-2350. DOI 10.1186/1471-2350-4-3. PMID 12803653. 
  2. DHOOGE, Ingeborg J.; VAN KEMPEN, Muriel J. P.; SANDERS, Lieke A. M. Deficient IgA and IgG2 anti-pneumococcal antibody levels and response to vaccination in otitis prone children. International Journal of Pediatric Otorhinolaryngology. 2002-06-17, roč. 64, čís. 2, s. 133–141. PMID: 12049826. Dostupné online [cit. 2023-06-02]. ISSN 0165-5876. DOI 10.1016/s0165-5876(02)00068-x. PMID 12049826. 
  3. a b DRIESSEN, Gertjan; VAN DER BURG, Mirjam. Educational paper: primary antibody deficiencies. European Journal of Pediatrics. 2011-06, roč. 170, čís. 6, s. 693–702. PMID: 21544519 PMCID: PMC3098982. Dostupné online [cit. 2023-06-02]. ISSN 1432-1076. DOI 10.1007/s00431-011-1474-x. PMID 21544519. 
  4. a b c IgG Subclass Deficiency | Immune Deficiency Foundation. primaryimmune.org [online]. [cit. 2023-06-02]. Dostupné online. 
  5. a b DOSANJH, A. Chronic pediatric pulmonary disease and primary humoral antibody based immune disease. Respiratory Medicine. 2011-04, roč. 105, čís. 4, s. 511–514. PMID: 21144721. Dostupné online [cit. 2023-06-02]. ISSN 1532-3064. DOI 10.1016/j.rmed.2010.11.013. PMID 21144721. 
  6. DURANDY, Anne; KRACKER, Sven. Immunoglobulin class-switch recombination deficiencies. Arthritis Research & Therapy. 2012-07-30, roč. 14, čís. 4, s. 218. PMID: 22894609 PMCID: PMC3580555. Dostupné online [cit. 2023-06-02]. ISSN 1478-6362. DOI 10.1186/ar3904. PMID 22894609. 
  7. PAN, Q.; HAMMARSTRÖM, L. Molecular basis of IgG subclass deficiency. Immunological Reviews. 2000-12, roč. 178, s. 99–110. PMID: 11213812. Dostupné online [cit. 2023-06-02]. ISSN 0105-2896. DOI 10.1034/j.1600-065x.2000.17815.x. PMID 11213812. 
  8. MAARSCHALK-ELLERBROEK, L. J.; HOEPELMAN, I. M.; ELLERBROEK, P. M. Immunoglobulin treatment in primary antibody deficiency. International Journal of Antimicrobial Agents. 2011-05, roč. 37, čís. 5, s. 396–404. PMID: 21276714. Dostupné online [cit. 2023-06-02]. ISSN 1872-7913. DOI 10.1016/j.ijantimicag.2010.11.027. PMID 21276714.