David Drábek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
David Drábek
Narození 18. června 1970 (47 let)
Týniště nad Orlicí
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

David Drábek (* 18. června 1970) je český dramatik a režisér. Vyrostl v malém východočeském městě Týniště nad Orlicí.

Na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci vystudoval obor filmová a divadelní věda. Ještě v době univerzitních studií založil spolu s Darkem Králem divadelní Studio Hořící žirafy, pro které své hry psal a také je režíroval. (Darek Král byl u všech inscenací autorem hudby.) V letech 1996 - 2001 pracoval jako dramaturg činohry Moravského divadla v Olomouci. V letech 2001 - 2003 vedl nově vzniklou alternativní scénu Hořící dům. Jako autor a kmenový režisér pak působil v pražském divadle Minor a pohostinsky spolupracoval s řadou dalších českých divadel.

Od sezóny 2008/2009 je uměleckým šéfem Klicperova divadla v Hradci Králové.

David Drábek se jako dramatik a režisér výrazně prosadil po roce 1989. Předmětem jeho tvorby je především kritika společnosti, odsuzuje českou mentalitu – hlavně český materialismus a konzumentství. Jeho díla ironicky a satiricky popisují českou soudobou společnost. Jeho protagonisté jsou obvykle typu nehrdinů, mají vždy nějaký problém – vyrovnávají se sami se sebou, se společností, trpí fobiemi a úchylkami. Drábkovy hry obsahují prvky surrealismu. Téměř všechny jeho postavy jsou oběťmi medializované a zkažené společnosti. Snaží se zachytit osudy lidí tak, jak je sami prožívají, podává odpovídající obraz soudobé společnosti. Ve svých hrách převážně používá epizodickou stavbu příběhů. Literární debut absolvoval v roce 1992 v Českém deníku a následovaly dialogy v časopise Iniciály. Jeho hry publikoval nejprve časopis Svět a divadlo a později i časopis Loutkař a Reflex. Často spolupracuje s Českou televizí a od 2007 píše scénáře k pořadu pro děti Kabaret z maringotky. Velkým zdrojem informací je pro něj televize a film, jelikož jejich styl napodobuje a paroduje ve svých humorných textech, které pak řadí ke stěžejním tématům své dramatiky.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]

  • Malá žranice, 1992 (spolu s Darkem Králem)
  • Hořící žirafy, 1993
  • Jana z parku, 1994
  • Vařila myšička myšičku, 1995
  • Kosmická snídaně aneb Nebřenský, 1997
  • Švédský stůl, 1998
  • Kostlivec v silonkách, 1999
  • Kuřáci opia, 2000
  • Kostlivec: Vzkříšení, 2002
  • Embryo čili Automobily východních Čech, 2002
  • Akvabely, 2003
  • Žabikuch, 2004
  • Sněhurka - Nová generace, 2004
  • Čtyřlístek!, 2004 (spolu s Petrou Zámečníkovou)
  • Děvčátko s mozkem, 2005
  • Planeta opic aneb Sourozenci Kaplanovi mezi chlupatci, 2006
  • Ještěři, 2006
  • Náměstí bratří Mašínů, 2007
  • Berta (Od soumraku do úsvitu), 2008
  • Unisex, 2009
  • Noc oživlých mrtvol, 2010
  • Sherlock Holmes: Vraždy vousatých žen, 2010
  • Tvrdě / Měkce, 2010 (autorský projekt, spolu s Martinem Františákem)
  • Jedlíci čokolády, 2011
  • Koule, 2012
  • Velká mořská víla, 2014
  • Český les, 2015
  • Tři mušketýři, 2015

Divadelní režie[editovat | editovat zdroj]

  • R.U.R., 2005
  • Macbeth, 2007
  • Figarova svatba, 2011
  • Richard III., 2012
  • Podivné odpoledne dr. Zvonka, 2013
  • Romeo a Julie, 2014

Rozhlasové hry[editovat | editovat zdroj]

  • Vykřičené domy, 2007
  • Koule, 2011

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Knižní vydání her[editovat | editovat zdroj]

Prvních sedm Drábkových her vyšlo ve Větrných mlýnech v roce 2003 a z velké části šlo o kabaretní olomouckou éru Studia Hořící žirafy. Kniha se jmenuje Hořící žirafy.Jana z parku. Kosmická snídaně aneb Nebřenský. Švédský stůl.S podtitulem Kostlivec v silonkách. Kostlivec: Vzkříšení. Embryo čili automobily Východních Čech. Další hry vyšly ve vydavatelství Akropolis v roce 2011. Kniha obsahuje deset her a nese název Aby se Čechům ovary zachvěly: Hry 2003-2011. Nalezneme v ní hry Akvabely, Žabikuch, Ještěři, Vykřičené domy, Náměstí Bratří Mašínů, Unisex, Koule, Sherlock Holmes: Vraždy vousatých žen, Chmýří a Jedlíci čokolády, chybí Noc oživlých mrtvol (David Drábek ji nepovažuje za literárně tak zdařilou jako ostatní). Kniha je doprovázena kolážemi Miroslava Huptycha. S výjimkou hry Unisex se postupně všechny ocitly na jevištích divadel, některé i vícekrát. Nejčastěji v autorské režii, ale také v inscenacích Vladimíra Morávka či Petra Formana. Zatím nejúspěšnější byl text Akvabely, za nějž autor získal v roce 2003 Cenu Alfréda Radoka za nejlepší původní text, v legendární inscenaci hradeckého Klicperova divadla natočila Česká televize, byl také uveden v zahraničí a přeložen do pěti jazyků. Premiérové inscenace rozhlasových her Vykřičené domy a Koule připravil na stanici Vltava Český rozhlas.

Obsah rozhlasové hry Koule[editovat | editovat zdroj]

Hra Koule se odehrává ve studiu stanice ČRo Vltava, kde se snaží moderátor vést rozhovor s koulařkou Milenou o jejím dětství, sportovní kariéře a dopingu. Hlas koulařce propůjčila Pavla Tomicová. Výběr jazykových prostředků a rozšafná dikce Tomicové charakterizují Milenu jako silnou českou ženu z lidu, s kterou se život nemazlil.Jako dítě neměla kamarády. Děti na ni pořvávaly: Milena, Milena, přefikla i jelena, otec jí říkal bečko a sama o sobě hovoří formou patetických frází, jak pro vlast cedila při trénincích krev a stala se symbolem poctivé lopaty, cíle a světovosti. Díky tvrdému tréninku si „sáhla na tep doby.“ Má pocit, že je matka českého národa a musí ho chránit a dovést až na vrchol Sněžky. Je jako Věstonická Venuše a Švejk v jedné osobě.Už během prvních deseti minut se dozvíme, že je Milena členkou Rady, má dlouhé drápy, ráda nosí náramky, vlastní pekárnu, byla královnou, vrhala koulí, což jsou atributy, které si spojíme s Helenou Fibingerovou. To bylo nejčastěji Davidu Drábkovi vyčítáno, tato přímá a návodná spojitost s naší nejlepší koulařkou. I když život Mileny a Heleny je v mnoha ohledech jiný, stěžejní charakteristické rysy se shodují. Což byl pro mnohé problém. Mileně se o dopingu mluvit nechce, ale nakonec se rozpovídá. Byla to těžká doba a kdo ji nezažil, nepochopí. Svaz a stát tlačil na sportovce, aby přiváželi medaile. Nejvíce to odnesla Radmila, která je nejsmutnější člověk na světě. Obě sportovkyně nemohly mít děti. Ve hře je odhaleno téma státem řízeného dopingu a obě ženy jsou považovány za oběť a posluchačům je jich líto.

Ohlas na hru Koule[editovat | editovat zdroj]

V únoru 2011 oznámil David Skopal z Advokátní kancelář Pokorný, Wagner & spol., že zastupuje Helenu Fibingerovou a Jarmilu Kratochvílovou a bude jejich jménem požadovat po Českém rozhlasu finanční kompenzaci kvůli tomu, že na stanici Vltava odvysílal hru Koule, jejíž hlavní postava, bývalá koulařka Milena, vykazuje společné znaky s Helenou Fibingerovou, a postava Radmila s Jarmilou Kratochvílovou, a obě postavy jsou ve hře obviňovány z dopingu, což právní zástupce sportovkyň považuje za porušení jejich práva na ochranu osobnosti. Podle Lidovek.cz chce v téže věci podat na Český rozhlas žalobu i Český atletický svaz.Žaloba byla zamítnuta, protože hra Koule je umělecké dílo, které nijak nikoho neuráží. Hra vyvolala téměř mediální smršť, psalo se o ní dokonce i v bulvárních novinách. Velkou pozornost na sebe strhla také Barbora Tachecí, která těsně před odvysílání hry na Českém rozhlase 3 Vltava 25. 1. 2011 vedla rozhovor s Helenou Fibingerovou http://zpravy.idnes.cz/hrou-o-dopujici-koularce-si-se-mnou-vyrizuji-ucty-mini-fibingerova-1fk-/domaci.aspx?c=A110125_153030_domaci_jw) – redakce médií dostaly scénář hry před jejím uvedením. V něm se snažila koulařku přimět k podobnému rozhořčení, jaký sama pociťuje nad tím, že ve veřejném médiu může být takto někdo očerňován. Tímto svým výstupem, který nebyl založený na argumentech pocházející ze samotné hry, si zasloužila svou vlastní postavu v divadelní hře Koule, která měla premiéru 12. 5 2012 v hradeckém Klicperově divadle na scéně Besedy. Její „dvojnici“ Drábek pojmenoval Sára Tlachecí. Divadelní hra trvá dvě a půl hodiny a přibyly v ní scény a několik dalších postav. Například postava vzpěrače, Václava Klauna a v závěru hry obecenstvu zpívá pravý Petr Kotvald. Barbora Tachecí často v médiích prezentuje svou zášť vůči nim. Nejvíce se jí dotkl v období 2007-2008 vyhazov z postu ředitelky veřejnoprávního Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. Její nová koncepce této stanice a arogantní vystupování vyvolalo velkou vlnu nevole od posluchačů, vytýkali jí především snahu o komercionalizaci. Téměř deset tisíc lidí podepsalo petici proti novému stylu rádia. Barbora Tachecí kritiku odmítala. Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/tacheci-jako-reditelka-radiozurnalu-skoncila-odvolal-ji-generalni-reditel-1tk-/domaci.aspx?c=A080206_142528_media_mad Do funkce nastoupila 1. listopadu 2007 a odvolána byla již 5. února 2008. Po několik následujících týdnů byla hospitalizována v psychiatrické léčebně. Svěrací kazajku si neodpustil ve své hře ani David Drábek. Obsazení divadelní hry: Pavla Tomicová (Milena, atletická královna) Zora Valchařová-Poulová (Reportérka Lubica, Radmila, atletická královna) Isabela Smečková Bencová (Maskérka Miluška, Maminka, Potkanka Vendulka, Moderátorka Ája) Kamila Sedlárová (asistentka, Sára Tlachecí) Jiří Zapletal (Karel Hála, Moderátor Klubu seniorů, doktor Cvach, Král Václav Klaun I.) Tomáš Lněnička (Režisér, Tatínek, Trenér Hácha, Moderátor Pája) Zdeněk Petrák (Ivo Vozemba, vzpěrač)

[1] http://bozo.cz/literatura/kontroverzni-rozhlasova-hra-koule/ http://www.rozhlas.cz/zpravy/divadlo/_zprava/kontroverzni-rozhlasova-hra-koule-miri-na-prkna-klicperova-divadla--1058327 http://www.rozhlas.cz/vltava/literatura/_zprava/840376 http://www.kultura21.cz/divadlo/3755-koule-skvela-rozhlasova-hra http://hradec.idnes.cz/hra-koule-inspirovana-fibingerovou-je-zpet-fkv-/hradec-zpravy.aspx?c=A120509_164053_divadlo_jaz http://kultura.idnes.cz/rozhlasovy-boj-vyhrala-vondrackova-a-hra-ktera-nastvala-fibingerovou-1eg-/divadlo.aspx?c=A111022_152415_divadlo_tt http://zpravy.idnes.cz/byvale-atletky-chteji-po-rozhlasu-penize-ve-hre-koule-je-narkl-z-dopingu-1oc-/domaci.aspx?c=A110207_170614_domaci_zep http://video.idnes.cz/?idvideo=V110125_160449_tv-zpravy_nov video http://www.i-divadlo.cz/recenze/koule/hradecka-koule-neni-kontroverzni-jen-velmi-zabavna http://www.lidovky.cz/atleti-si-stezuji-na-hru-koule-rozhlasovi-radni-si-hru-musi-poslechnout-1on-/ln-media.asp?c=A110131_102157_ln-media_hs http://www.tyden.cz/rubriky/kultura/divadlo/david-drabek-mezi-fetujicimi-duchodci-a-zombies_208435.html http://www.reflex.cz/clanek/zpravy/44140/klausova-xenofobni-druzina-hleda-spolecneho-nepritele-pro-luzu-rika-reziser-david-drabek.html http://www.divadelni-noviny.cz/david-drabek-koule

Ohlas na hru Náměstí bratří Mašínů[editovat | editovat zdroj]

Na hru Náměstí bratří Mašínů převažují především kladné ohlasy. Jedním z nich je ohlas Martina Mikyska (Divadelní noviny, 2009, č. 22), jenž dílo považuje za velmi zdařilou inscenaci. Hodnotí ji z pozice konzervativního diváka střední generace, autora především chválí za analytický pohled na tápání generace vychované před listopadem 1989 v hodnotách i pseudohodnotách nové doby. Další ohlasy na toto dílo, publikovali P. Marečka, M. Reslovou, M. J. Švejdu, J. Kerbra ad.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Bývalé atletky chtějí po rozhlasu peníze. Ve hře Koule je nařkl z dopingu, iDnes.cz, 7. 2. 2011, ČTK

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]