Tato stránka je zamčena pro neregistrované a nové uživatele

Mentální retardace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Debilita)
Skočit na: Navigace, Hledání
Mentální retardace
Klasifikace
MKN-10 F70 F71 F72 F73 F78 F79
MeSH D008607

Mentální retardace, neboli mentální postižení, je trvalé snížení inteligence v důsledku organického poškození mozku. Retardaci tedy nelze léčit, protože nejde o nemoc, ale trvalý fyziologický stav (zaostalý vývoj rozumových schopností, odlišný vývoj některých psychických vlastností, poruchy ve schopnosti adaptace). Výchova a vzdělávání lidí s mentální retardací jsou celoživotním procesem, pro který je charakteristická nutnost stálého opakování, prohlubování znalostí a dovedností. Výsledky se ovšem dostavují velmi zvolna a pokrok je téměř nepozorovatelný, základ výchovy tedy spočívá v rodině.

Jedinci, u kterých k zaostávání rozumového vývoje došlo z jiných důvodů než kvůli organickému poškození mozku (například kvůli vlivu společenského prostředí, nemožnosti vzdělávání apod.) a vykazují IQ 70 a více, se sice považují za mírně mentálně retardované, ale nikoliv z klinických příčin.

Mentální retardaci klasifikujeme v šesti základních kategoriích. Některá tradiční označení těchto postižení, která byla běžná zhruba do 90. let 20. století, se již v psychiatrické terminologii nepoužívají (zejména výrazy debilita, idiocie a imbecilita).[1]

Příčiny vzniku mentální retardace

Mentální retardace může vzniknout ve třech obdobích:

  • prenatálním (před narozením dítěte) - kvůli infekci matky během těhotenství, jejímu špatnému životnímu stylu, úrazu
  • perinatálním (během porodu nebo těsně po něm) - porod může být protrahovaný (dlouhotrvající), může dojít k hypoxii plodu, tedy k nedostatku kyslíku atd.
  • postnatálním (po porodu do 2 let věku dítěte) - infekce, úrazy, záněty mozku, těžká žloutenka, špatná výživa

Svou roli zde hraje i dědičnost a specifické genetické příčiny jako například chromozomální aberace, která způsobuje Downův syndrom.

Kategorie mentální retardace

Lehká mentální retardace

Synonyma: lehká slabomyslnost, lehká mentální subnormalita, oligofrenie, debilita.

  • IQ 50 – 69
  • zastoupení v populaci 2,6 %
  • výskyt v celkovém počtu jedinců s mentální retardací 80 %

Jedinci jsou většinou schopni užívat řeč v každodenním životě, dosáhnout nezávislosti v osobní péči (jídlo, hygiena, oblékání…) a v praktickém životě. V emocionální oblasti se projevuje afektivní labilita. K lehké mentální retardaci se mohou individuálně přidružit vývojové poruchy, autismus, tělesné postižení, epilepsie, poruchy chování. Velký vliv má dědičnost i sociokulturně znevýhodněné prostředí.

Vývoj: do 3 let je dítě jen lehce psychomotoricky opožděno, ale mezi 3. a 6. rokem se už objevuje opožděný vývoj řeči, malá slovní zásoba, nízká zvídavost a vynalézavost dítěte. Výrazně se pak tato retardace projevuje ve věku školní docházky, kdy objevuje omezené logické, abstraktní a mechanické myšlení, lehce opožděná jemná i hrubá motorika, slabší paměť atd. Postižení jedinci se pak vzdělávají většinou ve školách praktických podle odpovídajícího vzdělávacího programu, při splnění stanovených podmínek je však možná i integrace do běžné základní školy. Při vzdělávání je vhodné rozvíjet jejich dovednosti a kompenzovat nedostatky, většinu jedinců (z horní hranice LMR) lze poté zaměstnat v praktických profesích.

Středně těžká mentální retardace

Synonyma: střední slabomyslnost, středně těžká mentální subnormalita, těžká oligofrenie, imbecilita.

  • IQ 35 – 49
  • zastoupení v populaci 0,4 %
  • výskyt v celkovém počtu jedinců s mentální retardací 12 %

Jedinci mají omezenou zručnost a schopnost postarat se sám o sebe, ale bývají fyzicky aktivní a mobilní se schopností komunikovat a navazovat kontakty. Jsou schopni vykonávat jednoduchou manuální práci pod odborným dohledem nebo v chráněném prostředí (chráněné dílny). S touto retardaci múže být spjatý dětský autismus, mírná tělesná postižení, neurologická nemoc (epilepsie), psychiatrická nemoc

Vývoj: výrazně opožděný rozvoj chápání a užívání řeči, který přetrvává do dospělosti. Jen někteří jedinci si osvojí triviální vzdělání (čtení, psaní a počítání) a vzdělávají se proto podle odpovídajícího vzdělávacího programu, nejčastěji v základních školách speciálních, další vzdělávání je možné ve škole praktické. Je nutný individuální rozvoj senzomotorických dovedností a verbálních schopností.

Těžká mentální retardace

Synonyma: těžká mentální subnormalita, těžká slabomyslnost, těžká oligofrenie, prostá idiocie, lehká idiocie, idioimbecilita.

  • IQ 21 - 34
  • zastoupení v populaci 0,2 %
  • výskyt v celkovém počtu jedinců s mentální retardací 7 %

Většina jedinců trpí značným stupněm poruchy motoriky a jinými přidruženými vadami (špatný vývoj nervového systému). Řeč je jednoduchá, omezena na jednotlivá slova, nebo se nemusí vytvořit vůbec – vzdělatelnost je velmi omezená, probíhá podle odpovídajícího vzdělávacího programu ve speciální základní škole, kde včasná systematická a kvalifikovaná rehabilitační a vzdělávací péče přispívá k rozvoji motoriky, komunikativnosti, rozumových schopností a soběstačnosti. S touto retardací už jsou často spojené tělesné vady.

Hluboká mentální retardace

Synonyma: těžká mentální subnormalita, hluboká slabomyslnost, hluboká oligofrenie, těžká idiocie, idiocie.

  • IQ pod 20 (obvykle nelze změřit, hodnota je jen odhadovaná)
  • zastoupení v populaci 0,03 %
  • výskyt v celkovém počtu jedinců s mentální retardací 1 %

Většina osob vykazuje výrazné neurologické a jiné tělesné nedostatky postihující hybnost: bývají imobilní nebo velmi omezení v pohybu, kdy vykonávají obvykle automatické stereotypní pohyby (kývání těla). Nemají schopnost se o sebe postarat, a proto potřebují stálou péči. Pro častá poškození zraku a sluchu jsou schopni jen nejjednodušších zrakově prostorových orientačních dovedností (nepoznávají okolí) a pouze primitivního neverbálního dorozumívání. Jedinci obvykle nedokáží udržet moč ani stolici, častá je i epilepsie a sklony k sebepoškozování (mají snížený práh citlivosti).

Nespecifikovaná mentální retardace

Synonyma: Mentální retardace NS, mentální subnormalita NS, oligofrenie NS.

Do této kategorie patří jedinci, u kterých je sice mentální retardace prokazatelná, ale pro nedostatek informací nelze jedince zařadit do některé u výše uvedených kategorií.

Jiná mentální retardace

Do této kategorie patří jedinci, u nichž pro hodnocení intelektové retardace nelze (nebo jen obtížně) použít obvyklé metody. Jde například o jedince slepé, hluché, němé, hluchoněmé či hluchoslepé, jedince s těžkými poruchami chování, autisty atd.

Vzdělávání lidí s mentální retardací

Související informace naleznete také v článku Vzdělávání osob se speciálními výchovnými potřebami v Česku.

Netradiční formy vzdělávání

Slouží pro usnadnění orientace v sociálním prostředí a k dorozumívání, ale ve speciálních a praktických školách by měly být spíše podpůrné, pomocné nebo motivační. Jsou dobře využitelné při individuálním vzdělávání.

  • Sociální čtení: zaměřuje se na zraková znamení a symboly, které jsou nutné pro orientaci v okolním světě a lze je bezprostředně využít v praxi (poznání, interpretace a reakce) – tím je vyvoláván i motivační efekt. Výhodou je srozumitelnost pro ostatní veřejnost. Kategorie 1 se zaměřuje na soubory obrázků, kategorie 2 na značky a piktogramy (včetně dopravních značek) a kategorie 3 na slova a skupiny slov. Vhodné téma pro sociální čtení je „časová orientace“ (opakuje se každý den, má hodně obrázků a piktogramů, jmen, dat, měsíců, symboly, atd.)
  • Instrumentální obohacování - „učíme se učit“ (podle Reuvena Feuersteina)

Neverbální komunikační metody

Dorozumívání beze slov slouží pro těžce postižené děti, které nejsou schopny verbálního vyjadřování. Kladem takové alternativní komunikace je zvýšení aktivity dětí (resp. snížení tendence k pasivitě) a rozšíření možností dorozumívání i pro jedince, kteří mají velké potíže při vyjadřování. Záporem je ovšem nízká společenská využitelnost, faktické oddělení těchto jedinců od většinové společnosti (která tyto způsoby neovládá) a určitá pravděpodobnost, že dítě ztratí potřebu i jen pokusit se mluvit.

  • komunikační systém BLISS: statický systém, ve kterém jsou symboly překládány v určité dvojrozměrné nebo trojrozměrné formě, která se v průběhu komunikace nemění. Symboly jsou tedy založeny na stálém zjevu a významu, nikoli na zvucích. Dokážou mu porozumět i ti jedinci, kteří nedokáží číst.
  • znaková řeč Makaton: dynamický systém založený na mezinárodním znakovém jazyce neslyšících, kdy jednotlivá slova se vyjadřují pohybem ruky, hlavy apod. Znaky jsou vždy doprovázeny normální gramatickou řečí učitele, užívá se i mimický výraz obličeje.
  • snoezelen: multisenzoriální, pozitivně naladěné prostředí[2]

Reference

  1. Slovník cizích slov ABZ.cz
  2. Online revue pro speciální pedagogy www.specialni-pedagogika.cz

Literatura

  • Švarcová, Iva: Mentální retardace: vzdělávání, výchova, sociální péče. Praha, Portál, 2000.
  • Tomická, Václava: Vybrané kapitoly k integraci ve školství. Liberec, TUL, 2002.
  • Středa, Leoš, Marádová, Eva, Zima, Tomáš: Vybrané kapitoly o zdraví. Pedagogická fakulta UK Praha, 2010.