David Sarnoff

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
David Sarnoff
Narození 27. února 1891
Minsk
Úmrtí 12. prosince 1971 (ve věku 80 let)
New York
Místo odpočinku hřbitov Kensico
Ocenění Freedom Award
Sarnoffova cena
Některá data mohou pocházet z datové položky.

David Sarnoff (27. únor 1891, Vuzljany - 12. prosinec 1971, New York) byl americký průkopník rozhlasového a televizního vysílání narozený v židovské rodině na území dnešního Běloruska (tehdy Ruská říše).

Život[editovat | editovat zdroj]

V dětství se několik let připravoval na kariéru talmudského učence. Emigroval se svou rodinou v roce 1900 a usadil se v New Yorku. V Americe začal studovat, ale chudoba ho donutila roku 1906 ze školy odejít a stal se poslíčkem telegrafní společnosti. Za první vydělané peníze si koupil telegrafní přístroj. Brzy se stal zběhlý v Morseově abecedě a našel novou, lepší práci jako radista ve firmě Marconi Wireless Telegraph Company of America, kde se stal chráněncem samotného vynálezce Guglielmo Marconiho.

Poté se stal manažerem rozhlasové stanice zřízené Johnem Wanamakerem na střeše jeho obchodního domu na Manhattanu. V dubnu 1912 stanice přijala zprávy ze záchranných člunů potopeného Titanicu a Sarnoff předal zprávu o katastrofě tisku. Tím se Sarnoff proslavil, byť kolem této události vzniklo mnoho novinářských výmyslů (třeba, že Sarnoff zachytil nouzový signál z potápějícího se Titanicu a poté sledoval tragédii lodi u přístroje po dobu 72 hodin). Firma Marconi nicméně Sarnoffa odměnila za skvělou propagaci a stal se jejím vrchním inspektorem. V roce 1915 Sarnoff sepsal slavné memorandum o "radio music box", ve kterém navrhl vývoj maloobchodně prodávaného rozhlasového přijímače pro použití v domácnosti. Tehdy se jeho projekt ovšem jevil jako utopický.

Během první světové války vyvstal problém, zda by tak důležité komunikační technologie měli vlastnit firmy se zahraničními vlastníky. Vznikla proto veřejnoprávní Radio Corporation of America (RCA) a Sarnoff se stal jejím obchodním ředitelem.

V roce 1920 Sarnoff zopakoval své memorandum a dostal od vlády malé množství peněz na rozvoj rozhlasového prototypu. Poté, co se stal generálním manažer RCA, udělal chytrý tah - demonstroval potenciál rádia na trhu tím, že odvysílal boxerské utkání mezi Jackem Dempseym a Georgesem Carpentierem (2. července 1921). Vysílání strhlo lavinu zájmu o radiové přijímače (tento model, kdy se na šíření komunikačních technologií podílel zejména sport, byl mnohokrát v budoucnu opakován). Tři roky po boxerském zápase RCA prodal přístroje za 80 milionů dolarů.

V roce 1926 se RCA stala součástí National Broadcasting Company (NBC). To když se začalo hovořit o možnostech televize. Sarnoff za televizní vysílání bojoval zejména od té doby, co se v roce 1929 setkal s inženýrem Vladimirem Zworykinem z firmy Westinghouse. Ten ho přesvědčil, že domácí televize nejsou chimérou. Za rok později Zworykin přešel do NBC. V roce 1939 Sarnoff úspěšně demonstroval nové médium na newyorské světové výstavě.

V roce 1930 se Sarnoff stal ředitelem RCA. Z této pozice zahájil spoustu soudních sporů o patenty pro televizní a krátkovlnnou rozhlasovou technologii (proti Philo Farnsworthovi, proti Edwinu Armstrongovi). Tvrdost bojů byla někdy mimořádná, Farnsworth se nervově zhroutil, Armstrong spáchal sebevraždu.

Po druhé světové válce se stala RCA lídrem televizního boomu v USA. Dominanci ztratila až s nástupem barevného vysílání, které přístroje RCA dlouho nedokázaly přijímat. Sarnoff se stal předsedou představenstva RCA v roce 1949 a zůstal v této pozici až do roku 1970.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.britannica.com/biography/David-Sarnoff