Přeskočit na obsah

David Drábek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
David Drábek
Narození18. června 1970 (55 let)
Týniště nad Orlicí
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Palackého
Povoláníspisovatel, režisér, dramatik, dramaturg, divadelní režisér, herec a rozhlasový dramaturg
DětiJustýna Drábková
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

David Drábek (* 18. června 1970 Týniště nad Orlicí) je český dramatik a režisér. Do obecného povědomí se dostal kontroverzní rozhlasovou hrou Koule zabývající se dopingem ve sportu.[1][2]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Vyrostl ve východočeském šestitisícovém městě Týniště nad Orlicí. Na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci vystudoval obor filmová a divadelní věda. Ještě v době univerzitních studií založil spolu s Darkem Králem divadelní Studio Hořící žirafy, pro které své hry psal a také je režíroval (Darek Král byl u všech inscenací autorem hudby.) V letech 1996 – 2001 pracoval jako dramaturg činohry Moravského divadla v Olomouci. V letech 2001 – 2003 vedl nově vzniklou alternativní scénu Hořící dům.[3]

Jako autor a kmenový režisér pak působil v pražském divadle Minor a spolupracoval s řadou dalších českých divadel. Od sezóny 2008/2009 do sezóny 2016/2017 byl uměleckým šéfem Klicperova divadla v Hradci Králové.[4] Od sezóny 2018/2019 byl jedním z kmenových režisérů Městských divadel pražských, kde zůstal do sezóny 2022/2023.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

David Drábek se jako dramatik a režisér výrazně prosadil po roce 1989. Předmětem jeho tvorby je především kritika společnosti, odsuzuje českou mentalitu – hlavně český materialismus a konzumentství. Jeho díla ironicky a satiricky popisují českou soudobou společnost. Jeho protagonisté jsou obvykle typu nehrdinů, mají vždy nějaký problém – vyrovnávají se sami se sebou, se společností, trpí fobiemi a úchylkami.[5] Drábkovy hry obsahují prvky surrealismu. Téměř všechny jeho postavy jsou oběťmi medializované a zkažené společnosti. Snaží se zachytit osudy lidí tak, jak je sami prožívají, podává odpovídající obraz soudobé společnosti. Ve svých hrách převážně používá epizodickou stavbu příběhů. Literární debut absolvoval v roce 1992 v Českém deníku a následovaly dialogy v časopise Iniciály. Jeho hry publikoval nejprve časopis Svět a divadlo a později i časopis Loutkař a Reflex. Často spolupracuje s Českou televizí a od 2007 píše scénáře k pořadu pro děti Kabaret z maringotky. Velkým zdrojem informací je pro něj televize a film, jelikož jejich styl napodobuje a paroduje ve svých humorných textech, které pak řadí ke stěžejním tématům své dramatiky.

Knižní vydání her

[editovat | editovat zdroj]

Prvních sedm Drábkových her vyšlo knižně pod názvem Hořící žirafy v roce 2003 v nakladatelství Větrné mlýny. Z velké části jde o kabaretní olomouckou éru Studia Hořící žirafy. Kniha obsahuje hry Hořící žirafy, Jana z parku, Kosmická snídaně aneb Nebřenský, Švédský stůl, Kostlivec v silonkách, Kostlivec: Vzkříšení a Embryo čili automobily Východních Čech.[6]

Další hry vyšly ve vydavatelství Akropolis v roce 2011, pod názvem Aby se Čechům ovary zachvěly: Hry 2003–2011. Kniha je doprovázena kolážemi Miroslava Huptycha. Nachází se v ní hry Akvabely, Žabikuch, Ještěři, Vykřičené domy, Náměstí Bratří Mašínů, Unisex, Koule, Sherlock Holmes: Vraždy vousatých žen, Chmýří a Jedlíci čokolády[7], chybí Noc oživlých mrtvol (David Drábek ji nepovažuje za literárně tak zdařilou jako ostatní). [zdroj?]

Noc oživlých mrtvol byla přesto otisknutá s hrami Jedenácté přikázání, Figarova svatba, Velká mořská víla, Elefantazie, Petr Pan a oceán naděje, Kanibalky: soumrak samců a Kanibalky II: soumrak starců v knize Play Drábek v roce 2020.[8]

Také vyšla sbírka her s názvem Dětem! ve které nalezneme hry Čtyřlístek, Sněhurka – nová generace, Planeta opic aneb sourozenci Kaplanovi mezi chlupatci a Hračky.[9]

Postupně se všechny hry ocitly na jevištích divadel, některé i vícekrát. Nejčastěji v autorské režii, ale také v inscenacích Vladimíra Morávka či Petra Formana. Zatím nejúspěšnější byl text Akvabely, za nějž autor získal v roce 2003 Cenu Alfréda Radoka a v roce 2005 cenu Nejlepší Česká hra roku 2005.[10] V legendární inscenaci hradeckého Klicperova divadla natočila Česká televize, byl také uveden v zahraničí a přeložen do sedmi jazyků.[11] Premiérové inscenace rozhlasových her Vykřičené domy a Koule připravil na stanici Vltava Český rozhlas.

Ohlas na hru Náměstí bratří Mašínů

[editovat | editovat zdroj]

Na hru Náměstí bratří Mašínů převažují především kladné ohlasy. Jedním z nich je ohlas Martina Mikyska (Divadelní noviny, 2009, č. 22), jenž dílo považuje za velmi zdařilou inscenaci. Hodnotí ji z pozice konzervativního diváka střední generace, autora především chválí za analytický pohled na tápání generace vychované před listopadem 1989 v hodnotách i pseudohodnotách nové doby. Další ohlasy na toto dílo, publikovali P. Marečka, M. Reslovou, M. J. Švejdu, J. Kerbra ad.

Divadelní hry

[editovat | editovat zdroj]
  • Malá žranice, 1992 (spolu s Darkem Králem)
  • Hořící žirafy, 1993
  • Jana z parku, 1994
  • Vařila myšička myšičku, 1995
  • Kosmická snídaně aneb Nebřenský, 1997
  • Švédský stůl, 1998
  • Kostlivec v silonkách, 1999
  • Kuřáci opia, 2000
  • Embryo čili Automobily východních Čech, 2002
  • Kostlivec: Vzkříšení, 2003
  • Akvabely, 2003
  • Žabikuch, 2004
  • Čtyřlístek! , 2004 (spolu s Petrou Zámečníkovou)
  • Děvčátko s mozkem, 2005
  • Sněhurka – Nová generace, 2006
  • Planeta opic aneb Sourozenci Kaplanovi mezi chlupatci, 2006
  • Ještěři, 2006
  • Náměstí bratří Mašínů, 2007
  • Berta (od soumraku do úsvitu) , 2008
  • Unisex, 2009
  • Koule: příběh vrhačky, 2010
  • Noc oživlých mrtvol v televizní country show Beverlyho Rodrigueze, 2010
  • Hračky, 2010
  • Chmýří, 2010
  • Sherlock Holmes: Vraždy vousatých žen, 2010
  • Tvrdě / Měkce, 2010 (autorský projekt, spolu s Martinem Františákem)
  • Zvířata na toustech, 2011
  • Jedlíci čokolády, 2011
  • Velká mořská víla, 2014
  • Elefantazie, 2016
  • Kanibalky: Soumrak samců, 2018
  • Kanibalky 2: Soumrak starců, 2019
  • Rain Woman, 2020
  • Petr Pan a Oceán naděje, 2020
  • Herečka sobotní noci, 2022
  • Pupek Paříže, 2022
  • Pitevna, 2023
  • Brokolice na Marsu, 2023

Divadelní režie

[editovat | editovat zdroj]
  • R. U. R. , 2005
  • Macbeth, 2007
  • Figarova svatba, 2011
  • Richard III. , 2012
  • Podivné odpoledne dr. Zvonka, 2013
  • Romeo a Julie, 2014
  • Revizor, 2019

Rozhlasové hry

[editovat | editovat zdroj]
  • Vykřičené domy, 2007
  • Koule, 2011

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ David Drábek: Vykřičené domy. Vltava [online]. 2011-06-16 [cit. 2025-11-18]. Dostupné online. 
  2. ↑ Kontroverzní rozhlasová hra Koule míří na prkna Klicperova divadla. iROZHLAS [online]. 2012-05-12 [cit. 2025-11-18]. Dostupné online. 
  3. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. David Drábek - životopis a ocenění. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2025-11-18]. Dostupné online. 
  4. ↑ INET-SERVIS.CZ. David Drábek. Klicperovodivadlo.cz [online]. [cit. 2025-11-18]. Dostupné online. 
  5. ↑ David Drábek slaví 55. narozeniny, užijte si na Dramoxu 5 jeho divadelních perel | divadlo.cz [online]. 2025-06-18 [cit. 2025-11-18]. Dostupné online. 
  6. ↑ Hořící žirafy - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2025-11-18]. Dostupné online. 
  7. ↑ Aby se Čechům ovary zachvěly - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2025-11-18]. Dostupné online. 
  8. ↑ Play Drábek - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2025-11-18]. Dostupné online. 
  9. ↑ Dětem! - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2025-11-18]. Dostupné online. 
  10. ↑ Akvabely. Klicperovodivadlo.cz [online]. [cit. 2025-11-18]. Dostupné online. 
  11. ↑ AKVABELY [online]. DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura [cit. 2025-11-18]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=David_Drábek&oldid=25414146“